Černá Hora za návštěvu stojí

 

 

Expozici Černé Hory najdeme snad na každém Veletrhu cestovního ruchu Holliday World. Jednak sousední Chorvatsko je země, do které se přesouvá v prázdninových měsících značná část českých turistů a Černá Hora by mnohým z nich ráda připomněla, že pokud zamíří trochu jižněji, naleznou stejně krásné moře a snad ještě krásnější okolí za mnohdy značně lacinější obolus. Na rozdíl od chorvatských pláží tu zvláště v okolí Budvy až po Ulcinj jsou písečné pláže. Starší ročníky si jistě zavzpomínají na mladá léta, kdy návštěva zdejších destinací patřila ke krásným a vzácným vzpomínkám z mládí. Kromě toho létá jednou týdně a v sezóně dokonce dvakrát z Prahy do současného hlavního města země, Podgorice, letadlo, takže už není zapotřebí se trmácet oněch 1600 km.

Nutno připomenout, že Černá Hora byla vždycky takovým střediskem Čechů a Slováků v bývalé Jugoslávii. Konečně Češi se zde ukázali už za Rakouska-Uherska jako vůbec jedni z prvních turistů. Po první světové válce trend pokračoval. V roce 1934 sem přijel první zájezdový otevřený autobus Čedoku. Dokonce tu existuje tzv. Slovenská plaža. Název samozřejmě není pojmenovaný po občanech Slovenska. Míní ji jako všeslovanskou, tedy pláž, kde se shromažďovali slovanské národy, což byli v tomto případě Češi. Aby to nebylo tak jednoduché, tak na tuto pláž u Budvy původně jezdili německy mluvící návštěvníci, především Rakušané, kteří s nelibostí nesli slovanskou konkurenci. Proto se rozhodli se odstěhovat o kus dále k pláži Mogren.

Po rozpadu Jugoslávie se i Černá Hora chvíli zmítala v problémech. Proběhla tu divoká privatizace, lecos se povedlo, něco ne, konečně stejně jako u nás. Některá letoviska zanikla nebo je jejich zahraniční majitelé proměnili, aby vyhovovala bohaté klientele z Ruska. Bohužel hlavně v turistickém centru země v Budvě je v prázdninových měsících slyšet hlavně ruština. Ale v červnu a září je to půvabná destinace. Také známý ostrov-hotel Svatý Stefan stále láká především velice movité cestovatele. Navíc v samotné vesnici vybudovali majetní mnoho luxusních vil, takže ono bývalé genius loci zmizelo. Přesto i na pobřeží ČH samozřejmě zůstala široká nabídka pro našince. Přátelštější atmosféru najde český turista nedaleko od Bečiči v letovisku Miločer se stejnojmennou písečnou pláží a exotickou vegetací. Toto letovisko Miločer se rozkládá jihovýchodně od Budvy, v sousedství již zmíněného ostrůvku Sveti Stefan. Prý je lacinější. Miločer bývalo letní sídlo královského roku Karadjordjevićů. Zdejší královský komplex tvoří také krásný přímořský park (18 ha). Najdete v něm vzácné druhy stromů jako je libanonský cedr, tropická mimóza, japonské mišpule, ale i mnoho kaktusů či rostlin agáve. Podle některých odborníků je miločerský park hodnocený jako jeden z nejkrásnějších dendrologických parků na jižním Jadranu. Mimochodem ho také projektoval zahradní architekt z Čech Emil Lhoták. Českou stopu zanechal v bývalém hlavním městě Cetinje také významný český malíř Jaroslav Čermák, jehož obrazy z dějin Černé Hory, či malby Černohorců známe z Národní galerie v Praze. Hodně originálů od tohoto malíře mají i v Cetinji.

Úžasná je Boka Kotorská s půvabným městečkem Kotor, které má doslova svoji nezaměnitelnou duši. Jako by se tu zastavil čas a člověk má pocit, že tu dodnes kotví rakousko-uherský flot. Za návštěvu jistě stojí budova zdejší Vysoké námořní školy. Bohužel Kotorský záliv je zátoka, kde mořské proudy nejsou nijak rychlé, čističek je málo, takže tu moře za moc nestojí. Podle posledních informací začali i zde budovat lokální čističky a situace se lepší.

Český turista najde v Černé Hoře místa a letoviska našemu duchu bližší a naopak vzdálenější od turistické vřavy. Je to například Tivat, Herceg Novi, Sutomore, Petrovac na Moru, což je hodně zajímavé místo, Čanj a dnes nabývá na významu i část Baru. Bar totiž musíme rozdělit na průmyslovou část, kde je největší místní přístav, a jeho turistickou část s čistými plážemi. Velice zajímavým turistickým cílem je i multikulturní městečko Ulcinj, kde krom Černohorců žije početná enkláva Albánců. Ti se tu na rozdíl od Makedonie začlenili do místního života, a dokonce při jednání o statutu města se nepřiklonili ani ke Kosovským Albáncům ani k Albánii, ale podpořili Černou Horu. Na druhé straně právě díky nim a díky historickým památkám z časů srbských králů a později osmanských dobyvatelů, citlivě zasazených do současné architektury, tu vládne milá orientální atmosféra.

Černá Hora však není jenom o plážích, opalování a vodních sportech. Ctitelům historie tu jsou k dispozici ruiny starověkých památek, mnoho úžasně zachovalých klášterů a chrámů s památkami nevyčíslitelných hodnot a stavby, připomínající osmanskou nadvládu. Proto by si neměli nechat ujít například chrámový komplex v Cetinje, klášter na řece Pivě dále klášter Savinav Zelenice, kostel Sv. Trifuna v Kotoru, nebo mešitu Huseina paši v městě Plevlja na seveu Černé Hory. Úžasné je i zdejší vnitrozemí. Na hranici mezi Černou Horou a Albánií leží Skadarské jezero, největší sladkovodní vodní zdroj na Balkáně s rozlohou 40 000 hektarů. Je dokonce jedno z největších jezer v Evropě a také největší ptačí rezervací. Jeho vody si s čistotou nezadají s Jaderským mořem. Pro milovníky adrenalinu je tu zase kaňon řeky Tary. Je prý nejhlubší v Evropě. Jeho maximální hloubka je 1300m, což je jen o 200 m méně než měří Grand Canyon v Coloradu. Výlety na raftu tu v okolí řeky nabízí mnoho agentur a ti, kteří to úsek sjeli, tvrdí, že to stojí za zkoušku. Ve vnitrozemí se také nachází několik velkých přírodních parků a další historické památky. Černá Hora prostě za návštěvu stojí.

Antonín Karoch

 

 

 

 

 

 

 

© 2017 CzechTravellpress. All Rights Reserved. Designed By MaraXa & KraX