Na jednom z předních míst v evropském biotopu, tedy rozmanitosti různých životních prostředí pro rostliny a živočichy, stojí Chorvatsko. V jeho národních parcích a dalších chráněných územích se snoubí bohatství přírodních a krajinných hodnot s mimořádnou přírodní krásou. Chráněno je v Chorvatsku deset procent z celkové rozlohy území. To však nic nebrání využívat je v nabídce turistiky a cestovního ruchu, ovšemže za dodržování určitých pravidel. Objevovat je můžeme po vlastní ose, autobusem nebo lodí, což je náš případ, neb nás zajímají především proslulé vodopády na řece Krk, kde byla i první chorvatská hydroelektrárna c. a k. monarchie, se kterou je spojeno jméno známého Nikoli Tesly, a přímořský Národní park Kornati. Proto jsme se dvě desítky kilometrů od Splitu, v Omiši, nalodili na palubu jedinečného plavidla se stoletou historií jménem Silva a, tak jako ostatní, si přáli symbolicky dobrý vítr do plachet.
Posádka ručně vytáhla těžkou kotvu, uvolnila poutací lana, naftový motor zaburácel a kapitán Ivan Vukovič zručně vyváděl loď od přístavního mola na volné moře, nad kterým se rýsují strmé omišské skály. Za zády necháváme masiv pohoří Mosor, brzy nám z obzoru zmizí jak městečko, ve 12. až 15. století sídlo obávaných pirátů, i pozůstatek pevnosti Starigrad. Během týdenní odpočinkově-poznávací cesty najedeme, lépe řečeno naplujeme na pět set kilometrů. Dosti času začíst se do knižních průvodců, bez kterých se nelze na takovouto cestu vydat.
Zodpovědný přístup k přírodnímu dědictví
V Chorvatsku je 8 národních parků, 6 chráněných krajinných oblastí, 2 přísné přírodní rezervace, 114 chráněných parků a zahrad, 23 chráněných lesních komplexů, 72 chráněných přírodních památek a 690 chráněných území a objektů, které patří k dalším chráněným kategoriím, jako jsou kupříkladu určitá naleziště, hnízdiště, přírodní výtvory nebo studijní plochy, jejichž počet každoročně vzrůstá. Mnohé z návštěvníků Chorvatska, které patří mezi nejoblíbenější turistické destinace Čechů již od Rakousko-uherské monarchie a tzv. první republiky, asi překvapí, že chráněny jsou i prastaré gromače, budované po staletí řadami generací, dnes již technická památka. Ano, to jsou ty „suchozdi“, dlouhé kamenné zdi a zídky z kamenů bez omítky na úhoru, který lidé doslova v potu tváře zas a znovu čistili, aby mohli sázet olivovníky či révu, nebo pást stádečka skromných ovcí či koz. Gromače měly několik úloh. Ohraničovaly pozemky, chránily obdělávanou půdu před odnesem větru i ohněm, kterému se stavěly do cesty. Dávaly trochu stínu a v neposlední řadě také zadržovaly vzácnou dešťovou vodu.
Nejznámějším a nejnavštěvovanějším národním chorvatským parkem jsou Plitvická jezera, kde se v šedesátých letech minulého století točil i filmový seriál německých indiánek s náčelníkem Vinetouem v čele. Tato unikátní lokalita o výměře téměř tří set čtverečních kilometrů v oblasti Lika je zahrnuta do seznamu UNESCO mezi nejcennější přírodní hodnoty ve světovém měřítku.
