Jaromír a Věra Hamplovi
Už v roce 2007 v rámci oslavy čtyřstého výročí narození Václava Hollara uspořádala Národní galerie Praha výstavu jeho grafického umění. Letos se Václav Hollar opět vrátil do výstavních sálů NG. Palác Kinských představuje jako první na světě soubor jeho rozsáhlé kreslířské a rytecké tvorby. Kresby a rytiny Václava Hollara jsou mistrné a půvabné, mnohdy jemně kolorované. Komorní umělecká díla, kterých je po světě známo bezmála 450, jsou v současnosti uložena v mnoha významných světových sbírkách. Nejvíce kreseb je v Anglii a Německu, ale jsou i v severní Americe. „Kresby většinou nebyly primárně vytvořené pro veřejnou prezentaci, navíc jsou velmi křehké a citlivé na světlo, proto je nelze běžně vidět. Dodnes nebyla uspořádána výstava zaměřená na Hollarovo kreslířské umění. Tento dluh tedy napravujeme a představujeme výběr těch nejlepších kreseb nejen z našich sbírek,“ vysvětlila Alena Volrábová, ředitelka Sbírky grafiky a kresby NG. Výstava v 9 sálech chronologicky zobrazuje dílo a život umělce.
Mládí v Praze 1626-1627
Václav Hollar se narodil v Praze v roce 1607 do majetné a významné rodiny. Otec Jan Hollar byl depozitorem českých zemských desek na Pražském hradě a nižší šlechtic, jeho matka pocházela z německé rytířské rodiny. Pod vedením A. Sadelera, v Bruselu narozeného autora známého pohledu na Prahu (Sadelerův prospekt z r. 1606), se Hollar seznamoval s rytectvím. Z této doby pocházejí jeho kopie podle Dűrera. Hollarův otec jeho umělecké ambice nepodporoval, protože chtěl, aby se stal právníkem. Po vydání Obnoveného zřízení zemského v roce 1627 je povoleno pouze katolické vyznání a Hollar odchází do Německa.
Stuttgart a Štrasburk 1627-1630
Ve Štrasburku pracoval pro nakladatele Heydena a poté v letech 1629–1630 pro kolínského nakladatele Hogenberga. Třetí sál ukazuje Hollarův Frankfurt, Mohuč, Dűren, Kolín nad Rýnem 1630-1634. To jsou léta uměleckého zrání. Ve Frankfurtu nad Mohanem pracoval u nejvýznamnějšího mědirytce své doby Matthause Meriana. Podílel se na Merianově nejdůležitějším díle Topographia Germaniae. Magnetem je zde zápůjčka z knihovny J. Rylandse Univerzity v Manchesteru Hollarův skicář, který obsahuje asi 100 kreseb. Zachoval se pouze tento jediný. Lze si ho prolistovat i na monitoru, v dalších místnostech je několik volných listů. Ve skicáku je vidět řada skic míst, a na jejichž základě potom kresby dokončoval v ateliéru. V Mohuči nakreslil panoramatický pohled na město.
Cesta do Nizozemí 1634 a zpátky v Kolíně 1634-1635
Hollar se zajímal o tvorbu současníků. „V roce 1634 se rozjel do Nizozemí, do Amsterodamu. Možná to byla otázka objednávky jeho zaměstnavatele Meriana a Abrahama Hogenberga. Kresby z cesty do Nizozemí náleží již k mistrovským dílům, jeho kresby jsou velmi vyzrálé. Dala jsem sem pro srovnání 2 kresby Rembrandta na podobné náměty. Rembrandt krajinu načrtl a nechává části nedokončené, abychom si je domysleli. Hollar používá jinou technilku, je perokreslíř, nenechává nás na pochybách, jsou to dokončená samostatná umělecká díla,“ dodává kurátorka. Jsou zde 2 pohledy na břehu jezera u Amsterodamu, krásně je zachycena ponurá a ztichlá atmosféra. Hollar viděl poprvé moře a jako středoevropan byl uchvácen. Zobrazoval různé typy lodí, zachovaly se předlohy pro grafické listy. Krásná je zápůjčka z Muzea z Braunschweigu Plachetnice v noci. Portrét sedící dívky z r. 1635 zhotovený rudkou a černou křídou byl zapůjčen z Uměleckého muzea Univerzity v Londýně. Psychologická sonda vystihuje plachost dívky a prchavost chvíle. Pravděpodobně existoval vztah mezi umělcem a modelem.
