Travel Magazine

  • Sekty ze dna Vranova a lechovický Galavečer

    Rok se s rokem sešel a u paty Vranovské přehrady se opět zčeřila voda. Je 17. července 2015 a koná se tu jakási předpremiéra zdejší již tradiční akce, a to slavnostního Galavečera sektu Lechovice. Na ten si však zájemci budou muset počkat až do 15. srpna. V červenci alespoň diváci mohli z výšky pozorovat práci potápěčů, kteří na plastikových plovácích vyzdvihli ze dna vodního díla klece se sektem.Dva z nich se na tuto událost obzvláště těšili. V rámci akce „Vylov si svůj sekt“ si totiž dříve ještě s jedním kolegou vydražili celkem tři lahve. Ten však bohužel ke své škodě nedorazil…….

    Vranov nad Dyjí zrovna slavil 900 let své existence. Tehdy vinaře z Vinných sklepů Lechovice napadlo udělat něco, o čem by se ještě dlouho povídalo.Protože vyráběli sekt tzv. šampaňským způsobem, tedy metodou, kdy víno kvasí v lahvi, rozhodli se využít nedaleké Vranovské přehrady jako vinného sklepa. Konec konců v hloubce cca 40 metrů bývá stálá teplota kolem 4oC, ať už je nad hladinou + 30 nebo – 20 stupňů. Tlak kolem 0,5 MPa, dříve 5 atmosfér, působí proti tlaku CO2 v lahvi, což je také příjemné. Co už tak příjemné není, je velká pozornost možných nezvaných zájemců o toto šumivé zlato. Proto lechovičtí zabezpečili jejich skleněný poklad masivními klecemi. Také umístění ve čtyřicetimetrové hloubce mnohé odrazuje. První kontingent s 900 lahvemi potopili před 15 lety. Odebrané lahve prý každoročně nejen doplňují, ale přidávají i další. Letos by měl přírůstek činit 915 a pod vodou by mělo zrát kolem 12 tisíc lahví. Červencová generálka krom faktu, že přítomní fotografové a novináři viděli výlov za denního světla, posloužil i k přípravě naLechovický galavečer. Sekt, který ten den vyloví, ihned vydraží a výtěžek půjde, jako již dříve, na podporu Centra Paraple, které podporuje handicapované spoluobčany. Jak sdělila ředitelka této organizace, Ing. Margita Pištorová, letos se výlovu sektu zúčastní i jedna z klientek Centra Paraple, Jarmila Onderková, vozíčkářka s poškozením míchy a nadšená potápěčka. Protože se výlov uskuteční později odpoledne, pro jistotu na ni dohledné vedoucí party potápěčů a zároveň vedoucí Zdravotnické záchranné služby ve Znojmě MUDr. Arnošt Růžička.

    Samotný Galavečer sektu Lechovice, který se mimochodem loni velice povedl, se bude konat opět na pláži Vranovské přehrady a zahájí ho vystoupení Vojenského uměleckého souboru Ondráš, po kterém bude následovat znojemská kapela Onkels. Ani letos nebude chybět kapela zvučného jména.Tentokrát tu vystoupí skupina Arakain, kterou snad není nutné představovat. Nebude chybět ani avizovaný výlov sektů, předání šeků Centru Paraple a ohnivá tečka v podobě slavnostního ohňostroje z hráze Vranovské přehrady.

    Lechovičtí mají co oslavovat.Nejen úspěšný výlov sektu a jeho doufejme úspěšnou dražbu. V červnu totiž získali na jedné z nejprestižnějších světových soutěží vín, Sélections Mondiales des Vins v kanadském Quebec City, zlatou medaili. Obdrželi ji za Ryzlink rýnský, ledové 2013.Mimochodem, toto ocenění mají v Česku pouze dvě vinařské firmy. Vinné sklepy Lechovice jsou jednou z nich.

     

  • Shopping is a popular holiday pastime worldwide

    ITB Berlin and IPK International analyse the importance of shopping tours on holidays abroad

    Berlin, 12 September 2014 Worldwide, shopping tours play an important part on one in three holidays spent abroad.It is not just travellers from Asia who go on extensive shopping tours. South Americans also enjoy the shopping opportunities at their travel destinations more than others.These are the latest findings of a special survey by the World Travel Monitor®, carried out by IPK International and commissioned by ITB Berlin.

    Topping the survey’s international list of countries whose travellers went on the most shopping tours was China, followed by Malaysia and India. For more than 50 per cent of tourists from these countries shopping was important on their holidays abroad.Shopping was also very important for tourists from South America, in particular from Mexico, Argentina and Chile.By contrast, only 30 per cent of US-American holidaymakers were interested in shopping, making them less keen than most.Among Europeans shopping was most popular with Finns, followed by Germans, French, Swedes and Russians,whereas for Britons and Italians it played a less important role.

    The role that shopping plays for tourists varies, depending on the type of holiday.Unsurprisingly, tourists on city breaks valued shopping opportunities most.Worldwide, shopping was found to be important for 50 per cent of tourists visiting major cities, and among Asian tourists the ratio rose to over 80 per cent.Thus, in addition to a city’s attractions and its flair, its shopping opportunities were found to be among the three most important reasons for a city break.Apart from visitors on city breaks one in three tourists on a round trip or beach holiday regarded shopping as important.

    Destinations in western Europe, Asia as well as the USA were seen as the most popular for enjoying shopping.Among western European countries the UK, France, Germany, Italy, Spain and Turkey topped the rankings,while in Asia, China, Thailand, Singapore and South Korea were among the countries most popular for going shopping.

    Shopping was found to be popular with people of all ages and regardless of education and wealth.It enjoyed equal popularity among people with high travel expenses and those with less costs.The only difference the findings of the World Travel Monitor®revealed was that female holidaymakers did more shopping than men.

    Dr. Martin Buck, director of Travel & Logistics at Messe Berlin: “Shopping has become a mainstay of the tourism industry in many places and also ensures that a destination can make additional income.Many holiday destinations now cater for wealthy customers with attractive shopping malls and exclusive services.”

    About ITB Berlin and the ITB Berlin Convention

     

    ITB Berlin 2015 will take place from Wednesday to Sunday, 4 to 8 March. From the Wednesday to the Friday ITB Berlin is open to trade visitors only. The ITB Berlin Convention is held parallel with the trade fair, from Wednesday to Saturday, 4 to 7 March 2015. It is the world’s largest specialist convention for the industry. More details are available atwww.itb-convention.com. ITB Berlin is the leading trade fair for the worldwide travel industry. In 2014 a total of 10,147 companies and organisations from 189 countries exhibited their products and services to 174,000 visitors, who included 114,000 trade visitors.

  • Skopje, město soch a naděje

    Silnice ubíhá a makedonské hlavní město Skopje se blíží. Už jsou vidět prvé příměstské objekty. Na nich je  něco nám, Čechům, něco povědomého. Po chvíli přemýšlení na to přijdeme. Jsou to paneláky.  Typická panelová šeď. Nekteré, nejspíše ty nejošklivější, prý před mnoha lety stavěli československé firmy. Na ty další jsme asi dlouho dodávali komponenty. Příměstské celky působí jako okolí  Prahy pět let po sametové revoluci. Prý to také byla pomoc bývalého Československa městu,  téměř zničenému zemětřesením v roce 1963. Tehdy ovšem šlo o moderní a relativně sofistikované stavby. Bohužel čas se nezastavil a Makedonie byla v Titově Jugoslávii na tom podobně, jako kdysi oblasti u nás na hranici s Rakouskem a Západním Německem. Potom přišla jugoslávská válka. I když se dotkla Makedonie jenom zlehka, měla za následek několikaletou stagnaci prakticky všeho. Dnes tu naopak stavební ruch přímo bují.  Za několik let nynějšího tempa rozvoje bude nejspíš okolí hlavního města Makedonie zářit barvami. Projde  metamorfozou tak, jako naše kdysi hrůzná sídliště, například Prosek.

            

             Makedonci mají smůlu a štěstí zároveň. Většinu jejich země tvoří jedno velké,  široké a plodné  údolí. Potom už naleznete pouze hory a vrchoviny. Na jedné straně jsou hustě porostlé subtropickým lesem a na té druhé zase téměř tak holé, jako hlava jedné z primadon televize Prima, pana šéfkuchaře Z. Pollreicha. Ani na sousedy nemají Makednoci zvláštní štěstí. Srbům se nelíbí většinové makedonské náboženství, tedy řecká pravoslavná církev, která vybavuje chrámy klasickým jednobřevným křížem, Bulhaři neuznávají makedonský jazyk, o kterém si myslí, že je to zpotvořená bulharština a Řekové by nejraději odstranili celý stát, už protože zdejší obyvatelé měli takovou drzost, že si v názvu státu přivlastnili „příjmení“ zde narozeného otce Alexandra Makedonského, Filipa. A to byl přece Řek, či ne? Pouze Albánci tiše mlčí a doufají, že při pověstné porodnosti národů, uctívajících proroka Mohameda, brzy přečíslí bezcenou křesťanskou entitu a připojí zemi k velké Albánii. Zatím jich sídlí v Makedonii zhruba deset procent, ale dalších pět se dostavilo nezváno z kosovské Prištiny. A tento proud k nevelké radosti místních, kupodivu jak křesťanů, tak i muslimských starousedlíků,  stále trvá. Je to vidět i z množství jakoby z polotovarů stavěných minaretů. Jsou všude, kam se člověk podívá. Jinak prý už v Makedonii převládají samá pozitiva.

     

    Rozdělené řekou i náboženstvím

            

             Město Skopje rozděluje řeka Vardar na dvě části. Starou a novou. Nebo také na muslimskou a křesťanskou. Na část s minarety a část s křesťanskými kostely. Naštěstí rozdělení není tak striktní, jak to na první pohled vypadá. Ve Starém městě, také nazývaném Stara Čaršija, tedy bývalém tureckém bazaru, se prý lacino a hezky žije. Na druhé straně řeky zase sídlí většina státních institucí, orgánů a zahraničních firem, tedy zkráceně dobře placená práce.  Není to nijak zvláště daleko. Stačí přejít mosty. Za dob turecké nadvlády byla Stara Čaršija Skopje jednou z nejrychleji rostoucích metropolí na Balkáně. Dnes je to změť malebných uliček, lemovaných po obou stranách drobnými obchůdky a resturacemi. Všude voní na roštu opékané mleté maso a zdejší specialita „gravče tavče“. Jedná se o rozvařené papriky, smíchané s cibulkou česnekem a fazolemi, to vše pečené v pálené keramické misce. Ono „gravče“ prý znamená  fazolovou směs a to „tavče“ je ona miska. Vyslovuje se to dohromady. Samozřejmostí jsou obchůdky se stříbrnými šperky, orientálními pamlsky, látkami, starožitnostmi, ale také s věcmi, které by člověk v muslimské části nečekal. Překrásně  vytepaný měděný destilační přístroj, včetně topeniště a vodou chlazeného šneku za necelých dvěstě EUR, by nadchl srdce nejednoho našeho zahrádkáře. Na rozdíl od makedonských však nemá český úředník  ani naše soudní mašinerie pro podobnou iniciativu pochopení. Ona to tedy není při bližším pohledu zas tak muslimská část, protože přímo v srdci bazaru stojí pravoslavný kostelík Sv. Spasitele ze sedmnáctého století. Zajímavé je i to, že v jeho dvoře nalezne pozorný turista další zajímavost. Roste jim tam tomel japonský, což je strom z čeledi ebenovníků a jeho ovoce se u nás prodává pod názvy kaki, churma nebo sharon, asi jak pány v řetězcích napadne. Nejspíše bude otužilý, protože tu prý v zimě není nijak zvláštní teplo. Na druhé straně se však věřící mohou potěšit pohledem na sněhovým popraškem pokrytý holý strom, obsypaný zářivě oranžovým ovocem. Na to, aby si nebyli místní ďaurové sami sebou tak jistí, dohlíží v této části metropole mohutná mešita Mustafa Paši s obvyklým minaretem. Navíc minaret má v této části města poměrně hodně dalších příbuzných..

             Skopje je starobylá metropole. Podle vykopávek bylo osídlené už před pěti tisíci lety před Kristem (pro bezvěrce před naším letopočtem). Jeho umístění bylo strategické. Křižovaly se zde totiž obchodní cesty z úrodné nížiny podél řek Drávy, Sávy a Moravy(zde jde o shodu jmen) k Egejskému moři a také cesty od Jaderského moře do Persie. Proto se na ostrohu téměř uprostřed města už dávno ve starověku tyčila pevnost Kale, omývaná řekou Vardar. Pevnost si každý dobyvatel, pokud ji dobyl, hýčkal, a když ji opouštěl, snažil se jí pobořit. Dnes je ze zbytků pevnosti jeden ze symbolů města a pro archeology místo, plné adrenalinu a napjatého očekávání. Jsou však i tací, kteří jim chtějí pokazit radost. Ti tvrdí, že pevnost byla postavená z kamenů ze zničeného města Skupi, tedy předchůdce Skopje, ležícího ovšem o několik kilometrů severněji. Nicméně obrovité, nově opravené hradby, nad  kterými vlaje makedonská vlajka,  vypadají při pohledu zdola opravdu impozantně.

            

    Sochy, kam se podíváš

     

             Právě u hradeb, v areálu pevnosti, nachází šťouravý našinec první objekt z mnohých, který později pracovně nazve sochořadí. Ano, Skoplje je město soch. Touto se ovšem moc nechlubí. Je z betonu z doby vlády maršála Tita a představuje vítězné partizány. Makedonci asi mají, podobně jako mnozí z nás, na partizánské hnutí trochu skeptický pohled. Socha to dokazuje. Ze samopalu kouká armování, beton je popraskaný a mnohde opadaný.  Sousoší samo je vzhledem k stavu poprávu očím návštěvníků více ukryté, než vystavené. Pod pevností se situace radikálně mění. Mohutní modernističtí bronzoví lvi, chránící jeden z moderních mostů, prozrazují tvůrce mistra.

             Kamenný most. Další ze zdejších zajímavostí.  Je z 15. stol a dokonce figuruje na emblému města. Přežil Turky, Bulhary, německý vpád, socialistický stát, zemětřesení a stále stojí.   Na jednom břehu ho střeží po obou stranách bronzové sousoší nám známého Konstantina, kterému u nás říkáme Cyril, a jeho učňů.  Na druhé straně... Ne, to snad ne. Ze základny posledního pilíře se někdo chystá skočit do vody. A další se už v ní cáchá, tedy alespoň podle mávajících nohou a barevných plavek. Pohled, ze kterého by pražstí památkáři dostávali osypky, rvali si zbytky vlasů a u úst by se jim tvořila nesouhlasná pěna. Oni koupající jsou totiž také bronzové a navíc kolorované sochy. Představte si, že by něco podobného naši povolili na Karlově mostě. A to je  Kamenný most doslova jeho místní adekvát. Asi mají Makedonci ten život rádi trochu veselejší.

