Letos je tomu 1 150 let, kdy na území Velké Moravy přišli bratři ze Soluně, původními jmény Konstantin a Michal. Michal přijal svoje řeholní jméno Metoděj, když dal přednost mnišskému životu v klášteře v turecké oblasti hory Olymp. Konstantin byl pokřtěn řeholním jménem Cyril před svou smrtí v klášteře v Římě. Jejich odkaz zvýrazňují národní kulturní památky v místech významných archeologických nalezišť jako jsou Mikulčice – Valy, Staré Město u Uherského Hradiště, Sady, Modrá, hradisko sv. Klimenta u Osvětiman, ale také Pohansko u Břeclavi či Nitra. Existují desítky míst, které jsou spojovány se jmény slovanských věrozvěstů, a to nejen u nás, ale i jinde v Evropě.
Ve znamení Velké Moravy
Misii svatých Cyrila a Metoděje zdůrazňuje v naší době projekt „Velehrad – centrum kulturního dialogu západní a východní Evropy“. I když počátky velehradského kláštera spadají na začátek 13. století, Velehrad se postupně stal nejvýraznějším symbolem jejich odkazu. Už v letech 1863 a 1885 bylo toto moravské duchovní centrum místem oslav tisíciletých cyrilometodějských výročí. Jedním z letošních vrcholů bude 4. a 5. července v poutním velehradském areálu 14. ročník Dnů lidí dobré vůle.
Vraťme se do historie a shrňme fakta, která nás zavedou k rodnému listu tohoto státu. Putovat za dílem a myšlenkami sv. Cyrila a Metoděje znamená vstoupit na území někdejší Velké Moravy v době, kdy ji vládla dynastie Mojmírovců. Tento první rozsáhlý středověký - chcete-li královský či státní útvar západních Slovanů - se v devátém století rozložil mezi tehdejšími dvěma mocnostmi – Východofranskou a Byzantskou říši. Už jej provázely dramatické události včetně válečných, které odrážely nekonečné dilema střední Evropy východ nebo západ.
Rozsáhlou Velkomoravskou říši tvořily nejen dnešní Morava, ale i část předpřemyslovských Čech, Slovensko, Horní a Dolní Rakousy, Lužice, Horní Slezsko, Panonie včetně krajů kolem Balatonu, Malopolsko a Halič až po Kyjevskou Rus.
Soluňští bratři přicházeli v roce 863 do jednoho z nejmocnějších států Evropy.
V evropské historii nenajdeme mnoho osobností, jejichž význam a odkaz na poli kultury, náboženství, písma a vzdělanosti přetrval více než tisíciletí. Díky nim měla Velká Morava před jedenácti stoletími vlastní písmo a srozumitelné církevní i světské texty dříve než většina tehdejších evropských národů.
Díky obsáhlým archeologickým výzkumům především od padesátých let 20. století a studiu světských i církevních pramenů bylo mnohé z příběhu svatých Cyrila a Metoděje odhaleno a doloženo. Víme, že v jejich osobnostech na Velkou Moravu přišli vynikající učenci, diplomaté, a jak prohlásil v roce 1980 papež Jan Pavel II., „průkopníci evangelizace východní Evropy“.
Ačkoliv Slované původně vyznávali pohanské bohy byly už před příchodem Konstantina a Metoděje na Moravě postaveny vlivem působení bavorských kněží křesťanské kostely. Jeden z nich archeologové prozkoumali v Modré u Velehradu. Neshodli se však, zda byl vystavěn koncem osmého nebo až ve třicátých letech devátého století. Pozdější datum by odpovídalo době, kdy moravský kníže Mojmír I. sjednotil moravské kmeny.
V roce 833, který je zaznamenán v písemných análech jako počátek Velké Moravy, vyhnal Mojmír I. z Nitry knížete Pribinu. Ten dal sice pro svoji bavorskou manželku v Nitře postavit křesťanský kostel už v roce 828, ale velkomoravským knížetem, který usiloval o vlastní moravské církevní správě, byl považován za pohana.
