Osobnosti

Jan Šmíd

Novinář, spisovatel humoristických a detektivních novel a historických románů.
Pocházel z dělnické rodiny, jeho otec byl původně námořníkem. Vystudoval obchodní akademii, po maturitě pracoval jako účetní ve Velkokupeckém podniku bratří Vodičkových. Za nacistické okupace byl totálně nasazen v továrně Eta v Praze. Po roce 1945 pracoval jako grafik a účetní, v roce 1959 se stal redaktorem časopisu Svět motorů. V letech 1965 - 70 studoval Fakultu sociálních věd a publicistiky UK. Po obhájení diplomové práce byl před státnicemi vyloučen ze studia za články proti okupaci Československa. Státní závěrečné zkoušky vykonal dodatečně v roce 1971. V roce 1981 odešel Jan Šmíd do důchodu a od té doby se soustavně věnoval literatuře. V roce 1990 se stal předsedou české sekce AIEP (autorů detektivní a dobrodružné literatury). Nezanedbatelnou částí jeho tvorby byly reportáže publikované v magazínu Svět motorů, v Čs. rozhlasu a později seskupené do dvoudílného knižního vydání s názvem Zapomenuté krásy vlasti I. a II., jež by se daly charakterizovat jako tipy na výlety a cesty po Československu. Dlouhá léta – jako autor tohoto druhu publicistiky - byl členem Klubu FIJET ČSSN, dnes Czech Travel Press.

Jaroslav  Holoubek


* 24. 2. 1946, Nová Ves u Chotěboře  † 6. 11. 2016, Praha
Český básník, prozaik a novinář
Pocházel z podhůří Železných hor. Po maturitě na gymnáziu v Chotěboři (1963) pracoval v jihlavském archivu. V letech 1964–1969 studoval archivnictví na FF UK (studium však nedokončil) a v letech 1970–1974 televizní publicistiku na Fakultě žurnalistiky UK (PhDr. 1981 prací Kapitoly z dějin českého novinářství). Poté pracoval jako novinář: 1974–1986 v Mladé frontě, 1987–1989 v Kmeni (Tvorbě), 1990 v Tvaru. V roce 1991 byl šéfredaktorem filmového časopisu Premiéra, od roku 1992 redaktorem deníku Blesk, kde v letech 1993–1994 zastával funkci šéfredaktora, v letech 1994–1996 byl šéfredaktorem Nedělního Blesku. V roce 1997 pracoval v redakci deníku Večerní Praha, 1997–2002 byl šéfreportérem týdeníku Story. V letech 2002 –2003 byl manažerem agentury Art Press Image, 2004 šéfredaktorem měsíčníku Elixír, 2004 zástupcem šéfredaktora týdeníku Pestrý svět, 2005–2007 šéfredaktorem odborného měsíčníku Hotel Revue. Od roku 2006 působil jako pedagog na Vysoké škole hotelové v Praze. V roce 2008 byl šéfredaktorem odborného časopisu Gastro Magazín, poté pracoval jako jeho redaktor (časopis od roku 2012 přejmenován na Gastro Report / Minutka) a spolupracoval též s časopisem Asociace hotelů a restaurací ČR (AHR Fórum). Řadu let byl členem České asociace novinářů a publicistů cestovního ruchu, kde pracoval ve výboru. Vedl gastronomickou sekci. Zemřel na následky těžkého zranění.

Jiří Navrátil


* 10. září 1923 Lipsko † 16. leden 2017 Praha
Český překladatel, publicista a významný český skaut



