ROZHOVOR Žijeme asi v přelomové době. Pan premiér se rozhodl spojit tři přímo řízené organizace do jedné. Takže se nejspíše turistika spojí s investováním a českým zahraničním obchodem. Možná je to celkem progresívní myšlenka, při které by ubylo státem placených zaměstnanců, ale nebuďme tak optimističtí. Zatím se naštěstí, jak je u nás zvykem, nic v celostátním měřítku neděje. Zato v komunální sféře našeho hlavního města se toho děje o to více. Navíc pozitivním směrem. Proto jsme při příležitosti letňanského veletrhu Holiday World položili několik otázek Petru Slepičkovi, pověřeného řízením Prague City Tourism (dříve Pražská informační služba).
V Praze propuklo drobné zemětřesení. K moci se dostali zastupitelé ze stran, které se zatím na vedení hlavního města nepodílely. Jak se tito noví funkcionáři postavili k fenoménu turismu?
Těší nás porozumění magistrátu, který se s turistickou problematikou seznamuje. Zatím mají noví zastupitelé rozumné názory. Například si magistrát objednal vypracování strategie cestovního ruchu na téměř desetiletí. Až ji obdrží, tak se k ní budou vyjadřovat další složky. Pro nás je důležité, že tato strategie neobsahuje pouze marketing, ale také otázky kolem managementu. Naše organizace například nemá vliv na management cestovního ruchu v Praze. Takže to má za následek, že o Praze vychází spousta materiálu či letáků, článků, vyjádření apod., ale nikdo tyto postupy nekontroluje ani nekoordinuje. V jiných oblastech to tak není. K životnímu prostředí se například každý nevyjadřuje. Kdo se například vyjadřuje ke zdravotnictví? O turismu rozhodují snad i radní pro odbor dopravy, dopravní podnik, IPR, a další a další. Jakmile budeme mít, míním pražský cestovní ruch, vlastní management, můžeme řešit mnoho otázek, které se zatím řešit nepovedlo. Například taková banalita, jako je turistická tramvaj. Dopravní podnik dostal požadavek na její provozování od města. Víte o ní něco? A to už jezdí třetím rokem. Je to tramvaj číslo 23 a objíždí nejnavštěvovanější pražské památky a turistické cíle. Od ostatních se ničím neliší, snad pouze tím, že má před řidičem i ceduli Prague Castle. Není v ní žádná wifi, žádný propagační materiál o Praze, žádné hlásání alespoň ve dvou jazycích, nikdo vám neřekne, kde vystoupit k Národnímu divadlu, kde je tančící dům, nehledě na pozvání k procházce po nábřeží apod. My prostě chceme ukázat více, než jen ukazovat Hrad. Pokud bychom tuto iniciativu převzali, tak si myslím, že to umíme zorganizovat lépe a hlavně jinak. V současné chvíli jsme tzv. nástroj. Ale nástroj nemá pravomoci, jako úřad. Také se například nevyjádříme, zda a kde se bude stavět koncertní hala. Když v Praze zavládly diskuse o Kaplického Blobu, tak já byl proti projektu. Ani ne kvůli stavbě samé, ale kvůli umístění na Letné. Tam taková stavba nemá význam. Pokud by si organizátoři vybrali Bubeneč nebo jiný vhodnější prostor, dávalo by mi to smysl. Nevím, jak mohli obhájci tohoto projektu pozapomenout na to, že na Letné například chybí jakákoliv infrastruktura, důležitá pro provoz takovéto instituce. A to ještě pravděpodobně opomenuli výjezd z tunelu Blanka. To by tam už nebylo vůbec k hnutí. Ale v Praze existují další centra, kde by tzv. Blob mohl bez potíží fungovat, a naopak by zvelebil okolní prostor. Ty organizátoři zcela opomenuli, což by byla nenapravitelná škoda, protože jsme přišli o další centrum v jiné pražské části, které mohlo částečně odclonit přívaly turistů od Staroměstského náměstí, Malé Strany a Hradčan. Například o katalánské Barceloně se říká, že je tzv. přeturistovaná. Protože však má spoustu historických i moderních center, tak to zdaleka není tak výrazné. Navíc se stalo toto město turistickým lákadlem až po olympijských hrách, kdy tu vybudovali moderní infrastrukturu. Praha to štěstí nemá.
Dříve se na veřejnosti střídaly a medializovaly různé turistické slogany, jako například České baroko nebo Česko, země příběhů. Nyní se zdá, že tento trend pomalu utichá. Z jakého důvodu?