Úspěšné poselství
Bavorské kněze a misionáře z jiných částí Německa a z Itálie vystřídali na pozvání knížete Rostislava bratři ze Soluně a jejich žáci. V roce 863 vypravil tento velkomoravský kníže poselství k byzantskému císaři se žádostí, aby mu poslal učitele, kteří by šířili křesťanství ve slovanském jazyce. Předtím se stejným požadavkem neuspěl u římského papeže.
Rostislav se Svatoplukem v poselství byzantskému císaři uvedli, že „v zemi jsou křesťanští učitelé z Vlach, z Řecka a z Němec, ale oni chtějí učitele, kteří budou hovořit jazykem, jemuž bude rozumět prostý lid“.
Byzantský císař jeho žádost přijal a vyzval k této misii filosofa Konstantina ze Soluně a jeho bratra opata Metoděje. Podpořil snahu Rostislava a Svatopluka vytvořit na Velké Moravě biskupství s obřady a liturgií v jazyce, kterému budoucí věřící porozumí. Od Bosporu se tak k řece Moravě vydali na dlouhou cestu Konstantin a Metoděj a s nimi další kněží, jejich žáci Kliment Ochridský, Naum, Angelár, Sava. (K nim se připojil i Gorazd, který byl moravského původu.) Jejich řady doplňovali obchodníci a stavitelé. Všechny chránil ozbrojený doprovod.
Odcházeli z velkoměsta, které vyslance velkomoravských knížat ohromilo. Výstavné centrum Byzance se pyšnilo výpravným středem města, císařským palácem z mramoru a dodnes udivujícím Chrámem Boží moudrosti Hagia Sofia.
Kromě církevního poslání mířil prostřednictvím Konstantina a Metoděje do střední Evropy vyspělý svět obchodu, architektury a vzdělání. Archeologické výzkumy především dvacátého století tento přínos dynastie Mojmírovců, která vládla asi tři čtvrtiny století, potvrzují.
Připomeňme, že po Mojmírovi I. (833 – 846) se vlády ujal jeho synovec Rostislav nebo též Rastislav (846 – 870), jako třetí usedl na velkomoravský trůn Svatopluk (871 – 894), synovec Rostislava, a nakonec Mojmír II. (894 – 906), syn Svatopluka. (Původ Mojmíra I. provázejí domněnky – mohl by to být prý potomek knížete Sáma nebo potomek perských bojovníků, které nájezdy Arabů vyhnaly až do střední Evropy. Vítěz či hrdina se prý v perštině řekne „maravan“, ale to by už byl jiný příběh.)
Konstantin a Metoděj
Bratři z bohaté rodiny byzantského důstojníka Lva, kteří měli ještě dalších pět sourozenců, byli obdařeni talentem a vzděláním. Pocházeli ze Soluně, která byla po Konstantinopoli druhým největším městem Byzantské říše. V jejím okolí žili Slované, kteří mluvili makedonskou variantou staré bulharštiny a která byla velmi blízká slovanskému jazyku používanému v 9. století na Moravě. Rozdíly údajně nebyly větší než mezi současnou češtinou a slovenštinou.
Konstantin byl mimořádně talentovaný. Ve svých 26 letech se stal profesorem na začínající nejstarší univerzitě při císařském dvoře v Konstantinopoli. Vystudoval filosofii, literaturu, teologii a uměl několik jazyků.
Situace v hlavním byzantském městě se však nevyvíjela podle jeho představ a odešel proto za svým bratrem, který byl původně právníkem, do kláštera na Olympu. Bratři však byli časem osloveni a požádáni byzantským císařem, aby vedli poselstvo k vládci Chazarské říše, která v 8. a 9. století sahala od Krymu až ke Kaspickému moři. Pro oba bratry byla tato cesta důležitou životní poutí.
Zimu strávili na Krymu, kde byl umučen a pochován v pořadí čtvrtý římský papež Klimet I. Do vyhnanství ho poslal římský císař Traján a roku 101 ho nechal zavraždit. Soluňští bratři jeho ostatky přinesli do Byzance. Poté je vzali na svoji misijní cestu na Velkou Moravu a odtud do Říma.
