Tak si dnes u našich severních sousedů představují dobromyslného čaroděje
Jaromír a Věra Hamplovi
V rámci Lužickosrbského kulturního roku 2019/20 představila Kontaktní kancelář Svobodného státu Saska pověst o Krabatovi, laskavém lužickosrbském čarodějovi. Úvod k historickým kořenům pověsti o Krabatovi a k výzkumu o původním Krabatovi přednesl autor biografie Johanna von Schadowitze Hans-Jürgen Schröter. Předobrazem legendárního Krabata byl Johannes Schadowitz žijící v letech 1624 až 1704, plukovník chorvatské lehké jízdy. Za zásluhy ve válce s Turky mu saský panovník Johann Georg III věnoval v roce 1691 statek Gross Särchen – Wulke Ždźary v Horní Lužici. Od prosince 1691 zde žil jako důchodce a správce statku. O své podané se staral, jako první na svém panství zrušil robotu a zaváděl nové způsoby hospodaření. Vyznal se v léčení, uměl hojit zranění a zlomeniny. Vznikly legendy, že létal na svém husarském plášti, ve kterém je často zobrazovaný, uměl se převtělit v havrana. Vznikl tak legendární dobrosrdečný čaroděj. Přezdívka Krabat vznikla ze staroněmeckého názvu Chorvata, v dnešní němčině se Chorvat řekne Kroat. V lužické srbštině se Chorvat nazývá Krawat. Byl katolík, ale nevadilo mu, že v jeho vsi žijí protestanti. Není pohřben ve Velkých Žďárech, protože zde byl jen protestantský hřbitov. Je pochován na katolickém hřbitově v nedalekém městečku Kulově. V roce 1695 byl povolán zpět ke dvoru v Drážďanech jako generální pobočník Kurfirsta Fridricha Augusta I. (známý jako August II. Silný) a polského krále od r. 1697. Současně byl jmenován vrchním dvorním maršálem. Schadowitz zemřel v r. 1704. Německy píšící spisovatel z Liberce Otfried Preussler zpracoval příběh Krabata do knihy Čarodějův učeň v roce 1971. Hlavním motivem knihy je černá magie, láska a smrt. Příběh se odehrává v Lužici v druhé polovině 17.století. Krabat se stává pomocníkem v Černém mlýně, spolu s dalšími chlapci. Jediným návštěvníkem je sám Satan. Krabatův Mistr a ďábel mají úmluvu: na každý Nový rok o půlnoci jeden z Mistrových pomocníků zemře. Kniha se stala v roce 1977 inspirací Karlu Zemanovi k animovanému filmu Čarodějův učeň.
Krabat je bohatství Lužice
„KRABAT ilustruje sílu, bohatství, uznání, zvyky, úctu a tradici regionu, s jedinečnou historií, jedinečnou kulturou a způsobem života, jedinečnou dvojjazyčnou krajinou a jedinečným světem mýtů a pohádek. KRABAT je bohatství Lužice,“ napsal Hans-Jürgen Schröter. Reiner Deutschmann, předseda spolku KRABAT e.V., prezentoval na akci bezprostřední pohled na činnost sdružení, které za svou aktivitu získalo Saskou občanskou cenu (Sächsischer Bürgerpreis) za společensko-sociální nasazení, zejména za aktivity na podporu srbského jazyka a kultury, jakož i za mezinárodní porozumění. Region Krabat zahrnuje městský trojúhelník Bautzen-Kamenz-Hoyerswerda, kde figuruje Krabat ve dvou podobách – jako mýtická postava i skutečná historická postava. „Prostřednictvím marketingu spolek dosáhl toho, že Krabat se stal známým pojmem, opravdu značkou. K tomu přispěly zejména klíčové projekty, jako je cyklostezka Krabat, každoroční festival Krabat, četné produkty pod zastřešující značkou Krabat, ale také autentická místa, jako je Schwarze Mühle ve Schwarzkollmu nebo Neue Vorwerk v Groß Särchen,“ řekl Reiner Deutschmann.
Cílem klubu je ekonomický, turistický a sociální rozvoj regionu. Jedná se zejména o zachování venkovských zvyků a tradic, jakož i o srbský jazyk a kulturu. Každoroční festival Krabat je organizován pokaždé na jiném místě. V Chorvatsku a Slovinsku, domově skutečného Krabata se festival konal v letech 2015 a 2017. Kromě tradičních míst, jako jsou Schwarzkollm, Wittichenau, Nebelschütz a Groß Särchen organizátoři zapojí i další místa. Největší atrakcí v regionu Krabat je Schwarze Mühle (Černý mlýn), který neustále rozšiřuje své nabídky. Mlýn je replika původního mlýna, který kdysi v tomto kraji byl. Uvnitř je muzeum s mlynářskými nástroji. Lužické mlýny byly jiné než české, mívaly vysokou mlýnici. Mlýnské kolo bylo poháněno svrchní vodou přiváděnou dřevěným žlabem.
