Architekt Letzel a Prim Hiroshima

Autor u Hirošimského památníku míru

 

Na veletrhu Hodinky a klenoty v Praze koncem září tohoto roku si mohli návštěvníci prohlédnout hodinky z limitované edice PRIM HIROSHIMA L.E. z dílny české hodinářské firmy ELTON, Nové Město na Metují. Pocházejí ze společného českého projektu s partnery z Japonska. Inspirací pro vznik modelu byl odkaz českého architekta Jana Letzela, který navrhl stavbu v Hirošimě, nyní celosvětově známou jako tzv. Atomový dóm (Hirošimský památník míru), která částečně přežila pověstný výbuch atomové bomby. Jan Letzel se dodnes v Japonsku těší velké úctě. Žil a pracoval v Japonském císařství v první polovině 20. století 18 let. Japonci jej označují jako „Yokon wasai“, tzn. člověka, který spojuje západní a japonskou kulturu.

 

Japonci

Jelikož atomová bomba vybuchla ve vzduchu, tlaková vlna směřovala spíše dolů než horizontálně. To umožnilo "přežití" Letzelova Prefectural Industrial Promotional Hall, stavby, dnes především známé jako Genbaku Dómu či Dóm atomové bomby. Dominantní ruinu budovy tu pojmenovali „Hirošimský památník míru“. Přes námitky vlád USA a Číny, kteřé připomínali, že jiné asijské státy utrpěly z rukou japonských válečných fanatiků mnohem větší ztráty, byl v roce 1996 vyhlášen památkou světového dědictví UNESCO. Role atomových bomb v japonské kapitulaci a americká etická omluva jsou stále předmětem diskusí. U budovy hirošimského památníku se denně scházejí potomci obětí atomového výbuchu. A diskutují. Ale pozor! Z kontaktů a rozhovorů s Japonci je známo, že se snaží být vždy velmi zdvořilí vůči cizincům. Nemají rádi konfliktní diskuse. Zvláště ne o roli atomové bomby. Otázky, vyžadující negativní nebo nepříjemné odpovědi, jsou pro Japonce hrubým porušením zdvořilosti a vůbec jim nepříjemné. Dárek či nabízené jídlo vždy pochválí, i když se jim nemusí líbit a jídlo nechutná. To klidně i opakovaně při další návštěvě. Na rozdíl od evropské nebo „velmi jednoduché“ americké kultury Japonci obecně nikdy nevyjadřují, co si skutečně myslí a stále se snaží usmívat a být zdvořilí. Tzv. „západní“ myšlení a chování dokážou dokonale analyzovat, aniž by to dávali najevo nebo nějak komentovali. Proto je pro návštěvníka země vycházejícího slunce dobré myslet dopředu a odhadovat, jaká bude japonská reakce, či co způsobí vaše chování. Není to jednoduché. Zjištění reality spočívá na inteligenci, empatických a analytických schopnostech jedince. Musíte na to prostě přijít sami. V Japonsku se tomu říká umění číst vzduch. Když jsem vyprávěl o svých dojmech z Hirošimy japonskému příteli, řekl mi, že to byla jedna z řady katastrof, které Japonsko v historii potkalo. Pro nezasvěcené v Japonsku nejsou původní historické stavby. Vše se po zničujících zemětřeseních obnovuje do původní podoby většinou z nových materiálů. Zemětřesení a tsunami si vyžádaly, jak šla historie, obrovské množství obětí. Místní žijí s tím, že se vše může kdykoliv opakovat. Seismickou aktivitu sice neustále sleduje perfektní monitorovací systém varování, který dokáže i zastavit jedoucí rychlovlaky, ale ne všemu lze předejít. Proto si váží každé chvíle současnosti.

Výbuchem ve vzduchu byla naštěstí kontaminace půdy malá. Radioaktivita působila jen krátce a zbytková radioaktivita relativně brzo opadla. Její hodnoty jsou nyní v Hirošimě stejné jako jinde ve světě. Ve zcela nově vybudovaném moderním městě dnes žije přes milion obyvatel. Na překladech textů a jazykové spolupráci v projektu HIROSHIMA PRIM se podílela i Noriko Sato Kuboi původem z Tokia, která v Japonsku studovala češtinu a oblíbila si českou kulturu. Přijela na několik let pracovat do Prahy, a když se zde vdala za Japonce, vrátila se s ním do Japonska. Začala žít v Hirošimě, kde obyvatelé na rozdíl od Tokia mají blíž k přírodě. Hirošima je nyní moderní město plné zeleně s opravdu krásnou přírodou v okolí. V horských bystřinách můžete chytat ryby. Noriko aktivně podporuje rozvoj přátelských neformálních vztahů mezi Českem a Japonskem. Mimochodem, Hirošima je také proslavená mezi gurmány skvělými velkými masitými ústřicemi, nejlepšími a největšími na světě. Japonští přátelé vás určitě pozvou na místní velmi oblíbené jídlo „hirošimajaki“.