Jiří Navrátil zažil všechny tři zákazy Junáka – českého skauta a jeho obnovení. Byl členem protinacistického odboje a aktivně se v květnu 1945 podílel na pražském povstání. V roce 1949 se účastnil spolu s dalšími skauty nepodařeného pokusu o protikomunistický převrat, za který byl odsouzen na 20 let odnětí svobody. Několik let strávil v Jáchymově v Uranových dolech. Později byl kvůli nemoci přesunut. Byl propuštěn na amnestii v roce 1960. V roce 1968 se podílel na obnovení skautingu v Československu. Při třetí obnově skautingu v roce 1989 se stal členem Ústřední rady Junáka. V roce 1992 byl zvolen starostou, od počátku tisíciletí až do smrti byl prvním místostarostou Junáka – českého skauta. Po návratu z vězení žil s rodiči v Praze a v jedné místnosti v Šáreckém údolí, kam je komunisté násilně vystěhovali. Pracoval jako čistič bazénů v PKO, jako pomocná síla na různých výstavách a později jako údržbář. Vedle toho se živil překlady, nejprve pod cizím jménem, poté přispíval do redakce aktualit a zajímavostí Českého rozhlasu. V roce 1968 se stal členem redakce nového týdeníku Doba. V témže roce, kdy se nakrátko podařilo obnovit skautskou organizaci, byl zvolen členem náčelnictva Junáka. Po zákazu týdeníku Doba v září 1969 se živil jako volný novinář a nadále překládal z němčiny, angličtiny a francouzštiny. Pro nakladatelství Odeon přeložil řadu knih. S manželkou Bělou bydleli tehdy v jednom pokoji v rozděleném bytě Na baště sv. Jiří, kde se jim v květnu 1977 narodil syn Tomáš. Rok nato nastoupil do vydavatelství Vyšehrad jako redaktor kulturní rubriky týdeníku Naše rodina. V prosinci 1989 se na půl roku ujal funkce šéfredaktora deníku Lidová demokracie. Zároveň se stal i členem ústřední rady Junáka. V roce 1992 byl zvolen jeho starostou. V roce 1989 byl zakládajícím členem Masarykova demokratického hnutí a až do své smrti členem jeho předsednictva. Po několik let byl šéfredaktorem odborné Hotel Revue. Řadu let byl členem České asociace novinářů a publicistů cestovního ruchu. Byl nositelem mnoha českých i zahraničních skautských vyznamenání – v roce 2002 mu, jako prvnímu z východní Evropy, udělil Světový výbor WOSM nejvyšší světové skautské vyznamenání Bronzový vlk. Byl také držitelem Vyznamenání Zlaté lípy ministra obrany ČR za činnost ve 2. a 3. odboji a Medaile T.G.M., udělované Masarykovým demokratickým hnutím.

 

Libor Ševčík


Narodil se v roce 1946 ve Znojmě. Vystudoval fakultu žurnalistiky. V roce 1975 nastoupil do deníku Mladá fronta, do zpravodajského oddělení. Po sametové revoluci pak jako její šéfredaktor vedl její přeměnu v nezávislý deník. Po několika letech se funkce vzdal a přešel do Lidových novin, kde byl v letech 1994 až 1996 šéfredaktorem. Dále působil také ve Svobodném slově nebo v časopise Labužník. V Hospodářských novinách, kde založil a vedl magazín IN, byl zástupcem šéfredaktora. V posledních letech byl na volné noze a spolupracoval např. s Literárními novinami. Později se věnoval publicistice, především o víně a gastronomii, které mu byly koníčkem. Objel celý svět, aby se seznámil s jídly a víny různých regionů. O víně vydal pět knih. V oblasti gastronomie i vinařství byl členem mnoha domácích i zahraničních porot. V šedesátých a sedmdesátých letech jako redaktor deníku měl na starosti tématiku cestovního ruchu a jako takový byl řádným členem a později i členem výboru Klubu FIJET ČSSN – dnes Czech Travel Press. Zemřel ve věku 70 let (2016) na srdeční selhání.

Magda Váňová

Narozena 25. 10. 1954 v Chlumci nad Cidlinou. Česká spisovatelka, novinářka a překladatelka z bulharštiny a angličtiny.Po dokončení univerzitního studia na filozofické fakultě v Praze pracovala jako novinářka a překladatelka. Od roku 2000 se věnuje literární tvorbě a od roku 2003 vydává své knihy v nakladatelství Šulc–Švarc. Napsala zatím jedenáct románů, které přitahují bohatým dějem i zajímavými pohledy na současnost a příběhy dnešních lidí. Svým nezaměnitelným romanopiseckým stylem si Magda Váňová získala široký okruh čtenářů a patří k předním českým spisovatelkám současnosti. Po dobu, kdy působila jako novinářka, byla členkou Klubu novinářů cestovního ruchu (FIJET) při ČSSN (dnes Czech Travel Press).

 

 

Miroslav Ivanov

Narozen 10. 4. 1929 v Josefově u Jaroměře, zemřel 23. 12. 1999  v Praze.

 Miroslav Ivanov byl autorem literatury faktu. Narodil se do rodiny důstojníka. Maturoval na reálném gymnáziu v Jaroměři, krátce pracoval v hutích na Kladně. V letech 1949 – 1953 studoval na FF UK češtinu a historii. Po studiu působil na katedře české literatury jako odborný asistent. byl autorem literatury faktu. Narodil se do rodiny důstojníka. Maturoval na reálném gymnáziu v Jaroměři, krátce pracoval v hutích na Kladně. V letech 1949 – 1953 studoval Ivanov na FF UK češtinu a historii. Po studiu působil na katedře české literatury jako odborný asistent. V roce 1960 se stal Miroslav Ivanov redaktorem časopisu Hlas revoluce. Od roku 1967 byl spisovatelem z povolání. Časopisecky publikoval např. v Květech, Literárních novinách, Tvorbě atd. Psal také náměty k televizním filmům. Nejvýraznější část své tvorby věnoval Miroslav Ivanov literatuře faktu. Při řešení záhad a problémů kombinoval detektivní postupy, reportáže a citace dobových dokumentů. Rozsáhlé studium odborné literatury a pramenů zúročil ve svých dílech. V šedesátých a sedmdesátých letech byl členem Klubu FIJET ČSSN (později Czech Travel Press).

