V Botanické zahradě Praha se hlavní výstavy periodicky opakují – ale vždycky si autoři vymyslí nové téma a pak k němu i nové zábavné a zajímavé detaily.  Letošním motivem všech výstav je evoluce. Přizpůsobení se, respektive proměna za účelem přežití.  Výstavní panely prezentují na příkladech jednotlivých motýlích druhů v zásadě dvě hlavní strategie, jak se ubránit predátorům. A to i pro tak křehká stvoření, jako jsou motýli. A věřte – nevěřte, ty stejné strategie vlastně v podstatě používáme i my lidé. Až na to, že u těch motýlů přírodě postačí, když jde o přežití druhu, zatímco lidé bývají sebestřednější.

Umění přežit

V podstatě mají motýli dvě odlišné strategie: buď uniknout pozornosti, nebýt vidět, nebo naopak odstrašit. Tu odstrašující reprezentují na motýlích křídlech kresby očí či výrazné barvy červená a žlutá. Ty v přírodě znamenají: nech mne, nebo tě zabiju, nebo přinejmenším: nežer mne, bylo by ti špatně. Ten predátor to samozřejmě musí vědět. Nezkušené mládě se může splést – a je po motýlovi i po mláděti, respektive po jeho dobrém trávení. Rodiče to mláďata učí, a tak odstrašující zbarvení funguje. Pohříchu ne vždy, ale na přežití druhu to stačí. A návštěvníci se mohou kochat tou krásou. Kochat krásou se můžeme i u těch méně nápadných motýlů, třeba tropických baboček, které jsou za letu nádherně modré, ale sotva si sednou a spojí křídla, splyne šedohnědý vzor spodní strany s okolní přírodou.

Motýlí věk je krátký, proto se na výstavu dováží postupně více než pět tisíc kukel, a návštěvník tak může pozorovat fascinující líhnutí i první protažení křídel, poletující i krmící se skvosty i již poněkud unavenější exempláře (zato snadnější cíl pro fotografování).