Mám takový zvyk: kdykoli sednu do letadla, neopomenu prolistovat palubní časopis. Jednak se tam praví, na co mám během letu nárok, takže vím předem, do jaké míry příjemné služby mohu očekávat. Leccos se dovím o společnosti, která mne veze, někdy si přečtu i zajímavou reportáž odněkud ze světa, kam dotyčná společnost létá. A také získám přehled o zábavě, která je na palubě dostupná. V Boeingu společnosti Mexicana, cestou z Miami do mexického Cancúnu jsem se ještě před přistáním dověděl o univerzálnosti mexického turistického průmyslu.  A to se během toulky poloostrovem Yucatán plně potvrdilo. S trochou zjednodušení lze říci, že tu jde o tři druhy atraktivit: Mayské památky, okouzlující přírodu a „all inclusive“ pobyt v hotelových zónách podél nádherných pláží…

Tři tisíce let historie

Pomyslná kronika mayské civilizace se počala psát kolem roku 1500 před naším letopočtem, její závěr pak v 16. století po Kristu, kdy na dnešní území Mexika dorazili Španělé. Památek, dokládajících vysokou vyspělost této civilizace, jsou stovky i na samotném Yucatánu. Značná část z nich však je silně poškozena, popř. ukryta pod bujnou vegetací. Postupně se stávají předmětem archeologického průzkumu a podle nákladnosti jsou pak krok za krokem zpřístupňovány. Největší proudy návštěvníků Yucatánu směřují do lokalit Chichén Itzá, Coba a Tulum. Jak jsme se přesvědčili, každé z těchto míst je svým způsobem originální. 

Liší se jak co do půdorysu, tak co do typu staveb, či etap historie, která se tu odehrávala. Co víme jistě? Mayové uměli měřit čas, užívali kalendář přesnější než je náš, vyznali se v léčebných postupech, chirurgii, byli velmi zdatní stavitelé i astronomové. Vybudovali i nám dodnes imponující pyramidy, paláce a chrámy, zdobené basreliéfy a malbami. Uměli zaznamenávat jazyk pomocí hieroglyfů, zpracovávali přírodní suroviny - m.j. na různé typy uměleckých předmětů. Když procházíme areály památek, velmi snadno se vžijeme do dějů, o nichž sugestivně vyprávějí místní průvodci. A nejsou to příběhy zrovna idylické…

Božstva, na která Mayové věřili, to byli nebezpeční duchové, které bylo třeba si stále usmiřovat a předkládat jim oběti. A to už se psaly kapitoly kruté a krvavé. Hodnota obětí se totiž s postupem času zvyšovala – až došlo na oběti lidské. Známá jsou fakta o svrhávání lidských obětí do posvátných vod, či obětování srdcí ze živých lidí…Např. ze dna vodní propasti v areálu Chichen Itzá vyzvedli archeologové desítky pozůstatků lidských koster, o nichž se předpokládá, že šlo o oběti bohu deště. Výklad průvodce nezapře jistou dávku nelásky vůči někdejším surovým dobyvatelům, když říká: „… a Španělé nás vůbec nepochopili. Např. originální rituální míčové hry končily obětováním vítěze, který o toto privilegium se vším nasazením bojoval. Dobyvatelé si to vykládali přesně naopak - podle prospěchářského evropského způsobu myšlení – že vítěz svůj život obhájil a obětí se stal poražený…“ Žel, už při příchodu Španělů byla mayská civilizace v hlubokém úpadku a již se nevzpamatovala. A tak si od dnešních mayských potomků kupujeme pod pyramidami alespoň suvenýry, které nám zašlé doby mayského rozkvětu budou doma připomínat. Dlužno poznamenat, že jsou zhotoveny z poctivých přírodních materiálů: kamenů – nezřídka polodrahokamů, ručních tkanin, exotických dřevin, kůže, stříbra a jsou předmětem „turistického“ sportu – cenu lze usmlouvat, podle obratnosti obou ze stran obchodu, na přijatelnou výši.

Okouzlující letoviska uprostřed přírody

Při pobřeží Yucatánu je opravdových divů přírody výběr. Jako příklad může posloužit „malá zátoka“ – Xcaret (čti škaret). Leží asi 50 km jižně od Cancúnu, při silnici dálničního typu, opisující východní pobřeží poloostrova. Eroze tu do mořského břehu vyhlodala bizarní zátoky, řečiště a laguny, mimořádně příhodné pro vznik turistického parku. Uzavřený areál  překvapuje dokonalostí svého vybavení. Někdejší mayský přístav, odkud vyjížděla plavidla na protilehlý ostrov Cozumel, dnes nepostrádá šatny, sprchy, půjčovny vybavení pro potápění a s tím spojené potápěčské kurzy, delfinárium, kde si turisté za příplatek mohou zaskotačit přímo s delfíny v bazénu, akvárium Coral Reef, zoo, kde zejména malé hosty okouzlí želvy, plameňáci, přepestří papoušci, tapíři a další exoti. Je tu několik restaurací, probíhají různá představení, např. typické mayské akrobatické hry na vysokém stožáru, je tu i archeologický areál a mnoho dalších zajímavostí. Tou hlavní atrakcí je však pozorování života pod hladinou, který – jako v celém Karibiku – rozhodně stojí za vidění. Vyhledávaným dobrodružstvím je plavání podzemními řekami a jeskyněmi. Zvláště nároční hosté mohou vyhledat i relaxační a lázeňská zařízení a užít třeba originálních masáží. V letovisku Xcaret vám den uběhne jako nic a při západu slunce si uvědomíte, jak poutavé a trvalé dojmy zanechávající místo jste právě navštívili…

