Laktobacily doktorky Dubné

Myslíte si, že doby, kdy vědci, objevitelé a vynálezci bádali v primitivních podmínkách upravených mansard, zahradních altánů či garáží jsou minulostí? Že dnes patří hlavní zásluhy o rozvoj vědy a průmyslu odborným kolektivům na špičkově vybavených pracovištích slovutných universit či alespoň v naší milé domovině pod střechou výzkumných ústavů? Možná, že tomu tak skutečně je. Na druhé straně však i dnes existuje varianta číslo jedna. Představte si ženu, která prodává po tzv. selských trzích vlastnoručně vyrobené, voňavé, přírodní mýdlo a z výtěžku tohoto obchodu dotuje svoji výzkumnou činnost. Výsledkem jejího dlouholetého výzkumu je objev velice unikátních laktobacilů, které objevila v žaludku včely. Ještě zajímavější je možnost jejich využití. V laboratorních podmínkách potlačují rozvoj včelího moru, což je nejstrašnější a dosud neléčitelná choroba včelstev i rána pro každého včelaře. Jemu totiž nezbývá nic jiného, než svoje napadená včelstva včetně včel, plástů i úlů jednoduše spálit. Mnozí, zvláště ti akademicky vzdělaní, nejspíše zapochybují, zda je v dnešní přetechnizované době vůbec možné takto pracovat. Odborní lektoři celosvětově uznávaného časopisu International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology (IJSEM), který vydává prestižní organizace Society for General Microbiology (SGM) si myslí zřejmě něco jiného. Poskytli jí a jejím dvěma blízkým spolupracovníkům prostor, aby světové vědecké veřejnosti vysvětlila svůj objev na stránkách tohoto periodika. To se zatím z České republiky povedlo málokomu a pro odbornou veřejnost má článek, publikovaný v takto prestižním vědeckém časopisu, cenu stejnou, jako pro sportovce zlatá medaile z mistrovství světa. Proto jsme při této příležitosti poprosili o rozhovor objevitelku zmíněných laktobacilů, MVDr. Soňu Dubnou, Ph.D.

Svoje laktobacily jste získala od včel. Včely jsou rychlé a mají žihadla. Proč jste si vybrala právě tento společenský hmyz?

Je to rodinná záležitost. Včelařil můj dědeček a následně i můj tatínek, takže jsem měla ke včelám od malička velice blízko. Potom jsem je dlouho zanedbávala. Dílem osudu jsem se k nim dostala až po ukončení zemědělské university. Tehdy mi to umožnil profesor Ing. Vojtěch Rada, CSc. Stala jsem se členem týmu, který se zabýval nemocemi včel, konkrétně morem a hnilobou včelího plodu. Pracovala jsem zde čtyři roky. Potom mé místo zrušili prý pro neperspektivnost výzkumu. Mimochodem mor včelího plodu (Bacillus larvae) je u nás i ve světě nejzávažnější onemocnění včel bakteriálního původu. S napadeným včelstvem v současné době nemůžeme dělat nic jiného, než ho i s úlem, potažmo i například s celým včelínem spálit, protože spory bacilu jsou tak odolné, že je nelze zničit jinak, než ohněm a vysokou teplotou. Ročně jen u nás působí zmíněná nemoc českému včelařství škody v hodnotě milionů korun. Už tehdy jsem získala podezření, že včelí žaludek obsahuje něco, čím může mírnit postup moru. Ovšem pravé důvody svého propuštění jsem se nikdy nedozvěděla.

A co jste objevila?

Zjistila jsem, že některé druhy mikroorganismů dovedou naprosto zastavit růst nejen původce moru, ale i hniloby včelího plodu, což je také velice zákeřná nemoc. Již na universitě jsem objevila dva druhy laktobacilů a tento objev oznámila na vědecké radě. Dokonce několikrát. Nikdo nereagoval. Když jsem, jak se dnes s oblibou říká, byla odejita, přeměnila jsem doma kuchyň na laboratoř a pokračovala jsem ve výzkumu. V těchto primitivních podmínkách a bez jakýchkoliv dotací jsem objevila dalších pět laktobacilů. Prvního z nich popsali na Akademii věd. Jmenuje se Lactobacillus apis. Podle mých výzkumů má schopnost zastavit jak mor, tak i hnilobu plodu, takže se tyto dva patogeny nedostanou do klinického stádia. Přesněji řečeno likviduje vegetativní stádium nemocí. Pozor, nikoliv spory. To už se nemoc rozvinula, je pozdě a zbývá pouze oheň.

