Hotel Jeleňovská, peklo v ráji Bílých Karpat

K problematice cestovního ruchu

 

Již několik let vyrážíme s rodiči prostřednictvím Čedoku na týdenní rekreace po České republice. Máme tak příležitost poznat krásy naší vlasti. Ať již cestujeme po památkách, nebo podnikáme výlety do přírody, ubytováváme se, kvůli pohodlí, v hotelu. Žádný pobyt není dokonalý, to se rozumí, ale to, co jsme zažili letos, překonalo i naše nejhorší představy.

Aby bylo jasno, není mým účelem obviňovat Čedok, kterému jsme pobyt sice reklamovali, ale který nenese na našich strastech vinu, ani nepatřím mezi notorické stěžovatele a naučil jsem se stoicky snášet opravdu hodně. Ne, hlavním důvodem, proč jsem se rozhodl veřejnost informovat, je snaha, aby další zájemci nedopadli podobně, jako my.

Hotel Jeleňovská leží v nádherné krajině Bílých Karpat, nedaleko Valašských Klobouk. Je to rekreační objekt s dlouhou historií, atraktivní v zimě i v létě. Dokonce je příjemcem minimálně dvou dotací, jedné i ze Strukturálních fondů EU.

Ubytovaní mají k dispozici restauraci, kavárnu, snack-bar, krytý a venkovní bazén, posilovnu, rehabilitační zařízení, kuželnu a stolní tenis, pokoje jsou vybaveny TV/SAT, sprchou, WC a telefonem. Hotel nabízí i služby animátora, který zajišťuje pro hosty program, včetně tanečních večerů s hudbou.

No řekněte sami, nezní to lákavě? A to jsme, jako rekreanti Čedoku, měli animátora i celodenní vstup do bazénu v ceně. Neváhali jsme a rekreaci koupili, byť byla její cena o něco vyšší, než jakou jsme si stanovili jako strop.

Tolik teorie, nyní realita…

Zlatokop

Hotel vystřídal poslední dobou několik ředitelů a s každým prý byla situace horší a horší. Současnému neřeknou v okolí jinak, než zlatokop.

Kvalita poskytovaných služeb je pro něj na posledním místě, důležitá je pro něj plná obsazenost hotelu. A tu nejen dosahuje, ale i několikanásobně překračuje.

Propustil prý pracovnici, která se starala o to, aby v hotelu nedošlo ke kolizím při ubytování a proto je naprosto běžné, že se sejde více hostů, než jich je hotel i s přilehlými chatami schopen pojmout. Například v době naší rekreace, zaplacené již od ledna se tu sešel autobus Poláků, ruský hokejový dorost a velká skupina Slováků, které pan ředitel slíbil celý hotel. Urychleně proto musel odeslat Rusy někam do Luhačovic, a i tak to vypadalo, že Slováci spí ve spacácích a karimatkách i po chodbách a v kavárně.

Navíc se zdá, že úsporná opatření šla i dál, neboť slibovaného animátora jsme za celou dobu pobytu nespatřili a jeho nástěnka s programem zela prázdnotou.

Pan ředitel ovšem nenechává ubytovací problémy jen tak a s hosty je konstruktivně řeší. Bohužel se zdá, že jen s těmi, kteří si nahlas stěžují či prozradí, že jsou členy České asociace novinářů a publicistů cestovního ruchu a budou psát o pobytu článek. Nebo ho k tomu vedl fakt, že nám jedna ze servírek přinesla Knihu přání a stížností, abychom do ní zapsali pochvalu pro ni, její kolegyni a kuchaře? Objevil se totiž se svou nabídkou hned poté.

Nejprve nás politoval, že jsme si nevybrali nejlepší dobu pro rekreaci, že to Čedoku říkal, že sem nikoho nechce, že má dost svých hostí a že se marně snažil, aby jej z katalogu vyškrtli (necelých čtrnáct dní předtím, jak nám řekli na Čedoku, obnovil svou registraci). Prý máme jet domů a vrátit se v září, to že je stejně pro pobyt nejkrásnější termín (další den jsme se v Kloboukách dozvěděli, že sice září je ráj pro houbaře, ale je tak deštivo, že se skoro nedá vyjít ven.

Na mou námitku, že si nemohu brát dovolenou, jak se mi zlíbí, kontroval tím, že mohu přijet na prodloužený víkend. (Pominu-li fakt, že žádný takový až do vánoc myslím již není, nabízet 3 noci jako náhradu za 5 je opravdu vyčůranost vysokého kalibru.)

Když viděl, že se od nás odpovědi nedočká, řekl, že se máme rozmyslet a druhý den za námi přijde, co a jak. Od té doby jsme ho neviděli. Ptali jsme se i dalších Čedokářů, ale zjevně jsme byli jediní, za kým s podobnou nabídkou šel.

Přece byste nespali, když se druzí baví

Spaní v hotelu byla kapitola sama pro sebe. Měli jsme pokoj nad terasou kavárny, která, mimo jiné, sloužila i pro společenské akce. Kdyby se omezily jen na její vnitřní prostory, asi by to bylo v pořádku, ale většinou se odehrávaly na její terase a přilehlých venkovních prostorách, včetně bazénu.

V den našeho příjezdu se konala v hotelu svatba – no, to jsme byli ještě ochotní tolerovat. Druhý den přijeli již zmínění Slováci a od té doby se večer co večer v kavárně bavili do časných ranních (nebo je lépe říkat pozdních nočních?) hodin. Vyvrcholením byla noc z pátku na sobotu, kdy měli raut spojený zřejmě s rozlučkou. Kolem druhé v noci mne z neklidné dřímoty vytrhl výskot a mohutné šplouchání – chlapy tam ženské házeli do bazénu.

