Za alabastrem do Údolí králů

 

 

 

Oblíbeným suvenýrem z dovolené v Egyptě jsou malby na papyrusu nebo ozdobné předměty či sošky z alabastru, které se v manufakturách především kolem Karnaku a Luxoru vyrábí prastarými metodami ručním broušením alabastru, což je průsvitná odrůda sádrovce. Dělníci v pracovních galábiích zšedlých prachem, zde den co den trpělivě brousí umělecké kousky jak za časů faraónů, kteří mají své hrobky v nedalekém Údolí králů.

 

Turisté z pobřeží Rudého moře, v našem případě z populárního letoviska Hurghada, sem jezdí v rámci fakultativních výletů, pořádaných cestovními kancelářemi.  Od autobusového seřadiště je pár stovek metrů k impozantní sloupové bráně přiveze otevřený turistický vláček, což je velmi příjemné a osvěžující. Každý krok zde vydá za pět díky nesmírným teplotám, šplhajícím až ke čtyřiceti stupňům Celsia, a někdy i více. Bez pokrývky hlavy hrozí těžký úžeh, bez vody v plastikové láhvi nemalé potíže z dehydratace. Na poměrně rozsáhlém prostoru je dvaašedesát hrobek panovníků, včetně  Ramsese III. a Tutenchamona. V ceně vstupenky je návštěva tří hrobek. Kdo však doufá, že se v podzemí ochladí, bude zklamán. I v hrobkách panuje suché horko, které uchovávalo mumie panovníků ve výtečném stavu. Ostatně, právě pro tyto klimaticky příhodné a neměnné podmínky se zde faraóni ukládali v časech, kdy se již nestavěly pyramidy . Díky tomu se zachovaly i zářivé barvy obrazů, kterými jsou hrobky vyzdobeny. Náměty známe z papyrusů, které se v Egyptě prodávají téměř na každém kroku. Na zdech hrobky jsou vyvedeny i předměty denní potřeby a umělecké předměty, hojně starými civilizacemi používané. Vázy,olejové lampy i nejrůznější misky a posvátná zvířata – kočky i krokodýlové. Vše má svou symboliku a svůj účel. Náměty, tvary a provedení se však nemění dodnes, jak o něco později zjišťujeme na exkurzi v jedné z manufaktur na výrobu suvenýrů a uměleckých předmětů.

 

Sochařský kámen - alabastr

 

Dávná egyptská civilizace používá sádrovec od svého prvopočátku, po ní pak celý svět ve stavebnictví, v lékařství, ve sklářství i v zemědělství coby hnojivo. Z alabastru, též zvaného úběl, což je průsvitná odrůda sádrovce, se od nepaměti vyrábějí nejrůznější nádoby i ozdobné předměty a sošky. Z velkých kusů alabastru se dokonce brousily i sarkofágy, naopak do tenoučkých ploch vybroušený alabastr sloužil k zasklívání oken chrámů. Bělostný alabastr se dokonce stal příměrem pro krásnou dívčí pokožku, nadarmo se dodnes s obdivem neříká alabastrová pleť. V okolí Luxoru se především zpracovává bílý, růžový a zelený alabastr, ale existuje i hnědý a dokonce černý, který je však velmi vzácný. Na světě jsou pouze tři jeho těžební žíly, v USA, v Itálii a v Číně.

Za zády máme impozantní hory s Údolím králů, autobus brzdí na prašné cestě polopouště u dílny, která se chlubí certifikátem jakosti egyptské státní agentury cestovního ruchu, takže je jisté, že turista koupí originální ruční práci, žádný litý sádrový padělek či náhražku. Zdi manufaktury jsou z hliněných cihel, pálených na slunci, je to spíš přístřešek než budova. Chybí vchodová příčka, což je však velmi praktické. Vzduch cirkuluje, vánek chladí a odnáší všudypřítomný prach, který se zvedá od ručních brusek dělníků. Řekneme-li ruční, pak máme na mysli to, že nejsou na elektrický proud, nýbrž se brousí krouživými pohyby ruky. Střecha je z palmového listí a přináší žádaný stín. Ochrana proti dešti se od ní neočekává, vždyť tady prší maximálně třikrát do roka a je to vždy svátek. Pětice dělníků či uměleckých řemeslníků sedí při práci na zemi a zručně si přidržují neopracovaný kámen bosýma nohama. Čas zde má jiné rozměry a vyžaduje trpělivost. Práce na jedné vázičce trvá také až dvanáct dní, čím je brus tenčí, tím je výrobek kvalitnější a dražší.  Muži jsou oblečeni právě tak jako dělníci na stavbách pyramid, ani jejich pracovní postupy se od těch časů nezměnily. Dokonce nástroje mají stejné. Materiál jim sem dopravují oslíci z lomu u městečka Alem, vzdáleného asi třicet kilometrů od Luxoru.

A člověk žasne, jak krásné věci z nevzhledných kusů nerostu tito umělci vybrousí.

 

Vybírej a kup…

 

Souvenier´s shop je krám hned vedle dílny, dokonce má jednu stěnu společnou. Ale náhle jsme v jiném století. Moderní prodejna je vybavena klimatizací, prosklenými vitrínami s velkou nabídkou uměleckých předmětů i elektronickou pokladnou s kalkulačkou a zařízením na vydávání paragonů a účetních dokladů. V malé kanceláří je počítač s internetem i rychlovarná konvice na přípravu lahodného kardamonového čili ibiškového (Carcade) čaje pro zákazníky, neboť žádný obchod nejde uzavřít bez pohoštění hosta. Vítá nás majitel, manažer a prodavač v jedné osobě, usměvavý pan Mohamed El Rachidi. Tuhle dílnu vlastnil již jeho praděd, on v Káhiře vystudoval ekonomii se zaměřením na cestovní ruch. A dnes podniká  ve výrobě uměleckých předmětů při zachování řemeslných tradic historických výrobních postupů. Je to vlastně takový malý skanzen.

Regály prodejny se prohýbají nejrůznějšími vázami i vázičkami, lampami, lustry a nádobami. Nechybí misky, plastiky a sošky, měsíční znamení, zvířátka i alabastrové šperky a módní doplňky, vodní dýmky s alabastrovými náústky, nechybí ani cigaretové  popelníky. Pan  El Rachidi je dobrý obchodník. Nepřestává se usmívat, zvláště pak na ženy, o kterých dobře ví, že ony rozhodují, co se koupí, muži pak jen sáhnou po peněžence či kreditní kartě, kterou se zde dá samozřejmě rovněž platit. K číšce čaje přidá zeleného alabastrového chrobáka - skarabea pro štěstí – no a když nic nekoupíte, usmívá se stejně. Třeba tak učiníte příště.

„ Rozhodně nás ale doporučte přátelům…“ připomíná při loučení. „ A nezapomeňte , že  zde na rozdíl od města či letiště prodáváme za výrobní cenu…“

 

 

Foto: Ivana Masáková

© 2017 CzechTravellpress. All Rights Reserved. Designed By MaraXa & KraX