O muži, který rozhýbal Alpy

V listopadu 2010  se konala v Praze, při příležitosti 7. ročníku mezinárodního Smíchovského festivalu alpinismu premiéra doslova senzačního dokumentárního filmu o pražském rodákovi Johannu  Stüdelovi, který je čelním představitelem a zakladatelem organizovaného alpinismu v Evropě. Před krátkým časem, 1. června 2011 se konala premiéra německé verze ve východotyrolské obci Kals , kde vše v polovině 18. století začalo. Na zrod filmu i postavu našeho slavného krajana, o kterém však u nás dnes již málo kdo ví, jsme se zeptali otce myšlenky a autora námětu i scénáře Ladislava Jirasko.

 

V čísle čtyři, v honosném měšťanském domě na Malostranském náměstí, se narodil, žil a podnikal svého času člověk výjimečných kvalit. Nápaditý a pracovitý, jak by  se dnes řeklo – kreativní obchodník s manažerskými vlohami a velkou láskou k vysokohorské přírodě, jmenovitě Alpám tehdejší c. a k. monarchie. Právě díky jemu se Praha stala ve druhé polovině 19. století a začátkem století minulého významným centrem organizovaného alpinismu v Evropě. Johann Stüdel (1839-1925) byl v letech 1870 až 1919 jednou z předních vůdčích osobností celého alpinistického hnutí. Již v roce 1868 ze svých vlastních peněz postavil pod Groβglocknerem první horskou chatu ve Východních Alpách, která i dnes nese jeho jméno – Stüdlhüte. V této dobové stavbě s vysokohorskou kulisou se před dvěma roky začaly natáčet první metry dokumentárního film, který dnes nastoupil svou pouť za diváky v německy mluvících zemích. Svou druhou českou premiéru bude mít v Karlových Varech koncem letošního října, jako soutěžní snímek nejstaršího filmového festivalu s cestovatelskou tématikou na světě – TOURFILM 2011.

 

Setkání s úžasnou historií


Ladislav Jirasko je horami a alpinismem posedlý. Tomuto nebezpečnému leč nádhernému adrenalinovému sportu zasvětil celý svůj život. Jako aktivní sportovec patří mezi špičku našich vrcholových lezců, má za sebou senzační výstupy po všech horách, o kterých se mezi alpinisty hovoří s úctou a nadšením, včetně vrcholů v Nepálu. Mezi přáteli má řadu světových horolezců, jako je kupříkladu žijící legenda Reinhold Messner či z našich Voloďa Suchý, nestor našeho pískovcového lezení. Inženýr Jirasko je však také i neúnavným propagátorem alpinismu a právem mu rovněž patří titul osobnost cestovního ruchu.

„ Osobnost Johanna Stüdela mne hluboce oslovila již při mém prvním výstupu na Gloβglockner a při první návštěvě Kalsu, což bylo okolo roku 1980, kam jsem se dostal v rámci sportovní akce v čase, kdy vycestovat do kapitalistické ciziny nebylo zrovna nejjednodušší. Tady jsem se seznámil s u nás naprosto neznámou stránkou historie alpinismu, kde první housle hrál náš krajan, Pražák, což mě naprosto uchvátilo. A tak jsem během dalších expedic začal o něm shánět co se dalo. Pátral jsem po archivech, shromažďoval  nejrůznější materiály včetně historických fotografií, pro vzpomínky jsem si zašel i mezi pamětníky. Dokonce jsem se naučil švabach, abych mohl číst dobové texty v originále. Ze střípků informací mi postupně rostl obraz člověka, nadšence, který byl skutečným hnacím motorem organizovaného alpinismu. To jsem ale ještě netušil, že o něm jednou budeme točit film, „ říká Ladislav Jirasko.


Johann Stüdl založil v roce 1869 spolu s Karlem Hofmannem z Mnichova a Franzem Sennem z tyrolského údolí Ötzal první organizovaný alpský svaz v Evropě – německý Alpenverein (DAV), o rok později zakládá Stüdel jeho pobočku v Praze, sekci Prag DAV a spolu s přáteli z Kalsu pod Groβglocknerem byl zakladatelem hnutí horských vůdců, jejichž první spolek vznikl právě zde, v Kalsu.


