Výstava českých korunovačních klenotů, jež přitahuje tisíce návštěvníků a patří k hrdosti národa, skončila po svátku sv. Václava, jemuž byla koruna symbolicky věnována Karlem IV. – prvním českým panovníkem spojujícím krev Přemyslovců a Lucemburků. Symbolicky na svátek sv. Václava se otevřela jiná výstava, která seznamuje s celou plejádou korunovačních klenotů lucemburských panovníků s přemyslovskou krví. Příhodně v Klášteru minoritů Praha, kde se v roce 1311 konala korunovační hostina Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského. Tenkrát to ovšem bylo korunou přemyslovských králů, která na výstavě není. Z dobrého důvodu: nezachovala se, takže přesnou podobu nikdo nezná. Může se na ni leda usuzovat na základě vyobrazení panovníků, resp. podle pohřební koruny Přemysla Otakara II. Byla nejspíš inspirací při tvorbě Svatováclavské koruny.
Výstava v Klášteře minoritů v Praze ukazuje věrné repliky české SVATOVÁCLAVSKÉ KORUNY, jejíž originál je uložen v katedrále sv. Víta na Pražském hradě, ŘÍMSKÉ KORUNY z pokladnice dómu v německých Cáchách, CÍSAŘSKÉ ŘÍŠSKÉ KORUNY, jejíž originál se nachází v pokladnici Hofburgu ve Vídni, LOMBARDSKÉ ŽELEZNÉ KORUNY langobardských králů, trvale vystavené v katedrálním pokladu v italské Monze, a SVATOŠTĚPÁNSKÉ KORUNY z budovy maďarského parlamentu v Budapešti. Jedná se o přesné vědecké kopie čili faksimile korun zhotovené na zakázku Jiřím Urbanem z Turnova. První čtyři jmenované postupně získal Karel IV., tu Svatoštěpánskou získal až jeho mladší syn Zikmund Lucemburský.
Pět vládcovských korun – to je vlastně docela málo exponátů – ale jakých! Co znamenaly, jaké jsou v nich ukryty symboly a poselství a také kolik moci a bohatství? Takže výstava malá rozměrem, ale velká obsahem. Kdo chce nejen vidět, ale i porozumět, má o čem přemýšlet. Historii i popis včetně rozměrů a užitých materiálů plus klenotů najde na panelech.
Lombardská Železná koruna
Jde o vůbec nejstarší dochovanou královskou korunu. Pochází z raného středověku a byli jí korunováni langobardští králové. Název je tak trochu zavádějící. „Železná koruna“ je vyrobena ze zlata ve formě zhruba 6 centimetrů vysokého diadému (oblouček), skládajícího se z šesti dílů zdobených drahokamy. Je poměrně malá. Buď se nějaký z dalších dílů léty poztrácel, nebo měla jen ceremoniální význam, protože na hlavu dospělého muže by nebyla dost velká. Proč „železná“? Protože uvnitř má být železný pásek ukovaný z jednoho z hřebů, jimiž byl ukřižován Ježíš Kristus. Zčernalý pásek uvnitř je, až na to, že prý je ze stříbra. Koruna ovšem mohla mít původně nad diadémem obvyklou kamaru (oblouk), která mohla být ze železa, respektive s tím památečním železem. O pravosti relikvií si každý může myslet své, ale to nesnižuje jejich význam pro danou dobu. Relikvie Spasitele na koruně krále znamenala, že král není samovládce, ale je pod svrchovaností Boží, panovník z Boží vůle. Karel IV. byl tou Železnou korunován v roce 1355.
Císařská koruna
Touto korunou byl korunován římský král na císaře Svaté říše římské. Dal ji vytvořit Ota I. Veliký v polovině desátého století. Je ze zlata, ozdobená 169 drahokamy a více než stovkou perel. Relikvii neobsahovala, zato ke korunovačním klenotům patřilo vedle říšského jablka a žezla, korunovačního kříže a ceremoniálního meče i Longinovo kopí a dále evangeliář a korunovační oděv. Pro tyto předměty vybudoval Karel IV. hrad Karlštejn coby trezor císařských památek.
