Do oslav výročí Císaře a krále Karla IV se zapojilo mnoho institucí. Karlova univerzita připravila ve spolupráci s Národní galerie (NG) a Národním technickým muzeem( NTM) v Karolinu výstavu Druhý život Karla IV.„Druhý život“ nejvýznamnějších historických osobností je stejně důležitý jako jejich žití skutečné. Karel IV. již za svého života usiloval o vytvoření vlastního pozitivního obrazu jako velkého evropského panovníka. Obrazů Karla IV. vzniklo v následujících dobách několik; odlišovaly se podle toho, jaké náboženské, politické a národní zájmy se podílely na jejich vytvoření a udržování. Pohřební řeč Vojtěcha Raňkův z Ježova, ve které Karla IV. oslavil jako „otce vlasti“ a dobu jeho panování označil za „požehnanou dobu českého státu“, zahájila jeho kladné vnímání v českém prostředí.
Tradiční obraz Karla IV., převzatý Československou republikou, byl deformován propagandou nacistického okupačního režimu ve smyslu pojetí Karla IV. jako německého císaře, aby se spolupodílel na zdůvodňování oprávněnosti integrace českých zemí do třetí říše Veřejností je Karel IV. stále vnímán jako velká historická osobnost, která v sobě spojuje národní význam s významem evropským, potvrdila to i anketa ČT kde byl označen největším Čechem. Výstava zhodnocuje nejen jeho odkaz státnický a politický, ale také historický a kulturní. Primárním cílem ovšem je poskytnout návštěvníkům výstavy příležitost spatřit co možná nejzajímavější exponáty spojené s tematikou Karla IV. Výstava doprovázena programem pro školy bude otevřena do 31.8.
V Emauzském klášteře (Klášter na Slovanech) je do 21. listopadu k vidění výstava pořádaná třemi ústavy Akademie věd ČR, Slovanský klášter Karla IV. Zbožnost, umění, vzdělanost ukazující památku v těchto třech spolu souvisejících aspektech. Zaprvé jako důležité duchovní centrum Nového města pražského, zadruhé jako významnou architekturu včetně pozoruhodné výzdoby ambitu cyklem nástěnných maleb a zatřetí jako centrum hlaholské písemné kultury.
Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského připravilo zejména pro dětské návštěvníky výstavu: „Karel IV. - Život otce vlasti“, která je otevřena do konce roku 2016. Civitas Carolina aneb stavitelství doby Karla IV. je expozicí NTM, které skrze ni představuje do 5. února 2017 významného vladaře také jako zakladatele. Civitas Carolina - Město Karlovo, Karel IV. zvolil Prahu za sídelní město říše a učinil z ní centrum evropské kultury a vzdělanosti, které se mělo svým věhlasem přiblížit antickému Římu nebo biblickému Jeruzalému. K jeho mimořádným zakladatelským počinům patří založení Nového Města pražského, rozloženého na ploše velkorysých 360 ha. Nové Město vznikalo velmi rychle na základě jednotné ideové koncepce. Výstava v NTM zachycuje atmosféru středověkého staveniště. Jejím hlavním tématem je stavba opevnění Nového Města pražského, důležité části města, protože bez fortifikace zajišťující bezpečnost by existence tehdejšího města nebyla možná. Hradba Nového Města byla dlouhá 3,5 km a byla postavena za 23 měsíců. Ve výstavním sále je vztyčena část rozestavěné hradby, která je postavena podle původní technologie a za pomoci autentického materiálu. Zmapována je zde celá technologie stavby a její fáze od lámání kamene, přes jeho zpracování, dopravu a samotnou stavbu hradby. Před budovou muzea na návštěvníky čekají funkční repliky velkých středověkých strojů. Středověké stavební stroje byly důmyslné ve své myšlence a jednoduché v provedení. Správa Pražského hradu připravila v Jízdárně Pražského hradu výstavu Koruna království, která je věnována katedrále sv. Víta, nejvýznamnější stavbě Karla IV.. Představuje ji jako mimořádné architektonické dílo, korunovační a pohřební chrám českých králů i duchovní centrum českého středověkého státu. Hlavní pozornost je věnována těm částem stavby, které byly postaveny v období Karlovy vlády. Bohatá sochařská výzdoba katedrály pevně spojená s architekturou je pohledově vesměs nedostupná a přitom zahrnuje špičkové práce evropského gotického sochařství. Expozice v Jízdárně symbolicky zpřístupňuje triforium, které je památkově nejstřeženější, veřejnosti nepřístupný sochařsky bohatě zdobený ochoz, na vnější i vnitřní straně hlavní lodi katedrály. Ve výpravné expozici návštěvníci najdou i pohřební roucha z královské hrobky, mimo jiné zde je představena původní podoba královských bust se zlacením, polychromií a výzdobou tak, jak byla díla původně zamýšlena.
