Text a foto: Jaromír Hampl a Věra Hamplová

Mezi českou pivařskou veřejností je vžito přesvědčení, že legendární film Postřižiny se točil v Nymburce. Bohumil Hrabal žil v Pivovaru Nymburk v letech 1919–1947 a život v pivovaru barvitě popsal ve své knize Postřižiny. V nymburském pivovaru se vaří Francinův ležák a Pepinovu desítku. Filmové Postřižiny se však točily v Dalešicích na Vysočině.

Produkční filmu vytipoval a posléze objel 150 pivovarů, než vybral Dalešický pivovar, který je ojedinělou ukázkou zachovalé pivovarské architektury druhé poloviny 19. století – krásného kompaktního souboru budov.

Městys Dalešice s 600 obyvateli leží necelých 20 km od Třebíče. Historie Pivovar Dalešice byl založen roku 1609, kdy zde byl vrchností Jiří z Náchoda. Nejstarší části současného komplexu budov pocházejí z období raného baroka, tj. ze 16. století, což prozrazují zejména masivní kamenné zdi, typy kleneb a kamenná ostění oken. Jednalo se o malý pivovar, kde veškerá činnost probíhala ručně a jeho výstav byl určen v podstatě jen pro potřeby vlastního panství. Takových bylo v okolí několik (např. v Myslibořicích, Rouchovanech, Vladislavi). V roce 1882 koupil celé dalešické panství spolu s myslibořickým významný rakousko-uherský podnikatel baron Anton Dreher ml.

Dalešický pivovar ihned po zakoupení významně rozšířil a zmodernizoval, přistavěl sladovnickou věž, novou varnu a lednici. Zavedl tak průmyslový způsob vaření piva a sladování, transmisní rozvody na parostrojní pohon a další technické vymoženosti, které z větší části fungovaly průběžně až do 70. let 20. století. V této době tady vznikla charakteristická budova s dvěma komíny, která dodnes tvoří jednu z dominant Dalešic.

Rodina Dreherů povznesla pivovarnictví nejen u nás ale i v Evropě. Dreher byl již majitelem největšího pivovaru v císařství – Schwechat u Vídně, kde se začala psát historie ležáku (poprvé se v něm vyrábělo spodním kvašením už v roce 1840 – Schwechater Lagerbier. Vlastnil i pivovar v Pešti a v italském Terstu. V letech 1894 a 1896 přikoupil ještě pivovar v Brumově-Bylnici a postavil též pivovar v Žatci. V držení Dreherovy rodiny zůstalo panství až do první pozemkové reformy v roce 1921. Po roce 1925 fungoval podnik jako Družstevní pivovar a sodovkárna. V r. 1928 jej zakoupil Starobrněnský pivovar.

Po roce 1948 byla zavedena národní správa a pivovar organizačně začleněn do národního podniku Jihomoravské pivovary Brno jako provoz závodu 03 - Znojmo. Pivovar tehdy dosahoval svého maximálního výstavu 25–30 tis. hl za rok a vařil světlé výčepní 10 %, světlý ležák 12 % a černý granát 15 %. O toto nejproduktivnější období se zasloužil zejména vynikající sládek František Nikodém, za jehož působení mělo dalešické pivo vynikající pověst v širokém okolí.

Tehdy také nedaleko odtud natáčel štáb produkčního p. Šustra v režii Jiřího Menzela film "Kdo hledá zlaté dno". Nemožnost dalšího zvyšování výroby zejména z důvodu nedostatku kvalitní vody a dožití a poškození technologie varny vedlo k rozhodnutí o uzavření tohoto neefektivního provozu, a tak byla dne 19. srpna 1977 uvařena poslední várka. Krátkou chvíli ještě pivovar sloužil jako velkosklad znojemského piva. Natáčení Postřižin V květnu roku 1980 prožil objekt patrně nejslavnější období své historie. Exteriéry i interiéry využil režisér Jiří Menzel k natočení slavného filmu Postřižiny na motivy povídek Bohumila Hrabala s Jiřím Schmitzerem a Magdou Vašáryovou v hlavních rolích. První pohled patří zdejšímu komínu, každý si určitě vybaví slavnou scénu s Francinem a paní sládkovou. Ve skutečnosti na komín lezli kaskadéři a hlavní aktéři byli na maketě 2 m nad zemí na dvoře.

Současný správce má kancelář na stejném místě jako filmový Francin a bydlí i ve stejném bytě, je tu také místnost, kde zasedala správní rada. Nahlédli jsme i do zahrady, na které se ve filmu dělala zabijačka. Ve varně je káď, ve které se ve filmu koupala Magda Vašáryová coby Maryška. Některé části filmu byly natáčeny taktéž v městečku Počátky a v pivovaru ve Studené. Poté začal pivovar chátrat.

Nová éra pivovaru

V roce 1999 koupili v dražbě pivovar současní vlastníci, společnost Archatt, která se zabývá renovací památek. Společnost tvoří 6 akcionářů a má sídlo v Brně a pobočku v Třebíči. Architekti se k pivovaru dostali náhodou, když v Dalešicích dělali opravy kaple. Na dražbu starého pivovaru, šli ze zvědavosti, novému vlastníkovi chtěli nabídnout své služby. Nikdo ale o zpustlý pivovar neměl zájem, tak jej koupili za 370 tisíc korun. Do rekonstrukce dali několik desítek milionů korun a snaží se, aby pivovar vypadal jako ve dvacátých letech minulého století. První várka piva byla v zrekonstruovaném pivovaru uvařena 19.8.2002 tedy přesně 25 let poté co byl pivovar uzavřen.

Od roku 2003 je v pivovaru muzeum, hotel s kapacitou 55 lůžek byl otevřen v roce 2007.

