Letní sezona 2021 byla poznamenána dopady koronavirové pandemie. Odolala snad jedině přitažlivost Jadranu, takže Chorvatsko hlásí dobrou sezonu, pokud jde o návštěvnost z Česka. Jiné destinace se nevyhnuly různým přechodným opatřením, jako jsou karantény, očkovací průkazy, testy, apod. Mnoho našich občanů řešilo situaci tak, že k dovolené volili letoviska domácí.
Ubytovací zařízení, od hotelů po kempy, byla vysoce obsazena, především v oblastech pro letní dovolenou nejlákavějších, jako jsou Jižní Čechy, Jižní Morava, horské oblasti a při dobrém počasí také přehrady, jezera a rybníky, popř. břehy řek, neboť letos i tam byl dostatek vody. Velké návštěvnosti se těšily lokality jako Lipno, Český Krumlov, Lednice, Hluboká, a stovky dalších srovnatelných míst. Po letošní zkušenosti lze předpokládat, že i v letech následujících se domácí turistika stane výrazně oblíbenější než v letech minulých. To současně znamená, že pozornosti neujdou ani místa, dosud měně, nebo takřka vůbec neobjevené. A není jich zase až tak málo. Dva příklady jsme objevili na Třeboňsku a Novohradsku…
Třeboňsko nemá nouzi o letní hosty už desítky let. Zásluhu na tom mají nejen kulturně historické památky, ale stejnou měrou také příležitosti ke koupání, takřka neomezený výběr cyklistických tras a kouzelné, čisté přírodní prostředí. Když se zadaří, trefíme i dny, kdy rostou houby. Na jedné z toulek poblíž hranice s Rakouskem jsme dostali tip na zaniklou obec Krabonoš (něm. Zuggers). Název nám neznámý – o to přitažlivější. Leží cca 33 km jihovýchodně od Třeboně a je místní částí 1,5 km vzdálené Nové Vsi nad Lužnicí. Kvůli blízkosti státní hranice (rovněž 1,5 km) byla r. 1950 zahrnuta do pohraničního pásma. Vysídlení obyvatel a likvidace téměř všech staveb provázelo zalesnění celého území. Zanikl i název vesnice. Byla sloučena se sousední Novou Vsí nad Lužnicí. Jediným pozůstatkem původní zástavby ulicemi vinoucími se podél toku Lužnice, zůstal dodnes farní kostel sv. Jana Křtitele s farou. Vznikl pravděpodobně už ve 13. století a od roku 1419 je zmiňován jako farní. Jeho stáří dokládá i částečně zachovaný fragment fresky tamního patrona. Fara přiléhající ke kostelu nasvědčuje pozdně gotickému původu. Klasicistně upravená přežila mnohé nepřízně, m.j. i požáry. Osudným se stavbě stal rok 1954, kdy se v dobrém stavu dostala do rukou pohraniční stráže, která ji nechala chátrat. Od roku 1981 se neúspěšně řešil havarijní stav nevyužívané budovy. Památka dále chátrala, nepodařilo se jí zachránit a jak vše nasvědčuje, ani nepodaří. Objekt proto pozbyl i památkové ochrany. Na kostele byla opravena střešní krytina a jižní průčelí. Další opravy od roku 2013 oficiálně nepokračovaly. Omítky s barokními a gotickými vrstvami dále chátrají, chybějící výplně otvorů jsou provizorně pokryty sítěmi, v interiéru chybí většina kamenné podlahy. V roce 2014 byla u tohoto kostela velká dětská pouť s motem: "Buďme živými kameny my". V tomto roce také farnost přešla pod správu Třeboně. Od té doby došlo k mírným úpravám interiéru a občas je v kostele bohoslužba. Poutní mše se každoročně koná na svátek patrona, svatého Jana Křtitele. Při naší návštěvě jsme měli štěstí na rakouský manželský pár, který příležitostně dochází, disponuje klíči a pracuje na drobných úpravách. Postěžovali si, že by posílení vzájemnému přátelskému soužití podél hranice posloužil větší zájem o udržení a obnovu památek společné historie, kdy zdaleka ne vždy byly oba státy v nepřátelské náladě. Nicméně pochválili, že přece jen počáteční chladný přístup místních postupně opadá a společné akce přinášejí pozitivní reakce. Kostel leží na cyklistické naučné stezce Paměti Vitorazska. Tak co třeba napřesrok? Stavíte se?
