Muzeum Střelecké Hoštice
Vorařství je po deseti letech od čtvrtka 1. prosince 2022 zapsané na seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Společně o to usilovali plavci a voraři z Česka, Německa, Rakouska, Polska, Lotyšska a Španělska. Vorařství je tak už osmou položkou České republiky na tomto seznamu. A kde jinde byste se s touto tradicí seznámili lépe, než v jižních Čechách?
Cílem seznamu UNESCO je odrážet rozmanitost nemateriálního dědictví lidstva, a také přitáhnout pozornost k lety prověřeným dovednostem. V tomto případě jde o tradiční profesi, spojenou se stavbou vorů a jejich plavením po řekách. K řemeslu patří ale i navigace po řece, plavecký slang, plavecké písně a různé další zajímavosti. Ty ožívají především díky spolkům, které se snaží o zviditelnění plavectví a vorařství jako takového. Důležité je podle nich zachovávat názvosloví, pracovní postupy i staleté pojmy tohoto tradičního řemesla, které bohužel zaniklo.
Plavci u Vyššího Brodu
„Zapsání na seznam UNESCO je vynikající zprávou především pro všechny nadšence, kteří vorařskou tradici na jihu Čech udržují“, říká Petr Soukup, ředitel Jihočeské centrály cestovního ruchu. „Tímto krokem získá tato profese velkou pozornost, kterou si právem zaslouží. To, co je dnes spíše kuriozitou, představovalo živobytí pro mnoho lidí v jihočeském regionu.
Nejstarší písemné zmínky dokládající plavení dřeva v prostoru jižních Čech pocházejí již z první třetiny 12. století. Vltava se svými čtyřmi velkými přítoky: Otavou, Lužnicí, Berounkou a Sázavou byla k rozvoji voroplavby doslova předurčena. Hlavním důvodem vzrůstajících snah po splavnění horní Vltavy, propojení Vltavy a Dunaje a dopravě dřeva do Vídně a Prahy, byl chronický nedostatek tohoto materiálu. Postupně se voroplavba stala jednoznačně nejlacinějším způsobem přepravy, jehož důležitost zvyšovala rostoucí spotřeba stavebního dřeva, obchodu se solí a ostatním jihočeským artiklem.
Plavba kolem Rožmberka
Že plavení dřeva bylo na jihu Čech prastarým řemeslem, dokazuje i mnoho odkazů. Na Šumavě se nachází nejvýznamnější počin této doby, a to Schwarzenberský kanál. Je dlouhý 52 kilometrů, z něhož 44 kilometrů je na Povodí Vltavy a zbylých osm na Povodí Dunaje. Doprava dříví k Vltavě a dřevoskladu v Želnavě a později v Nové Peci trvala až do roku 1961.
Na jihu Čech na tradici vorařství a plavby po Vltavě navazuje například naučná Potahová stezka podél Vltavy v Týně nad Vltavou, která je celoročně přístupná. Má 10 stanovišť, vede po levém břehu řeky Vltavy proti proudu a délka jednosměrné trasy činí 4 km. Hlavním úkolem "potahové stezky" bylo zajistit bezpečný návrat nákladních člunů buď do Českých Budějovic nebo do Týna nad Vltavou, kde byly císařské solnice.
Takhle se kdysi plavilo dřevo Schwarcenberským kanálem Foto: Hynek Hladík
Po stopách vorařů se můžete vydat například v Muzeu voroplavby v Českém Krumlově, které bylo letos nově otevřeno. O tom, že se v Českém Krumlově věnují vorařství naplno, svědčí i každoroční akce Po stopách vltavských plavců či dvě provozovny voroplavby (nenechte si ujít zimní adventní plavby). Další muzeum naleznete v Purkarci. Založili ho lesní dělníci pracující v okolních lesích, kde dřevo nejenom poráželi, ale také připravovali pro dopravu po řece. Ohledně voroplavby na řece Otavě budou v letní sezóně otevírat Muzeum řeky Otavy a voroplavby ve Střelských Hošticích. Unikátní dokument o vyšebrodských vorařích, historické fotografie i různé výletní cíle najdete na webu jižní Čechy.