Je.li řeč o desetiletích, pak připomeňme např. stav zařízení pro turisty – a to už za totality (dlouhá léta se nedařilo zajistit ani přijatelnou úroveň toalet a tzv. interhotelů – tedy hotelů, které snesly přítomnost zahraničních hostů – provozoval Čedok kolem dvou – tří desítek a dost), možnost vycestovat do zahraničí svázanou na tzv. socialistické státy, aby občan nemohl srovnávat Západ s Východem a zejména profízlovanost odvětví (na zájezdech do zahraničí průvodci vybrali od účastníků pasy a vrátili jim je až po překročení hranic zpět a navíc byli nuceni podávat zprávy o účastnících apod.). Nehovoře o systému devizových příslibů, výjezdních doložek a dalších překážek, bránících občanům v realizaci dovolených podle vlastních představ. Češi jsou odjakživa vášniví cestovatelé a milovníci zážitků z celého světa. Jeli i za nejprimitivnějších podmínek a kam se dalo, jsou známy příběhy, kdy se přiživili i bramborami z polí, která ve svých „embéčkách“ míjeli. Jestli něco opravdu revolučního přinesl rok 1989, pak gejzír cestování za hranice, zejména na Západ. V prvních letech, kdy se začalo „smět“, zaznamenali např. v Benátkách stovky českých autobusů během jediného víkendu apod. Co do vývoje posledních desetiletí lze s uspokojením konstatovat, že Česko se stabilizovalo v nabídce návštěvníkům ze zahraničí a čeští občané už jsou normálními klienty v globálním měřítku – jak co do výběru svých cílů, náročnosti na zážitky a kategorie služeb, tak co do výše útrat. Kde však rezervy zůstaly a trvají, je přístup státu k cestovnímu ruchu.
Téměř shodně s volebními cykly se objevují informace, jak nový ministr (v posledních letech ministr pro místní rozvoj) se svým týmem intenzivně zpracovává novou, lepší, moderní koncepci rozvoje cestovního ruchu, již však poté v praxi těžko dohledat. Cykly se opakují, lidé přicházejí a odcházejí a realita? Celkem výstižně ji charakterizuje zpráva Svazu léčebných lázní ČR, přednesená na tiskové konferenci Fóra cestovního ruchu 20. listopadu 2018 v hotelu Kampy Praha: „V ČR prakticky neexistuje potřebná provázanost opatření, týkajících se rozvoje cest. ruchu. Je nutné vytvořit rámec pro jeho dlouhodobé strategické plánování. Potřebujeme vznik legislativní normy, která by zajistila efektivní řízení, koordinaci a financování CR. Jednotlivé problémy, z tohoto stavu plynoucí? Např. Klub českých turistů . poukazuje na skutečnost, že církve omezují vstup do lesů, jež získaly v restitucích. Brání tak údržbě turistických značených stezek (jejichž dosavadní stav nás po desetiletí řadil v tomto ohledu na první místo na světě). Asociace průvodců ČR upozorňuje, že průvodcovská činnost je státem zařazena mezi volné živnosti, takže republikou křižují mnohé skupiny turistů, vedené nekvalifikovanými průvodci, jež jim velmi často vykládají naprosté nesmysly a navíc – v případě turistů ruských – jim vymývají mozky lživými výklady např. o událostech srpna 1968 apod. Český spolek horských průvodců uvádí, že v horské turistice působí osoby bez odborné licence. Atd. Řeknete si – hrůza. Ještě že nad tím vším září již zmíněné statistiky – prodloužila se doba pobytu turistů v ubytovacích zařízeních a tím se zvedly i tržby. Počty domácích i zahraničních turistů vzrostly. Prodej zájezdů u CK poskočil dokonce o 15 %. Co víc si přát? Snad jen to, aby stát co nejméně tomuto rozvoji překážel – jak nárůstem byrokracie, tak neodbornými zásahy a důsledky negativních politických jevů.