Turistický průmysl tu nemá chybu…

Toliko pohled z okénka letadla umožní odpovídající představu, do jaké míry se rozvinul projekt, který ještě před čtyřiceti lety neexistoval. Byla tu jen divoká příroda podél pustých pláží a venkovská lokalita, která v překladu znamená „hadí hnízdo“. V té době se zrodil požadavek vytipovat a poté vybudovat nové středisko pro mezinárodní turistiku. Počínala éra počítačů – a tak byl úkol na základě souhrnu požadovaných parametrů zadán elektronice. Výsledek: těm potencionálním klientům, kteří připadali v úvahu, jejich zájmům a nárokům, které zpravidla uplatňují, klimatickým, geografickým, dopravním a logistickým optimům nejlépe odpovídal Cancún. A počala výstavba. Trvá dodnes – a tak když jsme se toulali okolím svého hotelu, spatřili jsme nejen již stojící a léta hostům sloužící hotelové komplexy, ale i právě probíhající stavby, či přípravy pozemků ke stavbám. A to ne stavbám ledajakým. Nejčastější zdejší projekty se chlubí tisíci i více pokoji, tomu odpovídajícím počtem restaurací různých stylů a kuchyní, barů, bazénů, sportovišť, fitness a wellness středisek, atd. atd. Zona Hotelera Cancún – to je v současnosti více než stovka velkorysých zařízení, nabízejících nejen tisíce pokojů, ale i rozlet co do prostoru, luxusu, komfortu. Zdejší pobyt, až na výjimky „all inclusive“, je vrcholem možností, kam až lze vyjít vstříc masové turistice. Přestože jde o statisícové počty turistů, mají tu vytvořeno prostředí, kde se na nic příliš dlouho nečeká, kapacity všech služeb jsou přiměřeně rozsáhlé, občerstvovat se lze všemi způsoby prakticky po celý den i značnou část noci a zábava a aktivita ve všech existujících podobách je k dispozici na každém kroku. Hotel si vás označí neodstranitelnou barevnou páskou na zápěstí a ta vás opravňuje opravdu si „užívat“.  Přes den koupání a opalování, výlety, exkurze, shopping, sport a hry, se soumrakem koncerty, představení, soutěže, nebo třeba diskotéky. Jedna – prý známá na celém světě – je v centru „downtownu“ Cancúnu a nese exotické jméno Coco Bongo. Neodolali jsme a byl to zážitek – i když poněkud jiný, než jsme očekávali. Už před vchodem jsme obdrželi panáka tequily a - jak jinak – opět barevný náramek jako vstupenku. Následoval malý koktejl a pak už jejich celá hitparáda – podle chuti, žízně a peněženky. Až sem nejde o překvapení. To přišlo až s programem: nejen ohlušující hudba, nemožnost konverzace, mechanické kymácení tanečníků, některých přímo na barpultu, i to se dalo čekat. Co však překvapilo – to byla celá řada pravých, nefalšovaných cirkusových artistických čísel, vesměs na visutých nástrojích, nad hlavami hostů. I když už nějaký rok nejsem návštěvníkem diskoték, mám za to, že cirkusová čísla v nich nebývají zvykem. Podobně jako celý řetěz revuálních performancí, zdobených spoře oděnými ztepilými  tanečnicemi. Nebylo pochyb – závěr je jednoduchý: vše je tu podřízeno vkusu hostů ze zemí, odkud jich přijíždí nejvíc: Kanady a především USA. Říká se tu, že občané relativně puritánské severoamerické unie – především ti mladiství – se sem jezdí odvázat a vydovádět ( a že kdyby to věděli jejich rodiče, tak by je sem snad ani nepustili…). Ale co, ráno se všichni opět proberou a vzhůru do tenat komfortu – po snídani zase třeba rovnou k baru. Objednávat lze totiž přímo z bazénu…

Není divu, že turistický boom je trvalý. Pohodlí, atraktivita a komfort zdejšího pobytu je velmi přesvědčivý. Jde o tak lukrativní odvětví, že se před několika lety, kdy hurikán Vilma zdejší zařízení dosti poškodil, neprodleně investovalo 2,5 miliardy dolarů, aby se co nejrychleji vše obnovilo a pokud možno i zmodernizovalo podle nejnovějších trendů. 

Cíl by tedy byl – i pro našince. Jsou tací, kteří si vše nejraději zařizují sami. Podle našich zkušeností je však výhodné využít možností a kontaktů cestovní kanceláře. Velmi dobře zavedená je tu např. Americatours, nabízející výběr programů, ale i jednotlivých služeb, kterých lze využít, pokud nechceme jet v zájezdu. Postará se i o výhodnost kalkulací atd. Mexiko patří k destinacím, které dokonale naplní naše představy o exotické dovolené. Navíc – cestovat se sem dá kdykoli v roce – teploty tu prakticky neklesají pod 20o C, takže pro našince je vhodnější spíše období, kdy doma je zima. „Dobít baterky“ v exotických krajích – to je trend posledních let i u nás – tak šťastnou cestu!