Muzeum rakousko-uherského pivovarnictví

Po pádu komínem vycházel ve filmu velitel hasičů v podání Petra Čepka z budovy původní sladovny a varny, kde je nyní muzeum. Na úvod prohlídky nás průvodkyně seznámila, k čemu sloužily původní prostory. V místě nynější restaurace byla dolní humna kam se nechal navézt a naklíčit ranný ječmen neboli slad. Odtud se přemístil na hvozd, kde se sušil na lískách (rošty kdysi bývaly z lískových prutů) tradičním plzeňským způsobem, což bylo dvakrát 24 hodin. Prvních 24 hodin se slad sušil na horní lísce při teplotě 50 °C, pak na spodní lísce 12 hodin při teplotě 60 °C a dalších 12 hodin při teplotě 75°C. Při sušení nebo tzv. hvozdění se zastaví klíčení a sníží podíl vody v zrnech zhruba na 2 %, což umožňuje lepší skladovatelnost. Rozdíl mezi světlým a tmavým pivem je právě v délce sušení sladu. Po 24 hodinách má slad nazlátlou barvu a získáme světlé pivo, když se nechal slad sušit déle či se opražil tak ztmavne a získáme pak tmavé pivo. Vysušený slad se přemístil do věžičky, kde byl stroj, který pomocí lamel zbavil slad klíčků. Nakonec byl slad převezen na sladovou půdu, kde byl rozházen a uskladněn pro pozdější užití vaření piva. Další místností je kotelna, zde je ve zdi zabudováno čelo původního kotle. V kotli byly dva plamence (válcové vestavby délky 5 m), ve kterých se topilo. Kolem proudila voda a od plamenců se ohřívala. Voda se do kotle dostávala parním čerpadlem, které mělo svou nádrž na hvozdu. Do kotle nesměla přijít studená voda, na hvozdu se topilo, voda se ohřála a pod tlakem byla hnána do kotle. V kotli se ohřála na 130 °C, přeměnila se na páru, která sloužila pro parní stroj. Pára přivedená do parního stroje rozpohybovala píst, který roztočil setrvačníková kola. Parní stroj měl 2 setrvačníková kola, menší převádělo hybnou sílu na další stroje ve varně. Větší bylo napojeno na generátor, vyrobená elektřina byla rozvedena do budovy. Na stěnách muzea jsou vysvětlující tabule s historickými dobovými fotografiemi a písemnostmi.

Dějiny piva sahají až do sumerských časů, u nás byl první pivovar v Břevnovském klášteře založený v roce 993. Používání chmele pro výrobu piva bylo v celé střední Evropě hlavně díky klášterním pivovarům. První recept na vaření piva sepsala svatá Hildegarda z Bingenu ve 12 století. Mimo historické muzeum můžete navštívit i nový provoz s moderní varnou.

Dalešická piva

Piva se vaří na stupňovitost klasickým způsobem z vody, sladu, chmele a kvasnic, nepasterizují se ani nefiltrují a zůstávají tak zcela přírodním produktem.   Pravidelně během celého roku se vaří: Dalešická jedenáctka – světlý ležák 4,3 % obj. alkoholu - nejoblíbenější pivo zákazníků, Dalešické májové – světlý speciál 13%, 5,3% obj. alkoholu Fledermaus – tmavý speciál 13%, 5,3% obj. alkoholu Kouřící Králík – polotmavý ležák 12%. 4,7 % obj. alkoholu.

Příležitostně se vaří další piva: Bock – světlý speciál 16 %, Wiener – za studena chmelený vídeňský ležák 12 %, Anton Dreher – extra hořký ležák 12 %, Dalešické májové – světlý speciál-13 %, Tadeáš – světlý speciál 14 %, Osvald 10 % - světlé výčepní pivo chmelené deseti druhy českých a moravských chmelů.

Roční výstav je okolo 10 tisíc hektolitrů. Hranice pro minipivovary je do 10 tisíc hektolitrů ročně. Maximální kapacita po přestavbě a investicích do ležáckých tanků je 15 tisíc hektolitrů.

Ocenění Tadeáš - světlý speciál 14% získal Zlatou pivní pečeť v kategorii nefiltrovaných piv na letošním 28. ročníku Mezinárodního pivního festivalu v Českých Budějovicích Pivo bylo pojmenované na počest Tadeáše Hájka z Hájku (1525-1600), jehož publikace "O pivu, způsobech jeho přípravy, jeho podstatě, silách a účincích" je první publikací o pivu vydanou v Čechách a velmi pravděpodobně také na celém světě. Loni získalo Zlatou pivní pečeť Dalešické májové 13 % a Bronzovou pivní pečeť Dalešická 11 %. V roce 2015 získalo na 25. ročníku Reprezentativních slavností piva v Táboře prestižní cenu – Stříbrnou pivní pečeť 2015 v kategorii Speciální světlé pivo z minipivovarů Dalešické májové 13 %. Na slavnostech piva v Českých Budějovicících2016 bylo absolutním vítězem Dalešické májové 13 %. V Národní degustační soutěž 2017 o nejlepší pivovar získal Dalešický pivovar zlatou korunu.

Kam na Dalešické pivo

Největší dodávky piva jdou do Brna, pivo se prodává v Jihomoravském, Zlínském kraji a kraji Vysočina, je rovněž v několika restauracích v Praze. V areálu dalešického pivovaru je restaurace, kde můžete ochutnat místní pivo a dalešickou pivní pálenku 45 % a pak navštívit krásné okolí: Dalešickou přehradu, zámky v Jaroměřicích nad Rokytnou a v Náměšti nad Oslavou.