Účastníci tak každoročně vzdávají hold všem, kteří se v této pražské hospodě již od roku 1843 starali  o maximální kvalitu čepovaného piva a roznášeli ho hostům přímo ze sklepa. Závod výčepních se poprvé běžel v roce 2010 na počest Jakuba Pinkase. Ten v roce 1843 učinil zásadní krok pro zvýšení kvality čepovaného piva. „V té době se pivo čepovalo do džbánu, ze kterého si ho hosté u stolu nalévali do sklenic. Jakub Pinkas ale začal čepovat přímo do půllitrů ve sklepě, odkud je následně obsluha vynášela hostům. Ze sklepa, kde bylo pivo u ledu, běhali do prvního patra, čímž zdolávali 41 schodů. Za celodenní směnu překonali až pětadvacet tisíc schodů. Díky tomuto novému způsobu servírování dostávali hosté pivo vychlazené a čerstvé,“ říká Karel Doubek, ředitel společnosti Adria – Neptun provozující Restauraci U Pinkasů.

Celkem 38 výčepních z České republiky a zahraničí běželo 4. října dnes již legendární závod Pinkasova noční můra. Všichni finalisté museli prokázat schopnost správně načepovat deset piv a co nejrychleji s nimi zdolat 41 schodů vedoucích ze sklepa do prvního patra ke stolům hostů. Odborná porota složená z Václava Berky, emeritního vrchního sládka Prazdroje, hokejisty Jiřího Hrdiny a zástupce restaurace U Pinkasů Tomáše Babici pak posuzovala kvalitu přineseného piva. Minulého závodu v roce 2021 se zúčastnilo 26 výčepních, z nichž několik přijelo z ciziny – z Německa, Maďarska, Polska, Rumunska, Velké Británie, Švédska či Korey

Závody odstartovala ve dvanáct hodin a 30 minut kvalifikace. Všech 38 výčepních s 10 načepovanými půllitry absolvovalo trasu na prostranství před hospodou, 15 nejrychlejších postoupilo do podvečerního finále. To se běželo jako za starých časů s deseti vlastnoručně načepovanými velkými pivy ze sklepa do prvního patra pražské restaurace. Vítězem letošní Pinkasovy noční můry se zaslouženě stal Lukáš Pešík z restaurace Červený Jelen.  „Mám radost z vítězství i z cen, ale největší poctou je pro mě zápis mého jména na kožené výčepní zástěře tady v hospodě U Pinkasů, kde jsou uvedeni všichni vítězové z předchozích ročníků. Je to pro mě velká čest,“ říká vítěz Pinkasovy noční můry Lukáš Pešík.

Hlavní cenou je kromě prestižního zápisu jména na zástěru vítězů také voucher na 1843 Kč a 50l sud piva Pilsner Urquell.

„Oceňujeme a vážíme si každého, kdo se snaží podávat hostům naše pivo v té nejvyšší kvalitě. I proto neustále učíme výčepní, jak se o pivo správně postarat, jak ho načepovat. Bez jejich zájmu a nadšení by ale naše snaha byla marná. Dá se říct, že výčepní od Pinkasů byli v této oblasti vzory pro ostatní už v 19. století, a proto vnímáme tento závod především jako ocenění výčepních, kteří dokázali zajistit skvělou kvalitu piva i v nelehkých podmínkách,“ říká Kristýna Tereková, Senior Brand Manager Pilsner Urquell. Historicky nejrychlejší byl Michal Lazur z pražské restaurace Kobyla v roce 2018. Rekord činí 1:25,64