Je nesporné, že Rostislav a Svatopluk svojí žádostí na byzantský dvůr otevřeli cestu k příchodu vzdělaných a uznávaných osobností. Požadavek, aby se na Moravě šířilo křesťanství a vzdělání v jazyce blízkém lidu, se díky soluňským bratřím naplnilo. V okolí Soluně tehdy žilo hodně Slovanů, jejichž jazyk bratři zřejmě poměrně dobře znali.
Před cestou na Moravu Konstantin vytvořil z písmen řečtiny a hebrejštiny první slovanskou abecedu tzv. hlaholici. Přeložil do staroslověnštiny evangelia, liturgické texty a soudní zákoníky. Velká Morava tak získala první psané právní normy. Staroslověnština se díky nim stala po latině a řečtině třetím liturgickým jazykem v křesťanském světě.
Z původní staroslověnské literatury se však téměř nic nezachovalo. Nejcennější zachráněnou památkou jsou Kyjevské listy s úryvky z Konstantinových překladů. Vznikly kolem roku 900. Nesmírně cenné jsou také opisy literárních památek Život Konstantinův a Život Metodějův, ze kterých čerpá i moderní literatura.
Boj o Velkou Moravu
Konstantin a Metoděj přišli na Moravu někdy uprostřed roku 863 a na našem území spolu pobývali nejprve tři a půl roku. Při cestě do Byzance se dozvěděli, že byzantský císař Michal III. zemřel. Přijali proto pozvání papeže Mikuláše I. k pobytu v Římě.
O území velké Moravy se dál vedly boje, nejen s vnějšími nepřáteli, ale i uvnitř mojmírovské dynastie. Rostislav a Svatopluk na sebe vzájemně chystaly léčky, ze kterých vyšel vítězně Svatopluk. Vyhrál také nad Franky. Zájmy Východu a Západu o střed Evropy se střídaly. Z Velké Moravy museli odejít bavorští kněží a z Říma byl zpět povolán Metoděj, kterého nový papež Hadrián II. jmenoval moravským a panonským arcibiskupem.
Návrat Metoděje na Moravu byl však svízelný. Zadrželi ho bavorští biskupové, kteří ho dva a půl roku věznili v klášteře Ellwagen ve Švábsku. Na Moravu přibyl až v roce 873 a jak praví letopisy, moravský král „mu dal do správy všechny chrámy a kleriky na všech hradištích“.
Konstantin – Cyril se s Metodějem z Říma na Velkou Moravu nevrátil. Zemřel tam v klášteře.
Svatopluk podle kronik uzavřel mír s Východofranskou říší a „moravská oblast se začala šířit na všechny strany“.
Střety Východu a Západu – Byzance a Říma – na střední Evropu nepřetržitě doléhaly. Na biskupský stolec v Nitře byl dosazen franský kněz Wiching, odpůrce slovanské liturgie. Arcibiskup Metoděj sice místo něj dosadil Gorazda, který pocházel z Moravy, ale konflikt se nepodařilo vyřešit. Metoděj zemřel 6. dubna 885. Svatopluk se tehdy podřídil papežskému nařízení a kněží, kteří kázali a vyučovali slovanskou liturgii, museli Velkou Moravu opustit. Svatopluk vedl až do své smrti v roce 894 o území velké Moravy několik bitev. Kronikáři napsali, že „zemřel král Svatopluk, král moravských Slovanů“. Po jeho smrti vypukly mezi jeho potomky spory. Až do současné doby se vzpomíná legenda o králi Svatoplukovi, třech prutech a jeho třech synech, v důsledku jejichž rozbrojů Velkomoravská říše zanikla. Prokazatelně měl však syny dva, z nichž Mojmír II. pokračoval v jeho královské cestě. Útoky na Velkou Moravu ovšem neustávaly a v desátém století její osud zpečetily svými nájezdy Hunové a Pečeněgové.
Cyrilometodějské symboly
S odkazem soluňských bratří se ztotožnila především jihovýchodní Morava a moravské Slovácko. V bazilice Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě připomínají fresky křest krále Svatopluka.
Původně pozdně románský komplex kláštera byl postupně pod vlivem válečných útoků a požárů přestavován do své barokní podoby. Bazilikou se pravidelně při mších a koncertech rozeznívají varhany, které mají 3 manuály, 60 rejstříků a 5521 píšťal. Papež Jan Pavel II. věnoval velehradské bazilice v roce 1985 jak projev mimořádné papežské přízně „Zlatou růži“, kterou má na světě jen šest dalších chrámů.