V roce 1980 byl uzákoněn mořský národní park Kornati v centrální části Jadranu, o kterém se říká, že je zde tolik ostrůvků, kolik je dní roce. Přepočítat jsme je během plavby nestačili, ale faktem zůstává, že Kornati jsou nejčlenitějším a nejhustším souostrovím v evropské části Středozemního moře a jejich scenerie nemá sobě rovnou. Na ploše asi tří set čtverečních kilometrů leží roztroušeno přibližně 140 ostrovů, ostrůvků a útesů, charakterických jako břitva ostrými skalisky a velkým množství mořských ježků, na něž není radno během plavání šlápnout bosou nohou…
Do širokého zálivu před historickým Šibenikem, což je druhé největší město v severní Dalmácii, ústí řeka Krka, na jejímž dolním toku byl k vůli ochraně jedinečných přírodních krás vyhlášen národní park stejného jména. Usazování vápníku, který je rozpuštěn ve vodě, tvoří v korytě řeky vápencové terasa, takže zde najdeme řadu peřejí a vodopádů, z nichž největší padá z výšky 48 metrů. V jeho blízkosti je živé turistické středisko se službami a skanzen s ukázkami budov lidové architektury a starých řemesel. Nejkrásnější část parku se nachází v okolí Skradinského vodopádu, asi 12 kilometrů od Šibeniku. Rozmanitým terénem okolo břehů a nad spletí jednotlivých ramen řeky je možné se procházet po dobře udržovaných dřevěných můstcích. O několik kilometrů níže se Krka vlévá do Prokljanského jezera, odkud je možné podniknout výlet lodí až k vodopádům – výlet je v ceně vstupného, které se platí při vstupné do parku. Při této příležitosti připomínáme, že se vstupné platí do všech národních parků Chorvatska, kupříkladu jako již i u nás při návštěvě Českého ráje.
Ve strážním koši, seděli dva hoši
Sedíme na palubě lodi, někdo v opalovacím lehátku, jiný na hromadě lodních lan a vychutnáváme si pouť azurovým mořem. Vzhledem k tomu, že turistická plavidla více méně kopírují břeh a nevydávají se hluboko na širé moře, nehrozí mořská nemoc z přemíry houpání lodi z vlnobití a následné žaludeční potíže. Na moři se rovněž lépe snášejí letní chorvatská vedra. Často se podávají čerstvé ryby a mořské plody, jídlo se mění v kulinárské hody a opravdový gastronomický zážitek. Nikdy nechybí výborné lokální víno ani dobře chlazené točené pivo a bílá veka k doražení.
Lodní program je rámován snídaní, obědem a večeří, zastávkami přes den na koupání a v pozdním odpoledni či večeru návštěvou a prohlídkou města, v jehož přístavu loď zakotvila. Noc turisté prožijí v romantických kajutách, kde je uspává tiché praskání trámů a jemné houpání lodi. Zážitkem je samotná Silva, motorový dvoustěžník pro 28 osob včetně čtyřčlenné posádky. Je jednou z posledních tradičních lodí na Jadranu - trabakulů a je dlouhá 21 metrů. Od ostatních se liší žlutou a okrovou barvou i širokými boky. Nikdo by ji ale nehádal sto let, a že až do roku 1980, kdy byla přestavěna na turistickou, sloužila pro přepravu písku. Plavit se na ní znamená sledovat staré dobré námořnické řemeslo, kdy ještě práci kapitána a kormidelníka v jedné osobě a námořníků včetně plavčíka nenahradil počítač a elektronika.
Plavba začíná i končí v dalmatském Omiši při ústí dravé řeky Cetinje, kde je mj. i výborný rafting. Městečka, zařazená k návštěvě během plavby, jsou i pravé historické skvosty pod patronací UNESCO. Vybrat si můžeme ze čtyř tras. Velmi žádaná je návštěva Splitu, což je největší město na jadranském pobřeží, známé Diokleciánovým palácem, Trogir – atmosférou i palmami připomínající Maroko s křivolakými uličkami a přístupem na ostrov Čiovo, nebo Ploče – přístav u řeky Neretvy. Silva též kotví v Dubrovníku či u Stareho Gradu na ostrově Hvar. Z menších přístavu zaujme Pučišca – městečko z bílého vápence na ostrově Brač, kde je proslulá kamenická škola, nebo Korčula – údajné rodiště Marca Pola. V programu bývá i autobusový výlet do města Mostaru v Bosně, s legendárním mostem mezi křesťanskou a muslimskou čtvrtí. Velmi zajímavá je poznávací cesta na vybrané národní parky včetně mořského Kornati, kde lze během plavby pozorovat i delfíny, skákající nad hladinu.
