Sklářská huť ve firmě Novosad a syn
Křišťálové údolí se nachází na severu České republiky v oblasti Jizerských a Lužických hor, od Kamenického Šenova, přes Jablonné v Podještědí až po Desnou a Turnov. Již v roce 1548 zde založili první sklářské hutě i sklářské školy. Před více než 300 lety se v Křišťálovém údolí zrodil český křišťál. My měli zase příležitost v něm navštívit některé sklárny.
Prohlídku jsme začali v Harrachově. Zdejší nejstarší nepřetržitě fungující sklárnu na světě založili roku 1712. Zlatý věk zažila od poloviny 19. století až do I. světové války. Zdejší skláři získali řadu ocenění na světových výstavách. Majitelem sklárny byla hraběcí rodina Harrachů až do r. 1943, kdy Němci donutili majitele firmu prodat. Po II. světové válce byla sklárna součástí podniku Crystalex Nový Bor. Roku 1993 sklárnu koupil vyučený sklář a zároveň vystudovaný právník JUDr. František Novosad, který zde obnovil výrobu lustrů. V roce 2002 postavil také minipivovar a v roce 2007 vybudoval pivní lázně. Historickou brusírnu z roku 1895 dodnes pohání vodní turbína spojená s transmisí. Mají zde dvě pece. Jedna je v provozu a druhá funguje jako záložní. Sklo tu taví v osmi sklářských pánvích každá o objemu 500 kg. Panský dům z roku 1712 je údajně první kamenné stavení v západních Krkonoších. Dnes je zde muzeum. Přes 5 000 exponátů tvoří jednu z největších a nejhodnotnějších sbírek skla v ČR. Sklárna produkuje luxusní nápojové sklo, užitkové sklo i křišťálové lustry. Velkou část své výrobky převážně vyváží.
Brusička skla. Celý provoz dodnes pohánívodní turbína a transmise.
Pokračujeme dále do Poniklé. Koncem 19. století do této obce pronikla znalost unikátní sklářské technologie, foukání dutých perlí ze skleněných trubic, které sem přinesli jablonečtí skláři. Postupem času se zde řemeslo uchytilo, a výrobky tu začali dál zpracovávat, tedy stříbřit, řezat a navlékat. V době nejvyšší konjunktury od začátku 20. století do první světové války v Poniklé a okolí působilo na 400 výrobců tohoto tovaru. Perličky odtud vyvážely obchodníci z jabloneckých exportních domů do celého světa. Osvědčily se zejména na bižuterii a zdobení oděvů. Po roce 1912 přišla velká krize odbytu. Japonští průmysloví špioni zavítali do několika dílen na Jablonecku s cílem výrobu okopírovat a přenést do své země. Levnější japonské duté perly zaplavily nejlukrativnější trhy. Mnoho dílen zaniklo, protože mzdy už nestačily ani na základní živobytí. Když se na konci 19. století začali zdobit vánoční stromečky začali chudí skláři navlékat perličky na drátky a tvořit z nich miniaturní napodobeniny věcí, které měli kolem sebe. Vznikaly tak perličkové košíčky, vějířky, konvičky, letadla, lokomotivy, kočárky nebo pavoučci a samozřejmě i hvězdičky. To umožnilo některým manufakturám přežít.