Pod slovenskou nadvládou

Nejsem xenofob a část mé rodiny pochází ze Slovenska, ale po týdnu v Jeleňovské nebudu moct Slováky hezky dlouho vystát. A nejsem sám, zejména personál z nich byl zoufalý. Slováci si prostě mohli dělat, co chtěli a kdo jim něco vytkl či nesplnil do puntíku jejich přání, byl ihned vedením hotelu pokárán.

Zatímco o Polácích a Rusech nikdo prakticky nevěděl, přítomnost Slováků nešlo přehlédnout. Jelikož jen jejich počet přesahoval ubytovací kapacity hotelu, byl kvůli nim zaveden i zvláštní režim. Dřívější otvírání jídelny pro podávání snídaní byl ale zřejmě jediný klad, který z jejich pobytu plynul.

Měli mezi sebou spousty dětí, navíc část z nich byl snad nějaký tábor samurajů, či co, takže v jídelně panoval vždy nepředstavitelný hluk a zmatek. Děti se praly u jídla, nebo dokonce atrapami mečů občas ohrožovali lidi v okolí. Někdo by možná mohl namítnout, že pro děti je třeba mít pochopení, ale vzhledem k tomu, že se do restaurace chodily stravovat i děti z blízkého tábora, se kterými žádné problémy nebyly, je to jen otázka výchovy a disciplíny.

Nejinak tomu bylo i bazénu, který měli pro sebe několik hodin denně rezervovaný, ale vyskytovali se tam i v době, kdy byl konečně zpřístupněn i pro ostatní. To by až tak nevadilo, kdyby při tom nevydávali takový řev (podotýkám, že zde nešlo o malé děti, ale puberťáky), který se v prostorách krytého bazénu neuvěřitelně rozléhal. Rovněž nevím, zda se jednalo o negramotné jedince, či se slovenčina za ta léta od češtiny stihla tolik odlišit, ale ani jednomu z nápisů zakazujících skákání do vody zřejmě nerozuměli.

Jak už bylo řečeno, každý večer byla kavárna vyhrazena pro Slováky, proto byla ostatním hostům k dispozici pouze restaurace, která však zavírala již v devět hodin (kromě jednoho dne, kdy si ji slovenské děti zabraly na diskotéku, zatímco dospělí se bavili v kavárně). Po skončení této doby mohli jít ostatní hosté buď na procházku, nebo se jít dívat na pokoj na televizi. Spát se tak brzy rozhodně nedalo.

Dobrá strava – základ bytí

Snídaně jsou v Jeleňovské podávány formou bufety. Výběr je celkem bohatý, i když poměrně jednotvárný. Navíc by člověk čekal na Valašsku spíše fiále, než žemlovitou vánočku.

Měli jsme polopenzi, ale měli jsme jeden den možnost si dát i obědové menu (pršelo, byli jsme na hotelu a zašli si na minutku, jenže Slováků bylo mnoho, večer měli raut, tak se kuchařům minutky NECHTĚLO dělat i dostali jsme tedy vybrat mezi meníčkem a hladem). Menu se skládalo z pórkové polévky (voda, nebo hodně ředěný vývar, do kterého byla nasypána trocha pórku) a dále si bylo možné vybrat ze tří desetidekových jídel. K tomu libovolné množství zeleninového salátu. Cena sto deset korun. Pro úplnost je třeba dodat, že jsme byli na obědě i den předtím, za druhé směny, kdy v jídelně bylo třikrát tolik lidí, ale kuchař, pan Krpenský, minutky dělal a porce byla tak velká a zeleninové oblohy tolik, že bohatě stačila i bez přílohy a člověk se tak výborně najedl za necelých sto korun.

Večeře měla být formou teplého bufetu, výběrem ze čtyř jídel. Ta jsme ovšem viděli jen první večer, po zbytek pobytu byla, zřejmě kvůli zvýšené konzumaci Slováků, pouze 3. Pro přílohu si bylo možné chodit opakovaně, maso bylo pouze na příděl a jeho velikost stěží odpovídala stogramové porci.

Jelikož jsme měli polopenzi, nevěda, kde budeme zrovna v poledne, chtěl jsem si v neděli, po pozdějším návratu z túry, jsem si chtěl dát něco malého k snědku. Restaurace byla v tu dobu zavřená, zašel jsem tedy do kavárny. Čekal bych, že zařízení nazývané kavárnou, navíc suplující přes den restauraci, bude mít ve své nabídce alespoň všudypřítomný medovník, nebo bude možné si, stejně jako v restauraci, objednat palačinky, ale ouha, neměli k jídlu vůbec nic. Dal jsem si tedy alespoň horkou čokoládu. Rodiče, kteří za mnou po chvíli přišli, si dali pivo. Už po čuchu bylo zkysané, ale číšník řekl, že pivu nerozumí a BRIGÁDNICE, která jej čepovala, ho prý chutnala a je dobré. No, její chuťové buňky bych vážně chtěl mít.

Volnočasové aktivity – nejdřív Slováci, pak dlouho nic a pak…

Jak už jsem naznačoval, sliboval hotel větší množství způsobů, jak strávit volný čas. Některé byly však dosti relativní.

·         Dráhy v kuželně byly v dezolátním stavu, navíc od úterý ji měli přednostně zamluvenou Slováci.

·         Bazén byl dobře polovinu času (jednalo se o nejatraktivnější termíny) zamluvený Poláky a Slováky.

·         Animátor se za celou dobu neukázal.

·         Satelitní televize na pokojích měly cca. 5 programů (a minimálně na našem nebyl avizovaný telefon).

Rada na závěr

Všem, kdo rádi poznávají krásy naší vlasti, mohu okolí Valašských Klobouk doporučit. Ale pobyt v Jeleňovské je jen pro otrlé.