             Za mostem je náměstí. A ne malé náměstí. Jmenuje se  Makedonie a je určitě větší než náš Staromák. Zlé jazyky tvrdí, že je to tím, že během  neštastného zemětřesení v šedesátých letech tu spadly dva domy nebo spíše menší bloky domů – neoklacistní budova Národní banky a Dům armády. Místní asi usoudili, že se nejednalo o zas tak velkou škodu a bylo by ztrátou peněz a času budovy zmíněných institucí stavět znovu na stejném místě. Díky tomu i díky výraznému orámování živou zeleni má Skopje jedno z největších i nejpříjemnějších hlavních náměstí v Evropě. Jen škoda, že se tu v době autorovy přítomnosti nekonal známý Jazzový festival Skopje, prý největší v jihovýchodní části našeho kontinentu. Část koncertů totiž probíhá  pod širým nebem. Místní navíc tvrdí, že ani akustika tu není nejhorší.

             K bývalému nádraží vede široká třída, po obou stranách lemovaná stromy. A také bronzovými sochami. Ovšem ne takovými těmi povznášejícími, na jaké jsme zvyklí koukat v Česku. Žádná zvláštní velebnost. Navíc jsou tyto skulptury polychromované nebo-li kolorované, což by zřejmě naše umělecké mravy hájící památkáře do krve ranilo. (Autora dodnes irituje, jaký povyk se zdvihl proti krásné Tančící fontáně od Anny Chromy na Senovážném náměstí v Praze.) Navíc jde o civilní sochy, představující například dvě klábosící ženy, čističe bot, býka se vším všady, mobilující slečnu a mnoho dalších. Snad jediná do této veselé plejády nezapadající je, socha tzv. Raněné Skopje, ženy s poničeným tělem, která tu stojí na paměť velkého zemětřesení a jeho zdejších obětí z roku 1963. Symbolicky naproti bývalému a  stejnou katastrofou poničenému Hlavnímu nádraží.

     

    Skopje, strategický bod turistiky

     

    Důležitou součástí města je mezinárodní letiště. Jak jinak než Alexandra Makedonského. V zemi je ještě jedno. Tohle je ale větší, jak se na hlavní město s parlamentem a zastupitelskými úřady sluší.  Je sice 22 km od města, ale město se prý časem rozroste až k němu. „Jste na přímo strategickém místě,“ vysvětluje s humorem ředitel cestovky Travel Net a zároveň zástupce doposud naší ČSA v Makedonii, Miodrag Lega. „Něco málo přes tři hodiny autem jste u Jadranu, dvě stě kilometrů na jih a dojedete do Soluně a ujedete-li zhruba tutéž vzdálenost na východ, budete v Sofii. Když se Řekům zachtělo stávkovat, mnoho turistů zjistilo, že než čekat na zrušené lety, je snadnější přijet do Skopje a odtud pokračovat domů. U nás zatím nejsou stávky nijak populární, takže máte stoprocentní šanci, že odletíte.“ Ředitel také vyzdvihoval zdejší autobusy a soukromé autokary pro místní cestování. „Naše republika má to štěstí, že přes ní vede magistrála z norského Vardo až na řecký ostrov Krétu.  S Srbskem máme také dobré spojení. Jen o něco horší jsou cesty do Sofie, ale i na jejich zlepšení pracujeme.“ dodává optimisticky. Pouze před vlaky varuje. Železniční síť  tu budovali v kopcovitém a horském terénu draze i těžko. Proto také jediná spolehlivá železniční cesta, kudy projíždějí mezinárodní rychlíky, vede ze Srbska přes Makedonii do Řecka. Místní síť železnic je řídká a dosti nepřesná. Kam prý dojedete autem za tři hodiny, vlakem vám to trvá mnohdy více než dvanáct. Miodrag Lega asi vlakům neholduje. Když ovšem sdělil, že letenka ČSA z Prahy do Skopje stojí jen o dvacet EUR více, než kolik zaplatili přítomní turisté za více jak desetihodinovou cestu po asfaltu, jistě se podivil jejich náhle strohým výrazům. Kdyby navíc tušil, že po celou cestu byli oblažováni jediným neustále přehrávaným CD s makedonsko-tureckými popěvky, asi by vzdor své obchodnické povinnosti zvolil jiné téma.

     

    Možná zbytečné rozjímání

     

             V oné veselé ulici, lemované po obou stranách netradičními sochami, najde poutník i místo klidu. Je jím moderní kostelík, který zde slavnostně otevřeli v roce 2009. Je věnovaný místní rodačce, jinak slavné světici a říkají mu Dům matky Terezy. V nijak zvláště prostorných místnostech vládne ticho, vhodné k zamyšlení a rozjímání. Makedonie je v současné chvíli země na rozhraní dvou náboženských ideologií. Na jednom břehu se jako bílá párátka vypínají  k nebi minarety, na druhém je prý stejně tolik chrámů a kostelů, jako dnů v roce. Jugoslávská válka se naštěstí Makedonii vyhnula, i když se albánská povstalecká armáda postarala o vojenský a svým způsobem náboženský konflikt i zde. Řešila ho dokonce OSN. Prý s úspěchem. Autor doufá, že s alespoň o trochu větším, než s jakým se tato organizace pustila do pojmenovávání tehdy nového, postjugoslávskho státu. Aby byrokraté z newyorského sídla světové organizace nikoho neurazili, nazvali novou republiku „Former Yugoslav Republic of Macedonia (FYROM)“ tedy po česku  „Bývalá jugoslávská republika Makedonie (BJRM)“. Tento uhozený název se naštěstí nikdy nevžil, i když Řekové zlobně stahovali obočí. Jaký rozdíl od stejně hloupého názvu ČSFR, prosazeného ctiteli dvojdomků  a dobrovolně námi přijatého u nás.

             Naštěstí alespoň ve městě existuje jeden silný a stmelující faktor – fotbal a v menším házená. Hraje-li v aréně Filipa II. mužstvo FK Varadar, zapomínají místní na rozepře a běda soupeři, zvláště pokud je z ciziny. I v době míru, tedy, když se nehraje, vládne občas v okolí jmenovaného sportovního kolbiště nebývalá sousedská shoda. Koná se tu totiž skutečný a nefalšovaný bazar, na který se sjíždějí  stovky zákazníků či prodejců z blízka i z daleka.

              Na vrcholku  kopce zvaného Vodno, vysoko nad celým městem Skopje, se tyčí prý největší kříž na světě, zvaný Milénium.  Vystavěli ho tu na památku 2000 let trvání křesťanství v Makedonii. Místní tvrdí, že je vidět až do vzdálenosti třiceti kilometrů. Mizí pomalu v mlhách a návštěvník jen může doufat, že je symbolem mírumilovné koexistence a spolupráce. Konečně, proč ne? Příjemné a přátelské prostředí uvnitř a bujný stavební ruch kolem tohoto hlavního města svědčí, že tomu zatím tak je.

                                                                   

  • Slezskoostravský hrad

     

    Svého času stál na kopci, jak se na pořádnou pohraniční strážní pevnost sluší a patří. Dnes však ční nad krajinou celkem nepatrně. Díky uhelné těžební činnosti během druhé poloviny 19. století totiž klesl asi o šestnáct metrů. Od počátku 20. století chátral a jen o vlásek unikl demoličnímu výměru. Po celkové rekonstrukci, která byla v tento čas ukončena po šesti letech usilovných prací, hrad láká nejenom turisty a návštěvníky kraje z domova i zahraničí, ale není týdne, aby se zde nepořádala nějaká pěkná společensko-kulturní akce. Kupříkladuzačátkem června se zde konaly 11. Česko-polské dny.

     

    Kromě výstavy fotografií, divadelních představení a koncertu se zde uskutečnila i řada pracovních jednání zástupců vedení měst Ostravy a Katovic. Ostravští radní jsou tady totiž doma, neboť chátrající hrad město koupilo a po nákladné rekonstrukci, která začala v roce 2004, ho zachránilo. Před krátkým časem byla dokončena poslední velká akce, přístavba severního křídla budovy, která dnes slouží jako víceúčelový kongresový prostor.

    Pohnutá historie

    Hrad byl postaven ve druhé polovině 13. století u brodiště poblíž soutoku řek Lučiny a Ostravice. Jeho úkolem byla ochrana zemské stezky z Opavy přes Hlučín a Těšín až do Krakova, a zejména ochrana hranice polského státu, kterou tehdy tvořila řeka Ostravice. Již ve 13. století byl obehnán 4 metry vysokou a 2,5 m širokou zdí. Hraniční pevností ale přestal hrad být roku 1327, když slezská vévodství včetně těšínského připadla jako léno českým zemím. V roce 1508 hrad koupil Jan Sedlický z Choltic, který ho v letech 1534-1548 přestavěl na zámek. Z té doby pochází brána s věží, které se jako jediné dochovaly až do současné doby. Špatné časy přišly s rokem 1621, kdy zámek vydrancovala neapolská vojska, rabování nastalo i v letech 1626 Dány a o dva roky později Valdštejnovymi vojsky. Řádili zde i Švédové v letech 1642 až 1649, roku 1714 přešel zámek do vlastnictví uhlobaronského rodu Wilczků, kteří ho drželi až do roku 1945, kdy byl vyvlastněn. Wilczekové těžbou uhlí v těsném okolí zámku zcela vědomě celý objekt prakticky zničili, jak se můžeme přesvědčit na dobových fotografiích v prodejně se suvenýry u pokladny hradu. Ale konec dobrý, všechno dobré. Čest a sláva za záchranu této památky patří Ostravě, která je jediné město v České republice, které obnovilo hrad a dokonce ho i rozšiřuje a pilně využívá, k čemuž zdárně Ostrava využila i dotace z fondů Evropské unie.

    Prima výletní místo

    Ke Slezkoostravskému hradu se snadno dostaneme i pěšky z ostravského výstaviště, od Černé louky přes Lávku Unie. Vítá nás vstupní brána s věží, která tvoří nejvyšší budovu obnoveného komplexu. V jednotlivých patrech si mohou návštěvníci prohlédnout stálou expozici historie hradu a města Ostravy, expozice třicetileté války a období Husitství.

    Již samotné hradní nádvoří má pro turisty připravenu nejednu atrakci. Vděčné jsou ukázky prostředků útrpného práva jako je klec, kláda či pranýř. Kuriózní je hradní kašna, která však nikdy nebyla funkční,maximálně sloužila jako nádrž na dešťovku. Hrad stojí totiž na skále a nevyvěral zde pramen čerstvé vody, která se sem proto musela vždy dovážet.

    Jednou z nejstarších části hradu je hradní pevnost. Po rekonstrukci je zde obřadní síň i dobová hradní kovárna. Pevnost je podsklepena a pod její klenbou se nachází nejenom velká akvária plná sladkovodních ryb, ale i muzeum čarodějnic a expozice práva útrpného i s mučírnou. V nejvyšším patře je pak rozhledna, která turistům nabízí krásný pohled na řeku Lučinu a centrum města. V hradní galerii se pravidelně představují různá výtvarná díla a umělecká tvorba.

    Při prohlídceareálu se ani nechce věřit, že ještě na počátku 21. století o Slezskoostravském hradu vědělo jen pár zasvěcenců a pamětníků, neboť jeho zašlou slávu připomínaly už jen rozvaliny a ruiny. Většina Ostravanů o existenci této památky neměla ani ponětí. Dnes je situace naprosté jiná, a při některých akcích se ve velkém amfiteátru sejde i pár desítek tisíc návštěvníků

    Více na:www.slezkoostravskyhrad.cz

    Otevírací doba: úterý – neděle 10.00 – 18.00

    Hraddnes slouží i k pořádání nejrůznějších akcí, každoročně se zde koná kupříkladu festival Colours of Ostrava, Letní shakespearovské slavnosti nebo Slezskoostravský Rock-Fest

    (Foto: Miroslav Feszanic)

  • Slovensko - dobrý nápad

    Slovensko – dobrý nápad

    Představitelka slovenské propagace cestovního ruchu v ČR Ing. Klára Badinková informovala na tiskové konferenci, uspořádané Czech Travel Press 28.2., o nových nabídkách i směrech v propagaci Slovenska a mj. představila i její nové logo. Spolu se sloganem „Malá velká krajina“ odlétl do archivu i půvabný motýlek. Nově se používá kompakt – účel + „Dobrý nápad“ (česko-slovensky), resp.Good Idea(pro ostatní zahraničí) s tím, že pro jednotlivá písmena jsou použity různé barvy a různé typy písmen.

    Jednoznačným kladem nového loga je jeho univerzální použití. Pro cestovní ruch: Dovolenka na Slovensku – Dobrý nápad. Přitom tentýž slovenský „Dobrý nápad“ se použije i pro propagaci slovenské kultury a řady dalších oborů. Celostátní propagace tak dostává jednotnou linku, která násobí účinek a již můžeme Slovensku jen a jen tiše závidět. Rovněž propagační sdělení je naprosto dokonalé: lákavé, stručné a srozumitelné. A v tom je tak trochu háček. Copyright je možné udělat na grafické ztvárnění loga, které se může a nemusí líbit, ale používání spojení Dobrý nápad se nedápatentovat. A tak na nás na internetu vykoukne např. reklamní proklik Chaty tam a tam- dobrý nápad a bůhví kolik dalších takových užití se ještě najde. Prostě – dobrý nápad může mít kdekdo a je otázkou pro psychology, jestli se tím propagace vzájemně spíš posílí nebo oslabí. Pravděpodobně obojí: posílí se slovní spojení v podvědomí, jenže rozptýlí na různé předměty sdělení.

    Další problematickou stránkou nového loga je jeho spojení logo+slogan v jednom. Generuje to nárok na prostor, který na rozdíl od předchozích symbolů nejde rozdělit. Zatímco motýlek mohl po určité zapamatovávací fázi poletovat klidně samostatně díky mezitím vžité asociaci s jeho rodištěm, nový kompakt žádnou zkratku neumožňuje. Na prospektech většího formátu se vyjímá dobře, ale co na menších plochách? Uvidíme, jak se s tím oříškem zadavatelé a grafici popasují.

    V tuto chvíli dlužno konstatovat, že Dovolenka na Slovensku je naozaj dobrý nápad nejen pro dovolenou, ale i pro kratší cesty, a to v kterékoliv roční době. Turistická infrastruktura se stále zdokonaluje, co by případně pokazilo počasí, napraví termální bazény a wellness i skvělá gastronomie. Novinek bylo představeno plno, stále se vyšperkovává celá krajina – a osvědčená lákadla zůstávají. Takže další dobrá zpráva nakonec: již zažitá výhoda pro studenty a seniory ve formě jízdného ve vlacích slovenských drah zdarma přetrvá i pro letošní rok. Jen je potřeba se v prvním, resp. kterémkoliv slovenském nádraží zaregistrovat, a to pro každý rok nově a pak už jen „kupovat“ lístky za 0 EUR. A protože to nemusí potrvat navěky, bylo by škoda tuto výhodu nevyužít. Pro upřesnění, pro tipy i materiály ohledně cíle cesty si můžete zaskočit na www.slovakia.travel , kde nejdete i odkaz na stránky slovenských drah, kdo dává přednost tištěným materiálům, zahraniční zastoupení cestovního ruchu Slovenska najde v samém centru Prahy, na Náměstí Republiky 3.