Více na: www.plavbypojadranu.eu nebo www.naturtravel.cz.
Klesarska škola
Celá Pučišca svítí jedinečným tvrdým vápencem, který se těží slabý kilometr od přístavu. Láme se zde do obrovských bloků od nepaměti a ve světě má svůj zvuk. Vždyť z tohoto kamene je kupříkladu postaven Bílý dům ve Washingtonu, vídeňský i budapešťský parlament, římský Diokleciánův palác ve Splitu či šibenická katedrála, zapsaná na seznamu kulturního dědictví UNESCO.
Centrum městečka je první řada historických, většinou patrových domů a paláců v linii přístavu. Vévodí jim gotický kostel, do táhlého kamenitého vrchu se pak šplhají nižší domy a domky, nechybí velké množství rekreačních vil. Po pravé straně přístavu, nedaleko korza zdobeného uměleckými díly ze sochařské školy a perfektně vybavené veřejné pláže, je „klesarská škola“, místo, které rozhodně stojí za návštěvu. Zatímco u nás toto umělecké kamenicko-sochařské řemeslo skomírá a dnes má slavná Hořická škola pouhých pět studentů, zde kupříkladu v nedávném školním roce studovalo na sto chlapců i děvčat.
Kamenickou školu u přístavu nelze přehlédnout. Má nádherný portál a honosný vstup do budovy i dílen a ateliéru. Pro skupiny zájemců je zde připraven průvodce, který říká, že škola byla založena v lednu 1909 a od roku 1956 je tady i internát pro studenty. Výuka s odborným zaměřením pro povolání „kamenický technik“ probíhá ve 2 třídách po 25 studentech a trvá 4 roky. Na kameníka se zájemci učí tři roky. Ve škole jsou dvě desítky odborných učitelů, mezi nimi i stavební a strojní inženýři, nechybí ani akademický sochař.
V ateliéru vidíme nejrůznější druhy práce v různých etapách zpracování. Jsou zde sochy ženských postav podle řeckých předloh, figury lvů v životní velkosti, ale i nejrůznější ozdobné kamenické prvky na kostely a budovy, antické sloupy a hlavice, i kašny a další studentské práce, včetně drobných uměleckých suvenýrů, jejímž prodejem si škola přivydělává. Teprve při pohledu na nejrůznější kružítka a měřidla, principem ani podobou se nelišící od těch, které používali již sochaři ve starověku, si člověk uvědomuje, jak náročným řemeslně-uměleckým oborem kamenictví je. Nehledě na to, že se jedná o fyzicky těžkou práci, neboť se zde klade důraz na ruční zpracování kamene, které se opracovává postaru pomocí kovaného nářadí. Nadarmo není v průčelí ateliéru napsané motto: Vytrvale dopadající kapka vyhloubí i kámen.
Vzduch je plný všepřítomného prachu ze sekání a broušení „chorvatského brandu“, jak je bračský vápenec také nazývaný, i když je dílna vybavena moderním odsávacím zařízením. Studenti se neúnavně ohánějí sekáči, dláty a kladivy i brousky nejrůznějších tvarů a hrubostí. Jejich práce škola prezentuje na samostatných výstavách doma i ve světě, včetně Paříže nebo Mnichova. A dnes jsou dílny praktické výuky a výstavní salon školy otevřeny v letní sezóně i návštěvám turistů.
Hodinová exkurze v klesarske škole s možností dívat se mladým kumštýřům přímo pod ruce jak se jim daří, a z kusu kamene roste třeba kotva, prastarý námořnický symbol štěstí, je velkým zpestřením letní plavby za poznáním na palubě dvojstěžníku Silva po Jadranu.