Mlázovy je vesnice na Klatovsku, na půl cesty mezi Klatovy a Sušicí, dvaapůl kilometru od městyse Kolínec, pod který spadá a kde je nejbližší nádraží. V okolí louky, lesy, cyklotrasy, koupání i turistické cíle. A nejen v okolí. Již v polovině 14. století byla v Mlázovech tvrz a u ní ještě starší gotický kostel sv. Jana Křtitele. Ta tvrz tam už není (resp. jen nepřístupný kousek sklepů), ten kostel ano, barokně upravený. A místo tvrze tam postavili zámek. Památkově chráněný, založený roku 1721 Janem Wilémem Berenklau ze Schenreithu v barokním slohu. A protože nešlo o nejvýznamnější šlechtický rod, tak v příslušně menších rozměrech. Takové zámky neohromí, ale dojmou. Především příběhy, které vyprávějí a které si na rozdíl od historie velkých šlechtických rodů má návštěvník šanci zapamatovat. Mimochodem, hospodářství a zámecký park si na malý rozměr stěžovat nemohly. Stěžovat by si mohl Národní památkový ústav, který má v dokumentaci zámku nad vchodem původně evidován erb se jménem zakladatele. Zámek přetrval, i když dostal za socialismu co proto, erb byl stržen v šedesátých letech. Majitelům - obnovovatelům se dodnes nepodařilo zjistit, jak přesně erb vypadal.
Příběh, který napsal život
Po pravdě, příběhy hned dva, dvou kamarádů. Jednoho z majitelů zámku, JUDr. Dušana Zachystala, a jeho kamaráda nejen z mládí, spisovatele a humoristy Karla Poláčka. Měli společnou nejen školu, ale dokonce i lásku, s kterou nějaký čas randili doslova dohromady, až se nakonec stala paní Poláčkovou. Spolu s malou dcerkou pak emigrovala krátce před druhou světovou válkou, čímž si zachránila život na rozdíl od manžela, který odmítl odejít a po Heydrichiádě následovalo pár let v Terezíně a konec v Osvětimi. Ani JUDr. Zachystal neemigroval, pouze se odstěhoval do ústraní, totiž z Prahy právě na Mlázovy – a zámek zveleboval. I tam si na něj Němci došlápli, prošel postupně šesti koncentračními tábory, ale přežil pochod smrti, ač zbídačený. Jako prozíravý člověk prodal zámek již v roce 1947 obci. Sice ani tak neunikl zcela nevůli komunistů, takže pro něj nebylo odpovídající zaměstnání, nicméně dožil se důchodu jako řadový úředník, což se mnoha intelektuálům tehdy nepodařilo. Tolik strohá stručnost - příběh jeho rodiny je natolik košatý a poutavý, že stojí za to se s ním seznámit důkladněji. Je podrobně a barvitě dokumentován na nástěnném panelu jako součást prohlídkového okruhu „Historie, kterou odvál čas, přesto žije dál“ a vzhledem k tomu, že prohlídky zámku probíhají individuálně, je jen na vás, jak moc si ho pustíte k srdci.
Prodej se špatným koncem
Dušan Zachystal tedy zámek prodal obci. A jak to za socialismu chodilo, zámek sloužil jako škola, kanceláře jednotného zemědělského družstva, byty a skladiště. Bez valné údržby, zato s necitlivými zásahy. Z původní špalíčkové dlažby ve vstupní hale zbyly málem jen oči pro pláč, monogram Zachystalovy rodiny se v teracové dlažbě zachoval snad jen díky tomu, že trojice písmen LZD připomínala zkratku jednotného zemědělského družstva JZD. Z rozsáhlého anglického parku džungle, hospodářské budovy s propadlou střechou, která ukrývala zde vyráběné bedničky od vína. Dnes jich část můžete vidět jako originální strop.
