Křišťálové údolí není tak docela geomorfologický útvar, ale oblast s plejádou možností pro atraktivní výlety i dovolenou v srdci kouzelné přírody a za každého počasí. V podhůří i horách na severu Čech je lákadlem nejen krásná a často dosud nepřekrvená krajina, ale také staletá tradice sklářství ve všech jeho podobách včetně tradiční výroby perlí a skleněné bižuterie, která je zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO. Výrobci skleněné nádhery odjakživa věděli, jak je výhodné počítat s různorodým podnikáním. A tak se i dnes kromě samotné výroby užitkového i uměleckého skla a bižuterie orientují i na turisty, kterým své umění rádi předvedou, případně je nechají zkusit, jak se to dělá. Vzhledem k tradici ruční výroby je k tomuto zážitkovému doplňku exkurzí na výběr víc autentických možností, než bývá ve světě zvykem.
Těch sklářů a firem je v oblasti Lužických a Jizerských hor a Krkonoš hodně. Kdo si chce udělat představu o tom, kam by se mohl zajít podívat a co všechno se za jednotlivými objekty skrývá, nemusí dlouze hledat. Stačí využít služby liberecké Agentury regionálního rozvoje a její produkt – Křišťálové údolí. Agentura jako podnik Libereckého kraje zastřešuje marketing všech sklářských zařízení, která mají co nabídnout a mají o turisty zájem. Stačí otevřít webové stránky www.crystalvalley.cz a vybrat si podle míst nebo firem. A také fascinujících a čtivě napsaných příběhů českého skla a sklářů, bižuterie a šperkařství. Zároveň najdete i praktické informace o možnostech exkurzí. Některé objekty jsou totiž otevřené jen na pár dní v roce, jiné prakticky stále, leckde je možnost vyzkoušet si řemeslo sám, ale většinou je třeba to předem objednat.
Běžně přístupné turistické highlights v Křišťálovém údolí:
Sklárna Novosad a syn v Novém Světě v Harrachově
Nejstarší nepřetržitě fungující sklárna na světě, kde se fouká sklo od roku 1712. Vyrábí luxusní nápojové, užitkové a dekorativní sklo a křišťálové lustry. Návštěvník si může foukání skla zkusit – ale jen po předchozím objednání. Shlédnout může kdykoliv celou výrobu včetně ručního broušení v tradiční brusírně, poháněné ještě původní vodní turbínou. Takový pohon je v dnešní době zdražování energií docela výhodou. Muzeum v areálu má ucelenou sbírku 5 tisíc exponátů skla ze zdejší produkce, což má být největší sbírka skla v České republice. Kromě toho tu turista najde nejen obvyklou firemní prodejnu skla, ale i hotel, pivovar s restaurací a pivní lázně. Že je Harrachov jako takový střediskem turistiky takřka po celý rok, snad ani není třeba připomínat.
Rautis v Poniklé
Proč Rautis? Podle Raute, což v němčině znamená kosočtverec. A skleněné perličky, které zde mají tradici, byly i kosočtvercové. Ruční výroba foukaných skleněných perlí a ozdob z nich, která se zde udržuje nepřetržitě i tradičním způsobem rozptýlené manufaktury, byla v roce 2015 zapsána na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Podle pověsti vnuknul chudým místním horalům tohle řemeslo přímo Krakonoš. Perle a ozdoby z nich, tradiční i podle soudobých trendů, se v Poniklé č. 153 zčásti přímo vyrábějí, zčásti i kompletují faktorským způsobem. V 19. století to byly oděvní ozdoby a bižuterie, ve 20. století se rozjela výroba vánočních ozdob. Prý to původně zahájili domácí výrobci tím, že si kazové perle navlékli jako ozdobu na svůj stromeček. Ruční výroba perlí totiž není nic snadného, i zkušení skláři mívají až 30% odpadu. Díky vznikající módě vánočních stromků na přelomu 20. století se nápad na skleněné ozdoby z perlí uchytil, pochopitelně s bezvadnými kousky. A tak když tou dobou konkurence z Japonska znevýhodnila výrobu samotných perlí, rozjeli v Poniklé naplno obchod s vánočními ozdobami a obohatili je o nejrůznější kreace a kombinace s dalšími materiály. Mají již přes 20 tisíc vzorů a případně zhotoví na přání i jiné. Zájmu se těší i figurky, které najdeme ve vitrínách s motivy oblíbených večerníčků. Během exkurze s výkladem návštěvník pozná celý proces výroby perlí od foukání, sekání, stříbření a malování až po sestavování ozdob. Hádejte, k čemu se zde používá modelína! (odpověď uvidíte v Poniklé). Po exkurzi je možno ještě užít si kreativní dílnu, kde si návštěvníci zhotoví pod vedením lektora vlastní ozdoby. To už hradí jen spotřebovaný materiál. Samozřejmě si lze zakoupit i hotové ozdoby nebo komponenty na ně s tím, že zhotovení se budete věnovat v klidu domova.
Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou
Okřídlené „jeden den nestačí“ platí pro návštěvu tohoto muzea do puntíku. Na jeho počátku stála v polovině 19. století potřeba řemeslníků shromažďovat vzorky bižuterie. Tím vznikl základ pro sbírky, jejichž rozsah dnes nemá ve světě obdoby. Institucionalizace následovala postupně později. Dnes patří muzeum ministerstvu kultury. Hlavní budova byla přede dvěma lety rozšířena o unikátní přístavbu, mohutný skleněný krystal, který nově hostí stálou výstavu skleněných vánočních ozdob „Svět zázraků“. Otevřena byla 26. 6. a představuje více než 3.000 vánočních ozdob na jejich cestě symbolickou lodí do Ameriky, která byla jejich hlavním odběratelem. Najdeme nejrůznější motivy ze současnosti i z minulosti, od vlajky USA a McDonalda přes poděkování hasičům, kteří zahynuli při pádu New Yorských „dvojčat“, přes motivy z ptačí, podmořské i pohádkové říše po tradiční koule i vyfouknutá autíčka a jiné oblíbené předměty. Je to jen malá část jablonecké sbírky, vystavit všechno by se nikam nevešlo - celkem mají na 15.000 vánočních ozdob. A zdaleka to není největší počet sbírkových předmětů na konkrétní téma, který v tomto muzeu mají. „Nekonečný příběh bižuterie“ se jmenuje další stálá výstava části z celkové sbírky čítající více než 12 miliónů kusů. Sklu je věnována samostatná stálá výstava „Čarovná zahrada – české sklo sedmi století“. Kromě toho je tu unikátní Waldesova sbírka spínadel a knoflíků. Nadto se konají časově omezené výstavy, dílny a k muzeu patří i Liščí bouda v Kristiánově, jediný zachovaný původní domek sklářů, kde je dnes expozice věnovaná historii místa a v letní sezóně se zde kromě prohlídek konají ob sobotu i akce pro rodiny s dětmi. Byl to právě obchod se sklem a bižuterií, který se díky Josefu Pfeifferovi zasloužil o to, že se Jablonec nad Nisou stal v roce 1866 městem. Ale do přírody tam není daleko – osvěžit se po návštěvě muzea můžete v Jablonecké přehradě, která těsně navazuje na městskou zástavbu.
AJETO Lindava
AJETO je legendární sklárna z devadesátých let, známá v souvislosti se svým spoluzakladatelem Bořkem Šípkem. Rodí se v ní originální umělecké sklo soudobých návrhářů. A nejen to. Ve sklárně se po mnoho let setkávají světoví sklářští umělci a designéři, architekti, umělci, herci i filmaři. Zde se také vyrábějí divadelní ceny Thálie a ceny pro vítěze Tour de France. Dopoledne je možné vidět provoz sklárny s celým procesem výroby. V přilehlé Sklářské krčmě si návštěvníci po prohlídce mohou kromě dobrého jídla vyzkoušet foukání skla a pod dohledem sklářů vytvořit vlastní vázičku či půllitr nebo jiný skleněný objekt. V zahradě za krčmou si můžete prohlédnout skleněné rákosí a další skleněné rostliny a artefakty a děti se proběhnou po louce a zabaví na hřišti. Pokud jste si vyfoukli vlastní suvenýr, musíte si pro něj ovšem přijít až nazítří, protože sklo musí chladnout pomalu. Na kole (o autu nemluvě) jste tam ze Cvikova či Nového Boru coby dup a ještě stihnete pokochat se skalními útvary či jeskyněmi u Sloupu v Čechách. A dá se to zvládnout i jako pěší výlet.