    Text Ing. Evy Mráčkové byl původně publikován v TTG    http://www.ttg.cz/slovensko-dobry-napad/

     

  • Slovensko se setkalo s Czech Travel Press

    Ředitelka českého zastoupení slovenského cestovního ruchu Klára Badinková prezentovala před novináři Czech Travel Press nejdůležitější fakta, kterými letos žije turistický průmysl na Slovensku.

    Informovala o novém rozjuchaném logu slovenského cestovního ruchu a sloganu Dobrý nápad Slovensko. Odmítla komentoval politické šachy, ale potvrdila zrušení Slovenské centrály cestovního ruchu SACR a převedení její činnosti pod Ministerstvo dopravy.

    Pak už přišly na řadu highlights: lyžování, tatranský ledový dóm, termály, města, památky, hrady a zámky, dřevěné kostely, jeskyně, přírodní krásy a folklór.

    PODÍVEJTE SE NA VIDEO: Slovensko - prezentace Kláry Badinkové

    Klára Badinková

    Klára Badinková prezentuje slovenský turistický ruch. Foto: Kuba Turek - Horydoly.cz

    Navara a Badinková

    Miroslav Navara uvádí Kláru Badinkovou. Foto: Kuba Turek - Horydoly.cz

    Czech Travel Press

    Novináři Cposlouchají výklad o možnostech cestování na Slovensku. Foto: Kuba Turek - Horydoly.cz

    Czech Travel Press

    Slovensko je turisticky zajímavá země. Tomu novináři rozumějí. Foto: Kuba Turek - Horydoly.cz

    Nové logo slovenského cestovního ruchu.

  • Slovinsko v chutích

    Zástupkyně Turistického úřadu Maribor se mohla pochlubit vínem ze Starej Trty, nejstaršího dosud plodícího keře vinné révy v Evropě.

     

    Republika Slovinsko nepatří, stejně jako Česká republika, mezi velké státy. Rozlohou i počtem obyvatel je dokonce menší než my. Má něco přes dva miliony obyvatel a jeho rozloha činí zhruba 20 000 km2. V minulosti, v období Rakouska-Uherska, jsme dokonce společně s dalšími národy tvořili nezapomenutelné Rakousko-uherské mocnářství. I jazykově a povahově prý máme k sobě poměrně blízko. Pýchou této země však na rozdíl od Česka není pivo, ale především víno. Proč také ne? Slovinsko leží na stejné zeměpisné šířce jako pověstné vinařské regiony Bordeaux a Piemont a 70 % zdejších vín, jak tvrdí zdejší odborníci, splňuje kritéria pro jakostní a přívlastková vína. Protože hranice mezi Itálií a Slovinskem se historicky měnila, v slovinské nabídce najdeme i několik oblíbených italských odrůd. Na druhé straně však existují ryze domácí a unikátní slovinská vína, která pěstují a kultivují pouze zde. Většinu ostatních kultivarů známe z Rakouska či z Jižní Moravy. V České republice jsme se o kvalitě slovinských produktů mohli přesvědčit na unikátní ochutnávce Masterclass slovinských vín při příležitosti International Wine Show Prague v dubnu letošního roku v pražském hotelu Hilton a na červnové přehlídce Slovenian Wine Promotion 2016 v překrásném prostředí Jižních zahrad Pražského hradu.

    „Ve Slovinsku registrujeme přibližně 30 tisíc vinařů. Vezmete-li v úvahu rozlohu naší země, zjistíte, že naši vinaři obhospodařují v průměru pouze 3 až 4 ha vinic. Rozlišujeme malá vinařství – tzv. rodinná a větší vinné sklepy. To jsou producenti vína, kteří ročně vyrábějí od 200 tisíc do milionu lahví. Největší výrobce pro ilustraci produkuje 5 milionů lahví,“ tvrdí Roman Weixler,obchodní rada Slovinského velvyslanectví v Praze. Zmíněné osvětové akce u nás Slovinci pořádají, protože podle jejich názoru málokdo v České republice si uvědomuje, že Slovinsko je i známá vinařská země. „To se snažíme změnit. Zvláště, když u slovinských vín existuje velice dobrý poměr mezi cenou a kvalitou, který je ještě lepší, když víno kupujete přímo u sedláků. Není tedy důvod, proč při každoročním putování mnoha tisíců českých turistů k Jaderskému moři si tuto skutečnost neověřit.“

    Stejně jako loni se českým importérům, obchodníkům a majitelům vinoték představili i letos pod Pražským hradem slovinští potravináři. Tedy především slovinští vinaři, ale našli jsme tu také nabídku agroturistiky, producenty masných výrobků, džemů, čokoládových bonbónů a likérů apod. Jak řekl velvyslanec Slovinské republiky, Leon Marc, slovinští diplomaté považují propagaci jejich vína za jednu z jejich nejmilejších povinností, protože tento nápoj tvoří důležitý element slovinské národní kultury a ekonomiky a navíc se pěstování révy vinné pyšní v této zemi více než dvou a půl tisíciletou tradicí. Profesionálně tu pěstují 52 kultivarů révy, z nichž se ze 70 % vyrábějí vína bílá a ze zbytku vína červená a růžová. Za povšimnutí stojí právě zdejší růžová vína. Ve Slovinsku totiž používají odlišnou technologii, kdy hrozny, určené normálně pro bílá vína ale s načervenalou slupku, zpracovávají podobně jako červená vína. Tedy rozdrcené hrozny nechávají delší dobu nakvášet, čímž víno dostane svěže růžovou barvu. A na výstavách a veletrzích sklízejí velice solidní hodnocení.

    Ve Slovinsku rozlišují tři vinařské oblasti. Na východě země je to Podrávský region, pojmenovaný podle řeky Drávy. Občas se mu říká díky sousedství s Rakouskem Slovinské Štýrsko. Keře rostou na kvalitním minerálním podloží, které se poté odráží i v chuti a kvalitě vína. Více se tu pěstují bílé než červené odrůdy. Mezi nejpěstovanější bílé kultivary patří Savignon, Chardonay, Rulandské šedé a z červených hroznů Rulandské modré a Frankovka. Další region, tentokrát pojmenovaný po řece Sávě, tedy Posávský region, je unikátní tím, že vína, která tu vypěstují a vyrobí, se spotřebují téměř všechna na domácím trhu. Daří se zde především Modré Frankovce a odtud pochází speciální slovinské víno Cviček. Zaregistrovali ho jako výjimku Evropské unie, jelikož dává málo cukernaté mošty a na právoplatné označení "víno" obsahuje málo alkoholu, zhruba 10 %. Tvoří ho směs z červených a bílých hroznů a stal se neoddělitelnou součást místní gastronomie. U vín z třetího regionu, Přímořského, dýchne na návštěvníka slanost Jaderského moře a atmosféra středomořského pobřeží. Červená i bílá vína se zde rostou zhruba nastejno.Populární jsou Rulandská vína, bílá i šedá. Ze zdejších červených vín stojí za to ochutnat Cabernet Savignon a Merlot. Zajímavá jsou i vína regionální, jako například bílá vína Rebula a Zelen i červená vína Refošk a Teran. Zajímavostí posledních dvou jmenovaných je, že se jedná o stejnou révu, pouze je každá pěstovaná na jiném podloží. Chuťově jsou opravdu rozdílná. Mezi další tzv. autochtonní kultivary révy vinné patří Rumeni (žlutý)Plavec, který prý není příbuzný s modrými hrozny kultivaru z Dalmácie jménem Plavac. Vinařství Ščurek zase pietně udržuje autochtonní révy Stara brajda, UP a Kontra a vinařství Povh Vipavský Zelen.

    V zahradách

    Pod Pražským hradem

    Stejně jako loni, i letos v půvabných jižních hradních zahradách se přehlídka slovinských vín i gastronomie vyvedla. Počasí přálo a návštěvníků také nebylo málo. Akce se zúčastnil i SloVino Institut, tedy Úřad pro rozvoj a výzkum gastronomie a farmářských činností z Mariboru, dále Spolek vinařských poradců Sommelier Slovenije z Ljubljany a především Turistický úřad Maribor, na jehož prezentaci mohli hosté ochutnat víno z nejstaršího vinného keře, Stara trta. Chutí mimochodem připomíná francouzská tzv. selská vína. I výběr firem skvěle reprezentoval současné slovinské vinohradnictví.

    Byli tu velkovýrobci, jako například firma Pullus s vinicemi o rozloze 350 ha či Radgonske Gorice s 380 ha, obě z Podráví, či firma Goriška Brda s vinicemi dokonce o rozloze 1150 ha z Přímoří. Nechyběli však ani tzv. malovinaři, jako je například rodinné vinařství Kaloh, které obhospodařuje v Podráví pouhé 2.2 ha vinic, nebo Vinogradi Horvath ve stejném regionu s 9 ha vinic, nebo Vino Graben se 7 ha vinic v Posáví. Není proto divu, že tato vinařství si krom jiného vypomáhají agroturistikou a ubytovacími službami. Týká se to například i turistické farmy Hlebec v Podráví, která vedle vynikajícího vína ze svých 8 ha vinic také nabízí i vynikající slovinskou gastronomii. Další rodinná vinařství zase prezentují svá vína jako bio nebo jako ze zemědělství šetrnému k životnímu prostředí. Mezi tato vinařství patří i Jerusalem, jedno z největších ve Slovenii s 1100 ha tratí v Podráví, o které se stará vinařská rodina Puklavec s osmdesátiletou tradicí pěstování vinné révy.

    Některá vinařství si přibrala k výrobě vína i palírnu a likérnictví. Například rodinný podnik Vrabec Rikardo z Přímoří, který krom obhospodařování svých 7 ha vinic také vyrábí pálenky a likéry, jako například likér z teranu (odrůda vinné révy), dále ořechový a šalvějový likér, vinnou brandy či borovičku. Vlastníci Vinařství Kušter zase, krom již uvedené vinařské profese na více jak 10 ha vinohradů v Podráví, podnikají v ovocnářství. Kromě vína tak mohou nabídnout ovocné mošty a džemy. Velice zajímavá byla prezentace turistické farmy Butul z Přímoří. Farma je známá spíše než vínem, svou originální bylinkovou zahradou, olivovníkovými a fíkovníkovými háji, slovinskou středomořskou gastronomií, pršuty či zdejšími speciálními zavařeninami s bylinkami. Na farmě si dokonce vaří vlastní pivo a hosté mohou zkusit hledat místní lanýže.

    Nejen vínem se pochlubili Slovinci pod Pražským hradem. Zúčastněné firmy totiž nabízely i zajímavé delikatesy. Zástupce Oljarna Kocbek dával ochutnat za studena lisovaný dýňový olej z okolí Blaguškého jezera a Rybářství Goričar, jehož sádky zásobují vodou čisté horské potoky, nabízelo vynikající uzené pstruhy, sumce a sibiřské jesetery. Prý chovají i siveny americké a hlavatky obecné. Nejúžasnější sladkou tečku za slovinskou prezentací však poskytla továrna na výrobu speciálních čokolád a originálních likérů Berryshka ze Šentvidu při Stični. Konkrétně originálními likéry plněné vlastní čokoládové bonbony či čokoládové kalíšky byly prostě úžasné.

    Odnož Stare trty naleznete po Plečnikovou bustou

    Překvapivě společné vinohradnické tradice

    O Masarykově hradním architektu, Josipu Plečnikovi, který se významně zapsal do dějin českého stavitelství, napsali naši novináři či odborníci přes architekturu mnoho. Naopak nám zcela uniklo, že se zase na přelomu 19. a 20. století jeden Čech významně zasloužil o moderní rozvoj slovinského vinařství a vysázel tu více než devět tisíc hektarů vinic. Byl to Bohuslav Skalický z Cerekvice nad Bystřicí, bojovník proti mšičce révokazu, ředitel odborné vinařské školy v slovinském Novom Meste a později slovinský státní zemědělský rada. Rodina Bohuslava Skalického, která pátrala po českých kořenech svého předka, zjistila, že pocházel z obce nedaleko Hořic. Ten přijel do Slovinska jako zemědělský odborník v rámci monarchie. Ačkoliv původně neuměl ani slovo slovinsky, tu zdomácněl, oženil a už se do své staré vlasti natrvalo nikdy nevrátil. „Na druhé straně se i Slovinci zasadili o rozvoj vinohradnictví v České republice. Když po roce 1990 u vás vinaři obnovovali vinice, velká část vysazených keřů pocházela ze Slovinska od mariborské firmy Trta. Snad, protože jsou klimatické a půdní podmínky ve východním Slovinsku podobné jako u vás, se tu velice dobře osvědčily a je o ně stále zájem,“ dodává R. Weixler.

    O tom, že slovinské vinařství má dlouholetou tradici, svědčí nejenom množství regionálních a specifických odrůd, ale roste tu již zmíněný nejstarší keř révy vinné, zvaný Stara trta (Stará réva). Najdete ho v Mariboru. Roste na jižním průčelí domu ve Vojašniški ulici, číslo 8, nedaleko řeky Drávy. Kmen má v současnosti průměr 25 cm. V roce 2004 vědci určili věk keře na 440 roků. Jako nejstarší keř révy vinné na světě ho dokonce zapsali i do Guinessovy knihy rekordů. Révu tvoří dvojramenný kordon, zavěšený na konstrukci a pne se po fasádě domu (brajdo). Každé rameno kordonu je dlouhé 15 metrů. Ročně keř vyplodí kolem 50 kilogramů hroznů, z nichž místní vyrobí víno. Protože je ho opravdu málo, je z něj opravdu exkluzivní záležitost. V roce 2014 vysadili čtyři odnože z keře Stara trta i v Praze. Prezident Miloš Zeman je získal od svého slovinského protějšku, Boruta Pahora, jako oficiální protokolární dar.Společně réví vysadili v jižní zahradě Pražského hradu pod bustou architekta J. Plečnika. Není to však jediná odnož této nejstarší révy v České republice. S myšlenkou zasadit štěp také v Cerekvici u Hořic přišli slovinští potomci B. Skalického. Jeho vnuk, primář z fakultní nemocnice v Mariboru, se s vedením města Maribor dohodl, že další štěp keře Stara trta vysadí u pamětní desky svého děda, B. Skalického, právě v Cerkvici.

    Antonín Karoch

    Do Prahy přijeli i slovutní slovinští enologové

     

  • SLUNCE, HORY A ZÁŽITKY – 5 HVĚZDIČKOVÝ GRANDHOTEL LIENZ v TYROLSKU

    SLUNCE, HORY A ZÁŽITKY –HVĚZDIČKOVÝ GRANDHOTEL LIENZ v TYROLSKUV jižním Rakousku, v blízkosti italských hranic a obklopený Grossglocknerem a Dolomity, leží nově postavený Grandholtel Lienz, který je jedinečný v celém regionu, nabízí luxusní dovolenou v elegantním prostředí.

    Hosté mohou očekávat atmosféru, v níž téměř každé jejich přání bude vyplněno. Elegantní a stylový interiér hotelu a elegantní a prostorné pokoje a apartmány poskytují nejvyšší úroveň pohodlí nejen svým bohatým vybavením, ale i celkovým zařízením.

    Požitky zažijete také při jídle, ty na na vás čekají s kulinářskými kousky kuchařů, které vám polechtají vaše chuťové pohárky.

