U Krále vín

B. Černý  (vlevo) při předávání ocenění Král vín

 

Všechno začalo zhruba před jedenácti lety. Jejich Původní myšlenkou bylo napsat a publikovat každý rok aktualizovanou encyklopedii našich vinařů a vín, které přicházejí na trh. V tu dobu sice existoval podobný projekt, kdy vína hodnotila autorka akce, nicméně neuspokojoval. Mnohým se subjektivní hodnocení, navíc jedné osoby, moc nelíbilo. Chtěli to udělat jinak, šířeji. Také netoužili být pod neustálým tlakem vinařů, nespokojených s hodnocením. Zhruba rok trvala příprava. Následně vyšel katalog. Původně se jmenoval „Malá encyklopedie českých a moravských vín“. Po třech letech ho ale přejmenovali na „Král vín“. To když zjistili, že kniha je dobrá věc, ale bez propojení s výrobci a konzumenty nic světoborného. Takže ke katalogu zorganizovali nezávislou soutěž a vinné trhy. Zjistili totiž, že to nejdůležitější je propojování konzumentů přímo s vinaři.

Debata o knize a co z toho vzešlo

Soutěž „Krále vín“ organizujeme dva. Mým společníkem je nakladatel David Tomáš,“ vzpomíná Branko Černý, jeden ze zakladatelů unikátního vinařského katalogu i stejnojmenné soutěže. „Potkali jsme se v době, kdy u nás vzniklo mnoho malých vinoték, které často milovníky vína seznamovaly i s víny menších a malých vinařů. Pak přišlo období, kdy tyto vinotéky začaly ztrácet dech a zanikat. Ke slovu přišly obdobné prodejny, které se ale specializovaly na tzv. velkoobjemová vína, tedy na to samé, co známe ze supermarketů. Za pultem už nestál hrdý majitel, ale pracovní síla, která více-méně poznala, zda je víno bíle, růžové nebo červené. Původně jsme debatovali nad tématem Davidovy knihy „Jak a proč postavit vinný sklep“. Chtěl do ní napsat nějakou stať o moravských vínech, o vhodnosti jejich archivace apod. Asi jsme si padli do oka. Z tohoto setkání vznikla dnes již šestnáctiletá spolupráce, kdy David Tomáš a jeho firma Geronimo Collection vydala všechny knížky, které jsem napsal sám či ve spolupráci i s vinařským odborníkem Lubošem Bártou. I u D. Tomáše proběhl vývoj podobně jako u mne. Z jejich malého nakladatelství za tu dobu vznikla úspěšná produkční společnost. Nyní společně pořádáme nejen soutěž „Král vín“, ale například i „Jarovín Rossé“, což byla původně specializovaná soutěž růžových vín, kterou jsme loni spolupořádali s Králem vín.“