Proč jste vlastně dospěla k názoru, že by včelí žaludek mohl obsahovat laktobacily?

Předpokládala jsem, že když v přírodě existuje nějaký patogen, tak díky vývoji musí mít i svého nepřítele. A kde jinde bych ho měla hledat, než u včely. Tento laktobacil působí na nemoc, tedy na jiný bacil např. včelího plodu, vylučováním kyselin s tzv. krátkým řetězcem, jako jsou například kyseliny máslová, octová, mléčná, propionová a další, a inhibuje, tedy zabraňuje, šíření tohoto původce nemoci.

Vyzkoušela jste, zda je vaše teorie v souladu s praxí?

Zatím jsem to mohla odzkoušet pouze tzv. in vitro na Petriho miskách. Rozetřela jsem původce moru (Bacillus larvae), nechala ho v laboratorních podmínkách růst. Následně stačila jediná kapka vykultivovaného laktobacilu, která kolem sebe utvořila značně širokou zónu inhibice, tedy zónu, kde se mor nemohl šířit. Krom toho jsem objevila i další zajímavé vlastnosti mnou objeveného mikroorganismu. Stejně jako na původce včelího moru, působí i na hnilobu včelího plodu (Bacillus pluton) a je schopný prodloužit životnost včely v klíckových pokusech.

Co jsou to klíckové pokusy?

Do několika klícek jsem umístila určitý počet včelstev a ta jsem zakrmila cukerným roztokem s obsahem mnou objeveného laktobacilu, dále se směsí laktobacilů a zbytek klícek jsem nechala na čistém cukerném roztoku. Ty včelstva, které jsem krmila laktobacilem a směsí laktobacilů, pravidelně dosahovaly až o polovinu delší životnosti než kontrolní vzorek, krmený pouze cukerným roztokem.

Máte informace, že by někde ve světě někdo zkoumal obsahy včelích žaludků?

Slyšela jsem, že něco podobného dělají ve Švédsku. Mohu jen zalitovat, že výzkum u nás skončil tak, jak skončil, a že v podstatě nikdo neměl zájem v něm pokračovat. Mohli bychom být o hodně dál a mohl už existovat prevenční přípravek, který by inhiboval růst zmíněných patogenů. Ona laboratoř v kuchyni je všechno, jen ne ideální pracoviště. Na druhé straně ale musím poděkovat řediteli české sbírky mikroorganismů ČSAV Ing. Jiřímu Killerovi, Ph.D. a jejím pracovníkům, že se mnou spolupracovali, i když věděli, že nejsem klientem, který se jim může nějak finančně revanšovat. A že se nám podařilo výzkum dotáhnout do takového stádia, že jsme jeho výsledky mohli jako jedni z hodně mála vědců z České republiky publikovat v prestižním mezinárodním vědeckém periodiku systematické mikrobiologie ISEM, beru trochu jako zázrak.

A vaše plány do budoucna?

Určitě nehodlám zaostávat. Už jenom proto, že jsem vlastně objevila dosud nijak zvlášť probádanou oblast. Myslím, že se mohu pochlubit, že velmi nadějně vidím i výsledky ve výzkumu léčení další včelí nemoci nosemozy (Nosema apis), pracuji na izolátu, který zastavuje růst listerií, baktérie Gardnerella vaginalis, a ba dokonce mám mikroorganismus, který inhibuje růst určitého druhu plísně Aspergillus flavus, která produkuje jedovaté a karcinogenní aflatoxiny. Bohužel, výzkum podobných patogenů je velice nebezpečný. To se už naneštěstí v kuchyni dělat opravdu nedá.

© 2017 CzechTravellpress. All Rights Reserved. Designed By MaraXa & KraX