    Lázeňští hosté mohou zažít atmosféru pohody a oázu pro duši také ve zdravotním středisku (Medical Spa & Wellness), které má již velké zkušenosti a využívá většina aktuálních technologií v praxi.

    Dolomity jsou často označovány jako nejkrásnější hory na světě. Zelené kopce a lesy mezi drsnými skalními útvary a ohromující horská krajina. S mnoha hodin slunečního svitu, jedinečné horské scenérie a region s bohatou kulturou, to je Lienz. Je ideálním místem k relaxaci a užívání si života.

    Můžete zde také provozovat pěší turistiku, jezdit na horském kole či na koních, zajít si na golf či si užívat lyžování.

    Více na: www.grandhotel-lienz.com

    Grandhotel Lienz, A-9900, Lienz, Osttirol, Austria

  • Služby v cestovním ruchu mohou získávat certifikáty regionálního značení

    Provozovatelé ubytovacích a stravovacích služeb mohou svoji kvalitu a přístup k zákazníkům zúročit získáním certifikátu regionálních značek. Ten jim zajistí větší prestiž, otevře nové možnosti prezentace a přitáhne nové návštěvníky. Aktuálně je vypsána výzva na podávání žádostí v regionu Zápraží.

    V současné době je pod křídly Asociace regionálních značek celkem 26 regionů, co pokrývá více než 2/3 území ČR. Smyslem oceňování a značení služeb je podpora místních poskytovatelů služeb, tradic a šetrnosti k přírodě.
    Značení ukazuje jedinečnost a kvalitu nabízených služeb a držitelé značky se hlásí k podpoře svého regionu.

    Certifikování ubytovacích a stravovacích služeb není zatím zavedeno ve všech regionech.
    Některé se zaměřují jen na podporu místních výrobců. Se značkami v jednotném grafickém designu oceňující služby v cestovním ruchu se můžeme setkat například na Šumavě, v Jeseníkách, v Kraji blanických rytířů nebo v Zápraží. Posledně jmenovaný region se nalézá na Říčansku a Dolnobřežansku, tedy jižně a jihovýchodně za Prahou. 

    Získejte certifikát Zápraží originální produkt®
    Místní akční skupina Říčansko, která je koordinátorem zdejší regionální značky, nyní vypsala výzvu na podávání žádostí o certifikaci. O certifikát mohou žádat, jak provozovatelé služeb, tak i drobní výrobci.
    Co je potřeba splnit, aby se restaurační nebo ubytovací zařízení mohlo pyšnit certifikátem?
    Žadatel musí nabízet a zaručovat kvalitu poskytovaných služeb, chovat se šetrně vůči životnímu prostředí, být v sounáležitosti s regionem a důležitou kapitolou je i nabízet tradiční českou kuchyni či regionální pokrmy,“ vypočítává ředitelka MAS Říčansko Pavlína Filková. 
    Vlastnit certifikát přináší držitelům celou řadu výhod. Provozovatelé vyzdvihují větší známost, lepší možnosti propagace, prezentace a otevřené dveře ke spolupráci a podílení se na regionálním dění.  
    Žádosti přijímá MAS Říčansko do konce března 2015. Poté zasedne odborná certifikační komise, která došlé návrhy posoudí.
    V současné době je na území regionu celkem 6 držitelů certifikátu služeb. Žádat je možné pouze na území působnosti regionální značky zahrnující nyní 51 obcí.
    Certifikované služby, ale i výrobky najdete ve webovém katalogu na stránkách Asociace regionálních značek www.regionalni-znacky.cz/zaprazi, kde můžete rovněž získat další informace.


  • Šňůra turistických perel Jižní Moravy

     

     

     

    Jak ukazují statistiky posledních let, Česko se těší poměrně stabilnímu vývoji v oblasti příjezdového cestovního ruchu ze zahraničí. Co je potěšitelné, tento vývoj je nejen stabilní, ale především – vzrůstající. V popředí návštěvnosti přirozeně stojí hlavní město Praha, na dalších místech se v průběhu minulého roku zařadil s pomyslnou stříbrnou medailí kraj Karlovarský a s bronzovou kraj Jihomoravský s bezmála půlmilionem hostů. Čeho si návštěvníci kraje slunce a vína na tomto regionu nejvíce cení? Hovořil jsem o tom se skupinou zahraničních novinářů ze Švédska, Itálie, Francie, Finska, Estonska, Španělska a Slovenska, kteří v těchto dnech absolvovali okruh jižní Moravou na pozvání jihomoravské Centrály cestovního ruchu.

     

    Co se líbilo zahraničním novinářům

     

    Nutno předeslat, že dny, které jsme společně na jižní Moravě strávili, provázelo příjemné, slunečné počasí, které pozitivní dojmy zákonitě násobí… Samo o sobě by to však jistě nestačilo – navštívená místa se bez nadsázky za sebou řadila jako perly na náhrdelníku:

     

    Brno - živoucí metropole s nepřebernou nabídkou byla naší vstupní branou do Jihomoravského kraje. Tradičním symbolem tohoto druhého největšího města České republiky je „drak“, ve skutečnosti krokodýl, zavěšený v průchodu Staré radnice. Kromě něj tu obdivujeme dva hrady a řadu dalších zajímavých míst a objektů, především proslulý funkcionalistický skvost – Vilu Tugendhat, památku ze seznamu UNESCO. Brno bývá často charakterizováno jako město s moderní i historickou tváří, které se vzájemně nenásilně prolínají. Historie nás oslovuje na hradě Špilberk, kde se připomíná postava pandura Trencka, či hrůzné roky, kdy ve zdejším podzemí bylo kruté vězení. Mezi novodobá lákadla patří např. šestimetrový hodinový stroj na náměstí Svobody, tvarem připomínající dělostřelecký náboj, či pro celé rodiny neobyčejně přitažlivé populárně vědecké centrum VIDA. Naopak hluboko do středověku nás vede labyrint středověkých chodeb a sklepů pod Zelným trhem nebo třeba největší kostnice v Evropě. Ve městě se pořádá množství kulturních akcí po celý rok, mezi nimi však dominuje festival Brno-město uprostřed Evropy, jehož součástí je mezinárodní soutěž komponovaných ohňostrojů, zvaná Ignis Brunensis. Ta každoročně na přelomu května a června startuje naplno letní turistickou sezonu.

     

    Jak praví anály, „jižně od Brna, až poblíž hranice se před staletími stavělo honosné sídlo. Zdobila jej lomená okna, arkýře, cimbuří a fiály a obepínal jej rozsáhlý zámecký park. Ten lemovaly živé ploty a pokrýval koberec květinových záhonů. V zahradě vůní a barev se procházely vyšňořené šlechtičny. Navazující park skýtal utěšení lovuchtivým pánům, prohánějícím se v sedlech bujných ořů“... Jde o zámek Lednice, druhou perlu na našem pomyslném náhrdelníku – a pozoruhodné na tom je, že to tak skutečně v minulosti bylo. Atmosféru pohádkového zámku si Lednice podržela dodnes. Lidé si sem m.j. přicházejí oživit dětské sny předstíraje, že okem zasvěceným obdivují skvostnou architekturu. Zámek v Lednici je součástí tzv. Lednicko-valtického areálu, krajinářského celku o rozloze téměř 300 km2. Během 18. a 19. století jej v souladu s přírodou budovali Lichtenštejnové. Od roku 1996 je tato "zahrada Evropy" rovněž na seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Právem - kromě nádherných zámků v Lednici a Valticích jsme obdivovali množství menších, neméně atraktivních objektů:romantickou zříceninu Janův hrad, klasicistní myslivnu Lovecký zámeček, Apollónův chrám s dórským sloupořadím, Rybniční zámeček, odrážející se na hladině Prostředního rybníka, Hraniční zámeček, Belveder, vyhlídku Kolonáda na Reistně, Rendez-vous, zvané Dianin chrám, vyzývavé Tři Grácie, Akvadukt, Obelisk, Vodárnu a Minaret. Panstvo mělo nepochybně o zábavu postaráno. Ovšem areál nepozbyl nic na své přitažlivosti – letní sezona sem láká tisíce návštěvníků – zejména o víkendech – a neodradí je ani 302 schodů, jež nutno poctivě vyšlapat, chcete-li se z ochozu Minaretu rozhlédnout do širšího, zelení oplývajícího okolí.

     

    Perlou třetí byly Valtice. Jejich dominantou je barokní zámek s kaplí a kostel Nanebevzetí Panny Marie. Chlubí se respektovaným titulem hlavní město vína. Sídlí tu Národní vinařské centrum, které nabízí degustační expozici Salon vín ČR. Jestli Lichtenštejni používali zámek v Lednici jako „rekreační chatu“, pak jim ten valtický sloužil jako „rodinný domek“ a to domek obřích rozměrů! Ve čtyřech křídlech budovy je stovka majestátných místností a jejich barokní a rokokové zařízení skýtá ucelenou představu o tom, jak v 17. a 18. století žili bohatí šlechtici. Ve Valticích stával původně hrad. Dědici se různě střídali, až ve druhé polovině 14. století získala podíl Alžběta, třetí manželka Jana I. z Lichtenštejna, která mu upsala svůj díl v závěti. To byl počátek obrovského panství, které nejbohatší rod v Česku vybudoval a spravoval až do poválečného znárodnění. Navzdory stagnaci za čtyřicetileté vlády socialismu zámek Valtice neztratil nic ze své okázalosti a díky bonusu – Salonu vín v jeho sklepeních se sem turisté zejména v letní sezoně jen hrnou…

     

    Stěží by se našlo město s malebnější polohou než Mikulov, čtvrtá perla našeho náhrdelníku. Leží na výběžcích Pálavy, obklopeno vinicemi. S vínem se tu potkáváme na každém kroku – v malebných historických uličkách i na zámku. Městu vévodí barokní zámek, dnes sídlo Regionálního muzea Mikulov s nejrozsáhlejší tuzemskou expozicí vinařstvía vinohradnictví, m.j. s unikátním obřím vinným sudem. Do dějin Mikulova se trvale zapsal kardinál Dietrichstein, který roku 1622 zatrhl rozpustilé radovánky na přilehlém vrchu Tanzberg. Tehdy ustala morová epidemie a kardinál nechal z vděčnosti postavit na Tanzbergu kapli sv. Šebestiána. Od té doby se tu říká Svatý kopeček a z města sem vede raně barokní křížová cesta s pašijovými kaplemi. Dietrichsteinská hrobka v bývalém kostele sv. Anny na mikulovském náměstí je rovněž obdivuhodná. Konečně opomenout nelze také stopy někdejší židovské komunity, která sehrála svou roli v historii města. Návštěvu Mikulovska si bez vína nelze představit, k návštěvě tu láká množství vinných sklepů, hotelů a vináren.

     

    My jsme však za degustací opustili Mikulov a zvolili vinařstvíStarý vrch, jež se tak stalo pátou perlou naší toulky. Bylo vybudováno v roce 2014 v bezprostřední blízkosti Mandloňové stezky na okraji města Hustopeče, patřícího do Velkopavlovické vinařské podoblasti. Zdejší jižní svahy jsou ideální pro pěstování révy, zejména díky příznivému teplému větru, který pomáhá hroznům k vyšší cukernatosti. Do této výjimečné polohy, znásobené blízkostí v Evropě unikátního mandloňového sadu, je zasazen moderní vinařský dům, pozoruhodný i po stránce architektonické. Jeho cílem je výroba vysoce kvalitních přívlastkových vín. Ročně dosahuje produkce až 100.000 litrů vína. Výroba je založena na nejnovějších technologiích pro zpracování surovin, řízení procesu kvašení i filtraci hotového vína. Vinařství obhospodařuje sedm hektarů vinic a plánuje rozvoj.

     

    Poklad u hranic s Rakouskem - tak by se dalo nazvat někdejší královské město Znojmo, naše šestá perla jižní Moravy. Za návštěvu stojí nejen kvůli unikátním a dobře udržovaným svědkům historie, ale i proto, že dnes žije pestrým, na události bohatým kulturním a společenským životem. Nejvíce hostů se každoročně sejde na Znojemském vinobraní, či na Hudebním festivalu Znojmo. Městem královským se Znojmo stalo rozhodnutím Přemysla Otakara I. roku 1226. Okouzlit jsme se nechali rozhledem z radniční věže, sahající do výšky 80 metrů nad okolním terénem. Za příznivých podmínek se odtud dohlédne až na hroty rakouských Alp. Město je jedním z nejstarších ve střední Evropě – není divu, že tu v bezprostředním sousedství Znojemského hradu nalezneme proslulou rotundu Panny Marie a sv. Kateřiny se zachovanými freskami v interiéru již z doby románské. K dalším prohlídkám lákají věže kostelů – jezuitského sv. Michala, gotického děkanského chrámu sv. Mikuláše a dominikánského kostela sv. Kříže. Přimknuta ke sv. Mikuláši je k vidění kaple sv. Václava s ojedinělou pozdně gotickou krouženou klenbou, jedinou na Moravě. Zmenšenou kopií vídeňské Národní opery je pseudorenesanční budova Městského divadla, dokončená roku 1900. V době svého otevření udivovala svým vybavením – byla tu klimatizace, elektrické osvětlení i telefon. Rostoucí zájem turistů si získává znojemské podzemí. Z cca 30 km jeho délky je zpřístupněna trasa o délce 1 km, zpestřená pohádkovými postavami, alchymistickou dílnou, vězeňskými kobkami a „oživlými“ skalami.Roku 1190 znojemský kníže Konrád Otto založil premonstrátský klášter v Louce na okraji Znojma. Svou rozlehlostí, ale i významem událostí, které se tu odehrávaly, hrál po staletí jednu z nejvýznamnějších rolí mezi srovnatelnými klášterními komplexy v celé Evropě. Dnes se tu setkáme s aktivitami vinařství Znovín, které nejen v rámci svých možností pečuje o rozsáhlý objekt, ale provozuje i klášterní sklepy, degustační a prodejní prostory, galerii a pořádá i společenské a komerční akce. Tak závěrem tu připijme: jižní Moravo – na zdraví!


    Miroslav Navara

     

  • Soutěž o nejlepší houskový knedlík 2010

    PRAHA (27.10.1020) - Desítikilogramový pytel mouky, knihy a dárky to budou ceny pro kuchaře, který první den v listopadu uvaří odbornou porotou nejlépe hodnocený knedlík. Soutěžit budou kuchaři vzešlí z regionálních klání a i když jejich počet zatím není uzavřen, už je jasné, že jich může být až pětadvacet, neboť do soutěže zasáhnou i slovenští kuchaři.

     

    Soutěž se pečlivě připravuje. Tady se například díváte na tiskovou zprávu napsanou před soutěží o nejlepší knedlík (Foto: Petr Skála)

    "Vše letos proběhne  v pondělí 1. listopadu v pražském hotelu InterContinental a bojovat o nejlepší houskový knedlík, perlu české kuchyně, se  bude už poněkolikáté.  Když jsme soutěž zakládali, chtěli jsme trochu s nadsázkou propagovat české jídlo, na které se u nás  zapomíná.  Předsedou poroty tehdy byl Karel Schwarzenberg, který v té době nebyl vládním činitelem. Letos nám ministr zahraniční přislíbil předsedování opět,"připomíná publicista Zdeněk Reimann, který se gastronimii věnuje více než padesát let. On  bude soutěží   provázet společně s ředitelkou  Rady pro mezinárodní vztahy Jiřinou  Dienstbierovou.