Vinař kontra konzument

Jejich stěžejní myšlenkou bylo, že se rozhodli spojit konzumenta přímo s vinařem. „Kolem katalogu jsme pomalu budovali něco, co se s dávkou fantazie dá nazvat vinařským impériem. Jde o soutěž, která v řadě svých aspektů nemá u nás obdoby,“ vysvětluje B. Černý. „První zvláštností je systém hodnocení. Na podobných akcích srovnatelné velikosti v počtu vzorků, vína hodnotí i okolo 100 hodnotitelů. U nás naopak působí malá skupinka 20 hodnotitelů, kteří celý týden ochutnávají soutěžní vína. Jsou to ti nejlepší, které umíme najít. Dbáme na to, aby byli z České republiky, protože si myslíme, že domácí vína musejí hodnotit odborníci z domácí scény. Nikoliv zahraniční hodnotitelé. V komisi se nám potkává třetina vinařů enologů, třetina someliérů, kteří mají zpětné vazby od konzumentů, a třetina lidí z kontrolních orgánů např. ze Státní zemědělské a potravinářské inspekce nebo pedagogové z vysokých škol, kteří vinařství vyučují. Máme ještě jeden aspekt. Máme rádi v komisi ženy, protože se na ně například lépe kouká, ale také mají dle statistik jemnější chuťové pohárky. Navíc mívají na vína částečně odlišný pohled než muži. Zatímco v klasických komisích u jiných vinařských soutěží mívají cca 10 % žen, my jich máme minimálně 30 %. Při hodnocení máme ještě další specifikum. V praxi existují dva způsoby hodnocení – individuální u samostatného stolečku a konsenzuální u kulatého stolu. My spojujeme oba typy hodnocení. V prvním kole hodnotíme vína individuálně. Pokud se komise shodne na výsledku, pak je všechno v pořádku a body platí. Pokud se neshodne a objeví se například jeden jediný jiný názor, komise se odebírá ke kulatému stolu, přidává se k nim enolog soutěže a v šesti lidech o dotyčném víně diskutují. V řídkých případech se stává, že se neshodnou. V tom případě vzorek posouváme k jiné komisi. Navíc děláme vše, abychom vínům neublížili a abychom například využitím dlouhodobé dekantace simulovali běžné domácí pití. Je totiž velký rozdíl, když na soutěži dostanete vzoreček právě nalitý z lahve, máte tři minuty na hodnocení a jdete k dalšímu vzorku, nebo když u vína sedíte celý večer. My se snažíme hodnotit víno z pozice konzumenta. Proto simulujeme skutečné použití vína. Díky tomu se nám do soutěží dostávají vzorky, které by jinak do jiných soutěží snad ani nepostoupily. Zářný příklad byl loňský šampion. Šlo o barikované bílé víno. To by asi jinde obdobné hodnocení nezískalo. Vždy by se našel někdo, kdo by křičel, že do bílého vína barik nepatří. Málokde na výstavách ovšem pracují s dekantační karafou. I bílé víno je před hodnocením potřeba alespoň hodinu dekantovat, aby ukázalo, jak je skvělé a jaké bodové hodnocení si zaslouží. A loňský šampion svoje kvality opravdu potvrdil.“

Druhé velké specifikum vidí organizátoři v tom, že na rozdíl od jiných pořadatelů soutěží nečekají, až lidé přijedou k nim, ale jezdí za nimi. „Pořádáme ještě dvě rozdílné akce. První říkáme „Královské košty“. Jedná se o velkou pultovou degustaci tří set nejlepších vzorků daného ročníku. Vloni na podzim jsme jich pořádali od října do listopadu celkem šest - v Praze, Ostravě, Českých Budějovicích, Hustopečích, Plzni a Hradci Králové. Vedle „Královských koštů“ pořádáme pro zanícenější milovníky vína „Turné Krále vín“. Je to řízená degustace 15 nejlepších vín z daného ročníku. S tou objíždím vinotéky napříč celou Českou republikou. Bývaly doby, kdy jsem jich dokázal objet i třicet. Síly ale docházejí, takže se musím trochu brzdit. Vybrali jsme proto některá hodně navštěvovaná místa a za rok zvládneme přibližně dvacet zastávek.“