Ve výjevech je v bazilice zachyceno loučení sv. Metoděje s Moravany či papež Hadrián II, jak schvaluje věrozvěstům slovanskou liturgii a udílí arcibiskupské paladium sv. Metoději. U hlavního vchodu vlevo upoutává pozornost výjev znázorňující Bořivojovu družinu klečící před arcibiskupem Metodějem. Pod nadvládou velkomoravského Svatopluka byla v 9. století podstatná část Čech. Bořivoj I. a jeho žena Ludmila byli Metodějem na Moravě pokřtěni a sezdáni. Mělo se tak stát ve znojemské rotundě, kde je na malbě zachycena jízdní družina, doprovázející byzantskou misi, v jejímž čele jede kníže Rostislav. Historicky doložené to však není.
Nedaleko Hodonína při slovenské hranici v Mikulčicích leží pozůstatky slovanského centra, které archeologové označují za nejrozsáhlejší a nejzachovalejší velkomoravské hradiště. Popisují ho jako jeden ze sídelních blatných hradů velkomoravských knížat a králů dynastie Mojmírovců. I tam Cyril a Metoděj pronášeli svá kázání ve staroslověnštině, vzdělávali a křtili svoje žáky. Archeologové prozkoumali dvanáct kostelů včetně baziliky, přes dva a půl tisíce hrobů a palác velkomoravských velmožů.
Ve starých análech se o místě, které dnes známe jako Mikulčice – Valy, píše jako o „nevýslovné a nedobytné pevnosti Rostislavově – urbis antiqua Rastizi“.
Toto významné raně středověké opevněné místo, které je zmiňováno i jako „Grad Morava“, podle všech náznaků navštívili i Konstantin a Metoděj a jejich žáci. Dosud se tady v přírodní rezervaci Skařiny rýsují meandry starého řečiště řeky Moravy, téměř stejného jako před jedenácti stoletími.
Mikulčice – Valy jsou národní kulturní památkou. Obrazotvornost návštěvníků památníku provokují dvě expozice Staré a Velké Moravy - díky audiovizuálním programům prožívají čas se svými předky. Slovanské hradiště v Mikulčicích zve i v letošním výročním roce na Cyrilometodějské dny, Velkomoravské dny a Muzejní noc.
Pozoruhodný velkomoravský křesťanský areál byl ve dvacátém století prozkoumán na sadské výšině. Sady jsou nyní městskou součástí Uherského Hradiště. Do roku 1960 se původní samostatná vesnička jmenovala Derfle. Pozůstatky církevních staveb a zřejmě i knížecího paláce jsou v místě, jemuž se říká Špitálky. Část nálezů je z konce 8. století, kdy tam křesťanští misionáři nechali vystavět jeden z prvních zděných kostelů na sever od Dunaje.
Na výšině, ze které je krásný výhled na Dolnomoravský úval a vrcholky Chřibů – Buchlov, Modlu s kaplí sv. Barbory, které se lidově říká Barborka, a Holý kopec- je úhledné archeologické centrum. Jsou zde upravené obrysy chrámových lodí a kněžiště, kolem louky a klid k přemýšlení.
Jeden z chrámů byl dlouhý 23 metry a široký 16 metrů. Mohla to být tzv. Metodějova katedrála, hledaná „velká svatyně moravské církve“. Vykopávka doložily, že byla bohatě umělecky vyzdobená. Našly se zlomky soch z řeckého a moravského mramoru, úlomky dlaždic, podlahové dlaždičky z červeného italského mramoru, destičky zelenkavého skla ze zasklených oken a velké množství omítek pomalovaných za sucha geometrickými i figurálními motivy. Byla objevena i křtitelnice a protože křtít pohany mohli jen biskupové, je předpoklad, že právě tady soluňští bratři pobývali.
Na sadské výšině stála i rotunda a další církevní stavby a mnišská škola, ve které se učilo na padesát Metodějových moravských žáků, jeho nástupců.