    "Paralelně s hlavní soutěží proběhne i klání o nejlepší koprovou omáčku, která se bude s knedlíkem také podávat. Na závěrečném rautu soutěžící kuchaři hrdě představí svá mistrovská díla a některá zajímavá kulinářská překvapení. Ochutnávat bude desetičlenná odborná porota i laická veřejnost," doplňuje pečlivě připravovanou knedlíkovou akci  Jiřina  Dienstbierová, jejíž manžel a senátor Jří Dienstbier bude sedět v porotě.

    Letošní soutěžení opět podporuje agentura CzechTourism

    „Agentura se rozhodla akci podpořit v rámci našich aktivit na poli propagace České republiky jako ideální turistické destinace s akcentem na regionální kuchyni,“ připomíná  Pavel Klicpera z agentury  CzechTourism. Mezi organizátory jsou významná odborná sdružení, mezi která patří  Asociace hotelů a restaurací České republiky a podobná národní asociace kuchařů a cukrářů.



     

     

     

    Podobné články najdete i na jiných webových stránkách...

     

    VIMEVITE.CZ

    SKÁLA,P.: Soutěž o nejlepší houskový knedlík 2010 (237.10.2010)

  • Španělé se snaží a hlásí Španělsko je kultura

     

     

     

     Poslední červnový den  2011 byl pro   zájemce o španělskou kulturu spuštěný nový portál, který najdete  na adresewww.españaescultura.es  

    Novinka poskytuje značné množství  námětů na kulturní zážitky a podle webových stránek si můžete sestavit vlastní kulturní program včetně dopředu  zakoupených  vstupenek  na různá představení.

     

     

     

     

     

     

     

    Ministerstvo kultury Španělska představuje nový internetový portál Španělsko je Kultura

    Spain is Culture, www.españaescultura.es, je  nový portál, vytvořený s cílem propagovat kulturu Španělska nejenom  mezi  Španěly ale rovněž  i mezi zahraničními turisty.

     

    Vždyť portál Španělsko je Kultura umožňuje uživatelům sestavit vlastní cestovní program,  dále zakoupit si vstupenky, ale také i vyhledat informace o ubytování, dopravě, o restauracích a spojit se s turistickými kancelářemi.

     

    Portál tak nabízí informace o španělských muzeích, výstavách, akcích kulturního charakteru, představeních a festivalech v několika  jazykových mutacích. Kromě španělštiny, angličtiny a   francouzštiny ještě ve čtyřech národních jazycích například v katalánštině. Kromě toho navíc portál umožnuje vytvořit tématické cesty po vesnické  architektuře či po vojenských  památkách, dále po klášterech, románských stavbách  apod.

     

    A komu všemu je určen tento portál?

     Pro různé cílové skupiny. Své informace si zde najdou  mladí lidé,  rodiny s dětmi, senioři, osoby s fyzickými handicupem, ale i experti, kteří hledají zasvěcené a kvalifikované informace. Proč ne, když je zde  přes 5.000.000 dokumentů a odkazů týkajících se kultury a přes  24.400.000 fotografií a obrázků.
    Portál například  obsahuje informace o  více než...

    • 1.200 autorech
    • 1.000 uměleckých dílech
    • 1.100 památkách
    • 800 hudebních, tanečních a filmových dílech
    • 1.500 muzeích
    • 130 přírodních rezervací
    • 200 slavnostech
    • 1.200 kulturních zařízeních
    • 80 trasách
    • 600 destinacích
    • 110 kulturních nabídkách

     

    Systém hledání

    V portálu se neztratíte, neboť je  strukturován velice jednoduše  a to  ve třech úrovních a  pouhá dvě kliknutí stačí, aby se čtenář  dostal k hledanému zdroji informací. Kromě toho má web  tři osy: časovou, tematickou a geografickou.

    Hlavní strana je koncipována jako velká výkladní skříň, která umožnuje přístup k nejaktuálnějším nebo nejvýznamnějších akcím a informacím, které jsou propagovány. Na ně navazují příslušné informace, doporučení, trasy nebo kulturní nabídky. Kromě toho si uživatel může surfovat po kulturním kalendáři a má přístup ke všem službám, které portál při surfování poskytuje.

    Spain is Culture nabízí hledání po uměleckých stylech, když  umožňuje přístup k obsahům skrze jednotlivé etapy španělské historie jako jsou prehistorie, předrománské období, římská Hispánie, vizigótské umění, mozarabská, andaluzská, sefardská kultura, mudéjarské umění, období renesance, baroka, Zlatý věk Španělska, 19. století, modernismus či současné umění.

    Nabízí se hledání ještě podle témat: architektura, národní památky, památky UNESCO, muzea, archívy, knihovny, kulturní trasy, kulturní destinace, tradice a fiesty, umělci a tvůrci, význačná díla umění, filmu a fotografie, móda, ilustrace, hudba, scénické umění, literatura a myšlení.

    Mapy  umožňují uživateli najít předmět svého zájmu podle regiónů  s ohledem na konkrétní umělecký styl či téma nebo kombinaci obou, a vytvořit vlastní cestovní trasu.

    Kromě těchto tří hlavích os hledání informací  je možné se dostat do informační databáze jednotlivých autonomních oblastí.
    Rozvoj, realizace a správa portálu Španělsko je Kultura (España es Cultura – Spain is Culture) bylo svěřeno SEGITTURU, státní společnosti pro inovace a technologie v cestovním ruchu (Gestión de la Innovación y las Tecnologías Turísticas, S.A. (SEGITTUR).

    Napsali jinde

    Horydoly.cz

    http://www.horydoly.cz/vypsat.php?id=13577

  • Španělskem za odpočinkem i poznáním

     

     

    Mezi nejoblíbenější španělské destinace u českých turistů patří nejen Baleárské a Kanárské ostrovy, ale kupříkladu i Andalusie a Katalánsko. V loňském roce je podle statistik navštívilo 165 205 občanů  České republiky. V Praze jmenované destinace představil Rada pro cestovní ruch španělského velvyslanectví Javier Rodríguez Maňas, který vytyčil nové a neotřelé turistické produkty.

     

    Jedná se o jak o tzv. kulturní turistiku a návštěvy historických měst, až po tradiční produkty cestovního ruchu, jako je golf a odpočinková turistika za sluncem. Z opravdových poznávacích lahůdek ředitel Maňas doporučuje sefardské památky a cesty, organizované Sdružením španělských židovských obcí. V rámci městské turistiky na své návštěvníky čeká jedinečné madridské muzeum Thyssen Bornemisza, které prezentuje vynikající sbírku obrazů od 13. století až do počátku století dvacátého. K vidění jsou zde kromě jiného skvostná díla takových mistrů, jako jsou kupříkladu Rembrant nebo Rubens, Pablo Picasso nebo umělec PoP Artu Roy Liechtenstein. České turisty jistě potěší špičkové práce našeho Mistra Kupky.

    Marketingový plán španělské rady pro cestovní ruch je navíc doplněn o jazykovou turistiku, obchodní a kongresovou i o turistiku gastronomickou. V neposlední řadě jsou pro zájemce připraveny taneční vystoupení i festivaly flamenga, které na podzim roku 2010 bylo zapsáno na seznam nehmotného světového kulturního dědictví Unesca.

    Další informace nawww.redjuderias.org

     

     

    Popisek pod foto: Muzeum TB patří společně s muzeem Prado a Reina Sofía do trojúhelníku galerií, které představují to nejlepší ze španělských uměleckých sbírek. Najdeme je na madridské třídě, které se neoficiálně říká Třída umění – Paseo del Arte.

     

     

    Foto: Miroslav Feszanicz

  • SPOLEČNÉ ZAŘÍZENÍ ROKU

    SPU_krajinotvorná_nádrž_na_toku_Mušalec_v_k._ú._Třanovice_po_úpravě

     

    V Senátu Parlamentu ČR se uskutečnilo vyhlášení výsledků 9. ročníku soutěže Společné zařízení roku, kterou pořádá Státní pozemkový úřad (SPÚ)ve spolupráci s Českomoravskou komorou pro pozemkové úpravy. Záštitu nad soutěží převzal ministr zemědělství Marian Jurečka.Akce sezúčastnil senátor a předseda Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova Miroslav Nenutil, senátor a místopředseda Stálé komise Senátu pro rozvoj venkova Petr Šilar, ústřední ředitelka Státního pozemkového úřadu Svatava Maradová a předseda Sdružení místních samospráv ČR Stanislav Polčák.

    Společná zařízení vytvořená v pozemkových úpravách mají velmi pozitivní přínos nejen pro zvýšení kvality životního prostředí, ale i kvality života na venkově. Jejich význam v současné době, kdy se celospolečensky řeší negativní dopady klimatických změn, roste. Realizovaná společná zařízení, jako jsou mokřady, tůně, ochranné nádrže, meze, liniové i plošné výsadby, řeší aktuální problémy v krajině, jako je vodní a větrná eroze, prevence povodní i sucha, ale přinášejí i pestrost a rozmanitost krajiny. Společná zařízení jsou po ukončení pozemkových úprav převáděna většinou do vlastnictví obce. Ale mohou být převedena i do vlastnictví jiného vhodného subjektu. Příkladem může být Zemědělská a vodohospodářská správa, Lesy ČR. Vlastníkovi společného zařízení z vlastnictví vyplývá povinnost pravidelné údržby a oprav společného zařízení. V případě polních cest nebo nádrží to může být dosti nákladné. Plán společných zařízení je povinnou součástí komplexních pozemkových úprav. Je to vedle obnoveného katastrálního operátu v obvodu pozemkových úprav jejich podstatný výsledek. Skládá se z textové a mapové části, zpravidla bývá doplněn o další obrazové, grafické a výpočetní přílohy. Je vyhotovován jako povinná součást pozemkových úprav od roku 1991. Cílem soutěže je seznámit nejširší odbornou i laickou veřejnost s rozsahem a úrovní realizace společných zařízení navrhovaných v pozemkových úpravách a ocenit kvalitně odvedenou společnou práci poboček krajských pozemkových úřadů, projektantů i dodavatelů.„Prostřednictvím Státního pozemkového úřadu bylo v loňském roce realizováno v krajině několik stovek projektů v celkové hodnotě 1 149 milionů korun,“ zhodnotila působení úřadu při příležitostí vyhlášení výsledků ústřední ředitelka SPÚ Svatava Maradová a dodala: „Zatímco v roce 2013 bylo nově rozpracováno pouze 85 nových projektů komplexních pozemkových úprav, v roce 2015 to bylo celkem 271 akcí.“ Společná zařízení byla odbornou komisí hodnocena ve třech kategoriích. Současně byla vyhlášena Cena Státního pozemkového úřadu a Cena veřejnosti, která je udělována projektu s nejvyšším počtem hlasů získaných ze strany veřejnosti prostřednictvím internetového hlasování.

     

    Přehled vítězů:

    Opatření ke zpřístupnění pozemků: polní cesta v k. ú. Olešnice na Moravě, okres Blansko Protierozní a vodohospodářská opatření : krajinotvorná nádrž na toku Mušalec v k. ú. Třanovice, okres Frýdek-Místek

    Opatření k ochraně a tvorbě životního prostředí: opatření na zvýšení ekologické stability v k. ú. Lichkov, okres Ústí nad Orlicí

    Cena Státního pozemkového úřadu:krajinotvorná nádrž na toku Mušalec v k. ú. Třanovice, okres Frýdek-Místek

    Cena veřejnosti:krajinotvorná nádrž na toku Mušalec v k. ú.

    Celkem bylo přihlášených 92 projektů,v  kategoriiZpřístupnění pozemků 56, Protierozní a vodohospodářská opatření 25, Opatření k ochraně a tvorbě životního prostředí 11projektů.Součástí slavnostního vyhlášení vítězů letošního ročníku soutěže byl i podpis dohody o vzájemné spolupráci, kterou podepsala ústřední ředitelka SPÚ spolu s předsedou Sdružení místních samospráv ČR Stanislavem Polčákem.Dohoda specifikuje oblasti, ve kterých si oba partneři mohou výrazně pomoci. Jde např. o vzájemné konzultace návrhů legislativních předpisů týkajících se pozemkových úprav nebo spolupráci na podpoře místních samospráv v oblastech činností příslušejících Státnímu pozemkovému úřadu.

    Jaromír Hampl

    Vyhlášení vítězů

     

  • Středem Evropy je Kouřim!

     

     

    Ano, je to tak! Pokud není Česko „pupkem světa“, jak si občas mnohý z nás myslí, je alespoň rozhodně Česká republika středem našeho světadílu. Přesněji řečeno, středem Evropy je Kouřim.

     

    Tak tedy, ani Brusel, Paříž, Praha či Berlín, ale středem Evropy je malé městečko na Kolínsku s necelými dvěma tisíci obyvatel. Kouřim už má dokonce i nový symbolický bod, kde je střed starého kontinentu, a kde se potkává 15. poledník východní délky a 50 rovnoběžka severní šířky.

     

    Astronomicky významné místo

    O místě zaměřeném v den podzimní rovnocennosti 23. září informovala Česká astronomická společnost již v roce 1995. Pro zasvěcené tedy žádná novinka. Ale pro řadové občany, turisty a milovníky zajímavostí či kuriozit hotová bomba! Společnost měřením ověřila s přesností na jeden centimetr průsečík zeměpisných souřadnic, k němuž se vztahují výpočty a okamžiky různých astronomických úkazů. Z tohoto astronomicky významného místa je přesně měřitelný tzv. pravý sluneční čas, jímž je vymezeno středoevropské časové pásmo. Nedávno se však díky tomu stal z Kouřimi i turistický magnet a dobrý tip na výlet. Vyrazit sem vlakem, autobusem či po vlastní ose a na vlastní oči spatřit střed Evropy – tak ta půldenní výprava za to opravdu stojí. Otázka zní, co je tady ale vlastně k vidění?

     

    Unikátní plastika

    Už dříve vedení kouřimské radnice rozhodlo o označení tohoto místa. A na sklonku roku 2010 se zde byl za velkého zájmu široké veřejnosti slavnostně odhalen unikátní monument podle návrhu  Jaroslava Pouly. Na kamenném podstavci je vyznačena Kouřim s nápisem Geografický střed Evropy a nad ní je zeměkoule, z níž je nad mapou s Kouřimí pověšeno závažíčko. Město tak má kromě svého proslulého skanzenu historických budov další pozoruhodnou zvláštnost.

     

     

     

     

     ...
     
