Text: Věra Hamplová, foto: Wikipedie
U nás v Čechách máme hodně nedocenitelných kulturních památek. Ještě více je těch, které mají k naší české kotlince vztah. Občas je dobré si připomenout nějakou drobnost. Například to, že mezi únorem a dubnem 1820 vytvořil Joseph Karl Stieler, dvorní umělec bavorských králů, nejznámější portrét Ludwiga van Beethovena.
Po dvě století zachovává image skladatele – vystihuje jeho zahloubaný pohled a pověst milovníka přírody a síly. Svítá v lesním prostředí a Beethoven se dívá do dálky, když čeká na inspiraci pro svou Missa Solemnis, jejíž partituru drží v levé ruce. Stieler prohlašoval, že on byl jediný malíř, pro kterého notoricky nervózní Beethoven seděl jako model. Beethoven však byl schopný vydržet pouze čtyři sezení. Stieler musel například ruce namalovat zpaměti. Skladatel souhlasil, aby ho Stieler portrétoval až na přání svých patronů a „nejlepších přátel na světě“, Franze a Antonii Brentano. Antonii Brentano považují někteří muzikologové jako nejpravděpodobnější adresátku dopisu „Nesmrtelné milence“. Neodeslaný dopis bez obálky byl nalezený v umělcově pozůstalosti. Zřejmě Beethoven ho napsal během dvou letních dnů (6. a 7. července) roku 1812 v Teplicích. Sestává se ze tří částí, napsaných tužkou, na 10 malých listech papíru. Od nalezení dopisu se badatelé přou, komu ho vlastně skladatel adresoval.
Po dobrém přijetí na Akademii výtvarných umění ve Vídni získal portrét v tombole u Umělecké asociace v Brunšvicku spisovatel a překladatel, Wilhelm Spohr, bratr skladatele Louisa Spohra. Louis Spohr byl schopný autor i vynálezce. Houslový podbradek je například jeho práce. Opera Faust z jeho pera měla roku 1816 premiéru v Praze. Portrétu Beethovena si L Spohr velmi cenil. Po Wilhelmově smrti v roce 1860 zdědila obraz jeho dcera Rosalie, hraběnka Sauerma, slavná harfenistka. Zdá se, že pro ty, kteří jsou zapojeni do hudebního světa, byl jediný portrét Beethovena, namalovaný za jeho života, zvláštní výzvou. Od hraběnky Sauermové jej koupil za 25 000 marek Henri Hinrichsen, majitel hudebního vydavatelství C.F. Peters, Lipsko. O rok později měl k dispozici několik reprodukcí pro prezentaci vybraným přátelům. Jedním z nich byl skladatel Max Reger, kterého podporoval. V roce 1929 obdržel H. Hinrichsen čestný doktorát Filozofické fakulty Univerzity v Lipsku. Této univerzitě věnoval 200 000 marek na zakoupení sbírky hudebních nástrojů. H. Hinrichsen byl národně orientovaný Němec. Proto se cítil v bezpečí ve změněném prostředí třicátých let. Na Křišťálovou noc 8. listopadu 1938 byl Hinrichsen a jeho manželka Martha ve Vídni, jeho domov a kanceláře byly vypleněny. V následujícím roce byla společnost zkonfiskována a arizována. Byla zabavena celá jeho soukromá umělecká sbírka, která obsahovala portrét Stielera, stejně jako jeho cenná sbírka autory podepsaných dopisů a rukopisů skladatelů. Pro nacisty byla německá hudba – zejména Beethovenova a Wagnerova – považována za základ „tisícileté říše“, proto byla pro ně konfiskace cenného portrétu velkým úspěchem.
Walter Hinrichsen, americký občan, se vrátil do Německa v roce 1945 jako seržant americké armády, byl jmenovaný hudebním důstojníkem v kontrolní komisi v Berlíně. Znovu získal bývalou společnost otce do vlastnictví a vyjednal návrat části jeho sbírky. Portrét Beethovena odeslali do New Yorku, kde visel v kanceláři W. Hinrichsena v C.F. Peters Corporation. V roce 1981 nechali zhotovit kopii a originál prodali Beethovenovu domu v Bonnu. Po víc jak 160 letech se kruh uzavřel a portrét je tam, kam patří.
Malíř J. K. Stieler
Narodil se 1781 v Mohuči, začínal jako malíř miniatur. Následně studoval u Christopha Fesela. Roku 1800 odešel do Vídně, kde studoval na Akademii výtvarných umění v mistrovské třídě věhlasného malíře miniatur Fügera. Později vyměnil malovaní miniatur za olejomalbu. Cestoval po Maďarsku, Polsku a Španělsku. Ve Varšavě se stal roku 1806 profesorem. Vystavoval v Paříži, pobýval ve Frankfurtu, aby roku 1809 odcestoval do Itálie. Maloval v Římě. Po třech letech přes Milán a Mnichov ho nalézáme opět ve Vídni, kde se i oženil. Namaloval spoustu neoklasicistních portrétů panovnických a šlechtických rodů, zejména pro Galerii krásek pro bývalý královský palác Wittelsbachů Nymphenburg v Mnichově. Svými obrazy je zastoupený v německých státních muzeích a galeriích, v petrohradské Ermitáži, mnichovské Nové Pinakotéce, finské národní galerii v Helsinkách, Walters Art Museum v Baltimore a dalších. Z význačných osobností portrétoval mimo Beethovena také Johanna Wolfganga Goetha, přírodovědce Alexandra von Humboldta, filozofa Fridricha Josefa von Schellinga, básníka Ludvíka Tiecka. V roce 1847 vytvořil portrét tanečnice Loly Montez, jejíž vztah s králem Ludvíkem Bavorským vedl k abdikaci monarchy následující rok. Královnu Marii Frederiku Pruskou malíř zpodobnil krásnější. Je to vidět porovnáním malby s její fotografií. Nejvíce charakteristickým rysem Stielerovy tvorby je jeho naprostá orientace na portrétovaného. Ozdobné doplňky většinou vynechává tak, aby nic rozptylovalo pozornost diváka. J. K. Stieler dosáhl této koncentrace pomocí úmyslného světelně-tmavého kontrastu, který především zdůrazňuje přesně charakterizované rysy obličeje.