V místě se našlo mnoho cenných předmětů, sekery, ostruhy, džbery, šperky ze zlata a stříbra. Také doklady o obchodním životě. Jeden z objektů připomíná sídlo velmožů. Není vyloučeno, že právě na sadské výšině mohl být mezi téměř devadesáti hroby i hrob krále Svatopluka.
Historikové a archeologové se shodují, že na sadské výšině bylo nejen sídlo arcibiskupa Metoděje, ale za vlády krále Svatopluka také centrum křesťanství Velké Moravy. Pro svůj zásadní význam je rovněž národní kulturní památkou.
Jedna z hypotéz považuje sadskou výšinu i za místo, kde byl ve velkomoravském kostele pohřben arcibiskup Metoděj. Písemné zdroje zaznamenávají, že zemřel 6. dubna 885 a byl uložen „v katedrálním chrámu moravském na levé straně ve zdi za oltářem sv. Bohorodičky“. Jeho hrob byl hledán na několika místech Moravy, ale žádný z nálezů nebyl uznán za prokazatelný. Delší dobu se diskutovalo i o kostele v Kunovicích. Řadu let se říkalo, že v jeho podzemí je krypta se třemi hroby a v jednom z nich měl být údajně pohřben arcibiskup Metoděj a jeho nástupci Jan a Silvestr. Naznačují to údaje v Granum Catalogi. Ale průzkum, který se odehrál v prvním desetiletí 21. století, neobjevil žádné archeologické či antropologické pozůstatky, který by tento fakt potvrdily.
Tajemstvím zůstává skutečné hlavní sídlo Velkomoravské říše. Vzpomíná se jako Veligrad a bývá někdy zaměňován se současným Velehradem. Jedním z nejpravděpodobnějších míst, kde stával, je však území dnešního Starého Města u Uherského Hradiště. Zdejší národní kulturní památka připomíná v aglomeraci Na Valách pozoruhodné základy hřbitovního kostela z 9. století s rozsáhlým pohřebištěm a velkomoravské hradisko. V památníku lze spatřit unikátní pracovní nástroje, repliky vzácných šperků a desítky dalších nálezů.
Letošní cyrilometodějské výročí podněcuje k hledání dalších dokladů a nálezů, které souvisejí s dobou, kdy na Moravě působili Konstantin a Metoděj. Občanské sdružení „Přátel hradiska sv. Klimenta“ obrací pozornost k místu, které leží asi čtyři kilometry od Osvětiman na hranici Zlínského a Jihomoravského kraje. Místní lidé mu od středověku přezdívají Klimentek. V šedesátých letech 20. století se na hradisku uskutečnil archeologický výzkum. Mezi hroby byly i dva, o kterých se archeologové domnívali, že by v jednom z nich mohl být Metoděj pochován. Systému šesti opevnění je znám jako Výšinná Morava. Podle Prokopské legendy tam měl být v roce 884 dokončen překlad Bible do staroslověnštiny. Písemné zdroje potvrzují, že tam církevní centrum skutečně bylo. V jednom z jeho objektů byly ukryty ostatky sv. Klimenta, které Konstantin a Metoděj přinesli na Moravu, odkud se pak dostaly do Říma. Historikové dospěli k názoru, že v těchto místech existovalo svatoklimentské probošství. Dnes se díky moderním technologiím připravuje v tomto místě návrat do doby Velké Moravy. A kdo ví?
Pozvání na výlet
Historii Velké Moravy oživuje řada míst. Jak se žilo v 8. a 9. století lze spatřit v archeoskanzenu na Modré, těsně u Velehradu. Středověká vesnice s domky a kostelem, vybavená replikami věcí, které používali staří Slované. Místo, kde se natáčely některé scény celovečerního filmu „Cyril a Metoděj – apoštolové Slovanů“, jehož premiéra bude na podzim letošního roku.
Na řadu míst spojených s působením věrozvěstů vedou turistické trasy pro pěší a cyklostezky. Poblíž Slovanského hradiště v Mikulčicích trasy číslo 43, 44, 45 a 47 Moravské cyklotrasy. Ale poutavé jsou i Zelené stezky, cyklotrasy na moravsko-slovenském pomezí a podél Baťova kanálu.
Copyright