Římská koruna
Korunovace římským králem byla předpokladem, ba podmínkou k získání císařského titulu. Cesta Karla IV. k ní byla složitá – stál proti němu Ludvík Bavor a rod Wittelbachů, vlastně naopak, Karel stál jako nově zvolený vzdorokrál proti nim, když byl v roce 1346 korunován na náhradním místě a vypůjčenou korunou. Pak Karlovi pomohlo samo nebe, když Ludvík Bavor zahynul při lovu, ale Wittelsbachové korunu ke korunovaci nechtěli dát z rukou. A tak si Karel nechal udělat jinou, náhradní. Asi i proto sice vypadala náležitě okázale, ale byla zhotovena jen z pozlaceného plechu. Což vidět nebylo. Vidět bylo vrchní zlato a 57 drahokamů, více než stovka perel a 21 antických gem. Touto korunou byl Karel IV. korunován po svém znovuzvolení v roce 1349, tentokrát s pompou a v Cáchách, jak se slušelo a patřilo.
Svatováclavská koruna
Svatováclavskou korunu tak nějak zná každý Čech, přinejmenším z obrázku či suvenýrů. Dal ji zhotovit Karel IV. ve zhruba stejné době jako tu Římskou. Dá se vysledovat podobný „rukopis“, ale obsah je o hodně jiný. Tato koruna byla zhotovena jako relikviářová – v křížku na vrcholu byl umístěn trn z Kristovy trnové koruny. Zbožnost Karla IV. byla příslovečná – jenže stejně jako Lombardská koruna, i ta Svatováclavská dnes už svou relikvii postrádá. Panovník sice korunu zbožně a současně velmi prozřetelně přiřknul svatému Václavovi a ochránil spoustou zákazů, král si ji směl jen půjčovat na velmi významné příležitosti, ale historie pak šla trochu jinými cestičkami a koruna přes zákaz i kletbu přece jen občas cestovala. Drahé kameny, které korunu zdobí, opatřoval z těch světově nejvzácnějších sám Karel IV. S tím, že pokud později objevil nějaký ještě vzácnější, dal kameny vyměnit. Druh a schéma rozmístění nebylo náhodné a neřídilo se pouhou estetikou, nýbrž skrytým mystickým významem. Zlata je na koruně více než dva kilogramy – a je téměř ryzí, přesněji 21. – 22. karátové zlato. Z Jílovského revíru, kde se v muzeu můžete nejen dozvědět víc, ale virtuální Svatováclavskou korunu si i chytit na mobil nebo se pomocí kamaráda vyfotit s korunou na hlavě. Ta virtualita ji snad neznehodnocuje a určitě na ni kletba neplatí.
Svatoštěpánská koruna
Název má podle prvního uherského krále Štěpána I., kterému korunu ke korunovaci zaslal papež Silvestr II. na prahu druhého tisíciletí. Jenže ta koruna se nezachovala. Základ dnešní Svatoštěpánské koruny koruny tvoří byzantská obroučka zdobená drahokamy, emailovými medailony světců a zavěšenými přívěsky. Mezi 11. a 13. stoletím byla doplněna o obloukové kamary a křížek. Ten je nakloněný, což vzbuzuje řadu teorií – od poškození při ukrytí až po záměrné ohnutí na příkaz Habsburků s cílem oslabit symbolickou moc koruny, která se dostala i do znakuMaďarska. Ani maďarští historici se však na skutečném důvodu tohoto sklonu neshodují. Uherská koruna se ocitla na hlavě jediného Lucemburka, když byl uherským králem korunován Karlův syn Zikmund. Držel ji až do své smrti, celých padesát let.
Repliky jednotlivých korun byly u nás k vidění již dříve. Vidět všech pět korun pohromadě, srovnávat jejich tvářnost, historii i symboliku, je unikátní příležitost, kterou stojí za to využít. A když už budete na výstavě Korunovačních klenotů Lucemburků, můžete si rovnou prohlédnout celý klášter a baziliku svatého Jakuba. Obojí stojí za to. Nebo si tam zajděte na koncert, během adventu o ně nebude nouze.
Eva Mráčková
Foto Agentura Helas