Architekt Jan Letzel

Krátké připomenutí. Narodil se v Náchodě jako syn majitele několika hotelů. V roce 1901 vyhrál stipendium ke studiu architektury na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde studoval tři roky a podle Jana Kotěry je jedním ze zakladatelů moderní české architektury. Už během studií podnikal inspirativní cesty nejen po Čechách, ale i po Dalmácii, Černé Hoře, Bosně a Hercegovině. Po skončení studií pracoval v architektonické firmě Quida Bělského v Praze. Navrhl a postavil sanatorium a pavilon Mšené-lázně v secesním stylu. Na Václavském náměstí v Praze je autorem výzdoby hotelu Evropa, dříve Grandhotel Šroubek, který v dobách své největší slávy za první republiky udával tón luxusnímu hotelnictví a patřil k nejvyhlášenějším gastronomickým podnikům v metropoli. V roce 1905 také nedlouho pracoval v egyptské Káhiře. Do Prahy se vrátil r. 1907 z Itálie, ale dlouho tu nevydržel. Po krátkém pobytu v r. 1907 odjel do japonského Tokia, kde nejprve pracoval pro francouzskou architektonickou firmu. V roce 1910 si zde s přítelem Kalem Horou založili vlastní kancelář. V Japonsku navrhl kolem 40 budov, např. Francouzskou školu, Sacre Coeur, jezuitskou kolej, německé velvyslanectví, několik hotelů a kancelářských budov. Jeho nejslavnější dílo byl Průmyslový palác, obrovská administrativní budova pro Japonskou obchodní a průmyslovou komoru v Hirošimě. Byla dominující stavbou ve městě, které tehdy tvořily většinou dvoupodlažní dřevěné stavby. Zmíněný palác v Hirošimě stavěl tak, aby budova odolala silným zemětřesením. Odolala. A nejen jim. Pro zajímavost v Brně objevili hrob s japonským symbolem tori, který tento architekt navrhl přibližně ve stejné době jako hirošimský administrativní komplex.

Jeho partner, Karel Horan, se ale roku 1913 vrátil do Čech a Jan Letzel v Japonsku osaměl. I. světová válka jeho aktivity v této zemi zastavila. Po vzniku samostatné Československé republiky v r. 1918 přijal funkci obchodního atašé na československém velvyslanectví v Tokiu. V březnu 1920 navštívil domovinu, ale do Japonska se vrátil a pokračoval ve své funkci. Na dobové fotografii je zvěčněn v japonském pánském kimonu. Silné zemětřesení v oblasti Velké Kanto s centrem v Tokiu v roce 1923 zničilo mnoho jím vyprojektovaných budov. Toto neštěstí a osobní tragédie mnoha Japonců na něj velmi zapůsobily. Zklamán a se smutkem se vrátil v listopadu téhož roku do Prahy. O několik let později ve věku 45 let zemřel v léčebně pro duševně choré v Kateřinské ulici v Praze. Pohřben je ve svém rodišti v Náchodě.

Litlle Boy, Dóm atomové bomby a malá Sadomo Sasaki

Cílový komisní výbor v Los Alamos, USA, vedený J. Robertem Oppenheimerem, koncem II. světové války doporučil jako možné cíle pro nové jaderné zbraně Kjóto, Hirošimu, Jokohamu a arzenál císařské armády v Kokuře. Cíle byly vybrány podle následujících kritérií: 1. Cíl větší než tři míle v průměru a důležitý strategický cíl v obydlené oblasti. 2. Výbuch musí způsobit nepřehlédnutelnou katastrofu. 3. do konce srpna 1945 by nemělo být zasažené místo pravděpodobně obsazeno běžnými konvenčními silami USA.

Populace Hirošimy čítala v době války přes 381 tisíc lidí. Krátce před atomovým bombardováním se však počet snížil následkem systematické evakuace, nařízené japonskou vládou. V době náletu zde pobývalo asi 340 000 – 350 000 lidí. Úřední záznamy však výbuch bomby zlikvidoval stejně tak, jako v podstatě celé město. Proto je počet obětí nepřesný. Japonský radiolokátor v pondělí ráno v 8:00 hodin 6. srpna 1945 v Hirošimě zaznamenal, že počet přilétajících letadel je velmi malý. Pravděpodobně ne víc než tři. Vyhlásili letecký poplach. Místní rozhlas vysílal upozornění a radu, aby se lidé schovali do protileteckých krytů, pokud se objeví bombardéry. Tím, že se objevil jenom jeden, lidé výzvu ignorovali. Pak nad městem vybuchla atomová puma z izotopu uranu 235, nazvaná Little Boy. Přežila jen ojedinělá železobetonová konstrukce budovy, navržená a postavená Janem Letzlem. Tím se zapsala do dějin světové architektury. Dne 8. srpna 1945 americké noviny oznámily, že vysílání tokijského rádia popsalo zkázu v Hirošimě takto: „Prakticky veškeré žijící věci, lidé a zvířata, byli doslova sežehnuti zaživa".