 

Václav Straka

Václav Straka se narodil 8. dubna 1914 v Praze, dětství prožil v Košířích. Navštěvoval reálné gymnázium na Smíchově, na Filozofické fakultě UK, poté vystudoval němčinu a francouzštinu. Dne 15. září 1938 odjel studovat univerzitu do Bruselu na stipendium belgické vlády. Z Belgie odešel do Paříže, kde byl odveden Františkem Langerem. Odtud se přesunul do Agde k československé armádě, po pádu Francie odjel do Anglie. Po absolvování základního výcviku se přihlásil k letectvu, ale kvůli špatnému zraku nezvládl náročné zkoušky. Vyžádala si ho nově vzniklá redakce Našich novin. S ní se zúčastnil druhé vlny vylodění v Normandii. Ke konci války se připojil ke speciální jednotce, tzv. kombinovanému oddílu, se kterou se jako jeden z prvních „zápaďáků“ vrátil do Československa. Po válce pracoval jako redaktor v časopisu Svět v obrazech. V 70. letech podepsal Chartu 77. Následně byl kontaktován a vyslýchán StB, nabízenou spolupráci odmítl. Plukovník Václav Straka byl mimo jiné vyznamenán Řádem rytíře Čestné legie Francouzské republiky, Válečným křížem 1939, Medailí Za zásluhy I. stupně a Záslužným křížem ministra obrany III. stupně. V letech, kdy působil jako redaktor v magazínu Svět v obrazech, byl členem a několik let také předsedou Klubu FIJET ČSSN – dnes Czech Travel Press.

 

Vlastimil MARŠÍČEK

* 14. 11. 1923, Postupice u Benešova

† 11. 8. 2000, Praha

 

Básník, prozaik, překladatel, publicista, autor knih pro děti a mládež. Po maturitě na reálném gymnáziu v Pardubicích (1942) začal navštěvovat Eckertovu obchodní školu v Praze, 1943 byl nasazen v továrně na léky. Po válce nastoupil do redakce nového deníku Práce; 1946 se zapsal ke studiu české literatury na FF UK, po roce však studia nechal. V Práci působil nejprve v kulturní rubrice, poté jako vedoucí redaktor krajských novinových příloh a od roku 1949 jako zástupce šéfredaktora. V roce 1950 musel z redakce odejít. Krátce byl zaměstnán jako lektor Československého krátkého filmu a od roku 1952 pracoval v sekretariátu Svazu československých spisovatelů, od roku 1956 jako tajemník. Současně v letech 1956–57 externě přednášel na katedře žurnalistiky FF UK. V 70. a 80. letech se živil jako příležitostný publicista a překladatel beletrie (z bulharštiny, španělštiny, řečtiny, švédštiny, francouzštiny aj.). Dlouhodobě spolupracoval s redakcí Československého vojáka. Povídky, básně, novinové články, recenze, fejetony a reportáže dále publikoval v časopisech a denících Studentský časopis, Mladá fronta, Rudé právo, Obrana lidu, Zemědělské noviny, Lidová demokracie, Svobodné slovo, Svět v obrazech, Lidové noviny, Literární noviny, Listy, Plamen, Nový život, Host do domu, Květen, Sešity pro literaturu a diskusi, Slovenské pohľady, Kultúrny život (oba Bratislava), Světová literatura, Kultura, Tvorba, Kulturní politika, Mladý svět, Dikobraz, Ohníček, Mateřídouška, Nové knihy, Učitelské noviny, Kmen, Filmové noviny, Kino, Stadion, Svět práce, Motor, Svět motorů, Československý sport, Reportér, 100+1 Zahraničních zajímavostí, Večerní Praha aj. Patří mezi spoluzakladatele pražské poetické scény Viola; pro ni a později také pro Lyru Pragensis napsal řadu literárních scénářů. Spolupracoval s Československým rozhlasem, kde mu byla mj. uvedena hra pro děti Žebráčkové (1953). Redigoval literární revui Prostor (Pardubice 1945, vyšla 2 čísla, s Jiřím Šotolou Jiřím Václavem Svobodou) a časopis Bulharsko (1980–90). Jako letitý člen klubu novinářů cestovního ruchu (dnes Czech Travel Press) zorganizoval řadu akcí ve spolupráci s Bulharským kulturním střediskem v Praze, s nímž úzce spolupracoval.

 

© 2017 CzechTravellpress. All Rights Reserved. Designed By MaraXa & KraX