Podobný osud jako Krabonoš stihl také obec Pohoří na Šumavě (Buchoř, Puchéř, Půchoří), (něm. Buchers, Bucherwald, Buchers bei Kaplitz, Buchers im Böhmerwald). Sem už však v poslední době míří přece jen více návštěvníků, m. j. díky otevřenému hraničnímu přechodu v těsné blízkosti. Do Pohoří na Šumavě se dostaneme po necelých 20 km přes Stropnici a Benešov nad Černou. Byť zčásti ruina, stále ještě dominantou lokality zůstává kostel. Byl dokončen v roce 1791, o svou věž přišel v květnu 1999. Pohoří postupně vznikalo podél silnice do Freistadtu od roku 1758, Vývoj byl čilý, za čtyřicet let mělo už 68 domů se 116 rodinami. V letech 1783–1791 se hrabě Jan Buquoy zasloužil o založení poutního kostela Panny Marie Dobré rady. Od roku 1802 bylo Pohoří samostatnou farní obcí. Obyvatelstvo se věnovalo zemědělství a domácím řemeslům. Proslulá byla podmalba svatých obrázků pod sklo, které se vyvážely do celé Evropy. S nabýváním významu Pohoří se zvětšovala jeho velikost a vznikaly nové živnosti a provozy, jako pivovar, vinopalna, hamr. R. 1848 otevřela pošta, 1887 zaveden telefon a 1889 telegraf. V roce 1923 byl evidován pozoruhodný počet živností: obchod chlebem, cukrář, dva obchodníci dobytkem, doprava osob, dva obchody galanterním zbožím, hodinář, dva hokynáři, osm hostinců, obchod s hračkami, kolář, kovář, dva krejčí pro pány, výčep lihovin, mlynář, dva obuvníci, pekař, porodní bába, dva řezníci, čtyři obchody smíšeným zbožím, dvě trafiky, dva truhláři, zedník, úvěrní společenstvo pro Pohoří a okolí. Po druhé světové válce byli občané německé národnosti odsunuti. Po roce 1951, kdy zde žilo asi 70 obyvatel, se obec stala součástí hraničního pásma. Koncem šedesátých let zde žilo asi 35 obyvatel a vedla sem autobusová linka z Trhových Svinů. Roku 1978 už osada neměla žádné trvalé obyvatele a většina zbylých domů byla zbořena armádou. Od roku 1961 není samostatnou obcí, dnes je částí obce Pohorská Ves. Od léta 2006 tu vznikly tři novostavby, zůstaly dva starší domy, z původní zástavby zbylo torzo kostela a hřbitov. Staví se na horním konci obce v místě bývalé roty Pohraniční stráže. Nejbližší spojení veřejnou dopravou tvoří několik autobusových linek: do Leopoldova, do Bělé u Malont a Pohorské Vsi. Od vstupu ČR do Schengenského prostoru zmizela závora na hraničním přechodu Pohoří na Šumavě - Stadlberg (vjezd povolen pro automobily do 10 tun). Byla opravena východní část kostela, přistavěna ochranná zeď a obnoveny venkovní omítky. Opravu kostela z větší části financuje rakouský spolek Bucherser Heimat Verein a dary dobrovolných dárců. Obec dostala nový asfalt, byla opravena část přístupové silnice od Leopoldova (nový asfalt, vyzdění břehů Pohořského potoka). Cestou sem směrem od Stropnice nechybějí příležitosti k občerstvení. Pojedete-li, strádat nebudete…
Miroslav Navara