Cesta s hrabětem Arundelem 1636
V Kolíně nad Rýnem se seznámil s Thomasem Howardem, hrabětem z Arundelu, anglickým vyslancem, který vedl diplomatickou misi k císaři Ferdinandu II. Vstoupil do jeho služeb jako kreslíř výpravy. Arundel chtěl u císaře Ferdinanda II vyjednat dědictví pro děti Fridricha Falckého (zimního krále), který zemřel v Mohuči 1632. Jeho manželka princezna Alžběta Stuartovna byla dcerou anglického krále Jakuba I.V době třicetileté války neměla mise naději na úspěch. Arundel rád procestoval Evropu, byl velkým znalcem a sběratelem uměleckých děl. Zvlášť byl velkým milovníkem a sběratelem kresby, doufal, že nějaká díla zakoupí. Cestovali Německem po Rýně, Mohanu, kousek po souši, po Dunaji do Vídně a po zemi přes Znojmo pak do Prahy. V Praze se Hollar zdržel týden a už se sem nikdy nevrátil. Hollar vše zaznamenával, serie kreseb z této cesty je vrcholem kreslířského umění. Na mapě jsou zde zakreslena místa, kudy putovali. Hollar sám žádné grafické listy podle skic z této cesty nevytvořil, vznikly později u Meriana. Jsou zde významné zápůjčky ze sbírky vévody z Devonshiru. „Zapůjčitelé požadovali maximální intenzitu osvětlení 30 luxů. Díla na papíře se podle mezinárodních pravidel vystavují nejdéle 3 měsíce. Za každý měsíc vystavení pak musí ležet rok ve tmě v depozitáři. O dvojpohled na Prahu z první místnosti jsme velmi dlouho usilovali, nakonec jsme uspěli ale osvětlení jsme museli stáhnout na minimum,“ dodala Alena Volrábová, Upoutaly nás panoramatické pohledy na Kolín, Mohuč a Norimberk. Aby divák vše viděl Hollar krajinu „narovnal“, kopcovitý Norimbek je zde v rovině. Podobně je tomu u pohledu na Prahu z Petřína, oproti skutečnosti je vidět celé město. Zobrazení dominant je velmi přesné, jsou na svých místech.
Anglie 1636-1644 a Antverpy 1644-1652
Na konci roku 1636 se Hollar vrací s Arundelem do Londýna. Pracuje pro Arundela, dokumentuje a kreslí jeho sbírky a vytváří podle nich grafické listy. Vznikla slavná série grafických listů ročních období. Mimoto pracuje jako samostatný umělec, kreslí Londýn a jeho obyvatele, hlavně ženy. Oženil se s dvorní dámou hraběnky Arundelové Margaret Tracy. Ve Windsoru kreslil dle svazku Orbis terárium, bohužel tyto kresby nebyly zapůjčeny, je zde aspoň grafický list. Pravděpodobně se setkal s J. A. Komenským. V Anglii vypukla občanská válka a lord Arundel roku 1642 odjel do Nizozemí. Hollar odjel o 2 roky později, setkali se v Antverpách. Arundel v roce 1646 zemřel na cestě po Itálii. Hollar ztratil mecenáše, živil se grafickou produkcí. Dříve nepotřeboval být příslušníkem cechu, nyní to bylo nutné. Zde pravděpodobně získal titul mistra. Tady nevyžadovali mistrovský kus jako v Praze, ale stálo to hodně peněz. Zde si prohlédněte pohled na antverpskou katedrálu a známý pohled na Londýn. Je tu vystaven i grafický list podle Franse Halse. Z Antverp se zachovalo málo kreseb, protože Hollar se věnoval grafice. Malá kresba hmyzu a pavouk je konfrontována se skutečnými exponáty hmyzu ze sbírky Národního muzea. Přesnost kresby je obdivuhodná. Perokresba byla velmi oceňovaná, protože chybný tah se nedá opravit na rozdíl od leptu. Rytina Dobrá kočka, která nemlsá vznikla v roce 1646. Nápis je nahoře český a dole německý. Kočku si udělal Hollar pravděpodobně pro své potěšení, když vzpomínal na pražský domov a jeho mourovatou kočku. Spisovatel Miloš Václav Kratochvíl tento nápis použil jako název historického románu o Hollarově životě. Román vyšel v roce 1970 a na přebalu je tato rytina.