  • Stříbrný klíč od Kutné Hory

     

    Historie tohoto slavného českého města je nerozlučně spjata s dolováním stříbra ve 2. polovině 13. století, kdy se původně hornická osada rychle přeměnila na královské město. To svým bohatstvím konkurovalo Praze jak na poli hospodářském, tak i politickém a kulturním. Dnes je to opět velký konkurent měšťanům Pražským, a to v turistice…

    Po silnici přes Kostelec nad Černými lesy to není z Prahy daleko. Nám na to stačila  automobilem slabá hodinka. Kutná Hora láká zahraniční návštěvníky, především z Japonska, Holandska a Itálie, potěšující je, že ji znovuobjevují i domácí turisté. Jezdí se sem především za památkami a proslulou Kostnicí. 
    Je to již přes patnáct let, kdy na mapu světového kulturního dědictví přibyl další praporek -  Kutná Hora. Lépe řečeno její historické jádro s chrámem sv. Barbory a katedrálou Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci. Nalézáme se na rozhraní Kutnohorské plošiny a Čáslavské kotliny, nad řekou Vrchlicí. Celý kraj je protkán pavučinou cyklotras, které můžete projet i na kole kupříkladu z místní půjčovny, která je na adrese Husova 18.

    Passport a  Silverkey
    Městské informační centrum najdeme v centru, na Palackém náměstí 377. V budově je i zajímavé Muzeum alchymie. V „íčku“ vám dají nejenom tipy na toulky za památkami a vůbec pro prožití volného času včetně aktivní dovolené, ale v duchu pořekadla „náš zákazník, náš pán“ se každému z návštěvníků věnují doslova osobně. Mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti, a to díky Ing. Haně Musílkové z průvodcovské služby, která zřejmě nezná slůvka nevím či nelze.“Na každou cestu či výpravu je třeba se řádně připravit. Vědět, co hledáme, vědět, co chceme vidět. A vědět, kudy kam!“
     A tak jsem byl v první řadě  vybaven cestovním pasem Kutné Hory. Turistu přijde na necelých sto korun, zato opravňuje jeho majitele k uplatnění speciálních výhod. Jeho doba platnosti je neomezená, a proto není nutné v budoucnosti žádat o jeho prodloužení. Slevy a výhody zůstávají. Novinkou je pak tzv. Stříbrný klíč od Kutné Hory,  který odemyká nejednu památku včetně muzeí i zámku Kačina a nabízí řadu slev na vstup a turistické služby, včetně restauračních a ubytovacích. V neposlední řadě ba i na dopravu, včetně výhod při použití tzv. expres taxi.

    Kde, kam a za kolik
    Do pasu si turista sbírá razítka z navštívených míst, kde též čerpá slevy. Tak kupříkladu v hotelu Mědínek má 10 % z ceny ubytování, stejně v penzionu U Slunce, U Vlašského dvora či v hotelu Garni. Totéž při konzumaci v restauraci Kometa nebo U Varhanáře i v pivnici Dačický. Mimochodem, tady podávají  sedm druhů piv a v nabídce je i alchymistické menu. Ale nejlepší je z jídelního lístku plněné malínské žebírko. Passport mimo jiné opravňuje majitele kupříkladu ke vstupu zdarma do jedinečné Galerie Zubov . K jedné zakoupené vstupence v nedalekém zámku Kačina ( expozice historie zemědělství, venkovských řemesel a mj. i expozice „život hrabat Chotků), obdržíte druhý prohlídkový okruh zdarma.
    Silverkey je od roku 2011 novou možností, jak náramně ušetřit. Stojí 250 korun na osobou a jen vstupném svému majiteli ušetří minimálně 310 korun.  Na rozdíl od pasu je přenosný, platí však pouze v turistické sezoně daného roku. K dostání je v jednotlivých kutnohorských památkách a informačních centrech, od roku 2012 i v Čáslavi, Poděbradech a v  Praze. Postupně by se měl rozšířit do hotelových recepcí po celé republice, ke koupi by měl být například i na pražském Hlavním nádraží, internetový nákup jistě nemusíme připomínat.

    Jedenáct stříbrných cestiček
    Kutnou Horu je celkem snadné prochodit takříkajíc křížem krážem. Mírně vlnitý terén je nenáročný pro všechny věkové kategorie. Jde to podle mapy nebo s průvodcovskou službou, kterou si lze najmout. Nejkratší vycházka je dvě a půl hodinky dlouhá, ta nejdelší vydá na téměř šest hodin. Ale to pak už vidíte z druhého nejslavnějšího historického města země České opravdu vše.
    Celoročně, mimo pondělí, můžete kupříkladu za necelé tři hodinky vidět to nejdůležitější: Chrám sv. Barbory, historické jádro města a Vlašský dvůr.
    Při vycházce trvající čtyři hodiny je v nabídce návštěva Kostnice, Chrám sv.Barbory, kaple Božího těla, Jezuitskou kolej, historické jádro města a Vlašský dvůr.
    Po setmění je hezká procházka noční Kutnou Horou. Kulisy historického města nás vrací do středověku, nechybí odborný výklad. Necelé dvě hodinky žijeme v iluzi, že jsme postavami slavného filmu pro pamětníky Cech panen Kutnohorských.
    Náš malý výběr z Jedenácti stříbrných cestiček končíme téměř šestihodinovým putováním, kdy navštívíme: Chrám sv. Barbory, Muzeum alchymie, Vlašský dvůr, historické jádro města a České muzeum stříbra (Důl osel).


    Okolí a jeho turistické magnety
    Zámek Kačina – jedna z nejvýznamnějších českých empírových staveb, anglický park s exotickým dřevinami, 8 km od Kutné Hory.
    Rozhledna Vysoká – 472 m, 5 km západně od KH,vrch, kde v letech  1695-97 hrabě Špork nechal postavit kapli. Ta v roce 1834 vyhořela, na jejím místě od roku 2002 veřejnosti přístupná rozhledna.  
    Čáslav – centrum historického regionu Čáslavsko, město vzniklo kolem poloviny 13. století. Žižkův pomník, gotický a románská kostel, Městské muzeum, postavené v roce 1884 jako jedno z prvních v Čechách přímo pro muzejní účely. Zoologické, mineralogické a umělecké sbírky. Dusíkovo divadlo, nejstarší kamenné divadlo ve východních Čechách, dokončeno v roce 1869. Židovská synagoga z konce 19. století s fasádami v maurském stylu.
    Obora Žehužice – 15 km od KH směr na východ, obora o velikosti 300 ha s proslulým chovem unikátních bílých jelenů. Naučná stezka oborou, zakončena stálou expozicí trofejí zdejší zvěře.


    Svatá země v Sedlci
    V Kostnici je pořád nával. Turisté z Evropy i zámoří sem váží dalekou cestu za poněkud morbidní podívanou. Zájem je pochopitelný, i když všichni víme, že „prach jsi, a v prach se obrátíš“, tak se o tom každý chce přesvědčit na vlastní oči.  Vzhledem k tomu, že jest u nás zvyk pohřbívati žehem, už nám asi nehrozí, že nějaký podivín z našich lebek či kostí jednou udělá lustry, svícny, pyramidy či nějaké erby.  Právě tak se totiž stalo v roce 1511 v Sedlci u Kutné Hory, dnes jedním z jejích předměstí.
    „Jsme na místě, kdy byl v roce 1142 založen cisterciácký klášter. První klášter toho řádu v Čechách…“  začíná výklad průvodce. Podle pověsti přinesl opat sedleckého kláštera Heidenreich hrst země až z Božího hrobu v Jeruzalémě a rozesel ji po přilehlém hřbitově. Hřbitovní půda se tak stala součástí Svaté země, a proto se sem pohřbívalo nejen z Čech,ale i z okolních zemí.Poslední odpočinek zde našly tisíce lidí v dobách epidemií. Kupříkladu za velkého moru roku 1318 sem bylo pochováno na 30 000 obětí. Počty se zvedly i po husitských válkách. Hroby je nepobraly a tak důvodů pro pozdější vznik Kostnice bylo až až. Kosti a lebky byly zprvu naskládány kolem kaple,ale později byly přemístěny do její spodní části. „A v roce 1511 je zde poloslepý mnich srovnal do pyramidy. Interiér včetně návrhů výzdoby z kostí však navrhl v 18. století Jan Santini Aichlem, který pracoval na rekonstrukci konventního chrámu Panny Marie.“vysvětluje nám průvodce.
    Prohlížím si kapli s kostnicí, uvnitř je vyrovnaná teplota a mírný průvan. Turisté a návštěvníci instinktivně tiší hlasy, jakoby nechtěli mrtvé rušit. V roce 1748 Josef II. zrušil kromě jiných i sedlecký klášter. Jeho majetek koupili Schwarzenbergové z Orlíka. Ti nechali kostnici upravit do dnešní podoby. „Autorem světově unikátní výzdoby z lidských kostí se stal řezbář František Rint z České Skalice. Všechny kosti byly před použitím desinfikovány a vybíleny chlorovým vápnem.“vysvětluje nám průvodce. Učinil tak roku 1870, což stvrzuje i svým podpisem na zdi, vše vyvedené, jak jinak, než lidskými ostatky.


    Když se vracím na čerstvý vzduch, mám chuť na něco ostřejšího. Asi zajdu, jako mnozí jiní turisté, k Dačickým. Nejenom proto, že tam mám s passportem či stříbrným klíčem slušnou slevu. Je tam totiž náramně živo!

