V pražském hotelu Intercontinental se konala konference k podpoře turismu mezi Českou republikou a čínskou provincií Sečuán (hlavní město Chengdu). Konference se konala při příležitosti oficiální návštěvy generálního tajemníka provincie Sečuán v ČR. Spolu s nejvyšším představitelem provincie přiletěli i další významní hosté a podnikatelé. Na konferenci pro spolupráci v oblasti turismu byla představena provincie Sečuán a město Chengdu. Tato místa jsou známá zejména jako domov pand velkých. Pan Wang Dongming zdůraznil zejména strategickou polohu ČR a narůstající zájem čínských turistů o návštěvu naší země.

Česká republika je také součástí plánu o obnovení takzvané „nové hedvábné stezky“, která jednoznačně podpoří jak investice, tak turismus. Pan Wang Dongming také zdůraznil, že do budoucna se firmy a agentury z provincie Sečuán plánují zaměřit na spolupráci s Českou republikou. To vše je podpořeno otevřením nové přímé linky mezi Prahou a Chengdu. „Dohodli jsme se mimo jiné, že přímá linka mezi Prahou a Čcheng-tu bude od poloviny června létat dvakrát týdně. V dalších letech chceme, aby létala třikrát týdně. Každopádně by mělo Českou republiku i díky této konkrétní dohodě navštívit 25 000 turistů ze Sečuánu,“ prohlásil hejtman Miloš Petera. Pro úplnost je dobré dodat, že v Chengdu otevřela nedávno Česká republika svůj konzulát a na místě je i zástupce organizace Czechtrade. Během konference byla odhalena pamětní deska v rámci otevření Sečuánského centra v ČR a byla podepsána 3 memoranda o spolupráci mezi českými a čínskými cestovními kancelářemi. V informačním centru Středočeského kraje v Husově ulici v Praze bylo otevřeno oficiální zastoupení provincie Sečuán v ČR a zároveň i kanceláře letecké společnosti Sichuan Airlines. Pátá největší provincie leží v jihozápadní části Číny, na ploše 486000 km2 žije 91 milionů obyvatel. V západní části se nachází dvě tibetské autonomní prefektury, které tvoří historické části Tibetu a rozkládají se téměř na polovině území celého Sečuánu. Tibeťané jsou také největší etnickou skupinou, hned po majoritním čínském obyvatelstvu. Hlavním městem provincie je jedenáctimilionové Chengdu, které má 2 letiště. Sečuán je ve světě známý pro svou ostrou kuchyni a chov ohrožených pand. Jsou zde častá zemětřesení, poslední bylo v roce 2008. V průmyslové výrobě zaujímá 6. místo v Číně. Z 500 nejvýznamnějších podniků Číny sídlí 299 v Sečuánu. Hlavními pilíři průmyslu jsou elektronika, IT, hydroenergetika, hutnictví, výroba léčiv a chemikálií, potravinářství a turistika. Celá provincie je kulturním pokladem s nádhernými krajinnými scenériemi a dlouhou a bohatou historií, v seznamu UNESCO je zapsáno 5 míst. Sečuán má překrásné hory a protékají jím dvě nejdelší řeky v Číně- Modrá a Žlutá. Modrá či Dlouhá řeka (Jang-c´-tiang je se svými 6300 km nejdelší asijskou řekou a za Amazonkou a Nilem třetí nejdelší řekou světa. Sečuánská kuchyně patří k nejlepším kuchyním na světě pro svou rozmanitost a zejména pro značné množství koření. Kung pao a ohnivý kotlík jsou známy i u nás. Vzácných roztomilých medvídků pand žije ve světě 1800, z toho 75% žije v provincii Sečuan. Od druhé poloviny 20. století se panda stala národním symbolem Číny a je zobrazována na čínských zlatých mincích. Čínský název pandy je složenina „medvěd-kočka“. Čína zná pandy nejméně 3000 let, Evropa se o existenci tohoto zajímavého tvora dozvěděla díky francouzským misionářům až na konci minulého století. Domovem pand jsou hory na severu a severozápadě provincie Sečuan, které jsou jakožto domovina tohoto ohroženého druhu pod ochranou UNESCO. Pandě velké hrozí vyhynutí. Jejím nepřítelem jsou změny způsobené lidskou činností, v důsledku kterých ubývá těch druhů bambusu, jež jsou pro pandy jediným zdrojem potravy. Jejich souvislý domov je dnes rozdrobený na malé izolované ostrůvky lesa, které se staly pastí - pandy nejsou schopné překonávat vzdálenosti mezi nimi, nemohou se setkávat nepříbuzní jedinci a izolované populace začaly postupně vymírat. Populace pand v přírodě je navíc tak řídká, že se samec se samicí v tom správném čase říje setká opravdu jen šťastnou náhodou. Rozmnožování pand je velmi pomalé i proto, že pandy rodí jediné mládě, a když se náhodou narodí dvojčata, jedno z nich většinou uhyne, matka se o ně nedokáže postarat. O mimořádné ceně každého jednoho exempláře pandy velké se ještě nepodařilo přesvědčit horaly žijící v odlehlých údolích na hranici Sečuanu s Tibetem. Stále se vyskytují případy, kdy je panda ulovena pro maso nebo pro kožešinu. Čínská vláda tyto případy trestá: za zabití pandy je mnohaleté vězení, za zabití dvou pand trest smrti. Problém s odchovem pand ztěžuje i způsob jejich rozmnožování, neboť pandy jsou líné i na tuto činnost. Čínská vláda vynakládá nemalé prostředky na výzkum a na záchranu pand. Vybudovala v její domovině – na severozápadě Sečuanu – areál o rozloze 36 ha, v němž jsou dnes chovány pandy velké a pandy červené ve víceméně přírodních podmínkách. Tato výzkumná chovná stanice se nachází na předměstí Chengdu a žije v ní nyní cca 1000 kusů pandy velké. Stanice byla zřízena v r. 1987 a od r. 1995 je přístupná veřejnosti. Pandy jsou velmi líné a většinu života prospí. Turisté si musí proto přivstat, aby je viděli při snídani, kdy jsou nejaktivnější, dříve než se uloží k dopolední siestě. V případě pand ale nestačí zřizovat rezervace, dokonce ani velkoplošné. Propojit izolované ostrůvky lesů je příliš náročné a téměř neuskutečnitelné Na řadu proto přišlo zřizování výzkumných chovných stanic. V nich se zpočátku odchovávala hlavně opuštěná mláďata, o která se matka nestarala. Současně se rozvíjel program umělého odchovu pand. O ten se kromě čínských stanic pokoušejí i některé světové zoologické zahrady. Dlouho se nedařilo, pandy se v zajetí odmítaly pářit nebo se pářili neúspěšně, a pokud se přece jen mládě narodilo, více než 30 procent jich po narození uhynulo. Vědci zkoušeli všechno možné - dokonce pandám promítali videozáznamy páření divokých pand, aby je motivovali. Jako nejúspěšnější se nakonec ukázalo umělé oplodnění samic. Za poslední roky pandích mláďat úspěšně přibývá. Ale i když se naděje na přežití pandy postupně zvyšují, je otázkou, zda přežije i ve volné přírodě, kde jich zbývá odhadem asi tisíc. Možná je za nějaký čas budeme znát jen ze zoologických zahrad.