„Pražská sekce postavila v Alpách ve druhé polovině 19. století celkem 11 chat,“ vysvětluje Jirasko. „Mnohé slouží svému účelu dodnes. V sedmdesátých letech 19. století vzniklo v Praze jakési projekční středisko, kde se zrodily návrhy a kalkulace na stavby čtyř desítek horských ubytoven po celých Alpách. Řada z nich se skutečně postavila a většina z nich slouží lezcům a vyznavačům vysokohorské turistiky dodnes. Organizační schopnosti Stüdela i energie, s jakou  své nápady realizoval, byly nebývalé. Dá se říci, že ze vzdálené Prahy ovlivnil život mnoha alpských lokalit a přispěl ke zvýšení životní úrovně obyvatel díky novým pracovním možnostem ve službách alpinismu a rozvíjející se turistice v širokém alpském regionu,  od rakouského Kalsu pod vrcholem Groβglockneru až po dnes italský Sulden pod vrcholem Ortleru“.

K vypočítání všech Stüdelových aktivit by nám nestačily prsty na obou rukou. Nejenom, že v Kalsu postavil první horskou chatu a stál u zrodu prvního spolku horských vůdců v Alpách, ale zde připravil i návrh prvního reglementu, neboli pravidel chování a pobytu na horských chatách, který platí v alpských chatách vlastně dodnes. Z jeho  náčrtků spatřil světlo světa dnes běžný cepín, nástroj, bez něhož není myslitelný žádný pohyb po ledovcích kdekoliv na světě, Stüdel mj. rovněž navrhl praktický typ torny s ramenními opěry, tento princip se používá i v současnosti.


„ Jak šel čas a já se stále více do historie alpinismu nořil,  rostla mi pod rukama doslova sbírka materiálů, dokumentů i trojrozměrných předmětů, souvisejících s osobnosti Johanna Stüdela,“ vzpomíná inženýr Jirasko, “až bylo možné uspořádat velkolepou výstavu při příležitosti Smíchovského festivalu v roce 2008, která měla vzdát hold této velké postavě sportovní historie.“
Podkladem pro výstavu byly však nejenom materiály s osobního vlastnictví Ladislava Jirasko, ale i velké množství  archivních materiálů, které se mu podařilo zajistit z muzeí Alpenvereinu v Mnichově, Innsbrucku i ve Vídni.


„Úžasné bylo, že mi při realizaci výstavy pomohlo mnoho přátel z Kalsu, odkud byly do Prahy převezeny unikátní relikvie a historické předměty. Mnoho dokumentů mi také poskytla paní Elfride Klein, sedmdesátiletá praneteř Johanna Stüdela, kterou jsem vypátral a po dlouhém úsilí našel v Salcburku. Výstava v Národním domě na Smíchově patřila k doprovodnému programu  a byla bohatě navštěvována po celé tři dny trvání festivalu. Mezi předními hosty nechyběl ani prezident republiky Václav Klaus, který nešetřil upřímnou chválou. Obdivem nešetřili ani přátelé z Rakouska a já se právě díky tomu začal zabývat myšlenkou na filmové zpracování celého Stüdelova příběhu …“ doplňuje Ladislav Jirasko.

 

Klapka. kamera, jedeme!

 
Začátkem roku 2009 tedy dal inženýr Jirasko dohromady tříčlenný  filmařský tým, který se pustil do nesnadného díla. Do role scénáristy a  moderátora byl přizván Jan Vala, známá populární tvář z televizní obrazovky osmdesátých let minulého století a mj. autor televizního seriálu Putování za vínem.
„O Honzově účasti na tomto projektu rozhodlo především to, že jsme se spolu koncem sedmdesátých let potkali při realizaci projektu Expedice Mount Kinley, takže jsme se skamarádili a v neposlední řadě fakt, že se jedná o výborného profesionála. O nic menším profíkem s velkou zkušeností a znalostí z práce v terénu je kameraman Miroslav Souček, známý především z projektů ČT1, který byl námětem nadšen a mohlo se jít takříkajíc na věc.


