Vlastimil MARŠÍČEK

* 14. 11. 1923, Postupice u Benešova

† 11. 8. 2000, Praha

 

Básník, prozaik, překladatel, publicista, autor knih pro děti a mládež. Po maturitě na reálném gymnáziu v Pardubicích (1942) začal navštěvovat Eckertovu obchodní školu v Praze, 1943 byl nasazen v továrně na léky. Po válce nastoupil do redakce nového deníku Práce; 1946 se zapsal ke studiu české literatury na FF UK, po roce však studia nechal. V Práci působil nejprve v kulturní rubrice, poté jako vedoucí redaktor krajských novinových příloh a od roku 1949 jako zástupce šéfredaktora. V roce 1950 musel z redakce odejít. Krátce byl zaměstnán jako lektor Československého krátkého filmu a od roku 1952 pracoval v sekretariátu Svazu československých spisovatelů, od roku 1956 jako tajemník. Současně v letech 1956–57 externě přednášel na katedře žurnalistiky FF UK. V 70. a 80. letech se živil jako příležitostný publicista a překladatel beletrie (z bulharštiny, španělštiny, řečtiny, švédštiny, francouzštiny aj.). Dlouhodobě spolupracoval s redakcí Československého vojáka. Povídky, básně, novinové články, recenze, fejetony a reportáže dále publikoval v časopisech a denících Studentský časopis, Mladá fronta, Rudé právo, Obrana lidu, Zemědělské noviny, Lidová demokracie, Svobodné slovo, Svět v obrazech, Lidové noviny, Literární noviny, Listy, Plamen, Nový život, Host do domu, Květen, Sešity pro literaturu a diskusi, Slovenské pohľady, Kultúrny život (oba Bratislava), Světová literatura, Kultura, Tvorba, Kulturní politika, Mladý svět, Dikobraz, Ohníček, Mateřídouška, Nové knihy, Učitelské noviny, Kmen, Filmové noviny, Kino, Stadion, Svět práce, Motor, Svět motorů, Československý sport, Reportér, 100+1 Zahraničních zajímavostí, Večerní Praha aj. Patří mezi spoluzakladatele pražské poetické scény Viola; pro ni a později také pro Lyru Pragensis napsal řadu literárních scénářů. Spolupracoval s Československým rozhlasem, kde mu byla mj. uvedena hra pro děti Žebráčkové (1953). Redigoval literární revui Prostor (Pardubice 1945, vyšla 2 čísla, s Jiřím Šotolou Jiřím Václavem Svobodou) a časopis Bulharsko (1980–90). Jako letitý člen klubu novinářů cestovního ruchu (dnes Czech Travel Press) zorganizoval řadu akcí ve spolupráci s Bulharským kulturním střediskem v Praze, s nímž úzce spolupracoval.