Historie restaurace U Pinkasů

Jakub Pinkas (1805–1879) pocházel z Budětic v okrese Klatovy. Vyučil se krejčím, do Prahy

přišel v první polovině 19. století. Sňatkem získal dům s výčepem v dnešní Perlové ulici, kde šil  kněžská roucha pro blízký františkánský klášter. Zároveň v přízemí provozoval, společně se svou ženou Kateřinou, pivnici pod názvem U Pinkasů. Tento hostinec přestěhoval do větších a lépe situovaných prostor, na dnešní Jungmannovo náměstí do domu č.p. 755. V roce 1843 se Pinkas doslechl o novém pivu, které právě začali vařit v Plzni. První várku ležáku uvařil sládek Josef Groll v tehdejším Měšťanském pivovaru 5. října 1842.Pinkas se dohodl se se svým přítelem formanem Martinem Salzmannem a ten mu přivezl 8. 4. 1843 dvě vědra toho nového plzeňského piva (vědro je cca 61 l). V té době to byl zcela nový druh piva, které bylo od podzimu roku 1842 vyráběno zcela novým způsobem – metodou spodního kvašení, která dává tomuto pivu velmi specifický charakter i vzhled. Zájemců o kvalitní plzeňské pivo přicházelo k Pinkasům stále více, takže původní prostory pivnice začínaly být nedostačující. V roce 1876 Pinkasovi koupili ještě sousední dům čp.756. Jakub Pinkas postupně krejčovské řemeslo opustil a věnoval se pouze provozu své pivnice. Od té doby, bez přerušení až do současnosti, se U Pinkasů čepuje plzeňské pivo a v Praze tak vznikla první plzeňská restaurace. Martin Salzmann se nezasloužil pouze o vznik legendární pražské restaurace, ale sám šířil úspěch plzeňského Měšťanského pivovaru ve své vlastní plzeňské hospodě. Salzmann, který se narodil v roce 1812, by pravděpodobně zůstal formanem až do smrti, ale v roce 1853 mu naložený vůz přejel nohu a úraz zanechal trvalé následky, kvůli kterým musel s povoznictvím nadobro skončit. Roku 1858 si zřídil za přispění Měšťanského pivovaru nedaleko od jeho areálu vlastní hospůdku. Postupně se přesouval blíže do centra a v roce 1872 se usídlil natrvalo v domě v Pražské ulici čp. 90, kde je Salzmannova pivnice dodnes. Od roku 1882 působila v restauraci U Pinkasů rodina Brabcova a restaurace až do znárodnění v roce 1948 nesla název Brabcova plzeňská restaurace U Pinkasů. “. Pan Brabec byl uznávaným hostinským. Dlouho byl jedním z nejstarších členů Ústřední jednoty československého hostinství „Hostimil“, kde působil více jak 50 let. Po roce 1989 uplatnili dědicové posledního majitele Františka Brabce své restituční nároky. Ti koncem roku 1991 restauraci U Pinkasů po úpravách opět otevřeli a provozovali ji až do poloviny roku 2001, kdy celý objekt odkoupila společnost Adria-Neptun spol. s r.o. Jejím podnikatelským záměrem je navázat na slavnou historii čepování plzeňského piva U Pinkasů a vytvořit zde příjemné prostředí pro všechny, kdo mají rádi dobré pivo a klasickou českou gastronomii.

Restaurace U Pinkasů se stala významným místem společenského i politického dění, nejen v dobách národního obrození až po vznik samostatného Československa. Pravidelně zde ve svých dobách pobývali např. pánové Palacký, Rieger, Šafařík, Havlíček, Jungmann, T.G. Masaryk, Jan Masaryk a řada umělců (Neruda, Erben, Hašek, Burian, Hrabal, Voskovec, Werich, Hrušínský nebo Forman).

V pamětní knize z třicátých a čtyřicátých let minulého století najdeme autogramy herců Zdeňka Štěpánka, Ladislava Peška, Josefa Grusse, spisovatele Langra, i pánů Voskovce a Wericha a jejich druha Jaroslava Ježka, z novodobějších pak spisovatele Bohumila Hrabala, který zde byl pravidelným hostem. Mezi současnými štamgasty nechybí dvojnásobná olympijská vítězka, oštěpařka Barbora Špotáková, kapela Tři sestry, hokejista František Kučera a mnoho dalších.

Jaromír a Věra Hamplovi                          Foto: Plzeňský PrazdrojamploviHamplovi