     foto archiv Průvodcovské služby Kutná Hora

  • Štýrsko na jaře a v létě 2016

    Nejdůležitější výsledky z léta 2015
    Díky příznivému rozložení svátků byly na jaře zaznamenány nárůsty v počtech přenocování. Červenec byl se zvýšením počtu přenocování o 6,1 % jednoznačně nejsilnějším letním měsícem a pestrobarevné září zajistilo slušný celkový výsledek s nárůstem počtu přenocování o 6,4 %.
    Léto 2015
    Příjezdy: 2 177 142 hostů (+123 977, +6,0 %) | Přenocování: 6 488 707 (+200 651, +3,2 %)
    Délka pobytu: 3,0 dnů
    Česká republika v létě 2015:
    Příjezdy 40 247 (+19,0%) // 107 125 přenocování (+19,3%)
    Další tiskové informace: Steiermark Tourismus, www.steiermark.com
    Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. (tisk o cestování)
    Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. (firemní tisk a fotografie)
    Fotografie/texty: www.steiermark.com/foto  a www.steiermark.com/presse
    PŘÍRODA A POHYB
    Turistická trasa „Od ledovce k vínu“
    Tato nová trasa o celkové délce 950 kilometrů s 60 etapami, které vedou všemi štýrskými regiony, nemá v Evropě obdoby. Návštěvníky přitahuje mnoho přírodních, kulturních a kulinářských zajímavostí Štýrska, které se na ní nacházejí. Po cestě leží Dachstein, působivé vrcholy pohoří Gesäuse a Hochschwab, pamětihodnosti jako největší klášterní knihovna v benediktinském klášteře Admont nebo součást světového kulturního dědictví horská dráha Semmering (Semmeringbahn) a konečně také horké prameny termálních středisek s relaxačními zónami. Stezka spojuje věčný led ledovce Dachstein s oblými pahorky vinařské země na jihu a východě Štýrska skrz severní a jižní trasu. Startovním bodem pro objevování je dachsteinský ledovec ve výšce asi 2 700 metrů. Poté, co zdoláte první úsek přes netající led, se stezka rozděluje na 548 kilometrů dlouhou severní trasu s 35 etapami až do Bad Radkersburgu v oblasti Thermenland a na 376 kilometrů dlouhou jižní trasu s 25 etapami do Leibnitz v jižním Štýrsku. Prostřednictvím několika variant obě trasy dosahují celkové délky 950 kilometrů. Ale nemějte strach - téměř na každém bodě obou stezek je možné putování zahájit nebo ukončit. Přesně tak, jak to odpovídá zdatnosti a zájmům a tomu, co chcete vidět, zažít a cítit. Různé turistické balíčky pro jednotlivé etapy včetně převozu zavazadel návštěvníkům zajistí pohodlí při pěším putování. www.steiermark.com/wandern
    Cyklistický okruh vinařskou zemí Štýrsko
    Vyražte s horským kolem na vrchol a sjeďte znovu do údolí, nebo se s rodinou projeďte po březích řek Mur či Enns - Štýrsko je mezi cyklisty požitkáři již dlouho tajný tip. Od června tohoto roku zahajujeme novou nabídku „Weinland Steiermark Radtour“. 403 kilometrů a 8 etap nového cyklistického okruhu vybízí k poznávání jihu a východu Štýrska s jeho vinicemi a jablečnými sady, (dýňovými) poli a řekami, termálními prameny a wellness hotely mezi historickými městy. Navíc můžete objevovat pamětihodnosti jako hrady a zámky stejně jako soudobou architekturu. V popředí jsou vinařské oblasti a jejich produkty. Ale nejen ty. Motto na prvním úseku totiž zní „víno a jablko“, dále je to pak „víno a termální voda“. Na jihu láká „víno a dýňový olej“ a na úsecích kolem města Graz je na programu „víno a kultura“.
    Tip pro méně zkušené cyklisty: okruh „Weinland Steiermark Radtour“ je možné zdolat nejen celý, ale i po jednotlivých částech. 30 nádraží podél stezky totiž umožňuje poměrně rychlý návrat na výchozí místo.
    www.steiermark.com/rad
    Nová aplikace pro trasy ve Štýrsku s 2400 okruhy
    Nová aplikace „Steiermark Touren“ (pro Android a iOS) ukazuje nejhezčí stezky po Štýrsku. Je jich tu dokonce 2400! Kromě podrobných popisů etap s délkou, dobou trvání a výškovými metry se tu ale samozřejmě představují i možnosti výletů nebo občerstvení. Velmi dobré je to, že mapa v režimu celé obrazovky v nejvyšším rozlišení umožňuje ideální orientaci, ať už doma při plánování nebo cestou na okruhu.
    Důležitá je přitom také kvalita. Zobrazují se pouze ty okruhy, které odpovídají určitému kvalitativnímu profilu (kvalita fotografií, textů, odkazů atd.)
    Okruhy se zobrazují s podrobnými informacemi:
    • Stručná fakta: délka, doba trvání, obtížnost, stoupání a klesání ve výškových metrech, hodnocení uživatelů
    • Podrobné popisy (etap)
    • Výškový profil
    • Informace o příjezdu na místo
    • Zobrazení výletních míst
    • Offline ukládání tras, výletních míst, outdoorové aktivní mapy a mapy Open Street Map - cestou tedy nemusíte být stále online
    • Bezproblémová synchronizace s internetem - Facebook, Instagram, Google+, Twitter (pro selfie, komentáře, doporučení atd.)
    • Položka menu top trasy - zobrazí se výběr nejlepších tras, jako je např. turistická stezka “Od ledovce k vínu”, která vede přes celé Štýrsko, nebo cyklistický okruh „Weinland Steiermark Radtour“. (Pro začátek je aplikace dostupná pouze v němčině, později také v dalších jazycích, jako angličtině, italštině, francouzštině, slovenštině a polštině)
    Nová ferrata v Ramsau am Dachstein
    Ramsau am Dachstein je kolébkou zajištěných cest. Před více než 170 lety byla na vrcholku Dachstein zřízena první ferrata v Alpách. V soutěsce Silberkarklamm byla minulé léto dokončena zajištěná cesta „Rosina“ a stala se tak 19. ferratou v Ramsau am Dachstein. Cesta leží přímo vedle zurčícího potoka soutěsky Silberkarklamm. Ve srovnání s ferratami Hias a Siega, které se rovněž nacházejí v Silberkarklamm, je nová ferrata ta nejnáročnější (úroveň obtížnosti C a D), ale nabízí krásný výhled na divoce romantickou rokli a okolní hory. Vstup na cestu vede přes lanový most, u kterého musíte překonat bouřící vodu.
    Tip: pas via ferrata pro všechny, kteří si odjakživa přáli vyzkoušet chůzi po zajištěných cestách. S tímto kurzem mají začátečníci možnost naučit se potřebné základní techniky chůze po ferratách s certifikovaným horským průvodcem.
    www.ramsau.com
    Vodní zážitkový region Schladming-Dachstein
    Mnoho lidí zná a má rádo region Schladming-Dachstein pro jeho výbornou nabídku dovolených v zimě. Nejdůležitější přírodní základ je proto sníh na sjezdovkách a běžeckých trasách - tedy zmrzlá voda. V létě je možné zažít a vidět vodu v Nízkých Taurách a pohoří Dachstein v překvapivě mnoha podobách. Tento centrálně ležící region v Rakousku patří s asi 1000 prameny, 300 horskými jezery a 100 vodopády k těm nejbohatším na vodní toky v Alpách.
    www.schladming-dachstein.at
    Novinka roku 2016: „Gipfelbad anno dazumal“ aneb horská koupel z dávných časů na Riesneralm
    Křišťálově čistou vodu oceňovali letní hosté již v 50. letech. V Donnersbachwald tehdy uprostřed vesnice stálo hezké malé koupaliště. Bylo důkladně chráněné hustým dřevěným plotem před pohledy zvenku. Toto stařičké koupaliště inspirovalo inovativní společnost Riesneralm Bergbahnen k jedinečnému stavebnímu projektu. Do začátku letní sezóny 2016 vznikne bezprostředně vedle horní stanice lanové dráhy v nadmořské výšce 1 820 metrů „horská koupel z dávných časů“. Vodní plocha má rozměry osm krát šest metrů. Oblíbeným stavebním materiálem je dřevo - zvenku je použitý modřín a uvnitř je betonové jádro obložené jedlí. Horská koupel bude možná i při nízkých teplotách, protože voda je vyhřívaná a skleněné stěny slouží jako ochrana před větrem. Těmito skleněnými stěnami se hostům v koupeli nabízí působivý 360° panoramatický výhled na okolní vrcholy. Ke koupeli se dostanete lanovou dráhou Riesneralm Bergbahn. www.riesneralm.at
    Základní tábor pro horolezce a příznivce divoké vody
    Dobrodružství v přírodě pohoří Gesäuse znamená divokou vodu a prudké skály. Pro správný odhad rizik, která jsou s tímto dobrodružstvím spojená, potřebujete outdoorové kompetence, které se můžete naučit, případně zdokonalit v nových základních táborech. Přespává se v horolezecké vesnici Johnsbach nebo v duchovním centru pohoří Gesäuse Admont, ale i na horolezeckých chatách v Gesäuse nebo ve vesnici Palfau ležící přímo na řece Salza, která nabízí ideální podmínky pro sport na divoké vodě. Semináře a praktické školení v horách a ve vodě probíhají pod vedením horských průvodců, profesionálních horolezců a držitelů světových rekordů. Cílem je „magická chvíle“ - pocit, že hoře rozumíte a zkušeně se pohybujete ve velehorách.
    „Studijní program“ základního tábora pro horolezce
    oJak si mám naplánovat vysokohorské túry?
    oJak se mám v horách pohybovat?
    oJaká túra vyžaduje jaké vybavení a jakou zručnost?
    oJaké znalosti odhadu rizika a zvládnutí krizových situací jsou potřebné v horách?
    „Studijní program“ základního tábora divoká voda: start Palfau
    oJak si mám naplánovat trasu pro divokou vodu?
    oJak se mám na vodě pohybovat?
    oJaká túra vyžaduje jaké vybavení a jakou zručnost?
    oJaké znalosti odhadu rizika a zvládnutí krizových situací jsou potřebné na vodě?
    Vedení prostřednictvím horských vůdců a profesionálů na divokou vodu, např. profesionálních kajakářů.  www.gesaeuse.at
    Speciální tipy na události pro sportovce:
    Welschlauf: maraton ve vinicích na jihu Štýrska.
    7. května 2016. www.welschlauf.at
    Erzbergrodeo: největší enduro závod světa v Eisenerz.
    26.-29. května 2016. www.erzbergrodeo.at
    Graz Marathon. 9. října 2016. www.grazmarathon.at
    JÍDLO A PITÍ
    Jarní piknik v kvetoucím zeleném srdci
    Když se setkávají květy jabloní s květy vinné révy a narcisy s rododendronem, může to znamenat jen jediné - ve Štýrsku je opět jaro! Zelené srdce Rakouska se promění v moře pestrých barevných teček a lákavých jarních pocitů. A jde se ven do přírody, na piknik. Po prvních možnostech pikniků v loňském roce se nabídka rozšířila o mnoho speciálních pikniků a dokonce o akce s piknikem.
    Od jara se bude pořádat okolo 100 pikniků a navíc se v tomto roce hostům doporučují ta nejkrásnější místa na piknik a události spojené s piknikem (piknik a kulturní program).
    www.steiermark.com/picknick
    (od dubna online)
    Devět výjimečných tipů na piknik z regionů Štýrska:
    Při projížďce po jezeře Grundlsee s převozníkem na nízkém dřevěném člunu zvaném Plätte se hosté hodinu plaví po největším štýrském přírodním jezeře. Jízda člunem po jezeře Grundlsee spojená s piknikem pro dva stojí 120 euro.
    www.ausseerland.at
    Veselá pikniková jízda traktorem oblastí Gröbminger Land. Traktor veterán na jeden den včetně úvodu do jízdy, plné nádrže, roadbooku a plného piknikového koše pro dvě osoby stojí 95 euro. www.schladming-dachstein.at
    Na Turracher Höhe vás bude horský komorník rozmazlovat na vycházce při východu slunce na vrchol Schoberriegel (2208 m) piknikem s překvapením včetně panoramatického výhledu na okolní hory. Asi čtyřhodinová túra s piknikem stojí 15 euro na osobu. www.murtal.at
    V doprovodu průvodkyně přírodou a piknikového osla se mírným tempem projdete přírodním parkem Steirische Eisenwurzen. Asi dvouhodinová procházka s piknikem stojí včetně regionálního pikniku 50 euro. www.gesaeuse.at
    Zamilovaní a všichni, kteří se ještě zamilovat chtějí, se mohou od osobního srdcového piknikového komorníka nechat rozmazlovat při srdcovém pikniku v oblasti Hochsteiermark. Piknik pro dvě osoby stojí včetně srdíčkové deky, sektu k flirtování, regionálních pochoutek a dodání 60 euro.  www.hochsteiermark.at
    Piknik s Vespou probouzí vzpomínky na první svobodu. Pikniková Vespa pro dvě osoby s plnou nádrží, batohem plným bio delikates, lahví dobrého bílého vína a piknikovou dekou je za 125 euro k dispozici v jižním Štýrsku. www.sws.st
    Jediný livrejovaný zámecký kočí v Rakousku vozí hosty v luxusním dvojspřeží oblastí východního Štýrska. Čtyřhodinová pikniková projížďka pro dvě osoby včetně piknikového koše se štýrskými specialitami je dostupná od 290 euro. www.oststeiermark.com
    Vinice okolo Bad Waltersdorf vybízejí k romantickému pikniku ve vinohradech. K tomu dostanete piknikový koš pro dva včetně deky, lahve vína a mnoha domácích specialit za 35 euro. www.thermenland.at
    Symboly města Graz, jako je Schlossberg, městský park nebo břeh řeky Mur, jsou nádherná místa na piknik. Dobře naplněný piknikový koš pro dvě osoby ze známého lahůdkářství Frankowitsch stojí včetně koše a nádobí 95 euro.
    www.graztourismus.at
    Speciální piknikové akce
    Kulturní piknik v zámeckém parku
    Viva la libertà! Mozartovské matiné v planetovém sále zámku Eggenberg s následovným styriarte piknikem v zámeckém parku 26. června spojuje kulturu a požitky pod širým nebem. Je to opravdová pastva pro uši i chuťové pohárky.
    www.styriarte.at
    30 let slavnosti jabloňových květů s piknikovou loukou
    Slavnost jabloňových květů v místě Puch (neděle 24. dubna 2016) se bude poprvé konat na piknikové louce. Hosté si u stánků pěstitelů jablek mohou vzít své (jablečné) pokrmy a nápoje a rozprostřít deky na piknik přímo pod kvetoucími jabloněmi.
    www.apfelland.info
    Piknik, termální voda a jazz
    Přímo u speciálního termálního pramenu v termálních lázních Parktherme Bad Radkersburg, které obklopuje velký přírodní park o rozloze pět hektarů, představuje 11 vinařů a 1 pěstitelka vína své lokální burgundské odrůdy vinné révy, které pocházejí z regionu Bad Radkersburg. Návštěvníky bude navíc kulinářsky hýčkat Moastabratl (sušené vepřové karé) s chlebem a domácím tvarohovým a jablečným závinem. Piknik budou doprovázet zvuky jazzové hudby.
    Termíny: 1.4. / 8.4. / 15.4. / 22.4. / 29.4. 2016
    www.parktherme.at
    Nový hostinec ve skanzenu Stübing
    22. května 2016 se v rakouském skanzenu Stübing otevírá hostinec Zum Göller.                 V původním historickém hostinci (postaven v roce 1830) návštěvníky očekávají typické delikatesy z různých spolkových zemí Rakouska. V závislosti na ročním období a příslušných sezónních produktech jsou v nabídce speciální historické pokrmy z různých regionů. Pomocí čerstvých surovin a jedinečné atmosféry hostinec návštěvníkům muzea poskytuje ideální příležitost k odpočinku.
    www.freilichtmuseum.at
    Speciální tipy na akce pro požitkáře:
    Tabule u Jihoštýrské vinné cesty
    20. června 2016. www.suedsteirischeweinstrasse.at
    Slavnost šunky ve vulkánové oblasti: největší šunková slavnost Rakouska v Auersbach bei Feldbach. 16.-17. července. www.schinkenfest.at
    Dlouhá tabule kulinářského hlavního města, Graz.
    20. srpna 2016. www.graztourismus.at
    REGENERACE A WELLNESS
    Fit na léto s fasciálním tréninkem a aqua fitness
    Fitness pro fascie
    Fascie jsou jako „celotělový oblek“, který se nachází pod kůží a obklopuje svaly. Význam tohoto pojiva, které obaluje svaly, kosti a šlachy jako „pavučina“, byl pro opěrný a pohybový aparát dlouho podceňován. „Ale především pro sportovní výkon a rehabilitaci s prevencí hrají dobře trénované fascie zásadní roli. Při nedostatku pohybu se fascie zapletou a to vede ke značnému napětí. Speciální cviky v termální vodě lázní Parktherme zmírňují napětí, chrání před budoucími svalovými zraněními a předcházejí nepříjemným bolestem zad“, vysvětluje
    Markus Strini, certifikovaný fasciální fitness trenér. Speciální složení a teplota termální vody vytváří perfektní podmínky pro fasciální cvičení ve vodě, které by se dalo jen obtížně provést na souši.
    www.parktherme.at
    Termální voda jako fitness přístroj
    „Trénink ve vodě je efektivnější než trénink na souši“, to ví zdravotní trenér Peter Fuchs z léčivých termálních lázní Bad Waltersdorf, kde mají v nabídce 7 různých tréninkových programů ve vodě. Odpor vody vyžaduje použití větší síly. „Termální voda je svým způsobem fitness přístroj. Když trénujete 40 minut ve vodě, museli byste tím samým způsobem trénovat asi 50 minut na souši.“ Kromě toho zatěžují pohyby ve vodě klouby jen asi z 10 procent, „protože nesete jen asi 10 procent své tělesné váhy“. Četné studie potvrzují pozitivní účinky aqua fitness. Také na osoby s bolestmi pohybového aparátu, jako jsou například bolesti zad, má pohyb ve vodě z velké části pozitivní vliv, pokud se nejedná o žádné akutní zranění. Před deseti lety to byla téměř výlučně generace padesátníků a výše, která provozovala gymnastiku ve vodě. „To se mezitím hodně změnilo“, říká trenér Fuchs. „Dnes trénink ve vodě baví lidi ze všech věkových skupin.“ Aqua fitness objevuje stále více mladých lidí. Důvodem pro to jsou pestré a zábavné programy, které se v současnosti nabízejí. V počátečních letech to byly zejména jednoduché gymnastické cviky. Dnes jsou v léčivých lázních Bad Waltersdorf standardem aqua jogging, aqua fitness pro páteř, trénink s kruhy Smovey, protahovací programy v léčivé vodě a další.
    www.heiltherme.at
    KULTURA VE MĚSTĚ A NA VESNICI
    Nové zaměření na „kulturní zábavu v přírodě“
    Kultura a příroda ve Štýrsku již dlouhou dobu vytváří organicky srostlou symbiózu. Od května do září se rozmanité kulturní aktivity pod širým nebem poprvé představují pod zastřešující značkou „kulturní zábava v přírodě”.  Spojují se přitom kulturní aktivity v zemi, které se pořádají pod širým nebem.
    Sedm provozovatelů promění od května do září 2016 nespočet štýrských chat, vinic, parků a idylických dvorů v dějiště pořádání venkovních kulturních událostí. Čtení v zahradách, hudební akce pod širým nebem, tvůrčí dílny v přírodním parku nebo cirkus a divadlo na ulici - Štýrsko od května do září přitahuje milovníky kultury ven do štýrské krajiny.
    Vývěsní štít festivalu Štýrska, styriarte, udává svým příkladem tón. Mimo jiné se při něm od 24. června do 27. července rozezní horská chata Teichalm a skanzen Stübing. Nezřídka se při „kulturní zábavě v přírodě“ kromě pastvy pro uši podávají také kulinářské delikatesy. Od 5. do 8. května spojuje „kulinářské kulturní jaro u hradu Riegersburg“ radost z umění s chuťovými požitky. Také při ClariArte v Hartbergu (od 27. srpna do 4. září) si na své přijde jednak sluch a ve vybraných termínech také chuťové pohárky. Předtím se v Hartbergu od 17. května do 10. července koná Hartberské léto literatury, v rámci kterého se ve vybraných vinárnách, zahradách a dvorech podává literatura, hudba a regionální speciality. „Kulturní zábava v přírodě“ se ale neomezuje pouze na poslech. Při festivalu La Strada (festival pouličního umění, loutkoherectví a cirkusu od 29.7. do 6.8. 2016) v místech Graz, Leibnitz, Stainz a Weiz budou mlsat i oči. Při outdoorovém programu muzea Universalmuseum Joanneum je tomu také tak, například při výletech za výstavami v zámku Trautenfels, prohlídkách zahrad na zámku Eggenberg nebo pěších výletech v okolí rodného domu Petera Roseggera. O vlastní uměleckou aktivitu pod širým nebem jde mimo jiné také při Styrian Summer Art v přírodním parku Pöllauer Tal. Účastníci si tu mohou motorovou pilou vyřezat obrazy, vyzkoušet si sítotisk, psaní scénářů, ilustrace pohádek nebo natáčení vlastních krátkých filmů.
    www.steiermark.com/kultur
    Měsíc designu Graz a Klanglicht
    V květnu budou návštěvníci historického centra města Graz žasnout. Při události Designmonat Graz (29.4.-29.5. 2016) je kromě výstav ohromí i módní přehlídky, tvůrčí dílny a festivaly. Jedním z vrcholů je projekt „Klanglicht“, který pohádkovým způsobem začaruje vnější fasády uměleckých scén v Grazu prostřednictvím světelných her a zvuku. Večer 30. dubna 2016 se v rámci festivalu Klanglicht domy uměleckých scén přesně s nástupem tmy rozezní a rozzáří. Pomocí mnoha velkoplošných projektorů, beamerů, LED světel a zesilovačů propůjčí světelné a zvukové hry fasádám opery, divadla a Next Liberty na jednu noc novou tvář. Domácí i zahraniční umělci budou v rámci „Klanglicht 2016“ realizovat své kreativní zvukové a vizuální nápady. Vstup na všechna dějiště akce je zdarma.
    www.designmonat.at
    270 let Samsona
    Pět metrů vysoký, 85 kilo těžký, oblečený jako římský legionář a součást národního kulturního dědictví UNESCO – představuje se Samson.
    15. srpna 2016 se již po 270. koná známý Samsonův průvod. Od 29.11. 2010 dokonce s dovětkem „národní kulturní dědictví“ UNESCO. Zvyk „vynášení Samsona“, který v této formě existuje pouze v okrese Murau, lze zpětně dohledat až do roku 1746. Postava Samsona je přitom pozůstatek ze slovanské mytologie, ve které byl uctíván velký mocný bůh, který na jaře mohl probudit přírodu. Později oslavu převzali jako obveselení lidu Bajuvaři. Kapucíni obra pokřesťanštili, protože podle tradice zabil oslí kostí mnoho Filištínů, a přijali ho do průvodu Božího těla. Arcibiskupský zákaz nošení figuríny, který byl nařízen v roce 1784, obyvatelstvo šikovně obcházelo - „vynášení Samsona“ se jednoduše přesunulo na jiné slavnostní příležitosti. V roce 1968 byl zvyk znovu oficiálně zaveden jako každoroční součást kulturního života v okrese Murau. Od té doby se pětimetrová socha opět jednou ročně za hudebního doprovodu a pozdravných výstřelů murauské občanské gardy nosí ulicemi Murau a Krakaudorfu. Velká slavnost pro Samsona se koná 11. a 12. června 2016, kdy murauská občanská garda slaví 400 let od svého založení a Samson své oficiální 270. výročí.
    www.buergergarde-murau.at
    Zvláštní tipy na akce pro příznivce kultury:
    Mezinárodní storytelling festival, Graz.
    11.-16. května 2016. www.graz-storytellingfestival.at
    Styriarte: štýrský festival klasické hudby, Graz.
    24. června -24. července 2016. www.styriarte.at
    MID EUROPE: největší festival dechových orchestrů a souborů v Evropě, Schladming a Haus im Ennstal. 12.-17. července 2016. www.mideurope.at
    Hudební festival Spielberg, 24.-28. srpna 2016.
    www.projekt-spielberg.com/musikfestival
    steirischer herbst: mezinárodní festival současného umění v Grazu.
    23. září – 16. října 2016. www.steirischerherbst.at
    Nejzajímavější události
    Grand Prix Formule 1 Spielberg, 1.-3. července 2016
    Královská třída motorismu tento rok již potřetí hostuje na Red Bull Ring ve Štýrsku. Vstupenky na „velkou cenu Formule 1 v Rakousku 2016“ zaručují fanouškům kromě prvotřídní závodní akce na dráze také skvělou zábavu mimo ni a široký rámcový program na Red Bull Ringu. Velká cena Rakouska se znovu stane „festivalem motorového sportu pro celou rodinu“ a bude zahrnovat akce jako Legends Parade, koncerty pod širým nebem, autogramiády s hvězdami nebo Public Pit Lane Walk.
    www.projekt-spielberg.at
    Mistrovství světa v jízdě jednospřeží 2016
    World Single Driving Championships, 3.-7. srpna 2016
    Lipicánský hřebčinec Piber je letos dějištěm světového mistrovství jednospřeží. 25 zemí z celého světa proti sobě nastoupí se čtyřmi jezdci a spřeženími. Očekává je všestranný turnaj s drezurou, maratón s překážkami a jízda mezi kuželkami. Pro Piber je pořádání mistrovství světa v tomto sportu velké vyznamenání.
    FEI (Federation of Equestrian Sports) zadala úkol pořádat mistrovství světa v roce 2016 v Rakousku a Piber zvítězil!
    www.lipizzanerheimat.com
    Airpower, 2.-3. září 2016
    Již pošesté se 2. a 3. září 2016 v Zeltweg koná velká letecká show. Nejlepší štafety a sóloví piloti mohou znovu prokázat své dovednosti. Při této letecké show se očekává účast 200 letadel a až 300 000 návštěvníků. Kromě vojenské části budou v roce 2016 při tom i Flying Bulls s velkou formací - poletí tu s různými stroji od letadla z druhé světové války až po letouny Alpha Jet. Spoluorganizátor Red Bull se postará také o další překvapení.  www.tourismus-am-spielberg.at
    29. Jarní slavnost koní v Ramsau, 11.-12. června 2016
    Jarní slavnost koní v Ramsau am Dachstein má již dlouhou tradici. Vrcholem festivalového programu jsou s láskou uvázané květinové figuríny a vozy tažené překrásně ozdobenými koňmi. K rámcovému programu samozřejmě patří i kroje a mnoho tradicí. Pořádají se hudební procházky a k vidění jsou taneční skupiny a hudební představení, která rozezní slavnostní stan. Napínavá je volba “královny Dachstein”, která pak další rok panuje na úpatí Dachstein. Největším zážitkem je ale nedělní slavnostní průvod. Květinami zdobená spřežení tvoří společně se skupinami v krojích a hudebními skupinami z regionu jarní slavnostní průvod koní. Celkem se ho zúčastní více než 100 koní různých ras. Výtěžek festivalu bude použit pro horskou záchrannou službu Ramsau am Dachstein a sociální projekty.
    www.ramsau.com
    Největší květinové festivaly v zemi:
    30 let slavnosti jabloňových květů: jarní slavnost pod rozkvetlými jabloněmi v jabloňové vesnici Puch - poprvé s piknikovou loukou. 24. dubna 2016. www.apfelland.info
    Festival narcisů: několikametrové narcisové figuríny, každá až z 300 000 květů, které zhotovuje asi 3000 pomocníků. Publikum je může obdivovat v neděli na největší květinové slavnosti v Rakousku. Bad Aussee a Grundlsee. 26.-29. května 2016. www.narzissenfest.at
  • Svatomartinské je naše

