Bedřich Dlouhý, Reminiscence, 2006, Galerie Roudnice
Roudnická galerie připravila na závěr roku tematicky pojatou výstavu Učitel a žák. Reflektuje nejen otázky školení umělců, ale také možnosti inspirace u významných osobností napříč prostorem a časem.
Jedním z hlavních témat výstavy je vliv učitele na jeho žáky. Tvůrci akce na něj poukazují prostřednictvím některých přímočarých příkladů, jakými jsou například žáci Julia Mařáka v oblasti krajinomalby nebo okruh studentů Josefa Wagnera. Na tyto příklady bude navazovat i poněkud komplikovanější propojení, kde mezi autorem a jeho vzorem není přímý vztah, ba naopak pocházejí ze zcela jiného prostředí. Výrazná osobnost může inspirovat umělce i po staletích.
Klíčovým exponátem výstavy je soubor třinácti drobných, leč velmi působivých kreseb Giorgia Vasariho (1511–1574), renesančního umělce, považovaného za nejvýznamnějšího žáka Michelangela Buonarrotiho. G. Vasari působil jako dvorní malíř a architekt Medicejského rodu ve Florencii. Zároveň ho vnímáme jako prvního uměleckého historika, neboť již v šestnáctém století sepsal a vydal životopisy umělců, čímž detailně zaznamenal vznik a postupný vývoj renesančního umění v Itálii. Jeho teoretická práce je základním kamenem celého oboru dějin umění.
Téma výstavy široce přesahuje oblast umění, neboť principy vzdělávání a inspirování lze přenést do jiných rovin i do běžného života. Roudnická galerie tuto výstavu věnuje památce Aleny Potůčkové (1953–2018) a Miroslavy Hlaváčkové (1942–2020), dvěma silným osobnostem a významným historičkám umění, které v porevolučním období stály v čele roudnické galerie a staly se inspirativními vzory mnoha dalším lidem. V obecné rovině pak organizátoři věnují výstavu všem učitelům v širokém slova smyslu.
Miroslav Divina