Zjistili jsme, že to prostě nefunguje. Jsme celkem rádi, že CzechTourism ustupuje od témat jako „České Baroko“, která dlouhodobě nefungují. Nefungují ani naše výročí na turistických trzích okolních států. Sto let založení republiky je pro nás úžasná záležitost, ale např. Rakousko to samozřejmě tak úplně nebere a ostatní sousedy to moc nezajímá. I Slovensko k tomuto tématu přistupovalo velice obezřetně. CzechTourism naše výročí nabízel například v Japonsku. Japonci se nad tím mírně zamysleli a zdvořile pokývali hlavami. Oni mají na rozdíl od našeho státu tisíciletou tradici. Pro ně sto let nic neznamená. Baroko bylo něco podobného. Abychom měli v turistickém ruchu tzv. trhák, tak by to musela být nějaká velká společenská, sportovní nebo kulturní událost opravdu světového významu. Možná se tím stanou oslavy konce II. světové války, ale nevím. Jsou tu i jiné možnosti. Například Praha by mohla mít určitého jmenovatele, jako například vynikající pivo světových kvalit. Ale na to si zase netroufáme my. Možná se moc bojíme. Co si například představíte, když se řekne Skotsko? Když pomineme tamní přírodu, tak je to místní whisky. Přírodu máme taky hezkou a pivo v ČR (Praze), jak se shodují mnozí odborníci, patří mezi nejlepší na světě. My jsme se sice rozhodli pivo propagovat, ale ne jako alkoholický nápoj, ale jako „pivní gastronomickou kulturu“. Možná by to chtělo trochu přitvrdit. Také se musíme zamyslet nad našimi zvyky, které svým způsobem turistice škodí. Například návštěvníci z jižních zemí či Francie a Španělska jsou zvyklí večeřet kolem desáté až jedenácté hodiny večerní. Oni se například nenajedí před návštěvou divadla, jako my. A po představení už mají kuchyně většiny restaurací v Praze dávno zavřeno. Hosté se najedí možná někde v hotelu, a to ještě platí o té nejvyšší pěti hvězdičkové klientele.
Jak se naše hlavní město chová k tzv. baťůžkářům, odborně hostů z oblasti Low Cost Tourism?
To je opravdu těžké. Na jedné straně určitě nepodporujeme „alkoholové výlety“, kdy pánové např. z Anglie nebo ze severských zemí přijedou, propijí tu noc, ani se neubytují a další den odlétají. Pokud se jedná o klasického baťůžkáře, který se například ubytuje v rámci Airbnb a je tu tři dny, toho naopak vítáme. Ba dokonce ho považujeme za tzv. bonitní klientelu. To znamená, že sice neoplývá nijak zvlášť financemi, ale setrvá tu tři noci. V průměru se totiž běžný turista ubytovává v našem hlavním městě zhruba na dvě noci. Ten, který tu setrvává více jak dvě noci, a to tito převážně mladí lidé jsou, už ho řadíme mezi bonitní klientelu. Takže ten, který tu zůstane tři noci, stráví tu zhruba o 30 procent déle než běžný turista. Byť tady tolik neutratí, ale dost často se stává, že do Prahy následně přijíždí vícekrát. Klienta, který přijíždí k nám vícekrát, toho určitě chceme a je jedno, zda jde o klasiku nebo baťůžkáře. Navíc, i když je tu tzv. low cost, tak se i jako low cost chová. Neopíjí se do němoty a nejsou s ním obtíže. I fenomén ubytování v rámci Airbnb má přes mnohá negativa na jednu stranu i drobná pozitiva, protože v něm turista zůstává déle. Dost často i tři, čtyři noci. To je jistá zvláštnost, protože v hotelech se to často nestává. Navíc mladí lidé hledají zážitky i mimo centrum. Proto podporujeme takové akce, jako jsou koncerty kapel např. Guns N' Roses, které jsou mimo centrum a přilákají hodně fanoušků z celého světa. A nejenom ze zahraničí. Přijedou sem i domácí turisté a přespí tady. Navíc jsou kolem arény plné kluby, takže se takováto akce městu vyplatí. Máme spočítáno, že zhruba přes 30 procent návštěvníků se do Prahy vrací. A marketingové náklady na turisty, kteří se vrací, jsou mnohonásobně nižší než na ty, kteří se nevrací. Například vychvalovaní asijští turisté se obvykle nevrací.
