Krásnější, než tušíte, dostupnější, než si myslíte. Kazachstán coby devátá největší země světa má něco úžasného pro každého. Přírodní krásy hor, kaňony, řeky, jezera, lesy i pouště, stepi, a historické památky z dob, kdy patřila ke kolébce střední Asie. Je tu gastronomie vycházející z výživné nomádské kuchyně, pulzující města, kde se historie potkává se supermoderní výstavbou. Objevte zemi, kde historická Hedvábná stezka sousedí s kosmodromem. Zemi pohostinných a milých lidí. K tomu přímé letecké spojení s Prahou.
Kazachstán nemůžete při jedné návštěvě poznat. Jen ochutnat – a uvažovat o další cestě. Země, kde se Východ potkává se Západem pomyslně i doslova: hraničí tu dva kontinenty, Evropa s Asií. A protože jde o souvislou pevninu, byl vyznačen i zeměpisný střed Eurasie – leží v Kazachstánu a má tam vztyčený pomník. Geografové se sice o přesné místo přeli – ale proč být puntičkáři. Území Kazachstánu je víc než třicetkrát větší než Česká republika, takže ani stovka kilometrů sem nebo tam nehraje roli – za foto na památku to stojí. Na tak velké ploše přitom žije jen dvojnásobek obyvatel než u nás. Takže lidské hemžení panuje v pár hlavních městech nebo nejvýš při svátcích a slavnostech, jinak má turista plno prostoru pro pocit volnosti a souznění či pokory s úžasnou přírodou.
Přímý let Praha – Astana s leteckou společností SCAT nám přiblížil Kazachstán na nějakých 5 až 6 hodin letu. Takže jen o hodinu dál než již běžně navštěvovaný Egypt a skoro stejně jako Kanárské ostrovy. Přitom v současné geografii českých turistických cest je Kazachstán bezesporu exotičtější destinací. Palmy u moře jsou už tak skoro normál. Kazachstán je destinací, kde si na své může přijít opravdu každý. Tak malebná a různorodá je to země. Ke snadné přístupnosti patří i to, že vízum netřeba. Pro naše občany stejně jako pro osmdesátku dalších zemí.
Díky obrovské, a ne moc zalidněné, rozloze se v Kazachstánu najdou snad všechny přírodní krásy. Nejsou to jen rozsáhlé stepi, kde se dá prohánět na koni. Jsou tam hory všeho typu od zalesněných pahorků na severu po ledovcové čtyřtisícovky na jihu, kde se dá lyžovat i v létě. Nejvyšší vrchol Khan Tengri, 7.010 m, v cípu při hranici byl spolu s nižší Belukou odedávna předmětem náboženské úcty. A také najdete nejroztodivnější skalní útvary a kaňony, vodopády i obrovskou Zpívající dunu. K tomu nepočítaně jezer, část sladkovodních, část slaných. Místa, kde lze pozorovat hejna ptáků – plameňáky, pelikány a řadu dalších druhů, které rádi představí místní průvodci – to zase spíš na severu. V Kazachstánu je šest národních parků, u jezer i v horách, kde dosud žije i ohrožený sněžný jaguár, o více druzích orlů nemluvě. Jezera a řeky samozřejmě nejsou jen na koukání, ale i na vodní sporty a rybolov. Pokud jde o adventure turismus, Kazachstán byl oceněn Brity jako pátá nejlepší destinace. A nezapomeňme, že Kazachstán má i moře. Kaspické. Sice jen jeho malou část, ale s pobřežím dost dlouhým na to, aby se tam vzájemně neovlivňovaly rekreace a těžba ropy. Kazaši ostatně moc dobře vědí, proč chránit přírodu – a berou si to k srdci. Odstrašujícím příkladem jim je Aralské jezero, které bylo zdevastováno odkloněním dostatečného přívodu vody (což se stalo mimo území Kazachstánu). Ale tam jet nemusíte (leda ze zvědavosti nebo profesního zájmu) – zdravých krásných malých i velkých jezer je na vybranou přehršel.
