Firma Baťa začala zásobovat svět obrovským množstvím cenově dostupných bot. Tovární velkovýrobna postupně nahrazovala řemeslnou výrobu a baťovská produkce ve třicátých letech dvacátého století zcela ovládla výrobu obuvi v Československu a zařadila se ke světovým obuvnickým mocnostem.  Baťa prodává přes 60 milionů párů obuvi ve více než 30 zemích světa a postupně začíná provozovat 63 dalších společností s různým podnikatelským záměrem, který s obuvnickou výrobou vytváří ojedinělý a výjimečný celek v Evropě třicátých let. Výroba bot v továrních halách pokračovala i po skončení druhé světové války. Produkce po znárodnění pokračovala pod značkou Svit a pokračoval i vývoz.

S příchodem nového tisíciletí se vrací Baťovo impérium zpět do vlasti. Mění se však struktura společnosti Baťa, která je zaměřena především na obchod a nové trendy výroby. Potomci zakladatele T. Bati nejeví zájem o vrácení výrobního areálu do jejich vlastnictví a tak výrobní areál ve Zlíně, který ještě na počátku 90 let dvacátého století vyráběl a vyvážel obuv ve velkých objemech do světa, přestává být v centru zájmu rodiny Baťů i pozornosti širší veřejnosti.  Výroba bot postupně v továrních halách ustává a jednotlivé objekty továrních hal skrývající řadu zajímavých zákoutí a industriálních památek začínají v osamocení tiše chátrat. Jen několik málo budov na okrajích areálu zprovozňují levné asijské prodejny, obecně však hrozí, že haly a ojedinělé tovární městečko ustoupí demolicím a nové zástavbě. 

Tovární areál se však městu Zlín přes chmurné vyhlídky nakonec podařilo zachránit a postupně jej rekonstruovat. Baťova továrna se probudila ze zlého snu, ožila novým životem a přitom si uchovala specifickou nezaměnitelnou  „baťovskou atmosféru“. Jednu ze zrekonstruovaných budov v areálu s ohledem na odkaz industriálního impéria Baťovy rodiny přibližuje Muzeum jihovýchodní Moravy s originální expozicí dějin obuvi, která svým rozsahem a pojetím činí toto muzeum jedinečným v celé Evropě. Obuvnické muzeum sídlí ve vstupní budově bývalé továrny Tomáše Bati, proslulé jako nejvyšší stavba v tehdejším Československu. V níž zřídil T. Baťa kancelář, umístěnou ve výtahu.  Muzeum mapuje celou historii obouvání až po současnost spolu s dějinami ševcovského řemesla. Zároveň nabízí návštěvníkům ke zhlédnutí jak kuriozity, které vozili členové rodiny a zástupci firmy ze svých obchodních cest a položili tak základy sbírek, tak expozici bot, vyrobených továrnami T. Bati. Nejstarší vystavený exponát pochází z poloviny 16. století a patrně nejvzácnější jsou střevíčky s neobvyklou konstrukcí podešve, které se staly symbolem muzea. Pocházejí z Itálie a pravděpodobně patřily italské hraběnce Anežce Eleonoře Petřvaldské, vdané do Čech. Ve světě se dnes dochovalo jen asi 20 podobných modelů. Spatřit tu však lze i repliku „bot“ takzvaného Ötziho –  pravěkého člověka, jehož zamrzlé tělo bylo nalezeno v Ötztalských Alpách v roce 1991. Jak jsem se dozvěděl od průvodkyně muzea, paní Kolínské, podle jeho bot vyrobili odborníci ze zlínské Univerzity Tomáše Bati boty, které sami otestovali při výšlapu do Alp. Výsledek cesty byl pro ně více než překvapující. Ötziho boty, vyrobené z medvědí a jelení kůže a vyložené senem měly nečekaně špičkové tepelné vlastnosti. Muzeum vystavuje i maličké boty japonských gejš, ale i gigantické tenisky basketbalisty Shaquilla O´Nealla v úctyhodné velikosti číslo 60. Nejpřitažlivějšími vystavenými exponáty jsou opánky z peří pštrosa emu a lidských vlasů, které sloužily v centrální Austrálii k rituálním obřadům. Nejrozsáhlejší a nejucelenější kolekcí sbírkového fondu Obuvnického muzea je však soubor obuvi z produkce firmy Baťa. Sleduje vývoj výroby od vzniku továrny v roce 1894 až po rok 1945, kdy byl obuvnický komplex znárodněn, prostřednictvím originální expozice Princip Baťa s mottem „Dnes fantazie, zítra skutečnost“.

V expozici Princip Baťa si je třeba uvědomit, že u Baťů v době rozkvětu firmy uměli vyrobit dva tisíce párů bot denně a také je prodat. A to je pořádná porce i pro dnešní svět. U Bati to dokázali díky propracovanému systému dílen, které zodpovídaly za vlastní chod, díky dělníkům, kteří se podíleli na zisku i ztrátě továrny, a také díky strojům, které Baťa pro svoji firmu většinou vyrobil a které v expozici stojí tam, kde kdysi pracovaly.

Návštěva muzea obuvi v areálu továrny T. Bati ve Zlíně umožňuje nejen pohled do minulosti, tedy zastavit se a podívat se na obuv, kterou nosili naši otcové, maminky, babičky či dědové, kterou mnozí z nás pamatují i ze svého života, ale u většině z nás vyvolat představu, jaké to asi bylo být zaměstnán u Bati - se všemi klady i zápory. Návštěva areálu továrny nám přiblíží Tomáše Baťu jako podnikatele, který témař 100 let před naší dobou pochopil celou řadu problémů společnosti, které nás dnes trápí a uměl se k nim zcela otevřeně a veřejně vyslovit. Jak by asi dnes reagovala naše politická scéna na  jeho slova , že „nejcennější sociální zákonodárství jest často více ku škodě  než prospěchu pracujícího lidu, protože podnikateli lze zákonem nařídit, aby konal dobro, ale nelze však nikoho donutiti, aby se stal nebo zůstal podnikatelem“

Text: Jiří Zoufal

Foto: Miroslav Navara