Jedním z úspěšně realizovaných klíčových projektů je kulturní středisko v lomu „Krabatstein“ Lom na granodiorit byl v provozu 100 let v letech 1900-2000. Hlavní budova byla zrekonstruovaná pro kulturní využití. Každý rok na konci léta se v lomu koná mezinárodní sochařská dílna. Regionálních produktů pod značkou Krabat – Kvalita a tradice je celá řada od poštovních známek, bylinných likérů, piva Krabat až po počítačové hry, keramiku, sušenky, uzeniny, sýry a chléb. Výrobky samozřejmě musejí splňovat určitá kritéria, například alespoň 50 procent tuzemských surovin. které jsou zde obsaženy a zpracovány. Je třeba zmínit i Krabatův mlékárenský svět v Kottenu, který poskytuje pohled do moderního zemědělství a výroby vysoce kvalitních potravin. Důležitým úkolem pro budoucnost je prohloubení spolupráce s regionem Žumberak ve Slovinsku a Chorvatsku, odkud pocházel Krabat. Kromě přednášek hosté zhlédli putovní výstavu „KRABAT – Jak se statečný Chorvat stal dobrým lužickosrbským čarodějem“ a rovněž si mohli popovídat s představitelem Krabata Wolfgangem Krausem. Jak mohl vypadat v 17. století Chorvat Johann von Schadowitz známý jako Krabat, ilustroval umělec Jörg Tausch vystavenými obrazy a bystou v životní velikosti.
Několik století přátelství
Čechy a Lužické Srby váže přátelství několik století. Od 14. století do první třetiny 17. století nepřetržitě patřily obě Lužice Českému království. Český král byl současně lužickým markrabím. Roku 1635 Ferdinand II. postoupil Lužici kurfiřtovi Janu Jiřímu I. Saskému jako náhradu válečné pomoci. Po Vídeňském kongres (1815) připadla Dolní Lužice a část Lužice Horní Prusku. V katolický seminář na území protestantského Saska y lužickosrbští katoličtí duchovní doufat nemohli. Útočiště nalezli v Praze, kde roku 1704 kupují bratři Šimonové hornolužičtí kněží za své zděděné finance dům na Malé Straně. Dům však nedostačoval svou velikostí. Proto 15. června 1726 pokládají základní kámen nynějšího domu podle plánů Kiliána Ignáce Dietzenhofera. Budova byla dokončena roku 1728, kdy měl nadační seminář devatenáct studentů. Později bydleli v semináři i německy mluvící studenti, ti však studovali na německých školách. Studenti v semináři nacházeli zázemí pro studium – bydleli zde, stravovali se v jídelně v přízemí, probíhala zde částečně i výuka V létě 1846 místní lužickosrbští studenti založili sdružení „Serbowku“ – první slovanský studentský spolek v Praze, významný pro kulturní rozvoj Lužických Srbů. Do tohoto spolku docházeli a vyučovali např. Josef Dobrovský, Václav Hanka, Karel Jaromír Erben. Bydlel zde i lužickosrbský buditel, kněz, jazykovědec, novinář a reformátor lužické srbštiny Michal Hórnik (1833-1894) – po němž je pojmenována zdejší knihovna, která je největší knihovnou lužickosrbské literatury mimo území Lužice. V prvním patře budovy semináře měli bohoslovci k dispozici domácí kapli zasvěcenou sv. Petrovi, stejně jako kapitula v Budyšíně. Plastika tohoto světce, dílo sochaře Matěje Václav Jäckela, je osazena na nároží. „Posledních 21 chovanců bylo v Lužickém semináři do prázdnin roku 1922, kdy byl seminář zrušen míšeňským biskupstvím. Odhaduje se, že Lužickými Srby se cítí být okolo 60 000 občanů SRN – z toho 40 000 hovoří hornolužicky, 20 000 dolnolužicky. Dnes v budově Lužického semináře sídlí krom Společnosti přátel Lužice a Saské kontaktní kanceláře také Národní akreditační úřad pro vysoké školství. Občanské sdružení Společnost přátel Lužice navazuje na Łužisko-serbske towarstwo „Adolf Černý", které bylo založeno 20. března 1907 v Praze. Jeho cílem udržovat přátelské styky s Lužickými Srby, šířit povědomí o Lužici a Lužických Srbech mezi českou a slovenskou veřejností, získávat pro Lužické Srby politickou podporu, a naopak také zprostředkovat poznání české a slovenské kultury v Lužici. Kontaktní kanceláři pod vedením dr. Michela náleží dík za tento a podobné pořady, které zprostředkují málo známé události a pověsti, rozšiřují vzájemné poznání a inspirují Čechy k návštěvě těchto míst.
Dokonce přednáší
Černý mlýn - prý čarodějovo působiště