Představitelé Svazku Krkonoše i jednotliví starostové zdejších měst a obcí, resp. státní správa a samospráva regionu, vnímají při společných jednáních ze strany Správy Krkonošského národního parku snahu o systematickou spolupráci při trvale udržitelném rozvoji turismu v Krkonoších. Ne všude je však podobný a do jisté míry nutně kompromisní přístup ke spolupráci mezi státní správou a podnikatelskými subjekty takto nastaven. Jisté potíže v nekoordinovanosti a animozitách při jednáních signalizuje území Národního parku Šumava a zdejší města a obce.
Krkonoše i Šumava mají k sobě svojí charakteristikou území a nutností hledání kompromisů mezi ochranou přírody a podnikatelskými aktivitami poměrně blízko. Proto Správu národního parku na Šumavě v nedávně době navštívili představitelé Svazku Krkonoše a Správy KRNAP.
Jan Sobotka, předseda Svazku Krkonoše, při té příležitosti vysvětlil: “Na Šumavě jsme nebyli poprvé. Jsme v pravidelném kontaktu, dá se říci, posledních deset let. I když nás dělí téměř celá Česká republika, společně jsme systematicky konzultovali a připomínkovali některé legislativní dokumenty národních parků jako je např. Návštěvní řád nebo Plán péče, aj.
Přiznám, v poslední době nás znepokojuje současný neutěšený stav na šumavském území. Situace je natolik vyostřená, že tamější města, obce a správa parku rezignovaly na vzájemnou komunikaci. O spolupráci ani nemluvě. Chceme však ukázat, že spolupracovat je nutné za každé situace. Pozveme lidi ze Šumavy na naše jednání Rady KRNAP, aby se zúčastnili debaty a zjistili, co a jak se tu projednává. I pro nás je totiž ponaučení, kam až mohou animozity dospět. Tomu chceme zabránit.“
„Když mají obce a města problém s představiteli orgánů ochrany přírody, není to důvod k otevřenému boji, ale systematickému jednání,“ pokračuje dál J. Sobotka. “Instituce zaštiťující ochranu přírody mají evropský rozměr. Proto musí mít silného partnera ke konzultaci, který přinese argumenty zase ze svého úhlu pohledu. Proto se Krkonoše spojily se Šumavou. Chceme se dál bavit o budoucnosti území, řešit náplň činnosti a mít přístup k jednání orgánů rady parků. Pro rozvoj je nutné vědět, čím se zabývají. Chceme docílit, aby se na oblasti nahlíželo jako na speciální území, kde existují jistá podnikatelská omezení, ale je i v těchto místech nezbytný další rozvoj, který zajistí naší společnou budoucnost a aby v dalším plánovacím období byla tato omezení v dotacích Evropské unie v národních parcích nějak kompenzována. Abychom společně, a se zástupci ministerstev, konkrétní dotační tituly a pobídky konzultovali a tak mohla být jasně vymezena dotační politika pro velkoplošná zvláště chráněná území,“ vysvětil J. Sobotka.
Jiří Vancl, člen Rady Svazku Krkonoše a starosta Lánova, k návštěvě na Šumavě dále přiblížil: „Území národních parků a u nás ochranného pásma a na Šumavě zvláště chráněného území které navazují, resp. jsou téměř součástí, mají některé objektivní společné charakteristiky: jedná se o velkoplošná chráněná území, jsou historicky dlouhodobě i perspektivně obývány trvale bydlícím obyvatelstvem, kteří zde chtějí žít, jsou turisticky atraktivní, jedná se o významná území z pohledu republikového i evropského a v obou jsou výrazné přírodní fenomény, které je potřeba chránit. Výše uvedené předznamenává, že stabilita a rozvoj území je možná pouze za podmínky dohody, neboli koncensu, všech zúčastněných v daném území a trvale bydlící obyvatelstvo se chce tvorby shody intenzivně účastnit a být též správci, spolu s dalšími, daného území. V Krkonoších se daří, na Šumavě méně. Tato shoda je nutná jak na základních podmínkách ochrany přírody a též tvorby, tak na základních podmínkách pro trvale bydlící obyvatelstvo, neboť člověk je součástí přírody, neboli nestojí mimo. Vyváženosti lze dosáhnout tak, že míra omezení je kompenzována přispěním v jiných oblastech. Základní koncensus v území potom musí být akceptován na národní úrovni a podporován jak z úrovně národní, tak evropské. Oba parky a představitelé trvale žijícího obyvatelstva se mohou jeden od druhého poučit v řešení problémů,“ uvedl J.Vancl.