Pačinek Glass – Kunratice u Cvikova
Pačinek Glass je rodinná firma necelých 6 km od sklárny AJETO v Lindavě. Má s ní hodně společného. Jiří Pačinek tam pracoval, resp. patřil spolu s Petrem Novotným, architektem Bořkem Šípkem a svými spolupracovníky k zakladatelům. Techniku si již předtím zdokonalil ve sklárně v Chřibské. Ta tenkrát byla rokem založení 1414 nejstarší fungující sklárnou na světě, ale bohužel mezitím již zanikla. V umělecké sklárně AJETO Lindava měl Jiří Pačinek možnost pracovat s největšími umělci, architekty a designéry své doby, což ho předurčilo a zároveň inspirovalo k vyprofilování a založení vlastní umělecké značky Pačinek Glass, která je v současnosti významným aktérem na světové sklářské scéně. Součástí sklářského areálu v Kunraticích u Cvikova je jak tradiční huť, kde může návštěvník pozorovat práci mistrů ruční výroby z opravdu minimální vzdálenosti, případně si ji na požádání a za poplatek vyzkoušet, tak i brusírna, kde se výrobky opracovávají opět tradičními metodami. Nechybí ani prodejní galerie moderního skla a sklářská kantýna. Pozoruhodná je v neposlední řadě unikátní Křišťálová zahrada. Zatímco práci sklářů je možné obdivovat jen v pracovních dnech v příslušných otevíracích hodinách, zahradou může návštěvník volně procházet v jakýkoli čas po celý rok. Nabízí krásné pohledy na rostliny skutečné a rostliny skleněné, které se tu doslova prolínají a vytvářejí nečekané originální kreace. Neopomeňte navštívit také Křišťálový chrám – kostel Povýšení svatého Kříže v sousedství areálu sklárny. Do tohoto kostela Jiří Pačinek věnoval nejprve lustr připomínající trnovou korunu a křišťálového anděla. O křišťálu napovídá i křišťálový strom a působivé korunky, jimiž jsou zakončeny kamenné patníky lemující vstupní cestu do chrámu. Tam je kromě výstavy Pačinkova skla včetně některých návrhů na ně instalována od 10. 6. do 30. 10. část dvojvýstavy ke stému výročí narození výjimečných osobností českého uměleckého sklářství - MILUŠE & RENÉ ROUBÍČKOVI – 100.
Tím není všem pozoruhodnostem konec. Loni byl v chrámu objeven unikát – křišťálový oltář Božího hrobu z roku 1886. O spodní části hrobu, lemované broušenými skleněnými kameny, se vědělo. Byla považována za samostatnou součást křížové cesty. Zato skříňový nástavec skrývající uvnitř obraz s motivem kříže, vedle nějž klečí andělé, držící archu úmluvy zřejmě coby relikviář, ležel pod schody na kůr, považován za pouhý stěhovací obal. Naštěstí byl obsah objeven dřív, než došlo k likvidaci. Vlastní obraz se skládá ze stovek broušených skleněných kamenů, které jsou vmačkány do koženkového papíru. Tvoří tak vitráž, kterou může procházet světlo, umístěné za obrazem. Poskytuje úchvatný pohled, zvláště dnes, kdy svítíme dokonaleji než petrolejka, která se v dobách vzniku díla ještě užívala. Oltář se určitě ještě dočká restaurování, jen co se na to seženou prostředky, ale dojem je úžasný už nyní.
Sklo ani turistika neznají hranice
Harrachov, respektive jeho část Nový svět, kde jsme pouť po highlight sklářské historie i současnosti začali, leží na předělu mezi Jizerskými horami a Krkonošemi a současně mezi Čechy a polským Dolním Slezskem. Výroba skla tyto hranice přeskočila – a turisté je dnes mohou volně přecházet také. Určitě se to vyplatí. Na polskou stranu vede dokonce z Liberce i železnice a v blízkých Jakuszycích je nejvýše položená stanice v Polsku. Český turista tak má možnost nasednout na vlak v létě s kolem, v zimě s lyžemi, podívat se do krásných horských lesů a nazpět do ČR to vzít s kopce na kole či na běžkách. Pokud jde o polské křišťálové sklo, od roku 1866 je vyrábí sklárna Julia, Sklářská Poruba v Piechowicích, jako jediná v Polsku. Jde dnes o rodinnou firmu vyrábějící tradičními postupy nejen luxusní užitkové a dárkové sklo, ale například i medaile pro účastníky ultramaratonu 3 x Sniežka = 1 x Mont Blanc. Areál sklárny je zařízen pro exkurze, zahrnuje i výtvarné dílny a podnikovou prodejnu, jakož i dostatečně kapacitní rustikální posezení v plainairu s herními prvky pro děti. V nedaleké Jelení hoře mají v Krkonošském muzeu největší polskou sbírku uměleckého skla napříč historií i slohy včetně exponátů skla uranového. Za vchodem do muzea vás přivítají zavěšené skleněné „košilky“ a samozřejmě také exponáty týkající se historie Krkonošské oblasti. Největším je podstávková chalupa, zhotovená originálními metodami přesně podle původních stavení, ale není přenesená, jako tomu je ve skanzenech. Pikantní je způsob použití svatebních číší ve tvaru ženy s nádobou na hlavě. Z té malé nádoby si o svatbě připila nevěsta. Pak se číše obrátila – a z dlouhé sukně pil ženich. Co by tomu řekli dnešní genderoví mravokárci?!
Na co ještě se v Křišťálovém údolí těšit? Kalendář akcí najdete na www.crystalvalley.cz. V letošním mezinárodním roce skla jich je požehnaně, jednou z největších bude Crystal Valley Week 23. – 28. srpna 2022 v Liberci.