Zpátky v Anglii 1652-1677 a Tanger 1669
Hollar konvertoval ke katolíkům a vrátil se v roce 1652 do Londýna. Hollarovi umírá žena Margaret a v roce 1665 při morové epidemii zemřel jeho jediný syn James. Hollar se pak podruhé oženil. V roce 1666 vypukl velký požár Londýna, při kterém shořela velká část tehdejšího dřevěného města. Požár měl pro Hollara užitek – jeho pohledy na již neexistující Londýn byly náhle vysoce ceněny, dobře se prodávaly a byly využívány i při obnově města. Král Karel II. ho ocenil a udělil mu titul "scenographus regius“. V roce 1669 se Hollar sám přihlásil jako doprovod vnuka Thomase Howarda do Tangeru. Ten byl portugalskou državou a Kateřina z Braganzy ho přinesla králi jako věno. Hollar měl na výpravě za úkol kreslit, vznikla kolekce 30 panoramatických kreseb Tangeru. Rozměrově výjimečná díla jsou zapůjčena z Britského muzea. Na monitoru jsou předlohy pro ilustrace z Oxfordu z alba Eliase Ashmoleana, kresby se nepodařilo zapůjčit. Z Windsoru je zapůjčena kresba pro grafický list.
Tvorba knižních ilustrací v Anglii 1652-1677
Na první pohled upoutá perokresba portrétu Hanse von Zűrich dle Holberina. V závěru života se styl Hollara mění, nebál se sáhnout po velkém formátu, nebyl mu cizí monumentální projev. Nejlépe to vidíme na kolekci z Tangeru. Hollar neměl dílnu a ani žáky, zemřel v Londýně roku 1677 nebohat, ale ne zcela chudý. Byl oceňován již za svého života. Jeho druhá žena většinu díla prodala siru Hans Sloanovi, zakladateli Britského muzea, kde jsou díla dodnes. V Kinského paláci je vystaveno 178 kreseb, z toho asi 30 z českých sbírek, ostatní jsou zápůjčky z Britského musea v Londýně, z královských sbírek ve Windsoru, ze sbírky vévody z Devonshiru v Chatsworthu a z knihovny John Rylands Library University v Manchesteru. Z mnoha německých zapůjčitelů to jsou kresby z Kupferstichkabinett v Berlíně, Hamburger Kunsthalle, Kunsthalle Karlsruhe a jiných. Významné jsou i zápůjčky z vídeňské Albertiny, z Rijksmusea Amsterdam, z Musea Plantin-Moretus v Antverpách.
Soupisový katalog Hollarových kreseb
Soupisů Hollarových grafik existuje mnoho, ale jeho kresbami se nikdo nezabýval. Dosud jediný kompletní přehled kreseb Václava Hollana vyšel v roce 1938 z pera pražského rodáka Franze Sprinzelse. „Řekla jsem si, že se pokusím zpracovat soupis kreseb. Získala jsem grant od Grantové agentury ČR. Výsledkem projektu je monografie – soupisový katalog všech známých kreseb Václava Hollara v české a anglické verzi, který byl vydán před 2 lety. Během práce jsem si řekla, že se chci podělit o krásné kresby s ostatními a zároveň představit kresbu jako samostatný umělecký obora nejen jako přípravný prostředek,“ řekla A. Volrábová. Tak vznikla tato nádherná výstava, kterou můžete navštívit až do 23.2 2020. Výstava ukazuje Hollarovy kreslířské kořeny a další možné inspirace, ale také jeho jedinečnost a význam v rámci evropského umění 17. století. Na konci výstavy je kreslírna, kde bude Workshop a rovněž zde bude možnost výtvarných aktivit pro studenty a děti.