Rok 2018 byl sice v mnohém úspěšný, ale bohužel znamenal i ztráty. Velké ztráty. S několika členy naší asociace, tedy nyní spolku, se už nikdy na zemi nesetkáme. Navždy odešli Karel Slezák, Bořek Homola, Věnceslava Dezortová a v posledním měsíci roku se k nim připojil nezapomenutelný optimista, vynikající novinář, scénárista a dramaturg Jirka Müller.

Rekonstruované Národní muzeum okouzluje občany a budí národní sebevědomí

 

 

Rok, ve kterém jsme oslavili sté výročí vzniku Československa, se chýlí ke konci, v našich myslích už převažuje atmosféra adventu a noříme se do předvánočního shonu. Na adresu oslav možno poznamenat, že byly důstojné, nebylo jich málo a jako by vymazaly řadu negativ, jimiž se poslední dobou – zejména v politice - prohrabujeme. Naštěstí navzdory té se republice ekonomicky daří a celkově se dá říci – máme se dobře. Jedno místo však v duchu oslav bude žít až do posledního dne roku, aniž by jej vánoční ruch jakkoli ovlivnil. Nachází se v samém centru metropole a nazývá se Národní muzeum. Po minulých sedm let procházelo celkovou rekonstrukcí a jeho nedávné  znovuotevření se do programu oslav začlenilo jako jedna z jeho výrazných událostí. Pravda, rekonstrukce ještě dobíhá, návštěvníkům zatím není k dispozici celý interiér, ale nevadí. Rozhodně stojí za to sem zajít, potěšit se nádherou prostor již dostupných a prohlédnout si tu dvě  výstavy, které jsou navíc až do konce roku 2018 přístupné zdarma. Jedna nese název 2 x 100 a druhá Česko-slovenská a Slovensko-česká výstava.

Polský král Štěpán Báthory a jeho neteř hraběnka Alžběta Báthoryová.

Dějiny lidstva jsou protkány množstvím událostí, které formovaly jeho vývoj a často rozhodujícím způsobem ovlivnily společenské a politické dění. Ale byly také události, které nepřekročily místo děje nebo jeho nejbližší okolí. Svou výjimečností se však trvale zapsaly do lidské paměti, až na ně čas navál nános romantiky a staly se pak legendou. Skutečnost však byla přitom většinou mnohem romantičtější. Šestnácté století bylo století náboženských válek a invazí Turků do Evropy.Toto renesanční století výrazně měnilo středověkou morálku a křesťanský svět se stával bezbožnějším než byl kdykoli předtím. Obraz Uherska nebyl o nic horší než v ostatní kontinentální Evropě. A na periferii toho všech dění žila svůj život "krvavá" hraběnka Alžběta Báthoryová-Nádašdyová.

Desetiletí plynou – některé věci se ani nehnou, ale i tak je veselo…

 

 První poválečná československá ministryně obchodu Ludmila Jankovcová se koncem čtyřicátých let minulého století vyjádřila: „…dokud budou rozhodujícím lidem ve státě čouhat z nosu traverzy, nemá turismus šanci“. Měla na mysli fakt, že komunisté, absolutně servilní centrálnímu mozku v Moskvě, určili za ekonomickou prioritu těžbu uhlí a těžký průmysl, zejména hutnictví (navzdory skutečnosti, že železná ruda se musela dovážet ze široka daleka…) a tomu bylo vše podřízeno. Kdo od té doby dlouhodobě sleduje vývoj našeho cestovního ruchu, potvrdí, že v tomto ohledu se příliš nezměnilo, i když už dávno není prioritou uhlí a těžký průmysl. V myslích činitelů setrvale převládá názor, že ekonomický přínos z odvětví cestovního ruchu – ať už jde o cesty našich občanů do zahraničí, nebo příjezdy cizinců k nám – se jaksi vytváří automaticky, i bez intenzivní a trvalé péče o jeho rozvoj, což v posledních letech statistiky jakoby potvrzují. Pravda, statistiky jsou radostně pozitivní, díky tomu, že Česko je bez příkras „zemský ráj to na pohled“ (třebaže mu chybí moře) a zejména proto, že je také jednou z nejbezpečnějších zemí světa v současném globálním kolotoči. Zkušení však vědí, že právě v takovém období je třeba nezapomínat na podporu a propagaci.   

 

Česká republika má od nového roku poprvé svého zástupce ve výkonném výboru nejsilnější organizace evropského hotelnictví a gastronomie HOTREC. Po zásluze se jím stal Václav Stárek, dlouholetý odborník, prezident Asociace hotelů a restaurací České republiky, který se značně angažoval mimo jiné ve věci sjednocení kritérií hotelové klasifikace, známé jako "hvězdičky."

Když v jeskyních stojím v úžasu pod krápníky, přeji tento zážitek každému, kdo se vydá na Slovensko pod Nízké Tatry. Za nevídanou krásou Demänovské jaskyne Slobody míří davy turistů z domova i ze zahraničí. Jeskyně je otevřená pro návštěvníky po celý rok s výjimkou přelomu listopadu a prosince, kdy v ní probíhají údržbářské práce.