Obec disponující vším, co turisté oceňují. Malebné okolí, sportovní možnosti včetně lanovky a vleku, turistické trasy i pohádkové stezky, ubytování v menších objektech, ale také lidi, kteří umějí a chtějí, včetně jedinečného starosty, který zvládá řídit vše: od organizace udržitelného života, řízení všeho, co má kola vč. rolby, přes dobrovolné hasičství, řízení provozu obce i Horské chaty v Záhoří a ještě k tomu úžasně vypráví úžasné příběhy.
Udržitelnost v komplexním pojetí
Pojmem udržitelnost se v posledních letech ohání kdekdo ve smyslu hurá Green Dealu. V Orlickém Záhoří na to jdou jinak, od lesa. Doslova i v přeneseném smyslu slova, tedy s využitím toho, co les dává, i podle selského rozumu. Udržet charakter a krásu prostředí. Přírodním rezervacím se nebrání, mají tam hned dvě. Brání se nadměrné výstavbě. Takže na rozdíl od sousedního Polska, které je naproti přes Orlici, vidíte tradiční krásnou horskou krajinu místo změti chat nepodléhajících regulaci. Most přes Orlici je přímo v Záhoří, můžete se na ten rozdíl zajet kousek do Polska podívat. Ne že by v Záhoří chaty nebyly. Možností ubytování je dost, vesměs v objektech do šestnácti osob. Obec si však dává pozor, kde další výstavbu povolit a kde už ne.
Obec topí štěpkou. Odpadního dříví v lesích je dost, vyplatí se to. Zatím sice musejí štěpkovat v Polsku (je to nejblíž a nejlevnější), ale už se pracuje na tom, aby z osiřelé budovy jedné místní továrny byla brzy štěpkovna vlastní. Z jiné nevyužité továrny už je hasičská zbrojnice spolu s centrem pro rodiny s víceúčelovým společenským sálem a keramickou dílničkou pro šikovné ruce nejen dětí. Nudit se tu nikdo nemusí.
Atraktivní akce v letní sezóně
Kunštátský drvoštěp
Dřevo je pro Orlické Záhoří charakteristické i vizuálně. Tradičně se tam každoročně koná mezinárodní soutěž Kunštátský drvoštěp. Ta je o zručnosti, nejen při kácení a řezání dřeva, ale v rámci doprovodného programu mohou četní přihlížející obdivovat i zručnost při ztvárnění dřeva, přičemž výsledné artefakty, jak je to při takových soutěžích obvyklé, v místě zůstávají. Potkáte je porůznu před chalupami, vodníka u rybníka, vyřezávanou lavičku k posezení, a dokonce i jako knihobudku, pardon, knihostrom, na obecním úřadě. Ze dřeva je mimochodem i obecní znak.
Soutěž proběhne v sobotu 9. srpna odpoledne na hřišti v Orlickém Záhoří. Soutěžní kategorie tvoří jako tradičně sekera na přesnost, kaprovka (řezání pilou ve dvou) na čas a motorová pila na přesnost a čas.
Pouť
Tradiční pouťové oslavy od 21. do 22. června zahrnou jak duchovní a kulturní zážitek v kostele sv. Jana Křtitele (varhanní a sborový koncert, mše), tak i vystoupení dětí v plainairu, hry a zábavu pro ně, jarmark, i taneční zábavu do noci.
Mezinárodní hasičská soutěž
Mezinárodní hasičská soutěž Orlicko-Bystřický pohár se bude na hřišti v Orlickém Záhoří konat 5. července již po osmnácté. Pro muže, ženy i děti, včetně ukázky požární techniky a atrakcí pro děti, občerstvení a následné zábavy do noci se skupinou Brillant Band. To není zdaleka vše. Každý měsíc se koná nějaká akce, aby se mohli bavit místní i turisté. V září to bude Pašerácká stezka, v říjnu Slet draků.
Památky a kultura
Orlické Záhoří je vlastně šest vesnic propojených do jedné obce, jejímž tradičním centrem je Kunštát. Jsou doklady, že tam ve třináctém století stával hrad, jenže dřevěný, takže z něj nezůstalo nic. Pozdější propojení majetků, případně hranic žádnou obrannou stavbu nevyžadovalo, a tak dochované památky jsou vesměs duchovního charakteru, s tím, že osudy Sudet nepřály ani jim. Komunisté pečovali jen o nejvýznamnější památky a církev prostě nemá prostředky na údržbu objektů pro vesnici o 200 obyvatelích. Ti obyvatelé na to ale mají srdce. V Orlickém záhoří se přičinili společně v čele se starostou Vojtěchem Špinlerem. Dominantou obce je pozdně barokní kostel sv. Jana Křtitele z let 1754 - 1763, kterému předcházel kostel dřevěný z roku 1612. V současnosti je kostel v majetku obce a je využíván mimo církevních obřadů také ke kulturním a výstavním akcím. U kostela je hřbitov a na něm vůbec nejstarší dochovaná památka – márnice s náhrobní deskou významného skláře Johanna II. Friedricha z kladského Hausdorfu ze 17. století. Kostel stojí za návštěvu i mimo akce, navíc tam je kromě výstavy skla i interaktivní informační systém o výletních cílech. Z věže je krásný rozhled do kraje (vstup po domluvě na infocentru).
Zachráněná kaplička
Poutní kaple Navštívení Panny Marie v Černé Vodě je na území a v majetku Lesů České republiky. Kaple stojí na stráni na kraji lesa – krásné umístění, a tak si jedna paní dojednávala, že by to hezké místo zakoupila pro chatu. K čemu Lesům kaple, zvláště když její stav byl mírně řečeno neutěšený. Lesy by jí byly kapli rády prodaly, jenže místní lidé se to dozvěděli včas a protestovali. Aktivně a účinně. Aby je vůbec někdo vzal vážně, měli si k tomu dokonce založit sdružení. Prodej se neuskutečnil, kaple byla opravena a v roce 2008 znovu vysvěcena. Poutní bohoslužba se letos uskuteční prvního června ve 14 hodin.
Zajímavých kaplí je v okolí víc, například kruhová Kunštátská kaple Navštívení Panny Marie na červeně značené orlické hřebenovce uprostřed chráněného vrchovištního rašeliniště; hezký výlet si lze usnadnit tak, že se na hřebenovku vyvezete lanovkou ze skiareálu Orlické Záhoří. Žhavá novinka: lanovka bude od června fungovat i v létě – (aktuální informace budou na FB a www.skioz.cz ).
Stezky pro radost a poučení (nejen) dětí
Nejdůležitější turistickou atraktivitou Orlického Záhoří je samozřejmě turistika (pěší i na kole) v krásné přírodě, přičemž lze volit jak mírné terény, tak i hřebenovku. Dětem pro radost vytvořily obce v Orlických horách Kačenčinu pohádkovou říši s pohádkovými postavičkami, příběhy i soutěžními hrami. A také stezku S Kačenkou po stopách sklářů, kde se dá nasbírat poučení – i nějaké ty zbytky skla a korálků po bývalých sklárnách. Další takovou, co zní lépe klukům, je pašerácká stezka. Pašování má ostatně v okolí tradici a plno příběhů. A když je horko a potřebujete se svlažit, můžete se koupat ve vodní nádrži kousek za kostelem. Je tam vše, co potřebujete s výjimkou plavčíka, takže se to koupalištěm nazvat nesmí.
Eva Mráčková. Foto autorka a archiv obce Orlické Záhoří