Počtem památek soutěží s Prahou, Českým Krumlovem, Brnem, Olomoucí, atd.
Virus, kterým Čína zatížila celou zeměkouli, podstatně ovlivnil i oblast cestovního ruchu. Vezmeme-li v úvahu, že Češi jsou národem, jehož je cestování součástí životního stylu, můžeme si oprávněně stěžovat. Nicméně – pandemie u nás znatelně ustupuje a dovolené se blíží, takže – jak si budeme počínat? Ti, kteří se bez slané vody neobejdou, už se začínají pálit na plážích v Chorvatsku, popř. dalších zemích kolem Středozemního moře, ti s objemnějšími peněženkami zamíří za exotikou. Co je nasnadě – mnoho z nás z celé řady důvodů se bude toulat za půvaby vlasti. Ostatně – nedá se říci, že by Česko za poznání nestálo, či že by neskýtalo dostatek možností k letnímu odpočinku, cestami za poznáváním, zábavou, kulturou či sportem. Troufám si předvídat, že letos budou domácí turistické cíle v popředí zájmu. Zejména pro rodiny s dětmi, ale nejen pro ně, se nabízejí takové turisticky atraktivní cíle – kromě Prahy – jako Český Krumlov, Lednice, Kroměříž, Olomouc, Zlín, Plzeň a samozřejmě Kutná Hora. Ta je památkami a významnými místy doslova oplývající…
Stříbro dalo Kutné Hoře sílu soutěžit o význam s Prahou
Hrádek – dnes České muzeum stříbra – je zaznamenán jako dřevěná tvrz již v roce 1312. Z té ji na gotický Hrádek nechal přestavět kutnohorský královský rychtář Václav z Donína v letech 1400 – 1420. Za husitských válek byl poničen. Koncem 15. století prošel přestavbou z vůle Jana Smíška z Vrchovišť, majitele dolů a obchodníka s rudou, na patricijský palác ve stylu vladislavské gotiky. Počátkem 17. století bylo přistavěno patro jižního křídla a r. 1686 zde byl zřízen jezuitský seminář, později škola, která na Hrádku působila až do zrušení řádu r. 1773. V roce 1910 byl Hrádek odkoupen městem, s úmyslem zřízení muzea, bohužel odsunutém světovými válkami. Po rekonstrukci v 50. letech minulého století do 70. let tu bylo Hornické muzeum. V roce 1958 byl Hrádek zařazen mezi kulturní památky České republiky. Další rekonstrukce proběhla v 90. letech. Muzeum v současné podobě s novými expozicemi bylo otevřeno v roce 1996. Prohlídky se odehrávají ve dvou okruzích: první – „Město stříbra“
seznamuje s geologií, archeologií, vývojem středověké Kutné Hory, dějinami Hrádku, životem „stříbrné šlechty“, numismatikou. Druhý – „Cesta stříbra“ - zahrnuje poněkud dobrodružnou exkurzi středověkým dolem, seznamuje se středověkou technologií dobývání a zpracování stříbrné rudy, mincovnictvím, i životem v havířské osadě.
Palác se jménem po Italech
Vlašský dvůr je někdejší královská mincovna a královský palác, dnes národní kulturní památka evropského dosahu. Opevněné sídlo ze 13. století bylo přestavěno na centrální královskou mincovnu Václavem II. v roce 1300. Mincovní reforma tehdy znamenala uzavření malých mincoven po celém Českém království a zavedení pražského groše. Výroba této měny byla soustředěna u nejbohatšího zdroje stříbra v zemi, do nově zřízené mincovny právě zde.. Václav IV., který si Kutnou Horu oblíbil a často tu dlel, Vlašský dvůr přizpůsobil nárokům panovnického sídla. Nechal přistavět královský palác a kapli sv. Václava. Rezidence se stala dějištěm významných historických událostí. V roce 1409 zde byl podepsán Dekret kutnohorský, v r. 1444 tu byl budoucí český král Jiří z Poděbrad zvolen nejvyšším hejtmanem východočeských „landfrýdů“ a v r. 1448 zemským správcem. R. 1471 zde byl Vladislav Jagellonský zvolen českým králem. Rozsáhlejší přestavba se uskutečnila koncem 19. století. Novogotická rekonstrukce dala Vlašskému dvoru dnešní podobu a obnovila původní okázalost královského sídla. Své jméno získal objekt díky přítomnosti italských umělců, přizvaných kdysi králem k výzdobě sídla.
Lidské kosti jako dekorace - ojedinělý unikát
Kostnice v Sedlci na okraji Kutné Hory je podzemní kaple hřbitovního kostela Všech svatých, který byl původně součástí cisterciáckého opatství, založeného v roce 1142 Miroslavem z Markvartic. Traduje se, že jeden ze sedleckých opatů, který navštívil Jeruzalém s diplomatickým poselstvím, přivezl z hakeldamského pole hrst hlíny a rozprášil ji na klášterním hřbitově. Tak se stal hřbitov tzv. svatým polem, nejstarším ve střední Evropě. To výrazně zvýšilo zájem o pohřbívání v Sedlci a hřbitov byl značně rozšířen. Po morové epidemii roku 1318 tu bylo pochováno na třicet tisíc podlehnuvších, dalších deset tisíc přijal hřbitov během husitských válek. V roce 1421 byl klášter zasažen požárem, založeným husity, který zasáhl i hřbitovní kostelík. Po zrušení hřbitova koncem 15. století byly exhumované kosti uloženy uvnitř i kolem podzemní kaple, kde je poloslepý sedlecký mnich v roce 1511 vyskládal do rozměrných pyramid. Počátkem 18. století byl kostelík upraven spolu s celkovou obnovou kláštera podle představ opata Snopka a architekta Jana Blažeje Santiniho - Aichla. Ten ve stylu tzv. gotického baroka upravil i interiér. Když v roce 1784 císař Josef II. rušil kláštery, zanikl i klášter sedlecký a hřbitovní kostelík přešel do držení Schwarzenberků z Orlíka. Jejich stavební mistr František Rint z České skalice tu vytvořil v roce 1870 výzdobu s využitím kostí a lebek. Kosti dezinfikoval a vybělil chlorovým vápnem. Výzdobu doplnil i Schwarzenberským erbem, Atmosféra zdejšího prostoru má silnou působnost, často bývá nejsilnější vzpomínkou návštěvníků Kutné Hory. Přitahuje m.j. i povahy se sklonem k nadrealistickým mýtům a jevům.
Magnet především (avšak nejen) pro děti
Budeme-li mít chuť odskočit na chvíli od stránek historie, pak na místě – v Sedlci – mezi objektem Kostnice a katedrálou Nanebevzetí Panny Marie v Zámecké ulici objevíme Muzeum Lega. Kromě dvou pater expozice, dokumentující vývoj této světoznámé hračky pro děti tu najdeme restaurant a kavárnu a kdybychom chtěli, můžeme se tu i ubytovat v pokojích, zařízených ve stylu Lega.
Kutná Hora je opravdovou pokladnicí turistických lahůdek. Záleží jen na nás, kolik času hodláme věnovat a jakými zájmy a zálibami se chceme při zdejší návštěv řídit. Zbude-li čas, spoustu zajímavostí najdeme i v okolí, stačí jen vybírat…