Nejvýznamnějším výstavním projektem je první česko-bavorská zemská výstava Císař Karel IV. 1316–2016 ve Valdštejnské jízdárně NG, výstava trvá do 25. 9. „ NG spolu s Domem bavorských dějin a Vědeckým centrem pro dějiny a kulturu východní a střední Evropy při univerzitě v Lipsku, představuje k sedmistému výročí narození Karla IV. mimořádný výběr kulturních a uměleckých památek jeho doby. Většina z nich je u nás k vidění vůbec poprvé. Zcela výjimečně a na pouhý týden bude vystavena Zlatá bula císaře Karla IV. z roku 1356, hlavní zákoník platný až do konce říše v roce 1806. Z Prahy se pak výstava na podzim přesune do norimberského Národního germánského muzea,“ uvádí autor výstavy a generální ředitel NG v Praze Jiří Fajt. Karel IV. patří k nejčastěji zobrazovaným středověkým vladařům. Nebyl ale pouze moudrým a zbožným panovníkem či úspěšným sběratelem královských korun. Rád se oblékal podle pařížské módy a holdoval rytířským turnajům. Jeden z nich se mu stal bezmála osudným a navždy poznamenal jeho podobu tak, jak ji známe z řady vyobrazení. V roce 1350 byl Karel IV. zasažen protivníkovým dřevcem, který mu zlomil dolní čelist, rozdrtil krční obratle a poškodil míchu. Ochrnutý na všechny končetiny byl dlouhé měsíce připoután na lůžko. Jeho čelist byla vytahována mezi zuby protaženými zlatými a stříbrnými dráty, páteř narovnávána po prastarém způsobu vyvěšováním za vlasy. Na 200 vzácných exponátů představí císařovu osobnost, pohled na něj očima příznivců a odpůrců, umění i židovské pogromy. K základním rysům Karlovy panovnické reprezentace patřila nejen nová ikonografická témata a uvážlivá volba malířů, sochařů a stavitelů, ale také promyšlená „portrétní“ strategie. Návštěvníci mohou srovnat nejznámější Karlovo vyobrazení z Votivního obrazu Jana Očka z Vlašimi s karlštejnskou nástěnnou malbou, sochou ze Staroměstské mostecké věže či vzácným Morganovým diptychem zapůjčeným z New Yorku. Nepočítáme-li sbírku svatých ostatků, umělecké předměty či spisy, mnoho osobních předmětů Karla IV. se do dnešní doby nezachovalo. K vidění budou fragmenty císařova pohřebního roucha, jež odpovídají popisu v Augsburské kronice, nebo rukavice, která byla podle legendy zanechána hornofalckému městu Neustadt an der Waldnaab samotným Karlem IV. S ohledem na drobné rozměry ale pravděpodobně přímo jemu patřit nemohla. Slavný spis Vita Caroli quarti na výstavě reprezentuje nejstarší latinský opis, který byl v letech 1385–1390 sestaven pravděpodobně pro Karlova syn Václava IV. Po 667 letech se na území Čech vrací koruna, kterou se Karel IV. nechal korunovat v Cáchách římským králem. Vzácnou korunovační insignii římských králů poté Karel IV. symbolicky daroval relikviářové bustě svého jmenovce a svatého patrona, kterou k této příležitosti u tamních zlatníků také objednal. Jednou z dominant expozice ve Valdštejnské jízdárně je monumentální Waldstromerovo okno ze špitálního kostela sv. Marty v Norimberku. Ze sochařských památek byly z Janova dovezeny vzácné mramorové fragmenty náhrobku římské královny Markéty Brabantské, babičky Karla IV. Luxusní vyšívačské řemeslo reprezentuje Antependium s Korunováním Panny Marie z mariánského kostela v Pirně, knižní umění třeba pařížská Modlitební kniha Bony Lucemburské, sestry Karla IV. Vystaveny budou také technologicky mistrovské práce benátských tvůrců mozaik z chrámu San Marco, kteří na pozvání Karla IV. vytvořili kolem roku 1370 rozměrnou scénu Posledního soudu na jižní fasádě katedrály sv. Víta v Praze. Klimatické změny doby Karla IV. připomíná mimo jiné kamenná Pamětní stéla obětem hladomoru z roku 1316, roku Karlova narození, expozice představuje ale také fragmenty pražského Juditina mostu. Výstava poukazuje na bouřlivé diskuse nad novou „zvrhlou“ módou, která s Karlem a Blankou z Valois do Prahy zavítala z Paříže, věnuje se i revoluci v měření času, kterou Karlova doba přinesla. Židovské pogromy připomíná Tržní privilegium Karla IV. pro město Norimberk, v němž Karel povolil strhnout židovské domy a které de facto stálo za rozsáhlým pogromem, nebo část židovského pokladu ze Staré synagogy v Erfurtu. Karel IV místo vojenské síly používal politickou a sňatkovou diplomacii. Měl celkem 12 dětí. První manželka Blanka z Valois zemřela 1. 8. 1348 v 32 letech. S Annou Falckou se ženil 4. 3. 1349 v Bacharachu na Rýně. Anna Falcká zemřela ve 24 letech 2. 2. 1353 po pádu s koně. Třetí manželství uzavřel Karel IV s Annou Svidnickou v Budíně 27. 5. 1353. Vytoužený dědic Václav IV se narodil v roce 1361 v Norimberku. Anna Svídnická zemřela přitřetím porodu i s dítětem 11. 7. 1362 ve věku 23 let. Naposledy se Karel IV oženil s Eliškou Pomořanskou, dcerou pomořanského a štětínského vévody Bogislava, Eliška byla zároveň vnučkou polského krále Kazimíra a tak po honosné svatbě, která byla konána 21. 5. 1363 v Krakově, přešel Kazimír, doposud nejmocnější nepřítel císaře na Karlovu stranu. Stejně jako všechny sňatky, i tento byl pouze politickým tahem, jímž Karel IV. rozbíjí protičeskou koalici uherského a polského krále, kteří se proti císaři spojili s Rudolfem IV., rakouským vévodou. Předchozí ženy Karlovy byly krásné, Eliška však byla statná a rázná a vynikala mimořádnou fyzickou silou díky které uměla prý lámat meče. Dalším výrazným rozdílem mezi ní a ostatními Karlovými ženami je její schopnost dát císaři potomstvo. Povila Karlovi šest dětí. V době svatby bylo Elišce šestnáct let a mezi manželi byl věkový rozdíl třicet let. Eliška přežila Karla IV o 15 let.
Jaromír Hampl