Tolik o cestovním ruchu na vážnější notu. Jak v podtitulku řečeno, v turistice je i veselo, připomeňme některé „eventy“ z tohoto soudku. Tu vznikly náhodně, jindy v důsledku praxe cestovních kanceláří, jiné přinesl charakter samotných turistů – zejména těch českých…
Roku 1970 slavila naše nejstarší CK Čedok 50 let své existence. Součástí oslav byla polovina jednoho z dílů „Hovorů H“ Miroslava Horníčka v tomto roce v České televizi věnována této CK. Průvodce Čedoku tam vyprávěl: po Středozemním moři plula okružní plavba s českými turisty na palubě. Kapitán zachytil během bouře signál SOS. Oznámil účastníkům, že mění kurz s cílem pomoci ohrožené lodi. Co na to čeští turisté? „Nikam se nepojede, my máme zaplacenou pevnou trasu a z té se uhýbat nebude“!
V 70. letech se v Praze objevil egyptský obchodník Waguih, který nabídl Čedoku možnost cenově zajímavých zájezdů do vil v Alexandrii, které patří Káhiřanům a ti je využívají, až když je opravdu teplo – od 30oC výše. Jinak jsou prázdné. Čedok po této nabídce ochotně sáhl jako po vítané alternativě zájezdů do Bulharska, jež tamní partneři u vědomí, že politicky nikam jinam nemůžeme rok za rokem neúměrně zdražovali. Pan Waguih šel ve vstřícnosti českým turistům tak daleko, že v jedné z budov zřídil českou restauraci a kuchyní, kterou zajišťovali čeští zaměstnanci ze sítě Interhotelů Čedoku. Důsledek? Naši turisté si radikálně stěžovali, že v této muslimské zemi nejen že není plzeňské pivo, ale především vepřo-knedlo-zelo…
Vývoj kvapí nejen nezadržitelně, ale také velmi rychle kupředu. A tak dnes platí, že velká většina - zejména mladých – klientů si své prázdniny a dovolené umí zajistit s pomocí internetu sama a zcela nezávisle. Volba organizovaného zájezdu je dána často jen tím, že klient nezná, nebo zná nedostatečně cizí jazyky. Jsou i tací, kteří nedokáží říci ani číslo pokoje v hotelu. I když někdy tento nedostatek dokáže překlenout neuvěřitelná náhoda. Vyprávěl mi to opět jeden z průvodců: skupina českých turistů se pohybovala Japonskem. V jedné ze stanic metra si dali rozchod se srazem za půl hodiny, aby mohli učinit drobné nákupy. Jeden z účastníků (o kterém bylo známo, že cizím jazykem neumí ani slovo) se nedostavil. Čekali, hledali, marně. Když se se značným zpožděním dostali do hotelu, onen muž už tam dávno byl. Jak to? Náhodou měl v kapse hotelové zápalky, ukázal je policistům a ti mu zajistili bezpečný návrat…
Se službami cestovních kanceláří je to různé. Nezřídka ve snaze o radostný hospodářský výsledek zajišťují klientům za ne právě málo peněz co nejlevnější služby. Není nutno chodit daleko do minulosti. V roce 2017 při okruhu pěti zeměmi Asie s CK Livingston jsem si užil noclehu na plesnivé posteli, sprchování v koupelně s pěti cm vody na celé podlaze, noclehu v pokoji bez oken a řady dalších „lahůdek“. Ostatní účastníci se jevili spokojení – aby ne – někteří málo, někteří vůbec neznali jazyky a byli zcela odkázáni na průvodce. To pochopitelně vyvolává vděk – i za málo…
Lámeme rok, vstupujeme do dalšího, ekonomika – jak se denně dovídáme z médií – šlape, Máme tedy nejen příslovečnou chuť, ale i prostředky k cestování. Přejme si, ať to tak zůstane, navzdory hybridní válce, migraci, přívalu lží z Východu i politickým veletočům, jichž jsme denně svědky. I když někdy narazíme na překážky, absurdity, situace dokonale směšné, stále platí: cestovní ruch – pas k míru…
Miroslav Navara