Prodejna firmy Rautis v Poniklé
Perličky mají velikost 3-30 mm. K výrobě používají laboratorní sklo. Na barvení mají 500 druhů barev. Základním materiálem je skleněná trubička o průměru od dvou do jedenácti milimetrů. Trubička se musí na jednom konci nad kahanem zatavit, aby nebyla průchozí. Z druhé strany se nasadí hadička, která vede k malému kompresorku. Pak se nataví nad plynovým hořákem a položí se na spodní část dřevěné formy. Druhou částí formy se přiklopí a pumpičkou se do horké trubice foukne trochu vzduchu. Sklo se roztáhne do tvaru podle formy. Vznikne tak řádka perlí neboli klauče, Klaučata jdou následně do stříbřírny. Tam do klaučat nalijí stříbřicí roztok, který ostříbří perličky zevnitř. Následně produkt usuší v peci. Nastříbřené klauče se může dále smáčet do barevných laků. Perličky se z klaučete oddělují buď ručně, nebo na řezacím strojku. Nakonec materiál rozdělují do ponikelských chalup, kde domácí pracovnice z perel montují ozdoby. Celá výroba od foukání perel do formy, stříbření, barvení, řezání a montáže probíhá dodnes ručně. Výroba perličkových vánočních ozdob má v Poniklé tradici od roku 1902. Rodinná firma Rautis vznikla v roce 1995. Majitelem je Marek Kulhavý. Firma má 21 stálých zaměstnanců a 30 brigádníků. V roce 2020 byla výroba vánočních ozdob ze skleněných perlí zapsána do Seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO.
Z Jablonce jsme zamířili sklárny AJETO v Lindavě, která dnes patří společnosti Lasvit. Sklárnu založili v roce 1994 Petr Novotný, Libor Fafala a Bořek Šípek. V roce 2014 získala firma titul Firma roku. Zde se naobědváme ve Sklářské krčmě. I tady mají mimochodem sklářskou pec, a tak můžeme pozorovat přímo od stolu práci sklářů. Sklářská dílna je rozdělena do několika částí, jako je například kmenárna, kde se připravuje směs na výrobu skla. Ve formárně zase připravují z bukového dřeva formy na foukání skla. Srdcem sklárny je huť s tavící pecí. Uvnitř je teplota přibližně 1 500 stupňů a temperovací pec, kde sklo postupně vychládá. Vychlazené pak přechází do brusírny, kde dostává svůj finální tvar.
Sklářská krčma v Lindavě
Naší poslední zastávkou jsou Kunratice u Cvikova. Zdejší sklárna vznikla rekonstrukcí staré strojní a traktorové stanice a otevřeli ji v roce 2015 přímo vedle tamního kostela. Její majitel Jiří Pačinek pracoval jako mistr dílny v legendární umělecké sklárně Ajeto Lindava. Součástí sklářského areálu v Kunraticích u Cvikova není jen tradiční huť, kde může návštěvník pozorovat práci mistrů ruční výroby z opravdu minimální vzdálenosti, případně si ji na požádání a za poplatek vyzkoušet, ale také brusírna, kde se výrobky opracovávají opět tradičními metodami. Mají tu také prodejní galerie moderního skla a unikátní Křišťálovou zahradu, kterou se může návštěvník procházet ve dne i večer po celý rok. Každý tu může obdivovat skleněné i skutečné rostliny dokonce i večer při speciálním osvětlení.
Křišťálová zahrada v Kunraticích u Cvikova
V roce 2021 tu poprvé J. Pačinek otevřel veřejnosti Křišťálový chrám. V kostele instalovali více než tři stovky skleněných objektů majitele, inspirované faunou a flórou, ale také sakrálními motivy. Proto tu najdeme kříže, anděly a další sakrální prvky. Prostor doplňují také velkorozměrné plastiky. Okna dekorují vázy, poháry a mísy v různých barevných odstínech. Raritou je vzácně dochovaný Boží hrob z Moravy. Vyrobili ho ve druhé polovině 19. století ve sklenářské dílně rodiny Zbitků v Olomouci. Při naší návštěvě jsme obdivovali expozici Setkání, která představila díla Miluše a Reného Roubíčkových u příležitosti 100. výročí jejich narození. Jiří Pačinek pak zhotovil se svým týmem pro výstavu v Křišťálovém chrámu rozměrný lustr z hutního skla právě podle návrhu Reného Roubíčka.
Text Jaromír Hampl, foto Antonín Karoch
Křišťálové údolí