Botanická zahrada v pražské Troji na advent a až do února rozkvetla krásou křišťálových květů i plameňáků zrozených v ohni a dovedných rukách uměleckého skláře Jiřího Pačinka a jeho kolegů. Ve dne v přirozeném světle, večer ve fantastické hře měnících se světel, doprovozené tóny skleněné harfy. Nechybí vánoční strom i s křišťálovým betlémem. Výstava potrvá od 29. listopadu do 2. února včetně svátků, tak si ji nenechte ujít!

Vstupte do pohádkového světa fantazie a křehké krásy. Z mumraje města do klidu přírody, nepřeplněného prostoru a kouzla barev, kde se snoubí příroda a umění. V Botanické zahradě v pražské Troji hledali, jak zařídit, aby zahrada kvetla i v zimě i mimo skleník Fatu Morganu. Na severu Čech v Kunraticích u Cvikova umělecký sklář Jiří Pačinek se svými spolupracovníky vytvořil takovou malou kouzelnou zahradu již před více roky tím, že svou zahradu změnil na výstavní síň skleněných objektů, rostlin i živočichů tak, jako by je tam umístila sama příroda. Lidem se to líbí, a tak uvažoval, jak poposunout jeho zahradu za hranice jeho vesnice – a ejhle, pracovníci zahrady a skláři se dali dohromady a světlo světa spatřilo unikátní umělecké dílo, které jinde nenajdete. Protože tato instalace není jen přehlídkou umění skláře, ale uměleckým dílem sama o sobě. Botanická zahrada v Troji je dost rozlehlá, v členitém terénu, což umožnilo rozmístit křišťálové květy a další objekty citlivě a působivě v úžasném množství i barevných kombinacích tak, aby vynikly a souzněly s prostorem, který ozvláštňují a přitom nepřehlcují. Tak nějak tam prostě patří. Návštěvník při pohledu netuší, že vypěstovat tuhle krásu stálo rok usilovné práce (jen některé objekty se přestěhovaly, mnohé byly vytvořeny právě pro tuto příležitost) – a že květy a další exponáty v botanické zahradě „spolkly“ tunu skla, které vidíte, a také tunu železa, které je víceméně skryté.

Takže úplně jiná výstava, než jakou lze spatřit ve výstavních síních. Najdete květy jako ze života i fantaskní, s vtipnými názvy, jako je skleněnka zářivá, bublinatka sodová, hadovka lesklá, střepena horká, potkáte dokonce i Adélu, co ještě nevečeřela (i s tichým popěvkem), jezírko obklopené neskutečně půvabnými křišťálovými plameňáky i zelenkavou sekci Urana, která září jakoby vlastním světlem (nebojte se, uranové sklo není jakkoliv nebezpečné). A že je ten advent, tak při setmění vynikne nasvícení největšího osvětleného vánočního stromu v Praze.  Ale žádný obvyklý uříznutý smrk – obrovský přirozeně rostlý sekvojovec, pod nímž se skrývá betlém, samozřejmě křišťálový. A nečekejte realistické figury. Betlém je v minimalistickém stylu a při večerním osvětlení zvlášť vynikne jeho něha.  A před tím stromem velká andělská křídla, kde se můžete vyfotit, aby vám ta andělská radost vydržela. Specialitou výstavy jsou reprodukované tóny skleněné harfy v podání Petra Špatiny, které zaznívají u některých exponátů.

Výstava Křišťálová zahrada ve dne představuje unikátní instalace nasvícené slunečními paprsky (pokud na ně budete mít štěstí) – a svými barvami dokáže rozzářit i pošmournější počasí. Naprostou fantazii a pohádku zažijete při večerních prohlídkách, kdy se přidá působivé nasvícení stálými i měnícími se barevnými tóny, světlo hraje i uvnitř některých objektů, které tak oproti pohledu ve dne nabydou úplně fantastické vzezření až pohyb.

Denní prohlídky se konají v běžnou otevírací dobu od pondělí do neděle mezi 9 a 16 hodinou, večerní nasvícenou expozici bude možné navštívit od čtvrtka do neděle od 17 do 21 hodin. Výstava je skvělá pro každý věk – a počítejte, že se vám nebude chtít odcházet.

Tip pro návštěvníky: přijďte odpoledne tak, abyste si prošli zahradu za světla a až v 16 hodin zavřou vstupy, klidně zůstaňte v Orientální zahradě (tam je většina exponátů), osvěžte se nebo zahřejte v kavárně či stánku s občerstvením a počkejte si na noční osvětlení. Je to úžasné sledovat tu proměnu – a ještě k tomu ten zázrak pořídíte na stejnou vstupenku. Jen se nesmíte zapomenout teple obléknout. Přece jen je to venkovní zahrada na kopci, kde fouká. Bližší informace najdete na www.botanicka.cz

Eva Mráčková, foto Edita Volková