Koupě, co vše napravuje
„V roce 1999 jsem tu poprvé šlápnul do bažiny – a v následujícím roce jsme zámek s částí hospodářského křídla a většinou parku koupili a dalších pět let jsme areál postupně dokupovali“, vykládá Ing. František Šperl. Na zámku s manželkou nebydlí. Jsou ze Sušice, takže bylo praktičtější zůstat doma a na práci na nemovitosti těch necelých 15 km dojíždět. Začalo se, jako všude v takových případech, vyklízením harampádí, rekultivací parku a odkrýváním historie. A také samozřejmě plány, jak zámek revitalizovat. Nejen jako historický objekt. Výhodou je, že pan Šperl je stavař, takže mu od samého začátku nechyběly zkušenosti. Venkovský zámeček neopravuje jako historickou zkamenělinu, ale jako objekt, který má sloužit. A protože přízemí, park i pár budov jsou již hotové, najdete v areálu zámku informační středisko, ubytování a malé hravé zemědělské muzeum. Ubytovací komplex inzerují jako Holiday park, zámek Mlázovy jako turistický cíl.
Holiday park po zámecku
Tenhle Holiday park ale není na způsob Disneylandu. V hlavní zámecké budově jsou informace včetně prodeje map, suvenýrů, drobného občerstvení včetně nápojů a prohlídkový okruh historií v přízemí. Patro se ještě dodělává, snahou je, aby něco mohlo být hotovo ještě letos. V křídle jsou apartmány, ty v přízemí s předzahrádkou. Zachovávají původní ráz a prvky, nakolik se zachovaly. A je tam také salónek, kde se podávají snídaně, pro objednané akce i hostiny, a návazně velký sál s pódiem.
Na nádvoří je kameny obložené jezírko, v kterém se zámek krásně zrcadlí. Zlaté rybičky tam ale nenajdete – zato se v něm můžete koupat! Z pozůstatků jedné hospodářské budovy je krytá terasa, kde se lze skrýt před deštěm či naopak sluncem a hrát hry či strávit svatební hostinu. K dispozici obří šachy, kuželky, menší knihovnička v zámku. V zámecké stodole je jedinečná interaktivní expozice, která návštěvníky a jejich děti hravě zavede do časů, kdy pole obdělávali naši dědečkové a babičky. Vystavené jsou historické zemědělské stroje a nástroje, poznáte, jak se dříve pěstovalo obilí a brambory, dozvíte se zajímavosti o včelařství a ke všemu je zábavný kvíz.
Půldruhahektarový park skrývá dětské hřiště a plochu pro hudební a jiná vystoupení. A především vzácné stromy a dřeviny. Nejzajímavějším stromem je dub střihanolistý, jehož střapaté listy připomínají kapradí. V parku se také nachází unikátní ručně tesaný kuželník, který má sloupy ve tvaru kuželek, každý z jiného druhu dřeva a se symbolem listu z daného stromu. Vznikla tak minigalerie šumavských dřevin.
Návštěva staré dámy
Dcera JUDr. Zachystala a její rodina žije v Americe. Na zámek Mlázovy má krásné vzpomínky z dětství, a tak se přijela podívat. Poprvé v roce 2004, kdy viděla ještě hodně vybydlený stav. Podruhé, o deset let později, už se v přízemí penzionu ubytovala a viděla, jak se areál obnovuje a barokní zámek už měl alespoň fasádu.
„Když její neteř a později i syn navštívili naši nově otevřenou expozici v r. 2021, tak on se rozhodl, že sem prostě mámu vezme, aby to ještě mohla vidět. I právě tu část, která je věnovaná jejich rodinné historii“, vypráví Jitka Šperlová. Covid způsobil, že to nebylo hned. A tak paní Dagmar Zachystalová zavítala na zámek svého dětství letos, kdy oslavila své 90. narozeniny.
A paní Šperlová dodává: „Během tohoto vzácného setkání letos v dubnu v Mlázovech si Zachystalova rodina začala dělat legraci z toho, že se zde všichni sejdeme opět za 10 let, až bude paní Zachystalová slavit "stovku". A při té příležitosti jsme jí slíbili, že se budeme snažit, abychom za těch 10 let již měli opravené patro barokního zámku. Byla to samozřejmě trochu nadsázka…“
Tak držme všem palce, aby to vyšlo!
Eva Mráčková