Desetiletí plynou – některé věci se ani nehnou, ale i tak je veselo…
První poválečná československá ministryně obchodu Ludmila Jankovcová se koncem čtyřicátých let minulého století vyjádřila: „…dokud budou rozhodujícím lidem ve státě čouhat z nosu traverzy, nemá turismus šanci“. Měla na mysli fakt, že komunisté, absolutně servilní centrálnímu mozku v Moskvě, určili za ekonomickou prioritu těžbu uhlí a těžký průmysl, zejména hutnictví (navzdory skutečnosti, že železná ruda se musela dovážet ze široka daleka…) a tomu bylo vše podřízeno. Kdo od té doby dlouhodobě sleduje vývoj našeho cestovního ruchu, potvrdí, že v tomto ohledu se příliš nezměnilo, i když už dávno není prioritou uhlí a těžký průmysl. V myslích činitelů setrvale převládá názor, že ekonomický přínos z odvětví cestovního ruchu – ať už jde o cesty našich občanů do zahraničí, nebo příjezdy cizinců k nám – se jaksi vytváří automaticky, i bez intenzivní a trvalé péče o jeho rozvoj, což v posledních letech statistiky jakoby potvrzují. Pravda, statistiky jsou radostně pozitivní, díky tomu, že Česko je bez příkras „zemský ráj to na pohled“ (třebaže mu chybí moře) a zejména proto, že je také jednou z nejbezpečnějších zemí světa v současném globálním kolotoči. Zkušení však vědí, že právě v takovém období je třeba nezapomínat na podporu a propagaci.
Číst dál …