Celý filmový tým uskutečnil deset čtyřdenních výjezdů ve Stüdelových stopách do alpských oblastí v Rakousku a severní Itálii. K významným momentům natáčení patřila scéna v hostinci, kde byl Johann Stüdel ubytován při své první návštěvě Kalsu a kde strávil první noc v této líbezné obci.
„ Hostinec v původní podobě zde stojí od 13. století na stejném místě jako v době jeho příchodu , stejný zůstal nejenom jeho interiér , ale i jeho okolí,“ usmívá se Ladislav Jirasko a vypráví, jak místní spolupracovníci z ochotnických řad v historických krojích z druhé poloviny 19. století vytvořili úžasnou uvítací scénu, která je jednou ze stěžejních pasáží celého filmu. Ne vždy však bylo natáčení selankou, jako kupříkladu v případě výstupu na chatu Neue Prager Hütte, kdy v době natáčení nebyla nákladní lanovka v provozu a tříčlenný tým musel absolvovat šestihodinový výstup s kompletní technikou  (stativ 10 kg, kamera 10 kg, počítač, další technika) a vybavení skupiny) na vlastních zádech.


„Na ten výstup, kdy se překonává převýšení okolo 1500 metrů a túra na chatu při normálním výstupu trvá okolo pěti hodin, nikdo z nás určitě nezapomene. Za obrovskou dřinu však následovala další dva dny mimořádná odměny – po celou dobu natáčení bylo skvělé počasí a podařilo se nám natočit mnoho jedinečných záběrů a panoramat z vrcholu Kleinvenediger,“ dodává Jirasko.


Kamera s celým vybavením i těžkým stativem točila na ledovci z výšky 3600 metrů, což byl výškový rekord kamery i celého týmu. Mezi další momenty, na které se nezapomíná, byla neopakovatelná atmosféra při západu slunce i při časném vstávání týmu okolo 2 hodiny ranní, po které následoval výstup na téměř 4000 metrů vysoký vrchol Ortleru. Během natáčení se tým rovněž setkal  s řadou zdejších osobností alpinismu, které v dokumentu figurují.
„Mimořádnou veličinou kraje je kupříkladu farář Josef Hurton, který stál dvacet let v čele horské záchranné služby severní Itálie. Hurton pochází ze slovenské Trnavy a mnoho let byl členem papežského okonsorcia a blízkým spolupracovníkem papeže Jana Pavla II – Karla Wojtyly. Josef Hurton je rovněž jeden z významných pokračovatelů Stüdelových myšlenek a dokonce se významným způsobem zasadil o založení školy pro výcvik lavinových psů. Určitě byly také
pro celý filmový štáb velkým zážitkem rozhovory s alpinistickými legendami Peterem Habelerem a Reinholdem Messnerem, oba byly nesmírně vstřícní a na požadavky scénáře i kamery vždy perfektně reagovali,“ doplňuje inženýr Jirasko.

 

Rok 2012 ve znamení Alpenvereinu


Příští rok se bude konat oslava jubilea 150 let založení rakouského Alpenvereinu. Do programu oslav založení tohoto druhého největšího sportovního svazu na světě bude i zařazeno téma „Johann Stüdl – zakladatel organizovaného alpinismu v Evropě“ a promítání německy namluvené verze dokumentárního filmu „Johann Stüdel – muž, který rozhýbal Alpy“, jehož producentem je česká společnost ALPY, provozující stejnojmennou cestovní kancelář, specializující se na vysokohorskou turistiku a lezení. Více na:www.alpy.cz. Závěrem se ptáme na předpokládané osudy filmu.
„ V současné době je v přípravě  anglická verze, neboť po diskuzích s mnoha odborníky alpinismu především z Rakouska, Německa a Itálie nám bylo doporučeno, abychom film prezentovali i na festivalech v Anglii, USA, i jinde na světě,“ informuje nás závěrem autor myšlenky a scénáře filmu, který je odborníky považován za velmi zdařilé dílo a všeobecně se líbí.