V Botanické zahradě Praha se hlavní výstavy periodicky opakují – ale vždycky si autoři vymyslí nové téma a pak k němu i nové zábavné a zajímavé detaily.  Letošním motivem všech výstav je evoluce. Přizpůsobení se, respektive proměna za účelem přežití.  Výstavní panely prezentují na příkladech jednotlivých motýlích druhů v zásadě dvě hlavní strategie, jak se ubránit predátorům. A to i pro tak křehká stvoření, jako jsou motýli. A věřte – nevěřte, ty stejné strategie vlastně v podstatě používáme i my lidé. Až na to, že u těch motýlů přírodě postačí, když jde o přežití druhu, zatímco lidé bývají sebestřednější.

Umění přežit

V podstatě mají motýli dvě odlišné strategie: buď uniknout pozornosti, nebýt vidět, nebo naopak odstrašit. Tu odstrašující reprezentují na motýlích křídlech kresby očí či výrazné barvy červená a žlutá. Ty v přírodě znamenají: nech mne, nebo tě zabiju, nebo přinejmenším: nežer mne, bylo by ti špatně. Ten predátor to samozřejmě musí vědět. Nezkušené mládě se může splést – a je po motýlovi i po mláděti, respektive po jeho dobrém trávení. Rodiče to mláďata učí, a tak odstrašující zbarvení funguje. Pohříchu ne vždy, ale na přežití druhu to stačí. A návštěvníci se mohou kochat tou krásou. Kochat krásou se můžeme i u těch méně nápadných motýlů, třeba tropických baboček, které jsou za letu nádherně modré, ale sotva si sednou a spojí křídla, splyne šedohnědý vzor spodní strany s okolní přírodou.

Motýlí věk je krátký, proto se na výstavu dováží postupně více než pět tisíc kukel, a návštěvník tak může pozorovat fascinující líhnutí i první protažení křídel, poletující i krmící se skvosty i již poněkud unavenější exempláře (zato snadnější cíl pro fotografování).

O umění, jak přežít běžný život, hovořily při zahájení výstavy i její patronky – herečky Antonie Formanová, Kristýna Frejová, Denisa Nesvačilová, Patricie Solaříková, Michaela Tomešová a olympijská vítězka v běhu na lyžích Kateřina Neumannová. Herečky se v podstatě různými trefnými slovy shodly na tom, že je třeba najít balanc v chaosu, vidět sklenici poloplnou, spoustu věcí si nepouštět k tělu a zaspat a stresy pokládat za součást života. S tím, že oporu a útěchu nacházet v rodinném či přátelském zázemí. Sportovkyně k tomu dodala recept, který měla pro svou dceru při Jizerské padesátce: krize neexistuje, nezastavujeme, nepijeme, běžíme dál!

Poutače a vtípky

Na cestě do skleníku se ještě před vchodem můžeme pokochat motýly, kteří vydrží déle než výstava. Především artefaktem Jiřího Pačinka, kde se z křišťálové rostliny chystají ke startu modrásek i žluťásek. A jen o kousek dál je oblíbený fotokoutek, kde se v motýla roku, modráska, může proměnit každý návštěvník. Ve skleníku je pochopitelně fotografování dovoleno, je tam i půvabná lavička zvoucí k foto posezení, ale čekat, že si k vám sedne motýl, je z říše snů. Na ovoce ho sotva nalákáte – krmítek mají ve skleníku dost.

Kvíz cestou

Cesta ze skleníku Fata Morgana k Výstavnímu pavilonu v Orientální zahradě, kde je druhá část motýlí výstavy, je lemována panely, každý s krásným obrázkem nějakého motýla a kvízovou otázkou na něco z jeho života. Kdo po projití správně odpoví na všechny otázky, může vyhrát rodinnou vstupenku do Botanické zahrady.

Tajemství motýlího života

Ve výstavním sále v Ornamentální zahradě je možno zhlédnout i souběžnou interaktivní expozici Tajemství motýlího života, která přibližuje fascinující svět motýlů z nové perspektivy. Návštěvníci se na něj mohou podívat „jejich očima“, vyzkoušet si fungování sosáku, prohlédnout si pod mikroskopem zvětšené detaily složeného oka, končetin i strukturu křídel a odhalit tajemství jejich stavby. Prostřednictvím příběhu modráska očkovaného nahlédnou také do prostředí mraveniště a lépe porozumí složitosti motýlího vývoje i problematice ohrožených druhů v naší přírodě.

To nejdůležitější tajemství, respektive poselství motýlího života znamená zastavit se, uvědomit si křehkost a krásu kolem nás a užít si tu chvilku, co tu jsme. A pokud toužíte po dovolené v tropech a tak nějak to nevyjde, můžete se tam přenést aspoň na chvíli  ve Fata Morganě. Denně kromě pondělí od 9 do 19 hodin.

Eva Mráčková, foto Edita Volková + autorka