Miroslav Navara
Turistických lákadel je na světě bez nadsázky nepřeberně, najmě pak v dnešní globalizační době. Mezi nimi však jediné svého druhu, atraktivní jistě po celý rok, avšak nejvíce v době vánoční : Izrael, dějiště vzniku a vývoje židovské historie a kultury ale i biblických příběhů. Kronika židovská na svých stránkách zachycuje historii čtyř tisíc let, křesťanská pak zhruba polovinu. Ať už více, či méně dávno, vždy šlo o historii výrazně dramatickou, často ovlivňující dějiny mnoha ostatních zemí a regionů na celém světě. Ani poslední léta nejsou výjimkou – sváry, mající své kořeny v historických etapách vývoje izraelského státu, často propukají až v konflikty ozbrojené. Avšak ani takové okolnosti nedokáží odradit zástupy návštěvníků o slavnostních dnech…
Cizinci zpravidla přibudou letecky, takže vstupní branou do země je letiště Ben Gurion v Tel Avivu. Už odtud se počne řetězit sled rozmanitých překvapení. Moderní, provozně velmi praktický letecký přístav nezapře jistý „komerční“ rys povahy místních obyvatel. Zejména díky v posledních letech silnému cestovnímu ruchu mezi Izraelem a státy bývalého Sovětského svazu tu byla vybudována hustá síť prodejních míst, která uspokojí všechny cestující, doslova hladové po nákupech před návratem domů. Tento rys nás nechává chladnými a zůstává pouze dojem moderního, praktického letišťního provozu. Pravda, nelze se tu obejít bez důkladných bezpečnostních opatření, tu však každý absolvuje bez protestu, když si uvědomí, že tak zvyšuje i svou vlastní bezpečnost. Nu a pak už vzhůru do nitra svaté země…
Naším domovem se nejprve stal jeden z hotelů, přilehlých k telavivské pláži - těch, jež dokládají nejen slavnou minulost zdejšího turistického ruchu, ale i nadějné vyhlídky do nejbližší budoucnosti. Jsou prostorné, moderně koncipované, je jich dostatek a zpravidla náležejí k některému ze světových hotelových řetězců á la Holiday Inn, Sheraton, Inter-continental, Hilton apod. Pláž, přiměřeně zaplněná, láká přicestovalé k osvěžení po „štrapáci“ v letadle – nejen chladivými vlnami, ale i vybavením, které poskytuje uspokojivý komfort. Po jejím vychutnání už nic nebrání vyrazit do města za poznáním…Tel Aviv překvapí – i pokud vaše návštěva zde není první – prudkým rozvojem, svědčícím o zdravém ekonomickém růstu. Mrakodrapy v centru – velmi pohledné a architektonicky atraktivní – připomínají metropoli kterékoli z nejrozvinutějších zemí světa. Dopravní tepny odpovídají požadavkům doby, takže provoz je plynulý a prost jakýchkoli stresových situací. Klidně tak dospějeme do samého středu a můžeme započít s fotografováním a plněním cestovních zápisníků. Radnice, na jejíchž schodech došlo k atentátu na premiéra země, rušné ulice, z nichž některé nesou jména českých osobností, obchodní střediska, staré tržiště a konečně historické předměstí Jaffa, kde dnes najdeme nejen památky, ale také množství uměleckých dílen a galerií v prostředí historických uliček, k nám promlouvají m.j. o událostech dávných staletí.
Další zastávkou co do významu nemůže být jiná, než Haifa. Významný středomořský přístav a civilizační a průmyslové středisko severní části Izraele má vysokou přitažlivost i pro turisty. Prohlídka obvykle v úvodu využívá nesporné výhody – polohy města na svahu, zdvihajícím se od mořské hladiny směrem do vnitrozemí do výše několika set metrů. Odtud je nádherný výhled na celé panorama, ale především na zahrady Bahai – devatenáct teras, koncipovaných symetricky ke spádnicové ose, tvořené schodišti, osvěžovanými potůčky, kašnami a vodopády, s dominantním chrámem bahaistické víry s mohutnou pozlacenou kopulí. Zahrada klesá od vrcholů svahů až téměř k pobřeží a její půvab – vezmeme-li v úvahu, že je udržována pouze dobrovolníky bez nároku na odměnu – je takřka nadpřirozený. Další atraktivitou je tzv. Německá kolonie, kousek pěšky od zahrad Bahai. Vznikla roku 1869, založena templářskými rytíři v duchu křesťanské víry. V období druhé světové války upadla do neobliby, neboť Němci byli nepřátelé, dnes však opět hostí ve svých restaurantech obdivovatele originálního stylu života svých někdejších obyvatel. Navíc, turisté tu najdou velmi dobře vybavené informační středisko.
Terasy Bahai v Haifě
Na půdě státu Izrael se však nelze v určitém okamžiku – tím spíše v čase vánočním - nezměnit v pokorného návštěvníka místa kulturně a historicky nejvýznamnějšího – svatého města Jeruzalém. Sem nesporně směřuje zdaleka největší zájem turistů z celého světa. Jeruzalém byl před dvěma tisíci let metropolí Davidova království. Od jeho pádu a zničení Chrámu r. 70 n.l. až do data vzniku státu Izrael r. 1948 procházel Jeruzalém správou různých mocností, po nichž zde zůstaly stopy. Až do druhé poloviny 19. století bylo město obehnáno hradbami a uvnitř rozděleno na čtyři samostatné čtvrti – židovskou, křesťanskou, arménskou a muslimskou. Postupně se zvyšoval počet židovských obyvatel a ti počali s výstavbou sídel i mimo hradby. V letech britské dominace (1917 – 1948) se Jeruzalém proměnil v prosperující metropoli. Na konci tzv. Války za nezávislost (1948-9) vznikla linie příměří, dělící město na dvě části : Jordánskem kontrolovanou východní, zahrnující i Staré město a izraelskou západní, která se stala hlavním městem izraelského státu. Ke znovusjednocení došlo r. 1967 po útoku Jordánska ve snaze ovládnout i západní část města. V Jeruzalémě můžeme objevovat místa, svatá všem třem hlavním světovým náboženstvím. Zeď nářků – poslední pozůstatek Chrámu, Skalní chrám – z něhož prorok Mohamed vstoupil na nebesa, mešitu al Aksa – třetí nejsvětější místo islámu, Getsemanskou zahradu, chrám Svatého hrobu. Via dolorosa (cesta bolestná) bývá takřka denně procházena poutníky, symbolicky nesoucími kříž za zpěvu náboženských písní. Vánoce bývají deklarovány jako svátky míru, porozumění, vzájemné úcty a lásky. Přejme tuto atmosféru celému světu, ale jmenovitě i poutníkům na svatá místa…