Kazaši tvrdí, že pramáti všech dnes pěstovaných jabloní je v horských oblastech Ťan Šanu a Alatau, odkud pochází původní druh Malus Sieversii, z kterého byly vyšlechtěny dnešní druhy jabloní. Ponechme stranou pomyslně nejstarší strom v biblickém ráji, protože z plodu stromu poznání se stalo jablko až v latině, a to kvůli souznění s výrazem pro zlo. Jen Bůh sám ví, který strom se skrýval v originále.
Stejně tak prý odsud pocházejí tulipány. Totéž se sice říká o Turecku, ale v dávných dobách to bylo s hranicemi úplně jinak, a hlavně ty záplavy přírodních tulipánů lze na úpatí Ťan Šanu obdivovat od poloviny dubna každoročně. Takže zase napřesrok. A pokud to zmeškáte, v květnu lze ve stepích na jihu obdivovat nesmírná červená pole vlčích máků.
Koně ke stepím Kazachstánu neoddělitelně patří. Pobíhali tam dřív než lidé. S jejich domestikací údajně začali právě tady. A i kdyby jinde začali chovat koně stejně dávno, faktem zůstává, že kůň byl a stále tak trochu je součástí života mnohých obyvatel Kazachstánu, a to včetně ve skvělé a výživné kazašské kuchyni. Až na to, že původní druhy se nezachovaly, takže je do rodné kazašské stepi dovážíme z naší ZOO. Nicméně kochat se Kazachstánem z koňského hřbetu můžete stále, stejně jako obdivovat umění jezdců při místních slavnostech.
Historie zanechala stopy z nejrůznějších období. Jen z ptačí perspektivy lze obdivovat ohromné geoglyfy, které připomínají ty světoznámé v Peru. Na skalách v Tanbaly i jinde se dochovaly petroglyfy a prehistorické malby. V archeologickém komplexu Kumai najdete hroby a artefakty napříč čtyřmi tisíciletími: Z doby bronzové i železné, ale i žulové sochy z 1. – 6. století. Na středověk upomíná infrastruktura Hedvábné stezky i sakrální stavby a mauzolea. Mimochodem, zde je pohřben i nejstarší syn Čingischána (a údajně někde i Čingischán sám). Ve stepních oblastech se setkáte s nomádskými jurtami, zatímco zvláště v hlavním městě Astana dominují moderní stavby spojené s vyhlášením samostatnosti.
Bajkonur je světový pojem. Odtud dobývání vesmíru začalo. Odtud se tam vydal první kosmonaut Jurij Gagarin. Takže může lákat Muzeum historie kosmodromu, kde se seznámíte jak s kosmonautem, tak i s modelem vesmírné lodi. Ovšem vzhledem k tomu, že Bajkonur má v pronájmu Rusko, je areál pod správou jak Kazachstánu, tak i Ruska. Platí tu obě měny a je potřeba mít doklady pro vstup do obou zemí. Takže asi bude lepší nechat to na klidnější časy.
Nejlepší je natěšit se nad snímky či videy buď s někým znalým, nebo na webech kazakhstan.travel. Jsou přehledné a dobře udělané. Vzhledem k tomu, že se všechno stihnout nedá, je třeba vybrat si, jaké typy zážitků a cílů zahrnout a podle toho volit trasu. A také se svěřit cestovce. Nejlépe české, co spolupracuje s kazašskými. Není nad to mít zkušeného průvodce, který zážitek ze spatřeného povýší o informace a příběhy, které jen tak jinde nenaleznete. Takových cestovních kanceláří je víc, takže je z čeho vybírat.
Závěrem si dovolím parafrázovat slogan cestovní kanceláře AGL Travel: „Jeďte tam, kam nejezdí každý.“ Dodávám jen, pak už by to nebylo ono.
Eva Mráčková