Sloužíme

Spíše než o soutěži vín uvažují o jejich iniciativách jako o marketingových projektech na propagaci a podporu českého a moravského vinařství. Za službu tuzemských vinařů, kteří si ji určitě zaslouží. Když k soutěžím ještě přidají katalog, který vydávají v kapesním formátu takových rozměrů, že si ho každý může opravdu strčit to kapsy, pak vědí, o čem mluví. Katalog se stává pro milovníka vín velice užitečnou pomůckou, kterou si bere sebou na nákup, do vinotéky, je mu společníkem při cestě po vinařských oblastech apod. „V katalogu jsme prezentovali všechny vinaře a jejich vinařství z daného ročníku soutěže a uživatel v něm najde i všechna vína, která od nás obdržela pozitivní hodnocení. Každé víno, které jsme v katalogu popsali, je vínem, které opravdu doporučujeme. Loni jsme jich tam takto pozitivně popsali 560. U každého vína jsme uvedli údaje, které se dost často obtížně získávají. Je tam například místopis nebo analytické hodnoty. Také je tam uvedená doporučená maloobchodní cena přímo u vinaře, když k němu například přijdete do sklípku a koupíte si dvě lahve,“ dodává B. Černý. „Jak už se nám potvrdilo, je skvělá věc, když například přijdete do vinotéky a majitel na vás chce za totéž víno dvakrát i třikrát více. Katalog dostávají všichni návštěvníci Královských koštů, kteří ji mají v ceně vstupenky. Krom toho ho nabízí i mnohé vinotéky. Naší nejnovější iniciativou, která probíhá vlastně celoročně, je práce s tzv. novými médii. Máme dva velké internetové portály, kde neustále představujeme novinky z naší oblasti, vkládáme do nich zprávy ze světa vína, informujeme o progresívních trendech našeho i světového vinařství, i rady, co stojí za to ochutnat. Najdete nás na Facebooku, pracujeme na Twitru, poslední roky i na You Tube. Ze všech akcí pořizujeme nahrávky. A nejenom z akcí. Také z hodnocení vín, pomocí videoreportáží představujeme nejlepší vinaře i jejich produkty. Prostě se pokoušíme do lidí, kteří jsou ve své podstatě spíše pasivní, zatnout drápky a vetřít se do jejich přízně jako prostředníci mnohých skvělých vinařů a jejich úžasných vín.

Cesta k vínu

„Jak jsem se dostal k vínu? Řekl bych jednoduše, že jsem se k němu propil. Narodil jsem se v Praze v Podolí. K vínu jsem sice inklinoval již za dob studií, kdy jsme navštěvovali pravidelně vinárnu U housliček a Blatničku. Ale skutečně jsem se s ním potkal až na Jižní Moravě ještě za doby minulé, protože jsem si zde našel manželku. Po revoluci jsem dokonce zkusil obchod s vínem, kdy jsme s kolegy založili síť vinoték. Snad dříve, než byl trh na sítě připravený. Následoval pořad Prima vařečka, kde jsem hodnotil vína a pokrmy. Tak jsem se dostal k odborné literatuře a časopisům. Hodnocení vín pak přicházelo samo,“ řekl po chvíli přemítání o svých začátcích B. Černý. V současné době je člen asociace sommeliérů České republiky, hodnotitel vín s mezinárodním oprávněním a také úspěšný publicista, který dlouhá léta přispívá do řady odborných časopisů o víně a gastronomii. Jako spoluautor má za sebou tři knihy s  L. Bártou o víně a jídle, knihu o kráse snoubení vína a pokrmů, knihu o vinařích a dalších deset na obdobné téma v rámci akce „Král vín“. Mimochodem zmíněný Dr. Luboš Bárta, kterého jak B. Černý, tak i D. Tomáš, berou jako jejich rádce, vymyslel fantastický studijní program MBA, marketing a PR ve vinařství. Napsal k tomu knihu, a oni přiznávají, že z ní čerpají zkušenosti, jak pracovat s marketingem a dělat to snad dobře. Ovšem za spisovatele se nepovažuje, protože jde spíše o odborné publikace. Je také „Rytíř vína“, protože ho před několika lety přizvali do Evropského řádu Rytířů vína. „To je taková skvělá instituce, která navazuje na řád Sv. Jiří. Sídlo máme v Rakousku a klademe si za úkol popularizovat onu úžasnou věc, které říkáme víno. Hledáme v této oblasti ušlechtilejší hodnoty, než je současný tvrdý byznys,“ dodává s úsměvem.

 

Antonín Karoch a Jiří Muller

 

Královský košt ve Vršovicích

 

Ozdoby Královského koštu

© 2017 CzechTravellpress. All Rights Reserved. Designed By MaraXa & KraX