V Hirošimě zemřelo 166 tisíc lidí, z toho většina během prvého dne. Další zahynuli následně během několika měsíců na popálení a nemoc z ozáření. Na základě pozdějších výzkumů došli historikové k závěru, že 15-20 % obětí zemřelo na ozáření, 20-30% na popáleniny a 50-60 z ostatních příčin. Smrt mnoha dětí připomíná Památník dětských obětí v Hirošimě, inspirovaný tehdy ozářenou dívenkou Sadoko Sasaki. Po deseti letech u ní propukla leukemie. V nemocnici ji navštívila kamarádka Chizuko, která jí vyprávěla japonskou legendu. Podle ní, pokud složí 1000 origami (papírová, velmi propracovaná skládanka) jeřábů, tak se jí splní největší přání. Letící japonský jeřáb (v japonštině tsuru), patří mezi tradiční origami a je symbolem a nositelem štěstí. Běžně se přidává i k zabaleným dárkům. Sadoko si moc přála se uzdravit, a tak s japonskou pečlivostí a vytrvalostí začala, jak jí síly dovolily, skládat z papíru jednoho jeřába za druhým, aby poskládala zmíněných tisíc papírových jeřábů a uzdravila se. Nemoc byla rychlejší. Zemřela, když jí bylo dvanáct let. Stihla poskládat 664 jeřábů. Její přátelé a spolužáci její započaté dílo 1000 origami jeřábů po její smrti dokončili. Inspirováni jejím odhodláním a vytrvalostí vydali knihu s jejími dopisy. Za tři roky po smrti Sadoko jí dne 5. května 1958 děti z Hirošimy odhalili v Parku míru památník s její sochou, kterak drží v ruce zlatého jeřába. Každým rokem 6. srpna, v Den míru, na její počest děti z celého světa posílají do Hirošimy nespočet origami jeřábů. Děti z Hirošimy je pokládají k památníku Sadoko. Atomová bomba po sobě také zanechala jistý zdejší biologický unikát. Jsou to různobarevné radiací geneticky změněné kaktusy, které dnes najdete v zahradnické sekci u většiny obchodních řetězců po celém světě.

Něco o hodinkách

Jsou společným projektem hodinářské firmy ELTON z Nového Města nad Metují a partnerů z Japonska, využívající odkaz českého architekta Jana Letzela, který se zde těší velké úctě. Vždyť zde působil celkem osmnáct let, přinesl sem moderní stavební a architektonické prvky i nové technologie. Jeho evropské práce naopak nesou znaky inspirace Asií. Atomový dóm, postavený v roce 1915, tedy přesně před 100 lety, je dodnes mementem ničivosti války a symbolem touhy po míru. Také Československo nemělo během války a bohužel i po ní na růžích ustláno. To vše se odráží v pojmenování nového hodinářského produktu. Srdce hodinek PRIM HIROSHIMA tvoří tenký mechanický strojek s tradičním ručním nátahem, který je kupodivu v Japonsku, přesyceném moderními technologiemi, velmi oblíbený. Použitý strojek výrobci poprvé v historii pozlatili červeným 18 karátovým zlatem, které mu dodává unikátní podobu. Tvar pouzdra vychází z firemního modelu Elegant, oblíbeného pro své subtilní rysy. Indexy na číselníku jsou tištěné několikanásobným tiskem, který navozuje vzhled plastičnosti. Na ciferníku dominuje nápis „MANUFACTURE PRIM 1949“. Také ručky výrobci modřili speciální technologií. Na rubové části safírového skla v průhledu víka je vyryta stylizovaná silueta Atomového dómu spolu s konkrétním číslem limitované edice (celkem 1-100 ks) a popiskem "Hiroshima to Czech“. Na japonské verzi, určené pouze pro japonský trh, je popisek "Czech to Hiroshima" (série 1-100 ks). Řemínek je z aligátoří kůže. Zákazník si může vybrat své číslo hodinek, pokud je ještě volné, a zaplatí přes osmdesát tisíc Kč. Cena Japonce ani Čechy neodrazuje. Česká firma ELTON hodinářská spolu s japonskými partnery přispěje 5 % z každého prodaného kusu hodinek na činnost památníku obětí atomové bomby „Hiroshima Peace Memorial Hall for the Atomic Bomb Victims“.

Ing. Jan Holeček

E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

 

Dóm v Hirošimě

Hodinky Hiroshima L.E.

Jan Letzel v kimonu

Ústřice z Hirošimy