V reprezentačních prostorách mediálního centra Orbis na Vinohradech státní agentury CzechTourism v těchto dnech vystavuje ukázku ze svého celoživotního koníčka známý novinář, publicista a spisovatel, dlouholetý předseda České asociace novinářů cestovního ruchu a svého času zahraniční dopisovatel ČTK Bořek Homola. Jako reportér a korespondent zasvětil pan Homola žurnalistice a potažmo i cestovnímu ruchu celý svůj život, kdy je i ještě dnes pilným autorem a přispěvovatelem řady periodik, především pak magazínu TRAVEL profi, kde má na starosti celostránkovou rubriku Zrcadlo turizmu ze všech koutů světa. O jeho sběratelské lásce a celoživotním hobby jsme si popovídali během slavnostní vernisáže.
Papírové podivuhodnosti
Bořek Homola, znojemský rodák, mapám s úsměvem říká „papírové podivuhodnosti“. Každý kousek bere s úctou do ruky, opatrně, aby se nezlámaly v letitých švech. Odmalička měl rád školní atlasy, ale k jeho prvnímu vážnému setkání s mapou ho dovedl jeho otec, voják z povolání. Ten mu některé ukázal a půjčil, aby si mohl tehdy ještě malý Bořek porovnat vojenskou speciálku z okolí Znojma s civilní, turistickou mapou, což ho nadchlo. Učil se v mapách číst a orientovat, a brzy pochopil, co vše mu může mapa, mimo správného vedení vytyčeným směrem, ještě říci. Tady někde jsou tedy kořeny budoucího vztahu k mapám, neboť Bořek Homola se brání slůvku “sběratel“ v tom slova smyslu, jak sběratelství zvláště dnes chápe většina spoluobčanů. On v nich nevidí hromadění financí, také se nikdy nesnažil vkládat do své sbírky žádné velké peníze. Jemu šlo vždy o zajímavost pohledu, který mu jeho mapy přinesly. Získával je zcela obyčejně. Nákupem před vlastní cestou jako přípravu na návštěvu míst, kam se chystal, nebo je obdržel jako propagační materiál na různých informačních centrech či v zastupitelství zemí, které měl navštívit. Samotnou kapitolkou jeho sběratelství jsou pohlednicové mapky z míst, která během svého dlouhého života navštívil a kde jako novinář pracoval.
Protože ale mapy sbírá víc jak půl století, i v jeho kolekcích jsou z hlediska antikvit dnes již pěkné unikáty. Vraťme se však k jeho první zahraniční cestě, kdy jel ještě jako výrostek se školou na tábor do Jugoslávie…
„ Bylo to něco úžasného,“ vzpomíná Bořek Homola, „ jeli jsme parníkem z Bratislavy do jugoslávského Vukovaru a pak dále vlakem přes hory do Sarajeva a na pobřeží moře do vesničky Gradac. A poté zase lodí z Makarské přes ostrovy do Hercegoviny. Dodnes mám uložené mapy, kterými jsem se před cestou vybavil. Rodičům jsem podle nich v dopisech pečlivě a podrobně popisoval, kudy a jak jedeme. Můj cestovní deník měl díky mapě pevný řád. Od té doby mne nenechala žádná z map chladná, a to mi vydrželo až do dnešních dnů.“
Káhirský unikát
Bořek Homola jako „zahraničář“, novinář pracující v ČTK, poznal pěkný kus světa, včetně Číny i arabských zemí, kde léta působil. Velmi rád má kupříkladu mapy ze severní Afriky, z Egypta, o kterých říká, že jsou z jeho pohledu nejzajímavější. Ve své sbírce egyptských map má většinu těch, které má k dispozici řadový turista s vyznačením všeho známého, ale i takové unikáty s místy, které běžný návštěvník nezná a s největší pravděpodobností také ani nepozná. Jednou z velkých egyptských mapových kuriozit Homolovy sbírky je ta, co představuje Cairo, tedy Káhiru z počátku 19. století. U ní si cení Bořek Homola především skutečnosti, že byla vytištěna v roce 1800 – v Praze!
Sbírka o dvou tisících kusech
Na Vinohradech se Bořek Homola prezentuje coby sběratel pouhým zlomkem toho, co vlastní. Kupodivu ale ani on sám přesně neví, kolik map dnes vlastně má. Doslova k tomu říká:
„Kolik jich dneska mám? To přesně nevím. Soustředil jsem jich dost, ale na to, abych je pečlivě počítal, jsem ještě nenašel čas ani sílu. Fakt je, že je mám už trochu roztříděné, takže vím, že kupříkladu těch, co jsou na pohlednicích, české i zahraniční, je kolem pěti set. Jiné, většího rozměru, jsou roztříděné podle světadílů a zemí, těch bude ještě víc. A pak jsou některé, které jsem získal na svých cestách po světě, ale zase jsem nebyl tak soustavný, aby se řeklo, že mi nic neušlo. Takže, suma sumárum, dohromady jich může být kolem dvou tisíc.“
Tato upřímná slova by asi vyděsila nejednoho člena Klubu sběratelů kuriozit, kteří považují pečlivou katalogizaci sbírky za prvořadou otázku svého hobby. Bořek Homola se však jen usmívá, důležité pro něho osobně je, že dobře ví, kam si má v případě potřeby ve svých šanonech pro co sáhnout.
Žijící mapy
Homolovy mapy mají totiž tu výhodu, že žijí. Neleží jen v deskách na skříni či v knihovně, on s nimi pracuje. Řadu z nich Bořek Homola použil v sérii článků a reportáží, to když kupříkladu psal o ropovodech nebo plynovodech, nebo když projížděl trasy Orientexpresu či Transafrických silnic.
Kolekce tří desítek map, které jsou dnes k vidění na Vinohradech v mediálním středisku Orbis, patří zase k sérii Homolových turistických map České republiky, časově rámovaných, které by se daly nazvat předchůdkyněmi těch současných. Mají nadčasové kouzlo včetně letité polygrafie, ale jsou perfektním dokladem své doby.
Jejich prezentace se jmenuje výstižně „Kam? Čím? Proč?“ a Bořek Homola závěrem našeho krátkého setkání dodává:
„ Touhle výstavkou chci ukázat, že v naší zemi jsou desítky a stovky míst, které stály a stojí za to navštívit, a každý že si může vybrat zajímá-li ho příroda, historie, sport, umění, památky ale třeba i zábava, folklor nebo dobré jídlo a pití…“
foto: Miroslav Feszanicz