     

    Mnozí se nemohou dočkat a netrpělivě sledují kalendář. Na Sv. Martina, tedy 11. listopadu v 11 hodin, jedenáct minut a někde dokonce 11 vteřin se otevřou sklepy, stánky, vinotéky a jiné prodejní prostory a začne se rozlévat první letošní mladé víno s názvem Svatomartinské. Jedná se o produkt, vyrobený technologií rychlého čiření a speciální filtrace. Mimochodem červené svatomartinské je povolené vyrábět pouze z hroznů Modrého portugalu a Svatovavřineckého, bílé z odrůdy Muller Thurgau, Veltlínského červeného raného a už zhruba čtyři roky i z Muškátu moravského. Základem pro produkci růžových martinských vín jsou kutivary Modrého portugalu, Svatovavřineckého a nově i Zweigeltrebe.

    „Letošní Svatomartinské bych přirovnal k ročníku 2011. Tehdy se nám povedla opravdu špičková vína, jak bílá, tak červená. Letos to vypadá obdobně. Výborná cukernatost, skvělé kyselinky a bohatá sklizeň. A to jsme si v letošním roce připadali díky počasí jako na tobogánu. Nejdříve mrazy a deště, posléze krásné a příznivé počasí,“ hodnotí David Šťastný, komerční ředitel společnosti Vinné sklepy Valtice a Vinařství Kovács. „S jarními mrazy jsme měli opravdu problémy,“připouští Pavel Vajčner ze společnosti Znovín, Znojmo. „Zima k nám naopak byla milosrdná a nezpůsobila žádné velké škody. Pamatujeme ročníky, kdy réva zmrzla a pak bylo ouvej celému moravskému vinařství. Vzpomenu jedno symbolické datum letošní 25. duben. Bylo to v pondělí a mrazy přišly z východu. Mimochodem jsme si mohli v ten den připomenout i výročí výbuchu atomové elektrárny v Černobylu. Mrazy trvaly celý týden až do pátku. Nejničivější byly v pátek, protože ve čtvrtek sprchlo, réva nasála vodu a poředila v čerstvě vyrašených lístcích koncentraci cukrů. Teplota přitom nebyla nižší, než v předcházející dny. Réva pomrzla. Do té doby situace u nás na Znojemsku vypadala dobře. Znovín obhospodařuje 500 ha vinic z toho 250 u nás a 250 na Hustopečsku. Zatímco na my měli přibližně dvacetiprocentní ztráty, Hustopečský region mrazy nepostihly. Další část roku nám však přinesla víceméně positiva. Houbové choroby jsme zvládli dobře a suché počasí nám k tomu dopomohlo. Sbírali jsme nádherné a zdravé hrozny. I cukernatost je vysoká.“ Letos u nás vinaři vyrobí dohromady přibližně dva miliony tři sta tisíc lahví Svatomartinského. Například Znovín z tohoto objemu dodá 60 tisíc lahví.“

    O faktu, že se v České republice Svatomartinské víno pevně a neoddělitelně připojilo k historicky dané Martinské huse, asi nemá cenu pochybovat. Jak ale k tomuto spojení došlo? Vždyť martinské víno bylo původně synonymem dosti nekvalitního produktu, vyrobeného z tzv. martinských hroznů, tedy hroznů, které vyrostly druhotně na réví ze zálistků. Proto do vinobraní nestačily dozrát a sklízely se až na tzv. Martina. Produkt z nich prý býval kyselý a nijak nelákal. Současná česká realita je samozřejmě jiná. Kdy vlastně došlo k oné metamorfóze? Velkou úlohu v tomto ději sehrál Prof. Milan Šamánek, dětský kardiochirurg, milovník a důsledný propagátor vína nejen jako nápoje, ale i jako pro zdraví člověka prospěšného doplňku. „Jednou jsme putovali z Prahy do Japonska na kongres. Tehdy tam od nás letadla nelétala, takže jsme jeli na letiště do Paříže,“zavzpomínal. „Tam jsme však museli mnoho hodin čekat, což se nám nelíbilo. Řekli jsme si, že se tedy podíváme do města. Zaujalo nás, jaké všude prodávali vína se stylizovaným francouzským kohoutem a nápisem Beaujolais Nouveau. My jsme o tomto výrobku moc nevěděli. Přesto jsme si ho dali a vůbec nám nechutnalo. Co ale zaujalo více, byl ruch a mumraj kolem. Všude plakáty s nápisy, nabídky a stánky na každém rohu, davy popíjejících, prostě úžasná atmosféra. Ptali jsme se sami sebe, proč něco podobného nemáme i u nás?Následně jsem se později na jedné konferenci náhodou potkal s proslulým vinařem Antonínem Šťastným, otcem bratrů Šťastných, mimochodem majitelů známého vinařství Vinné sklepy Valtice, a. s. a Vinařství Kovács, s. r. o., a přemlouval ho, abychom i v Česku měli něco podobného jako mají ve Francii. Jemu se nápad zalíbil, a protože je člověk akční, stačil ještě ten rok obdobné víno vyrobit, zorganizovat tiskovou konferenci a nabídnout veřejnosti Morava Vino Nouveau nebo také Moravino Nouveau, ze kterého později vzniklo dnešní Svatomartinské. To bylo v roce 1993. Kdo si dnes u nás napodzim vzpomene na Beaujolais? Svatomartinské je prostě naše.“

    Text a foto: Antonín Karoch

    Zleva: M. Šamánek, P. Vajčner a D. Šťastný

     

  • Světová baletní jednička Světlana Zacharova vystoupí v Praze

    Zakharova a Rodkin ve Francesca da Rimini
    (Světlana Zacharova a Denis Rodkin)

    Světová baletní jednička Světlana Zacharova vystoupí v Praze v novém baletním představení 'AMORE'. S předními sólisty Bolshoi Balletu - Michailem Lobuchinem, Denisem Rodkinem a Denisem Savinsem - se představí pražskému publiku 7. května.

    Baletní představení Amore je složeno ze tří děl světoznámých choreografů: Jurije Posochova (San Francisco Balet), Patricka de Bana (Vídeňský státní balet) a Marguerity Donlon (irské choreografky působící v Německu).

    První dílo Francesca da Rimini, balet Jurije Posochova, je věnováno stejnojmennému symfonickému dílu P. I. Čajkovského, pro něhož je inspirací milostný románek z klasiky Dante Alighieriho "Božská komedie".

  • Tabule poslední záchrany

     

    D. Szórád a "bod záchrany"

     

    Člověk si může jenom přát, aby se mu to nikdy nestalo. Například spadne na lesní cyklostezce z kola a trochu více se pochroume. Prostě nevstane. Když má štěstí a nejede sám, nastává další problém, a to, jak vysvětlit zdravotníkům popřípadě hasičům, kde se zrovna postižený nalézá.

     

    Vyřešit tuto zapeklitou situaci má projekt, který připravily Lesy ČR ve spolupráci s ministerstvem vnitra, konkrétně s Hasičským záchranným sborem ČR. Zmíněné instituce totiž plánují ve státních lesích umístit na vytypovaných místech 2500 tzv. „bodů záchrany“, což jsou výrazné žluté tabule s unikátním kódem. Podle něj budou přesně vědět příslušníci všech složek integrovaného záchranného systému, kde se postižený nachází.

    „Výroba tabulí přišla Lesy ČR na 160 tisíc Kč a není vyloučeno, žev budoucnu přibydou tabule další,“ uvedl generální ředitel organizace Lesy ČR, Daniel Szórád. Tabule z tvrzeného plastu s hliníkovým povrchem připomínají turisticiká značení. Jsou však větší. Jejich rozměry činí 33x14 centimetrů. Jsou transparetně žluté, viditelné i za ztížené viditelnosti. Místa vytypovali lesníci. Většinou jde o turistická rozcestí, lesní cyklostezky, horská sedla nebo výrazné topografické body v hlubokých lesích či pohořích. Tabule, krom evidenčního čísla, uvádí všechny tísňové linky, takže poslouží nejen záchranářům, ale například i hasičům při ohlašování požárů.

    Inspirací k tomuto projektu byly podobné tabulky, které turistické organizace či jednotlivci v minulosti umísťovali v lesích na Litvínovsku, Luhačovicku a v okolí Boubína. Byla to však živelná akce bez systematické evidence a jednotné grafiky. I tak to bylo lepší než nic. Nové profesionální „body záchrany“ výrazně pomohou hasičům, zdravotníkům, policistům či dokonce horské službě v rychlé orientaci a časnějšímu zásahu.

    kaa