Jak na turistice participují městské části?
Městské části moc s cestovním ruchem nespolupracují, logicky kromě Prahy 1. Příkladem jsou městské části, které spolu sousedí. Když jsme připravovali publikaci „Prague:neighborhoods“, tak někteří zastupitelé městských částí neměli zájem o uvedení území jiné městské části. Například Vršovice a Vinohrady nespadají pod jednu městskou část. Kontroverzní problém je i například Hlavní nádraží, které se rozkládá dokonce na teritoriu třech městských částí. Když vezmeme, že toto nádraží je jednou z hlavních bran do hlavního města, a my tu řešíme otázku, s kým se vlastně máme o něm bavit, je to obtížné. Takhle to prostě nejde. Cestovní ruch se neptá, která je to čtvrť. Turistovi je jedno, zda je to Praha 20 nebo Praha 7, stejně jako zda Karlín sousedí s Prahou 1 apod. Stejně tak, jako záležitost, že Praha 6 má za souseda Pražský hrad. To nikoho nezajímá. Naneštěstí parkoviště pro autobusy, které vysazují turisty k prohlídce Hradčan je v Praze 6. A to byste nevěřili, jaký je to kolikrát problém.
Mnohokrát mi potvrdili představitelé asijských cestovních kanceláří, že návštěvníci z Japonska, Číny, Jižní Koreje, Thajska apod. létají dost často do Prahy také kvůli populárním filmům a seriálům, které točili jejich štáby v našem hlavním městě...
To máte pravdu. Proto Praha založila „Prague Film Fund“. Tento filmový fond podporuje tituly, které u nás štáby natáčí a propagují Prahu. Podle přislíbené distribuce dostávají podporu. Samozřejmě, čím je distribuce širší, tak i my jsme štědřejší. Například nedávno byl dokončien film „Šarlatán“ v Česko-Irsko-Polsko-Slovenské koprodukci. Bude uvedený i na Berlinale. Jistě finančně vypomůžeme. Také tu točí detektivku pro německou televizi, kde Praha hraje Prahu. Dost nelibě totiž neseme, když Rudolfinum nám umístí do Francie apod. O podobné akce naopak zájem nemáme z pohledu turismu. Prostě město musí reflektovat svoje priority. Zvláště, když ukazujeme i jiná centra, než je Praha 1. Například při detektivkách se nás producenti ptali, zda nemáme nějaký námět na vhodné lokace. V jednom seriálu jsme dokonce doporučili střechu Zemědělského muzea. Ovšem to jde v detektivkách. V Bollywoodských filmech zase ukazujeme zahrady Pražského hradu, a to filmaře i turisty později přitáhne. Lidé z Asie si totiž vyloženě potrpí na romantické pohledy. A těch máme u nás naštěstí hodně. Filmy dost často přilákají i velmi bonitní klientelu. Díky filmu se v našem městě konalo například množství cest svatebčanů z Číny, Jižní Koreje nebo Japonska.
Zeptám se na něco specifického. Na dnes mezi mladými populární geocaching. Tedy hledání tzv. kešek, jakýchsi drobných upomínek. Tento fenomén se v celostátních statistikách jaksi neobjevuje. Přesto však ctitelé této zábavy budou u nás například pořádat geoevent, což je největší sraz příznivců v Evropě.
S tím zatím vůbec nepracujeme. Nicméně tak vzdálené to pro nás není, protože jsme měli geoschránku přímo v Infocentru na Staroměstské radnici. Tam jsme se dohodli s provozovatelem, že než aby ji dával někam do okolí, kde by srocení příznivců vyvolávalo nepříjemné otázky, tak raději vezmeme truhlu na radnici. Mělo to nebývale pozitivní ohlas. Až jsme se divili, jak pozitivní reakce se o naší iniciativě objevily na sociálních sítích. Pomáhali jsme dokonce provozovateli truhlu doplňovat a spolupráce byla perfektní.
Co čeká vaši organizaci v nejbližším budoucnu?
K 1. 7. 2020 nás čeká transformace z příspěvkové organizace na akciovou společnost. Od této chvíle by měla tato a.s. převzít většinu činností a začít vykonávat současnou práci, ale s novými činnostmi, novými nástroji a snad do této doby okomentují a schválí strategii cestovního ruchu. Takže snad konečně spojíme marketing s managementem, aby cestovní ruch nebyl na úkor života městských částí i rezidentů.