Jestliže Československo vzniklo před sto lety, Národní muzeum je institucí, která slaví plný dvojnásobek, tedy dvě stě let své služby národu. Za ta léta země vystřídala monarchii, dvě totality, dvě demokracie, vystřídali se čtyři císaři a jedenáct prezidentů. Muzeum několikrát změnilo své umístění, až v roce 1891 zakotvilo ve výstavné, reprezentativní novorenesanční budově, dominující Václavskému náměstí. Budova – dílo předních odborníků a umělců 19. století sloužila svému účelu bez přestávky více než 100 let. Přežila poškození bombou (která naštěstí nevybuchla) ve dnech Pražského povstání r. 1945, odolala střelám okupantů – vojsk Varšavské smlouvy - v roce 1968 i poškození z důvodu podcenění následků ražby trasy A pražského metra. K nápravě a zacelení všech těchto ran došlo až nyní, v letech 2011 až 2018. Součástí rekonstrukce byla i modernizace muzejních prostor
Jak řečeno – Národní muzeum v Praze již po dobu dvou set let shromažďuje a uchovává dědictví minulosti i současnosti budoucím generacím. Pro výstavu „2 x 100“ bylo vybráno dvě stě exponátů, jež lze hodnotit buď jako nejvýznamnější, nebo nejzajímavější mezi sbírkovými předměty, jejichž celkový počet přesahuje dvacet milionů. Organizátoři stáli před otázkou, podle jakého kritéria předměty pro výstavu vybírat. Zvolili zásadu vybrat nejen to nejvzácnější, ale i předměty veřejnosti dosud zcela neznámé, nevystavované, popř. ty nově restaurované. Zdánlivá nesourodost vystavených exponátů tak dostala překvapivý kontext, ilustrující rozmanitost historických, přírodovědných, ale i uměleckých předmětů a to nejen z Čech, ale z celého světa. Kromě historických souvislostí byla respektována i hlediska sociokulturní, estetická, či nezvyklé vztahy a příběhy. Jakýsi „dialog“ vystavených objektů mezi sebou tak vyjadřuje podstatně hlubší smysl muzejních sbírek, než by se jim při běžné návštěvě mohlo přisuzovat.
Výstava česko-slovenská pak návštěvníky provází historií vztahů obou národů, dnes si nadstandardně blízkých, i když samostatných: od peripetií vzniku státu až po léta nedávná, rozdělení a současnost. Umožňuje lépe pochopit staletý vývoj, odlišnosti i ambice, jež oba národy provázely. Téma nesporně důležité a velmi prospěšné.
Je povznášející, když v těchto dnech jsou před vchodem do Národního muzea denně vidět dlouhé fronty, od školních skupin, přes občany středního věku až po seniory. Ukazuje se, že to s naším národním vědomím a hrdostí ještě není tak špatné, jak by se při pohledu na všední dny mohlo zdát. A co je důležité – nově otevřené Národní muzeum výrazně přispívá k posílení národního uvědomění, sebevědomí, pocitu, že máme být na co pyšní a není důvod trpět pocitem méněcennosti vinou poklesků některých současných politiků…Česká národní historie nad nimi ční dostatečně vysoko.
Miroslav Navara