Hora Emei, ležící 150 kilometrů od města Chengdu a jenom 28 kilometrů od Leshanu byla v  roce 1996 byl společně s  Lešanským Buddhou zařazena mezi památky světového dědictví UNESCO. Sedící socha největšího Buddhy na světě je71 m vysoká, jenom jeho prsty na noze jsou vysoké 3 metry a výška hlavy 14,7 m, šířka hlavy 10m.Socha byla vytesána do skalního masivu hory Emei za dynastie Tchang (618–907). Organizátorem celé výstavby se stal mnich Chaj Tchung, který pro stavbu záměrně vybral soutok tří řek- Minjiang, Dadu a Qingyi, aby Buddha chránil projíždějící lodě před jejich rozbouřenými vodami. Již při stavebních pracích bylo pomýšleno na ochranu Buddhy před erozí – měl tomu zabránit drenážní systém a dřevěný kryt. Účelem těchto opatření bylo omezit destruktivní vliv povětrnostních podmínek na sochu na minimum. Kryt byl však za dynastie Jüan (1271–1368) stržen a kanály odvodňovacího systému byly časem zaneseny. Socha začala erodovat a vytvářely se na ní trhliny, které byly postupně zaplněny květenou. Rozsáhlejší rekonstrukce na soše byly započaty až ve druhé polovině 20. století. Hora Emei patří mezi čtyři hlavní posvátné buddhistické hory v Číně. První chrám tu byl postaven už v době počátků buddhismu v této zemi před téměř 2,000 lety, v současnosti zde stojí 30 klášterů. Hora Emei se stala jedním z hlavních poutních míst Buddhismu v Číně. Dosahuje výšky 3099 metrů. Na jejich svazích se nacházejí kláštery, v současné době slouží jako levné ubytování pro turisty. Nejvýše položený z nich se nachází na Zlatém vrcholku, jednom ze dvou vrcholů hory, ve výšce 3077 m n. m. V 10. Století zde byla instalována obří zlatá socha mnohohlavého Samantabhadry - jedné z reinkarnací Buddhy čínsky zvaná Puxian, jehož nesou čtyři zlatí sloni, každý s dvakrát třemi kly. Socha, která je 7,3 metrů vysoká a váží 62 tun Na plošině se nachází i ženský kláštěr Woyun a chrám Huazang Si se zlatou, v rozích zašpičatělou střechou. (71 m). Národní park Huanglong (Žlutý drak) je zapsán na listině světového přírodního dědictví UNESCO. 7,5 km dlouhé údolí s bujnou vegetací a terasovitými jezírky a do žluta zbarvenými zvápenatělými kaskádami v nadmořské výšce 3.000 m se rozkládá na úpatí zasněženého hřebene pohoří Min. Národní park Jiuzhaigou patří k nejkrásnějším scenériím na území Číny. Pro své přírodní krásy byl zařazen na listinu UNESCO – a to hned dvakrát, totiž také jako biosférická rezervace – a National Geographic ji označil titulem AAAA Class Scenic Spot. Rozkládá se na nejvyšší náhorní plošině světa v nadmořské výšce 2000 až 3300 m. Pod zasněženými vrcholky hor se nalézá téměř stovka neobyčejně modrých jezer, vodopády, svěže zelené lesy a řada tibetských vesniček.

Jaromír Hampl