Portrét E. Holuba na dobové fotografii
Národní muzeum otevírá první ze svých velkých výstav letošní sezóny. Vznikla ve spolupráci s Ústavem dějin umění Akademie věd ČR. V Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur se seznámíte s příběhem cestovatelské legendy Emila Holuba. Také tu organizátoři expozice vystavili více než 300 sbírkových předmětů ze sbírek, které cestovatel zanechal V. Náprstkovi. Autoři výstavy však navíc ukazují cestovatele v trochu realističtějších barvách, než na jaké jsme byli dosud zvyklí. Výstava začíná už v pátek 28. dubna 2023.
Během svého jedenáctiletého bádání v jižní Africe nashromáždil cestovatel dr. Emil Holub desetitisíce předmětů, které podrobně popsal a zdokumentoval. Také prováděl řadu pozorování v oblasti zoologie, botaniky a etnografie, lovil zvěř, popisoval kmeny domorodců, se kterými se na svých cestách setkal.
Expozice s africkými etnologickými exponáty
„Jméno cestovatele Emila Holuba je všeobecně známé, ale myslím si, že o něm samotném toho většina lidí ví jen velmi málo. Vnímáme ho spíše jako literární či filmovou postavu než skutečného člověka. Cílem naší výstavy je úmysl představit veřejnosti osobnost Emila Holuba na základě historických faktů, zbavenou legend a mýtů. Chceme také seznámit návštěvníka s dobou, ve které žil, s hodnotami, které zastával, a se způsoby uvažování tehdejší společnosti, kterými se řídil,“ vysvětluje generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.
Mapa Viktoriných vodopádů od E. Holuba
Výstavu tu rozdělili do čtyř částí. První věnovali dvěma africkým cestám, které Holub absolvoval v 70. a 80. letech 19. století. Prostřednictvím několika příkladů expozice ukazují, jakým způsobem Holub vytvářel obraz o průběhu svých cest a jaké byly jejich původní cíle. Nevyhýbá se ani tomu, jak s nimi zacházeli někteří pozdější propagandisté v oblasti masové kultury. Autoři rovněž ukazují nejdůležitější objevy, které Holub během výprav v jižní Africe učinil a prezentují i jeho přírodovědnou sbírku. Například Viktoriny vodopády sice objevil D. Livingstone, ale E. Holub je jako první zmapoval. Druhou část výstavy věnují Holubovým aktivitám a názorům v souvislostech jeho doby a tehdejšího způsobu myšlení. Etnografické sbírce je věnována třetí část expozice. Prostřednictvím různých druhů sběratelských artefaktů poukazují na Holubův speciální přístup k budování sbírek, na jejich transport z Afriky a pozdější uložení v muzejních depozitářích rakousko-uherské monarchie, včetně té v Náprstkově muzeu. „Cestovatel byl při své práci velice systematický. Veškeré získané exempláře i artefakty pečlivě ve svých denících popsal, a protože byl i zručný kreslič, také nakreslil. Osobně si myslím, že jeho výhodou byla absence uměleckého náhledu. Vše kreslil, tak jak to osobně viděl. Proto mají jeho kresby velkou dokumentární hodnotu. Za zmínky stojí i jeho entomologické sbírky,“ vysvětluje autor výstavy Tomáš Winter. „Dlouho u nás různé instituce vytvářely o E. Holubovi obraz, že to byl cestovatel, který léta strávil v divočině. Ono to tak přesně nebylo. Svojí profesí to byl lékař, který dlouhá léta provozoval praxi na jihu Afriky, která už byla v té době kultivovanou zemí. Cesty do vnitra Afriky se daly počítat na několik měsíců. I tak byly velice nebezpečné a on toho za tuto dobu stihnul opravdu moc.“
Tomáš Winter, autor výstavy. Foto: A. Karoch
Poslední část výstavy věnovali Holubově „Jihoafrické výstavě v Praze“, která se konala na pražském výstavišti v roce 1892. Ta se alespoň v Česku se stala vyvrcholením Holubových celoživotních výstavnických aktivit. Málokdo ví, jak bylo obtížné zaplnit obě křídla i střední trakt Holešovického výstaviště. Tehdy se to povedlo jedinému člověku, který tu shromáždil stovky etnografických, zoologických, fotografických a kulturních exponátů. Bohužel přes obrovskou návštěvnost kolem 160 tisíc návštěvníků po finanční stránce výstava skončila finančním propadem. „Ještě jeden mýtus bych chtěl alespoň oslabit. Emil Holub byl především občanem Rakouska-Uherska. Německy mluvil více německy než česky a na cesty mu přispěl nejen Vojta Náprstek, ale také například i císařská pokladna a mnoho rakouských mecenášů. Proto na svoji druhou cestu se obklopil lidmi z mnoha koutů monarchie. Protože byl prozíravý, od každého exponátu pořizoval několik kusů. Proto se následně mohl o své sbírky podělit s muzeem ve Vídni i v Praze,“ upřesňuje T. Winter.
Cestovatel si vedl velice pečlivé deníky a seznamy
V rámci výstavy v Náprstkově muzeu se mohou návštěvníci těšit na množství etnografických předmětů, přírodovědné exponáty, fotografie, kresby, knihy a plakáty, ale také na Holubovy deníky a zápisníky, kterých si cestovatel nesmírně vážil. Dnes v nich mají návštěvníci možnost listovat pomocí digitální aplikace.
Antonín Karoch